efka.saf přečtené 735

Alenka v říši divů / Alice in Wonderland 2010, Lewis Carroll (p)

Co to sakra bylo? :D :D :D Asi jako většina z nás znám Alenku od Burtona nebo od Disneyho, ale tyto celkem roztomilé pohádky jsou oproti knize úplné nic! Přemýšlím, jestli jsem při čtení měla někdy takový pocit, jako u tohoto díla, ale asi bych řekla, že ne. Autor si s největší pravděpodobností šlehl menší dávku mamrdinu a nám, čtenářům, zapomněl nalajnovat :D, protože očividně nejsem schopná docenit autorovu genialitu. Něco tak šíleného mým čtenářským okénkem ještě neprošlo. Nicméně je to klasika, takže úplně zatratit tuto knihu nemůžu. A vlastně, když se člověk oprostí od požadavků, které na knihu běžně má, je to vlastně celkem prča :D.... celý text

Poslední nadechnutí 2019, Václav Křivanec

Myslím, že tohle je opravdu hodně povedená kniha, zvlášť, když vezmu v potaz, že se jedná o českého autora a ještě o jeho prvotinu. Ne že bych měla něco proti českým autorům (chraň Bůh), ale s tímhle žánrem se u nás tak často nesetkáváme. Co bych vypíchla na úvod, tak je určitě příběh a zápletka jako taková. Myslím, že si autor vše hodně dobře promyslel a dílky skládačky do sebe postupně hezky zapadly. Myšlenkové pochody vraha byly taky skvělým okořeněním a letmý vhled do hlavy některých jeho obětí byl už jen třešničkou na dortu. Autorovi se podařilo přivést na svět i poměrně sympatické vyšetřovatele, i když jejich žárlivé připomínky a s tím spojené kyselé obličeje pro mě byly chvílemi až obtěžující. Dokonce se v knize setkáme i s pár vtipnými hláškami, což dozajista ocenit musím. Na druhou stranu, trochu kritiky nikdy neuškodí. Začala bych obálkou knihy, která mi přijde otřesná, naprosto tuctová a nutno podotknout, že kdybych na knihu narazila v knihkupectví nebo v knihovně, díky obálce by mě nezaujala ani natolik, abych na ni setrvala několikavteřinovým pohledem. A pak rovněž musím souhlasit s uživatelem INCOGNITOREADER, a to opravdu téměř ve všem. Když jsem četla počeštěné jméno, vždy mi to přišlo, jako bych dostala od autora facku. "Jeee" výrazů tam taky bylo jako máku a i ty na mě působily mírně řečeno nepatřičně. Je mi jasné, že srdce milovníka aut by u této knihy plesalo radostí, ale já, automobilový diletant, jsem asi při pětašedesátem použití slov bílá captiva málem vyletěla z okna :). Co se týče vraha, tušila jsem jej skoro hned, jakmile se na scéně objevil. Nějak mi přišlo, že tam docela ční a že se to na něj dokonale hodí. Sice mě autor na chvíli svedl z cesty, ale mé podezření se nakonec potvrdilo. To ale určitě za nějaký problém nepovažuji. I tak byla cesta "k cíli" korunována slušnou spisovatelsko-policejní prací. No ale co, i když pár připomínek by se tedy našlo, ve svém celku je kniha velmi slušně fungující thriller zasazený do rádobyamerického prostředí, které je pro tento typ vyšetřování nutností. Autorovi fandím a doufám, že bude i nadále psát v podobném duchu. Určitě si jej pohlídám.... celý text

Pozvaní 2020, Jennifer McMahon

Tak tohle se mi líbilo moc. Ale plně souhlasím s Ignis, knížka, která vám slibuje duchy, napětí, násilnosti, strach a probdělé noci, je vlastně velmi poklidně plynoucí příběh. Ale za mě na tom nevidím nic špatného. Vlastně mi v tomto kniha přijde celkem unikátní. Napsat duchařský příběh, který by nebyl krkvavý až na půdu nebo naopak nekoketoval spíš se žánrem pohádky, a přesto vás poměrně spolehlivě udrží na svých stránkách, to mi přijde už docela slušný spisovatelský výkon. V této knize se nepitváme tak moc v minulosti, jako v autorčiných předešlých knihách, ale místo toho sledujeme paralelně linie několika hlavních postav v přítomnosti. A tyto postavy odvádí docela slušnou detektivní práci. Zpočátku mě části věnující se Olive moc nenadchly, ale autorka má příběh naštěstí dobře promyšlený a většina dílků skládačky do sebe posléze hezky zapadla. Co mě hodně překvapilo, bylo to, že jsem vlastně závěr a vztahy mezi osobami tušila celkem dobře mnohem dřív, než nám je autorka odtajnila, což se mi moc často nestává. Hurááá, aspoň jednou :). Na druhou stranu mi přišlo pár věcí drobátko nedořešených. Nechci je rozebírat, ať neprozradím příliš, ale např. význam podivného balíčku, který je zmíněn i v anotaci, mi tedy naprosto unikl a to mě tedy lehce namíchlo.... celý text

Vermontské psycho 2018, Jennifer McMahon

Ale jo, zase tak špatné nebylo. Ale problém je, že to nebylo zase ani tak moc dobré. Tak krásně něco mezi. I pro mě byli Zimní lidé celkem pecka, ale k dalším knihám autorky jsem se dostala až teď. Vermontské psycho se mi zpočátku docela líbilo. V postavách jsem se zorientovala celkem rychle a autorčino mnohovrstevnaté vyprávění, zde rozdělené do 3 časových rovin a mezi několik postav, působí velmi plasticky a mě určitě hodně bavilo. Postavy byly hezky vykreslené se svými klady i zápory a zajímavé mi přišlo i samotné prostředí, v němž se příběh odehrával. Na druhou stranu, děj se hodně táhl a v závěru jsem čekala nějakou pecku, něco, co by otřáslo mou postelí a mou vírou v čisté racionálno :D. Pravdou ale je, že konec jakoby jenom prošel kolem mě. Něco mi tam chybělo, něco, co by šlo do hloubky celého problému a nenechalo celou zápletku jenom sklouznout po povrchu. Jednoduše řečeno, příběh v závěru prostě vyšuměl. Je to obrovská škoda, protože potenciál tam jednoznačně byl. Za zmínku také stojí obrovské množství chyb v textu. Někdy překlepy, někdy hrubky, ale bohužel i bordel ve jménech, dokonce v letopočtech. Myslím, že tak ubohou korekturu si autorka nezasloužila. Nicméně i tak se mi kniha celkem líbila. Trošku ve stylu filmové Koralíny. Sice tajemná, chvílemi napínavá, ale stále jenom pohádka. 3,5*... celý text

Tajemství sídla Craven Manor 2019, Darcy Coates

Můj třetí strašidelný dům a prozatím suverénně nejslabší. Příběh se zde na rozdíl od Ashburnů a Carrowů neuvěřitelně táhl a k srdci mi nepřirostl ani Daniel, který mi přišel naivní jak novorozené kotě (a samozřejmě čestný, spravedlivý, pravdomluvný a dobrý jako Kája Mařík). Prostředí sídla Craven Manor mě sice zaujalo a vůbec by mi nevadilo se do takové zahrady, ve které už drahně let neúřaduje člověk, podívat, ale co se týče jeho prapůvodních obyvatel, přišli mi trošku.... na sílu. Sice ani zde nás úplně nemine nějaký ten zvrat a konec docela hezky eskaluje, nicméně jako v předešlých knihách se i u této nakonec koná happy end, který v mých očích knihu definitivně katapultuje spíše do kolonky pohádek, než ke kolonce hororů.... celý text

Dětské zoubky 2019, Zoje Stage

No tak tohle byl hnus, velebnosti :D! Po knize jsem sáhla hlavně kvůli čtenářské výzvě a už jsem ji z dřívější doby měla v kolonce "chystám se číst", takže jsem ani moc neřešila, o čem vlastně je. Ale to jsem zjistila velmi brzo po přečtení prvních stran. A mé vnitřní rozčarování mi vydrželo až do konce. Která (nastávající) matka by si nechtěla přečíst o holčičce, která miluje tatínka k zbláznění a nenávidí maminku tak, že ji permanentně usiluje o život? Úžasně motivační :D. Nicméně bez ohledu na šílené téma musím říct, že autorka jej zpracovala velmi dobře, protože jsem u knížky byla přikovaná jako podkova na koňském kopytě. Postavy ve mně vyvolávaly celou plejádu pocitů od soucitu, přes sympatie až po totální znechucení a pohrdání, takže v tomto autorka jednoznačně bodovala. Co se týče závěru, prý šokujícího, tak leda ve snu. Ovšem pokud tato kniha nebude mít druhý díl, tak pak už nevím, který jiný příběh by si ho zasloužil. Nicméně pokud autorka napíše pokračování, nehodlám ho číst ani náhodou a i v knihovně ho hodlám obejít velikým obloukem. Děkuji, stačilo :)... celý text

Zátopek ... když nemůžeš, tak přidej! 2016, Jan Novák

Nádherně zpracované nejdůležitější roky v životě Emila Zátopka. Nemám ráda životopisy, ale v podobě tak krásného komiksu jsem si tento dokonale užila. Výtvarné podání skvěle pasuje k době a příběhu a já za něj autorům velmi děkuji, protože jsem mnohdy měla pocit, že na mě Dana či Emil opravdu z obrázků mluvili. Víc jen víc tak úchvatných komiksů! (Určitě sáhnu ještě minimálně po Čáslavské.)... celý text

Freddie Mercury 2010, Peter Freestone

Moje první kniha o Freddiem a je možné, že ne poslední. Nejedná se o životopis, ale o autentický popis života (12 let) vedle tohoto úžasného muzikanta. A proto jsem si ji vybrala. Nemám ráda životopisy, byť se týkají osobností, které sebevíc uznávám nebo obdivuji. Tahle kniha pro mě byla překvapením. Souhlasím s názorem, že člověk má pocit, že s Peterem Freestonem sedí v hospodě u ginu s tonickem a poslouchá jeho zážitky. Kniha je rozdělena do několik kapitol, každá se věnuje trochu jiné problematice a v každé autor sympaticky odbíhá od tématu jednou doleva, podruhé doprava, někde se zasekne dýl, a pak se zase vrací. Prostě jako při osobním rozhovoru. Já se v knize dozvěděla nespočet různých zajímavých drobností, které mi přijdou nesmírně zajímavé, půvabné a o kterých jsem neměla nejmenší ahnung. Co se týče Freddieho osobnosti, přiznávám, že jsem na něj pohled přeci jen díky knize trošku pozměnila. Život s ním musel být fascinující, jako jízda na horské dráze, ale určitě ne snadný. Oproti tomu ale kniha obsahuje skutečně obrovské množství informací, které mi přišly téměř až zbytečné. Chápu, že autor popisoval 12 let s Freddiem tak, jak přicházely a se všemi lidmi, kteří v jejich společném životě zanechali nějakou stopu. O valné většině jsem ale nikdy v životě neslyšela a totálně jsem se v nich ztrácela (i s tahákem). Popis sídla asi na 20 stranách byl sice fascinující, ale pro mě bez vizuálního podkladu (fotek) bohužel v tomto rozsahu trošku zbytečný. A co se týče jazykové stránky, i tady mi to přišlo lehce poslabší. Nicméně i tak je kniha skvělá a nepostrádá silné kouzlo, které fanouškové Freddieho a Queen jistě ocení. A co říct na závěr? Asi snad jen to, že zítra nás s manželem čeká maraton klipů, které chceme sledovat za "účasti" Peterových komentářů. Těším se :).... celý text

Přízraky domu Carrowů 2020, Darcy Coates

Tuhle knihu jsem četla hned po Duchovi domu Ashburnů a byla jsem zvědavá, mezi jaké přízraky nás autorka zavede tentokrát. Kniha se rozbíhala mnohem svižněji než již zmíněná prvotina a budovaná atmosféra dokonale připomínala tíseň knihy Deseti malých černoušků, kterou považuji za absolutní bohyni tíživé atmosféry. Přízraky domu Carrowů s každou stránkou svištěly víc a víc a já už v polovině věděla, že kniha dneska padne. Celou dobu jsem si říkala, že příběh je jednoznačně o stupeň výš než Duch domu Ashburnů a ke jménu autorky jsem posílala zamilované pohledy. A jak jsem se blížila víc a víc ke konci, mé obočí stoupalo výš a výš, až mě s posledními stránkami málem uteklo z obličeje. SPOILER!!!!! Fakt by mě zajímalo, proč se na konci muselo konat takové nelogické hromadné zmrtvýchvstání, které navíc absolutně neodpovídalo konání hlavního padoucha za posledních cca 100 let. To, že bude kniha okořeněna červenou knihovnou, bylo jasné od začátku a ve své podstatě by mi to nevadilo, ale všechno dohromady udělalo z velmi atmosférického duchařského hororu téměř jakousi YA záležitost a to mě teda opravdu hodně zamrzelo. KONEC SPOILERU. Závěr mě tedy opravdu neuspokojil, jinak se ale četla kniha úplně sama a neskutečně mě bavila. Nakonec jsem jí právě za finále strhla jednu hvězdu a doufám, že konec ostatních knih už bude trošku v "realističtější" rovině (vzhledem k žánru a celému příběhu).... celý text

Na rozcestí ke štěstí/od štěstí 2019, Daniela Krolupperová

Bomba! Výborný nápad, paní Krolupperová, který byl navíc i skvěle zpracován. Tahle kniha bude určitě v rukách snaživých rodičů pokladem. Příběhy jsou jednoduché, ale ne úplně krátké a skvěle nám předkládají, jak to může dopadnout, když člověk nechá zvítězit v sobě to dobré, ale i to horší. S příběhy se dá plasticky pracovat i díky návodným otázkám na koncích příběhů. Opravdu skvělé čtení.... celý text

Duch domu Ashburnů 2019, Darcy Coates

Mé první setkání s Darcyinými strašidelnými domy dopadlo velmi dobře. Duchařiny čtu poměrně málo, většinou mi v nich totiž něco vadí. Ale tahle kniha v podstatě fungovala v podobě, v jaké nám ji autorka naservírovala. Začátek byl lehce pomalejší, ale postupně děj gradoval a gradoval, až jsem před půlnocí zjistila, že těch posledních 60 stran prostě musím dočíst stůj co stůj. Dlouho jsem nevěděla, s jakým přízrakem máme vlastně co do činění, ale v tomhle žánru se dá s "duchy" experimentovat téměř bez omezení, čehož autorka rozhodně využila. Výsledkem je svižný, velmi napínavý příběh s možná až moc pozitivním koncem, který jsem si ve výsledku opravdu užila. Na 5* mi to úplně nepřišlo, ale 4* jsou plně zasloužené.... celý text

Kořist 2021, Darcy Coates

Tak tohle byla po dloooouuuuhé době zase jednou nádherně rozporuplná kniha! Na autorku mám zálusk dlouho, ale ještě se ke mně v knihovně nedostala ani její duchařská prvotina, takže jsem se hecla a pár jejich knih si prostě koupila. Tahle Darcyina kniha je tedy moje první a srovnání s domy nemám. Ale asi mi to zase až tak nevadí :). V prvé řadě musím souhlasit s většinovým názorem zde, že horor to není ani náhodou. Spíš thriller, s trochou nadsázky i mrazivý, ale horor ne. A proč mi přijde tak rozporuplný? Vezměme to od toho negativního. V knize vystupuje řada postav a všechny se dají označit za hlavní. A všechny mi z duše lezly na nervy. O postavách jsme se toho zase až tak moc nedověděli, autorka se jejich životem nijak moc neprobírala, takže sympatie jsme si mohli vytvořit pouze na základě chovaní při pátrání. A to bylo místy drobátko tupé. Takže nutno podotknout, že sympatickou osobu bych hledala marně. Na druhou stranu, cenu za největšího hňupa knihy by v mých očích jistě získal Todd, i když měl poměrně slušnou konkurenci. Vzhledem k tomu, že kniha je podle mě thriller, měla by mít nějakou reálnou základnu. Snaha tu možná byla, ale přesto je příběh sestaven spíš ze sledu náhod, absurdností, řady klišé a téměř neuvěřitelných situací. I když závěrečné vysvětlení přeci jen trochu vysvětlilo dokonalost a všudypřítomnost vraha, nevysvětlilo všechno a spousta situací zůstala i nadále v rovině neuvěřitelnosti. Hlavní vyšetřovatelka taky dokonale zapadá do thrillerových klišé dnešní doby. Vyhořelá skoroalkoholička s těžkým osudem, která chytne druhý dech a jako zásahem blesku z nebes vše nakonec vyřeší. No, co už. A proč teda 4*, když takhle ryju? Ať je to, jak je to, jedno knize nemůžu upřít, a to byla pro mě neskutečná chytlavost, čtivost a svižnost příběhu! Já se nenudila ani na začátku, příběh mě vtáhl téměř hned a já fakt musela číst každou volnou chvilku. Měla jsem chuť prokousávat se lesem a fakt mě zajímalo, jak to nakonec dopadne a kolik mrtvol ve finále objevíme. Nebála jsem se, ale napnutá jsem párkrát byla a tento pocit při čtení prostě miluju a jsem ochotná přimhouřit nad příběhem všechny tři oči, když ve mně kniha vyvolá tohle mrazení v břiše. I samotné rozuzlení mě překvapilo vesměs příjemně. Příběh na mě celou dobu působil jako tak trochu vykradená Šelma, ale závěr byl natolik jiný, dokonce bych řekla netypický, že jsem byla opravdu spokojená. Co tedy říct na závěr? Jsem ráda, že si nemusím nafackovat za to, že jsem si knihu nakonec koupila. Bylo to docela příjemně napínavé seznámení se s autorkou a já už rychle spěchám náš společný vztah utužit prvním strašidelným domem. Sympatické 4*.... celý text

Šikmý kostel 2020, Karin Lednická

Říci něco k této knize, co o ní ještě řečeno nebylo, by byl asi nadlidský úkol, ale aspoň shrnout své pocity jednoduše musím. Co se týče románových kronik, byla tato má první a netuším, u jakých autorů bych podobné dílo měla hledat. Ale asi mě to úplně kvalitu života nezhoršuje, není to můj typický žánr. Po téhle knize jsem sáhla asi hlavně proto, že se stala knihou roku 2020 a také proto, že v dané oblasti mám pár dobrých přátel. Tak proč ne? Už když jsem knihu rozečítala, pořád jsem měla obavy z toho, že se mi líbit nebude. Jaké bylo mé překvapení, když tyhle obavy vystřídalo šokující zjištění, že se mi čtení vážně líbí, a to už po pár stranách. Život postav na Karvinsku byl vylíčen skvěle. Opravdově, syrově, se vším dobrým i zlým. Postavy jsou úžasně plastické, každá se svými dobrými i špatnými vlastnostmi a člověk má pocit, jako by je znal odpradávna. Fandíte jim i nad jejich činy a rozhodnutími kroutíte hlavou. Ale přijímáte je se vším všudy. Způsob, kterým je kniha psaná, dosahuje úrovně, s jakou jsem se již dlouho nesetkala. Nádherný jazyk, slovní obraty a to vše okořeněné dokonalými dobovými + lokálními výrazy. Způsob, jakým se osudy jednotlivých postav proplétají tam a zpět, je obdivuhodný a divím se, že se v tom autorka neztratila. Ale nejen, že se neztratila, ale právě naopak, vytvořila dokonalý knižní ekosystém, ve kterém pokud byste cokoliv vypustili nebo změnili, zhroutil by se a kniha by přestala fungovat. Já tedy tleskám a tleskám a jsem ráda, že mi tahle kniha (trilogie) vstoupila do čtenářského života. Moc se těším na druhý díl.... celý text

Pětka v Sovím doupěti 1997, Enid Blyton

Další díl, který šplhá na nejvyšší příčky pětkového žebříčku. Napínavé hned od začátku, Julián je zde opravdu dospělácký a charakternější než Kája Mařík :D, a napětí je hmatatelné. Pětka se vydá hledat jednoho ze svých členů do opuštěného domu hrůzy v liduprázdných končinách a nezbývá než zatleskat, jak opět všechny padouchy převezli a naservírovali je policii :).... celý text

Pětka na Finnistonské farmě 1997, Enid Blyton

Tento díl Správně pětky pro mě znamenal jistý předěl, kdy díly začaly lehce ztrácet na své dobrodružnosti a kulervoucnosti. Do poloviny je to spíš takové vztahové povídání, teprve posléze se začne něco dít, ale nemá to ten švuňk, co většina dílů předešlých. Nicméně, pořád je to Správná pětka a v tomto díle přece našla pohádkový poklad, tak jaképak copak :D.... celý text

Pětka na stopě 1996, Enid Blyton

Další z dílů, který jsem jako malá milovala a u kterého jsem se klepala strachy! Když jsem ho četla znovu po tolika letech, je neuvěřitelné, jak se mi vybavovala podoba míst, ve kterých se příběh odehrává, v podobě, jakou jsem jim vtiskla bezmála před 25 lety! Neuvěřitelné... Jinak příběh opravdu napínavý hned od začátku a skvěle promyšlený. Děti opět s přehledem převezou všechny padouchy a bezmála zachrání svět :). Miluji Správnou pětku!... celý text

Pětka jede tábořit 1994, Enid Blyton

Jeden z nejlepších dílů, u kterého jsem se jako malá klepala strachy a jako dospělá si užívala napětí, které by se opravdu dalo místy krájet. Výborný díl odehrávající se v úžasném prostředí lesů a vřesovišť. Strašidelné vlaky působily opravdu hrůzostrašně a člověk jenom obdivuje skupinku malých dětí, na co všechno nemají odvahu. Ještě že všechno vždycky dopadne dobře :).... celý text

Pětka na Pašeráckém vršku 1993, Enid Blyton

Na úvod si dovolím menší úvahu. Jak už jsem v několika svých předešlých komentářích zmínila, v poslední době mě trápila celkem silná čtenářská krize. Nepříjemné. Moc :(. Nicméně, ať jsem četla cokoliv ležíce ve své posteli - v mém posvátném čtenářském chrámu - stále jsem jedním očkem mžourala po největší lásce ze svého dětství. Po Správné pětce. Jsem hrdou majitelkou celé této krásné série v nejstarším vydání a ona na mě pomrkávala sakra dlouho a vytrvale. A když myslím dlouho, nemyslím týden ani měsíc, ale dalo by se to počítat na roky. Ale měla jsem velký strach z toho, že když po knihách sáhnu, zkazím si ty nádherné vzpomínky z dětství, kdy jsem s pětkou prožívala naplno každé dobrodružství a byť vědoma si jistého svého srabáctví, toužila jsem zažívat taková dobrodružství také. O letošních Vánocích, kdy vrcholila čtenářská krize, mě dohonila má touha po Správné pětce. Po těch bezstarostných dobrodužstvích pětice kamarádů, kteří přechytračí i největší padouchy britských ostrovů. A tak jsem vzala první díl a četla a četla. A bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat! Správná pětka neztratila naprosto nic ze svého kouzla a ze své dobrodružnosti. Knížky jsou skvělé, čtivé a napínavé, čtveřice dětí a pes Tim jsou dokonalost sama a mě to ani s odstupem nějakých 25 let nepřišlo blbé ani trapné. Jasně, člověka napadají jistá rýpnutí, povšimne si různých chyb, naivita z jednotlivých dílů jen prýští, skladba příběhů je stále stejná a pes Tim je tak dokonalý, že se může jít zahrabat i komisař Rex. Přesto to byl nádherný zážitek! A co víc, věřím, že krize je prozatím zažehnána. Rozhodla jsem se napsat toto své zamyšlení k dílu, který u mě vyvolal obzvlášť silné chvění, protože se mi poprvé vybavily vzpomínky, jak jsem jej prožívala v dětství. Pašerácký vršek je skvělé tajuplné místo, které by jistě každý dobrodruh rád navštívil, ale bez svého "Tima" by tam asi nikdo nepřežil :D. Děti byly jako vždy slušné, ale odvážné a nakonec vše zdárně vyřešily. A tak to prostě má být! Děkuji Enid Blytonové, že mě přitáhla ke čtení jako malou holčičku i jako dospělou třicítku!... celý text

Fotograf z Osvětimi 2016, Maurizio Onnis

Rozhodně moc povedená kniha s osvětimskou tematikou, i když úplný vrchol žebříčku by u mě neobsadila. Zase trošku jiný pohled na dění nám zprostředkovává muž, jehož od nejhoršího zachránila láska k fotografii a především to, že fotografování dokonale ovládal a Němci jej potřebovali a dokázali jeho um "ocenit". Opět nám předkládá hrůzy, nad kterými zůstává rozum stát. Je obdivuhodné, že i v takovém prostředí, kdy šlo všem o holé přežití, se našli mnozí, kteří se nerozpakovali pomáhat druhým, i když je to mohlo stát život. Asi bych ocenila v knize vícero fotografií, ale vzhledem k tématu se nabízí otázka, jestli by to bylo vhodné.... celý text

Selfies 2018, Jussi Adler-Olsen

Tak tohle bylo tedy hodně slabé a ujeté. Carl vždy patřil mezi mé oblíbence, ale tenhle díl ho v žebříčku sesadil pěkně nízko :(. Asi opět procházím čtenářskou krizí, a i proto mi trvalo poměrně dlouho knihu přečíst, ale kdyby byla čtivá, určitě by mě strhla aspoň od poloviny. To se ale nestalo. Zápletka mi v tomto kriminálním případu přišla strašně slabá - překombinovaná až na půdu, naprosto nevěrohodná, plná podivných náhod. Závěr byl také slabý, rychle sfouknutý a osobně netuším, co nakonec vyšetřovatelé všechno věděli a dali si dohromady. Bylo to asi tím, že stejně hlavní postavou v tomto díle byla Rose a její psychosvět. Osobně mě paradoxně tato linie bavila nejvíc (rozhodně mi to přišlo zajímavější než samotná krimi zápletka), ale nutno podotknout, že autor se tedy nežinýroval naložit Rose na hřbet řádnou dávku ho*en. Vzhledem k tomu, že v dalším Q-čkovém díle se řeší život Asada, předpokládám, že si ho dřív či později ze zvědavosti přečtu, ale po zklamání z tohoto počinu si myslím, že to bude spíše později. (Mimochodem, proč se vlastně kniha jmenuje Selfies???)... celý text