efka.saf přečtené 735

Čim, Čára a zahrada 2020, Radana Dungelová

Nesmírně krásná a poučná dětská knížka, do které jsem se okamžitě zamilovala! Skvěle propojený svět lidský (děti Anička a Honza) a svět ptačí (vrabčáci Čim a Čára), které se vzájemně mísí a vyprávění se doplňují. Čtenář se seznamuje s ptačím světem se vším, co k němu patří, tedy jak s tím dobrým, krásným a obdivuhodným, tak i se smrtí ptáčků, kteří to mnohdy nemají vůbec snadné. Ale proč ne? Myslím, že je správné ukazovat dětem i tuto odvrácenou stranu života. Za pozornost stojí i překrásné ilustrace, které ke knize pasují jako pr*el na hrnec. Za sebe tedy tleskám a rozhodně víc takových knížek!... celý text

Kdo ukradl zelí? 2020, Stanislava Reschová

Ale jo, proč ne! Detektivka pro nejmenší čtenáře se zajímavou zápletkou a ještě koncem ve stylu "a žili šťastně až do smrti" :). A k tomu mají děti na koncích kapitol i drobné úkoly, což je skvělé především při čtení doma. I ilustrace odpovídají charakteru knihy, takže jako celek moc hezké. Malé děti jistě tuto knihu ocení.... celý text

Celým tělem naboso 2017, Katy Bowman

Jakožto majitelka velmi širokých chodidel, která byla často silně huntována konvenční obuví, jsem byla na knihu velmi zvědavá. A myslím, že po obsahové stránce je kniha opravdu povedená (ačkoliv ne vždy jsem všemu ze světa naší anatomie plně porozuměla). Ale to, jak naše chodidla (a především boty, ve kterých chodíme) ovlivňují celé naše zdraví, držení těla a jak vše souvisí se vším, bylo v knize vysvětleno, myslím, velmi dobře. Co oceňuji asi nejen já, je poměrně velké množství cviků na regeneraci chodidel a celého držení těla, z nichž mnohé stále praktikuji a bolesti chodidel se opravdu výrazně zmírnily. Co se mi ovšem příliš nelíbilo, byla forma, jakou autorka psala. Nevím, asi to bude subjektivní dojem, ale na mě to bylo příliš.... rýpavé, snad až povýšené, autorčina osobnost na mě v knize prostě příliš dobrý dojem neudělala. Ale čert to vem, obsah za přečtení rozhodně stál, takže hezké 4*.... celý text

Tygří zuby 1922, Maurice Leblanc

Zamilovaná kniha mého táty a pravděpodobně jediná detektivka, kterou kdy v životě četl. Pro mě, jakožto milovnici detektivek, naopak povinnost se s touto knihou seznámit. Četla jsem opravdu výtisk z roku 1922 a archaický jazyk, jakým byla kniha psána, byl opravdu kouzelný a krásně mi k příběhu pasoval. Co se týče zápletky, musím uznat, že Leblanc se s tím tedy nepáral a hned od začátku to na čtenáře pěkně valí. Jedna smrt střídá druhou a snad v každé kapitole se najde tak napínavá pasáž, až se mi chvílemi tajil dech. Nicméně, i toho dobrého bývá někdy příliš a cca ve třetí třetině jsem si naopak začala trochu poklepávat na čelo. Zdálo se mi, že to autor drobátko přehnal. Konec jako takový byl určitě zajímavý, vše se docela hezky vysvětlilo, ale opět by se za takový závěr nemusel stydět ani James Bond. Takže proč ne, kniha určitě má své kvality. Vzhledem k době, ve které vznikla, byla určitě kulervoucí. V době dnešní, když z každé kriminálky stříkají potoky krve, už možná mnohé tak nezaujme, ale vnímána spolu s dobou, ve které byla napsána, jsem přesvědčená, že za přečtení a naši pozornost určitě stojí.... celý text

Jmenuji se Orel 2019, Romi Grey

Čekala jsem od knihy trošku něco jiného, což je u mě většinou trochu problém při hodnocení, nicméně i tak uznávám, že knížka je to velmi milá a originální, místy rozhodně i poučná. Příběh mi sice přišel lehce nekompaktní a návaznost kapitol byla dosti velkorysá, ale jako celek nepostrádal Orlík svoje kouzlo. Celkově si velmi vážím knih, které se snaží dětem ukázat, že tato zvířata po generace vnímána jako čistě hospodářská, si zaslouží víc než klec a umělé světlo. I my jsme si pořídili 5 těchto potomků tyranosaura a naše zahrada nikdy nebyla tak živá a veselá, jako teď. Za sebe tedy doporučuji knihu i slepice :-D.... celý text

Otevřený hrob 2017, Angela Marsons

Čtvrtý díl vystupňovaný snad až do nadpozemských výšin. Téměř božská Kim s instinktem a schopnostmi MacGyvera, nezničitelný tým a supergeniální a krutý "padouch". Tak nějak mi přišlo, že v tomto díle autorka tlačila na pilu tak vehementně, aby všechno bylo echt, až snad trošku přeřízla. Ne nadarmo se říká, že méně je někdy více. Ale na druhou stranu, sakra dobře se to četlo!!! Zápletka v tomto díle byla velmi zamotaná, opět sahala daleko do minulosti a kurzívou psané myšlenkové pochody hlavního "padoucha" byly opravdu výborný nápad. Líbilo se mi i zaměření na Stacey, na její život, osudy a osobnost. Ale celkově mi přišel příběh přeci jen trochu přitažený za vlasy, a těch náhod - šťastných i nešťastných - mi na dva případy přišlo bohužel trochu moc. Nic to ale nemění na tom, že se mi kniha četla velmi dobře a držela mě u svých stran přikovanou až do konce. I přes mé výhrady se podle mě jedná o příjemný a nadprůměrný thriller.... celý text

Tichá modlitba 2017, Angela Marsons

SPOILER No páni! Tak touhle knihou jsem proletěla jako kulový blesk! Angela se s tím tedy nepárá a tentokrát nám předložila zcela strhující příběh s nebývale krutou, snad až odpornou zápletkou! Na druhou stranu, kniha vás do svých tenat chytne a opravdu až do posledních stran nepustí. Je výborně napsaná se svižnými a inteligentními dialogy a čtenář prostě musí vědět, kdo za tím vším hnusem je a proč. Co se týče Kim, je to budlok :). A v tomto díle ještě zavilejší, než v předešlých, ale to se dá trochu čekat, jelikož jde o přežití devitiletých holčiček. Jenom kdyby pořád nechodila do závěrečného boje sama. Už mi to přijde obecně v krimithrillerech jako stále se opakující klišé. Ale čert to vem :). Myslím, že každý, kdo se knížkou prokouše, si uvědomí, jak náročné je být rodičem. Nikdy, opravdu nikdy bych se v podobné situaci nechtěla ocitnout. Brrr. Co se týče padouchů, no, děkuji pěkně. Krutost subjektu 2 byla opět naprosto nechutná a stejně jak v případě doktorky Alex v minulém díle doufám, že takových odlidštěných strojů mezi námi moc nechodí. Co se týče hlavního mozku, přišlo mi, že tam dotyčná osoba čněla jako bizon mezi volavkama a uvědomila jsem si, že kdyby to vše bylo pouze o subjektu jedna a dva, působilo by to možná trochu realističtěji. Na druhou stranu, takhle jsme ale měli aspoň nečekané překvápko na konci. Takže co říct závěrem? Výborné, výborné, výborné! V celku excelentní detektivka, která vám nedá spát, dokud ji nepřečtete. Těším se na další díl!... celý text

Ďábelské hry 2016, Angela Marsons

Tak konečně po řadě knižních zklamání mé čtenářské srdce opět zaplesalo! První díl o Kim Stoneové jsem četla už tak před dvěma roky a byť to byla velmi slušná detektivka, úplně odvařená jsem z ní nebyla. Ale protože jsou nyní knihovny zavřené, nadešel ten správný čas blíže prohrábnout mou domácí knihovničku a zraky mi padly právě na Angelu Marsons. A byl to skvělý tah! Autorka nám v této knize dala možnost nahlédnout do hlavy jedné nebezpečně inteligentní sociopatky a byl to exkurz vpravdě děsivý. Upřímně doufám, že takových lidí v psychiatrii moc nepracuje, protože důsledky toho, kdyby ano, zde byly popsány až příliš realisticky. I přesto ale doufám, že během celostátní karantény mi doma spotřebiče ještě nějakou chvíli nebudou odpovídat v mých rozhovorech s nimi, protože návštěva psychiatra se mi v tuto chvíli nejeví jako bezpečný tah. Také jsem se bála, že až dojde ke střetu Kim s touto sociopatkou, stane se z toho takový prapodivný mišmaš dvou "nezdravých" myslí, ale naštěstí se s tím autorka poprala velmi dobře a umě. Co se týče druhé vyšetřovací linie, byla neméně zajímavá a neméně závažná, přesto musím říct, že díky doktorce Alex byla upozaděná. Při jejím rozuzlení bych očekávala trochu méně božího vnuknutí a více systematické práce s důkazy, aby měl i čtenář trochu šanci, ale celkově je to pouze malý šrám, který mi dojem ze čtení nezkazil. Za mě tedy skvělé. I když vím, že toto setkání s doktorkou Alex nebylo poslední (a na další se fakt netěším), právě proto tleskám a dávám plný počet, protože postava ve mě dokázala vyvolat ty správné negativní pocity, což byl jistě autorčin záměr.... celý text

Kar 2019, Miloš Urban

Nevím, jestli procházím nějakou čtenářskou krizí, ale v poslední době mě máloco zaujme. Miloš Urban kdysi patřil mezi moje TOP české autory, ale po přečtení Přišla z vody jsem jej na delší dobu zatratila. Kar ovšem vypadal jako návrat ke starým dobrým Santiniho časům, tak jsem si řekla, proč ne. Knihu jsem začala číst na konci září a vyhandlovala jsem na ní tolik upomínek v knihovně, že se divím, že mě nezavřeli. Knihu jsem vrátila rozečtenou. Pak trvalo pár měsíců, než se mi dostala znovu do ruky, ale to už jsem ji slavnostně dočetla až do konce. HURÁ!! Kniha je opravdu protkaná typickou Urbanovskou atmosférou. Je to takový dekadentní bizár, plný plíživého sychravého podzimu, který na vás dýchá z každé stránky (jo, tohle autor prostě umí) a neušetří čtenáře vpravdě dost nechutných (sebe)vražd. Hlavní hrdina je tak trochu nichtsmocher, ničím nezajímavý a s opravdu blbým odhadem na lidi. A rovněž je typicky Urbanovský. Co se týče děje, přijde mi, že se odvíjel na přímce bez větší gradace. Pouze když se Julián přichomítl k nějaké další vražedné akci, došlo k vykřivení směrem nahoru, pak ale děj sklouzl opět k nudné šedi podzimních dní. Co se týče závěru a celé zápletky jako takové, měla jsem radost. Přišlo mi to jakš takš reálné (opět v rámci Urbanových knih) a hlavně mi to vše dávalo smysl. Vždy jsem měla pocit, že právě závěr knih bývá autorovou slabinou. Zde jsem ale zaznamenala opravdové rozuzlení, což oceňuji. A pak přišlo posledních cca 10 stran a já si řekla COŽE??? Proč? Tohle kdyby si autor odpustil, vůbec bych se nezlobila. Co tedy říct na závěr. I když knihu mezi moje TOPky řadit nebudu, za přečtení stojí. Miloš Urban nám v podobě Kar naservíroval krásně dekadentní čtenářskou hostinu, na které si jeho fanoušci jistě uzobnou spoustu chutných soust. A ostatní čtenáři? Ochutnejte a uvidíte.... celý text

Blackout: Zítra bude pozdě 2017, Marc Elsberg (p)

Číst Blackout v době vypuknutí koronavirové pandémie v Evropě je trochu podivné podobenství. Nehledě na to ale musím říct, že jsem se s knihou doslova prala asi měsíc. A ne, nebavila mě. Přijde mi jako dokonalý příklad toho, jak silné téma se skvělým potenciálem skončí nezvládnuté ve stoupě. SPOILER! Co se týče začátku, jsem u knih zvyklá, že pár desítek (stovek) stráneček se většinou musím začítat. Ale tady to bylo naprosto o dr*ku. Jsem velký fanda krátkých kapitol, u této knihy mě to ale doslova vytáčelo. Kapitoly byly většinou tak krátké a týkaly se takového počtu lidí či institucí, že až do konce se mi v nich nepodařilo se zorientovat. A než se v kapitole něco stihlo rozjet, většinou bylo po ní. Co se týče hlavního klaďase, tak to byl teda zase ironman! Postava, o které se za celou dobu čtení nic moc nedozvíte a nedostanete ani možnost k ní nějak hlouběji přilnout. Jeho ženské protějšky na tom byly ještě hůř. Co se týče konce, plytké, nezajímavé a nepropracované. Kdo byli padouši? Kde se vzali? Jaké byli hlavní motivy? Proč to všechno? Veškeré odhalení si jenom tak plulo po povrchu bez jakéhokoliv potopení se do hloubky. Ale abych jenom nekritizovala... Oceňuji téma jako takové. Osobně jsem nic podobného nečetla, takže pro mě byla zápletka i přesto zajímavá a neotřelá. Myslím, že čtenáře dokáže přimět k přemýšlení nad naším současným životem a nejednoho i nakopnout k tomu, aby si nakřečkoval trochu zásob na horší časy. Důsledky takového blackoutu byly v knize spíše tak taktně naznačeny, než vyřvány na plnou pusu. Pro někoho dobré, někdo by možná chtěl víc. Rozhodně to ale není nic, po čem by člověk toužil. Oceňuji i autorův doslov na konci, jeho popis toho, jak přistupoval k faktům i jak v zájmu nás všech ledasco poupravil. Suma sumárum, kniha s výborným potenciálem, který dle mého nebyl naplněn. Být to klasický thriller, s odřenýma ušima by ode mě dostal 2*, ale vzhledem k tomu, že opravdu oceňuji téma jako takové, jednu hvězdičku jsem přihodila k dobru. Knihu doporučuji, ale s rezervou.... celý text

Modlitba za Černobyl: Kronika budoucnosti 2017, Světlana Alexijevič (p)

Velmi silná kniha a rozhodně jsem ráda, že jsem se přesvědčila k jejímu přečtení. Nijak zvlášť se mi do ní nechtělo, ale zároveň jsem "černobylský ročník" a po zhlédnutí seriálu mě svým způsobem lákalo zjistit, které výpovědi stály na počátku tohoto filmového počinu. A ano, spousta výpovědí byla mrazivých, srdcervoucích a mnohdy zůstával člověku rozum stát; nad nehynoucím hrdinstvím hasičů, horníků, likvidátorů a všech, kteří na úkor svého života šli zachraňovat svět (doslova), nad rozpadajícími se rodinami těchto lidí, nad manželkami, které nemohli zachránit své muže ani děti. Na druhou stranu, ano, rozum mi nepobíral tu komunistickou propagandu, zatajování a vyhrožování, nátlak na úkor obyčejného lidu, který pod radioaktivním mrakem žil své běžné životy ...a to už našinec tuhle špínu stejně tak nějak povětšinou ví. A to nemluvím o zvířatech, která byla zanechána svým strašným osudům. Pevně doufám, že nikdy v podobné "evakuační" situaci nebudu, protože bez svých zvířat bych nevyšla ani za domovní práh. Na druhou stranu, forma monologů byla čtenářsky velmi náročná. Ze začátku se mi četly velmi dobře, ale s přibývajícími stránkami bylo čtení náročnější a náročnější. Lehce monotónní a bez gradace a často se opakující informace (jasně, jsou to výpovědi očitých svědků, logicky se musí informace mnohdy opakovat. Ale stejně...). Osobně bych ocenila např. vícero komentářů autorky, možná i nějaký menší soubor fotek, ale chápu, že tohle nebyl autorčin záměr. I tak je ale kniha nesmírně silným a cenným svědectvím a já ji doporučuji všem, kteří na ni mají žaludek a odvahu.... celý text

Černobílé pohádky 2019, kolektiv autorů

Tahle knížka mě velmi potěšila. První výtisk dostala moje malá neteř od babičky a já litovala, že jsem si ji nestihla přečíst první. Naštěstí zde jsou ale knihovny! Pohádky jsou opravdu příjemné čtení, některé kratší, jiné delší, ale překvapilo mě, jak je jejich úroveň vyrovnaná. Pouze několik kousků mi přišlo trošku slabších, ale to bude čistě subjektivní pohled. Jinak se jedná o pohádky milé, plné kamarádství, dobrých skutků, ale i nezbytných dobrodružství. Jazyk je moderní a dětem blízký. Za mě tuhle knihu určitě ano, navíc její koupí přispějete i na dobrou věc. A to se také počítá!... celý text

Zhubni 2012, Richard Bachman (p)

Můj první King, kterého jsem četla. Ačkoliv netuším proč, právě tento autor mě nikdy nijak zvlášť nelákal, byť žánrově by mohl být můj šálek piva. Nyní jsem po něm sáhla díky ČV, ale mé pocity jsou vlastně docela zmatené. Rozhodně to nebyla špatná kniha, téma bylo zajímavé, neotřelé, asi jsem nic moc podobného ještě nečetla, ale na druhé straně, že by se mi kniha četla nějak zvlášť dobře a nemohla jsem ji odložit, to ani náhodou. Spíš jsem si neustále říkala "musíš, ať víš, jak to dopadne a můžeš sáhnout po jiné knize", ovšem toť vše. Rovněž jsem bojovala s tím, že všechny postavy v knize byly vesměs svi*ě, což chápu, to je samozřejmě autorův záměr. Ale nějak se mi těma negativcema špatně prokousávalo. Co se týče závěru, čekala jsem bombu! A ona přišla spíš prskavka... Přišlo mi to nemastné, neslané, takové, aby se neřeklo. Nevím, jestli je to charakteristické pro Mistrovu tvorbu, já ale doufala, že si sednu na zadek. A ono nic. Za mě tedy kniha průměr (díky některým detailům spíš lepší než horší) a někdy zkusím zase po něčem od Mistra Kinga sáhnout. Ale až časem...... celý text

Polární pohádka 2017, Daniela Krolupperová

Milá knížečka pro nejmenší čtenáře s jasným, ale nenásilně podaným ponaučením. Příběh byl roztomile "mrazivý", protkaný sněhovými vločkami, přátelskými zvířátky a nechyběli ani lidé, i když zmínění spíše okrajově. Příběh byl jednoduchý, ale svým způsobem originální. Myslím, že Daniela Krolupperová opět potvrdila své spisovatelské kvality.... celý text

Kam zmizely tetičky? Aneb čtenář detektivem 1989, Radko Vyhlíd

Tohle byl vpravdě milý detektivní příběh! Jasně, dalo by se toho řadu vyrýpat, třeba drobet megalomanská zápletka na tak málo stránkách, ale proč? V případě této pididetektivky tuto potřebu necítím. Ale pravda je, že její hlavní síla spočívá právě v tom, že si čtenář sám může zahrát na detektiva. Zde ale zase musím s pravdou ven. Už jsem zkoušela dvě herní knihy (nebo něco na ten způsob) a vždy to dopadlo stejně. Já prostě nechci dlouho dumat a přemýšlet, hledat řešení a hledat indície, byť tento nápad považuji za skvělý! Jenom já když beru do ruky knihu, chci hold číst a ne luštit. Zkoušela jsem luštit některé úkoly, ale bez pera a papíru mi to nešlo. A tyto propriety jsem u sebe neměla. Oproti tomu, zadání některých jiných úkolů jsem absolutně nepochopila, a to ani když jsem se podívala na řešení. Takže za mě? Určitě knihu vřele doporučuji, je to skvělý nápad, jak zapojit čtenáře do hry, ale pokud se vám hrát nechce, je vám umožněno jenom číst. A ta možnost volby, to je prostě bezva.... celý text

Hurvínek a kouzelné muzeum - Kniha k filmu 2017, Ivona Březinová

Hrůza. Knihu si donesly děti v MŠ jako čtení před spaním. I když jejich zklamání nijak patrné nebylo, pro mě to byl děs. Ale asi proto, že tyto soudobé předělávky něčeho, co už kdysi ve své původní podobě skvěle fungovalo, já prostě nějak neuznávám. Moderní výtvarné provedení a Hurvínek jako král pařmenů, který nakonec zachrání celý svět? Ne, díky! Věřím tomu, že původní Hurvínek, co pomáhá chytat lupiče nebo utíká s Žeryčkem a Máničkou z domu, to jsou příběhy, které ocení i děti v dnešní době, musíme jim k tomu ale dát příležitost. Tahle kniha (a snad i film?) podle mě vůbec nemusely vzniknout a čtenářský svět by o nic nepřišel.... celý text

Vražda v Mezopotámii 2011, Agatha Christie

Tohle je prostě klasika! Svěží a příjemná, historií a vraždami protkaná Agathovská klasika! Už poněkolikáté se pro mě ČV stala příležitostí sáhnout po některé knize od Agathy Christie, kterou jsem dosud nečetla (a že jich ještě je) a opět jsem si uvědomila, jaké jsou to úchvatné příběhy! Ano, dnes čtu tuto autorku velmi málo. Vlastně se pro mě stala náhradou v době dospívání, kdy jsem přečetla celou Správnou pětku a chtěla jsem přijít už takříkajíc na "vyšší úroveň", ale tyhle knihy nám prostě mají neustále co nabízet. Jak je možné, že v dnešní době autoři potřebují trojnásobek stran a hektolitry krve, aby vystavěli slušnou zápletku, zatímco Agatha si vystačí s takovým málem a efekt je stejný. Ano, nad reálností zápletek a provedení vražd asi nelze moc do hloubky dumat, ale právě u A.Ch. by takové rýpání čtenáře připravilo o kouzlo. Co se týče Hercula Poirota, málo které vrtošivé detektivy zbožňuji tak nepokrytě, jako tohoto obtloustlého prťavého mužíka s vejčitou hlavou a charakteristickým knírem :). A co se týče zápletky této knihy? Netřeba rozebírat. Bohužel filmové zpracování jsem znala až příliš dobře, takže rozuzlení pro mě nebylo překvapením, ale i tak jsem si v knize užívala každé slovo! Těším se, až mě okolnosti opět někdy přimějí přečíst si další knihu této autorky.... celý text

Neobyčejná přátelství v přírodě 2019, Emilia Dziubak

Téměř ve všem souhlasím s komentářem pode mnou. Kniha patří mezi dětské kousky, které jsou atraktivní svým krásným výtvarným zpracováním. Tvrdé stránky zaplněné příjemnými ilustracemi po celé jejich ploše jistě zaujmou nejedno dítě (či dospělého). I vypravěč kocourek Mourek mě potěšil, zaradovala jsem se, že kniha je beletristicky pojata, ale jen do chvíle, než jsem se dočetla k popisu prvních přátelství. Zde autorka najednou přepla a z beletrie se stává encyklopedie. Kniha tak na mě působí zvláštně roztříštěně, jakoby se autorka nemohla rozhodnout, kterou formu použít, proto to smíchala dohromady. Ale v tomto případě je méně více. Kocourek, který je nám průvodcem, působí roztomile a dětsky naivně, což by jistě ocenili nejmenší čtenáři/posluchači, zatímco popis přátelství mi přijde zacílené svojí encyklopedičností spíš na starší. Zajímavým zpestřením je test na konci. Nejdřív mi přišel nápad trochu laciný, ale vyhodnocení, kterému zvířátku se podobáš, bylo vlastně docela milé, trefné a do knihy pasující. Za mě 3 a půl hvězdy, ale za pěkné vizuální zpracování zaokrouhluji nahoru.... celý text

V podezření 2015, Michael Robotham

Tohle bylo vážně skvělé! Jako první se mi dostala do ruky kniha Řekni lituji a doslova mě uchvátila. Druhou autorovou knihou, která prošla mým čtenářským koutkem, byl Štvanec a mé nadšení nebylo o nic menší. A v ten moment jsem usoudila, že tohohle autora prostě musím přečíst celého a od začátku. V podezření je první díl Josephovské série a opět nelze skrývat nadšení. Autor je opravdu výborný vypravěč a vytvořil skvělou hlavní postavu psychologa Josepha O´Loughlina. Sympoš, věcný a stručný, který málokdy plýtvá slovy, ale když už něco řekne, stojí to za to. V tomto díle na něj autor nenaložil zrovna malou zátěž v podobě promyšlené zápletky, a i když se kniha rozjíždí docela pomalu, nakonec se dostaneme do zajímavých končin (a křivd) dob dávno minulých. Od určité chvíle se mi zdálo, že z tohohle hnoje se Joe snad už nemůže vyhrabat, ale naštěstí to měl autor dobře promyšlené ;-). Za mě bezvadný úvod série. A i když mi kniha přijde o chloupek slabší oproti dvěma autorovým knihám, které jsem již četla, pořád se jedná o velmi povedené a nadprůměrné dílko v rámci celkové krimi/thriller knižní produkce. Já tleskám a těším se na další díl.... celý text

O mé rodině a jiné zvířeně 1986, Gerald Durrell

Tak já vám nevím... Knížku jsem opět četla na doporučení. Mělo se jednat o skvělou oddechovku, vtipnou, plnou skvělých hlášek a neuvěřitelných situací. No, ne že bych s tím vyloženě nesouhlasila... Oddechovka to určitě byla, plná neuvěřitelných situací rovněž, ale jinak bych lehce polemizovala. Osobně mi kniha nijak zvlášť vtipná nepřišla, spíš bych souhlasila s jedním s komentářů pode mnou, že autor tak maximálně tlačil na pilu, až to prostě přehnal. Neuvěřitelných situací tam také nebylo zrovna poskrovnu, ale jakmile se člověk seznámí s rodinou Durrellových, je mu jasné, že to ani nemůže být jinak. Osobně ale, jakmile jsem četla už posté slovo "synáčku" a tomu podobné, ježily se mi už všechny chlupy na těle. Kniha si plynula velmi volně a co musím autorovi přiznat k dobru, je jazyk, kterým knihu psal. Je velmi květnatý a plný okřídlených jemných metafor. Na druhé straně, kniha pro mě postrádala jakoukoliv gradaci. Chápu, není to novodobý thriller, kde si člověk nestačí ani vydechnout po jedné smrtonosné akci a už je tu druhá, ale zjistila jsem, že když prostě přeskočíte odstavec, dva, kapitolu, nepřijdete vlastně vůbec o nic. (No, možná zrovna nebudete vědět, jak si malý Gerald obstaral nové zvíře, ale asi jsem schopna s tím v budoucnu žít :)). Co se týče postav, ano, ty jsou skutečně neuvěřitelně neuvěřitelné. Jestli tohle je reálný popis autorovy rodiny, tak nevím, jestli mu mám gratulovat nebo ho litovat :). Ale tak známe to, rodinu si nevybíráme. Některé situace v knize jsou kouzelně absurdní vzhledem k dnešní době. Za všechny bych vybrala úplný závěr, aneb velké stěhování. Představa, že si dneska z Řecka budete chtít odvézt takový zvířecí arzenál, pravděpodobně už nikdy nespatříte denní světlo jinak, než přes mříže vězení pro pašeráky :). Ale to už fakt hodně rýpu ;-). Za mě příjemné 3 hvězdičky, další díly už ale číst nehodlám. ČV 2020 – Kniha, jejíž hlavní postava má vaše vysněné povolání. Neříkám, že v případě mladého Geralda se dá mluvit zrovna o povolání, ale uznejte sami, trávit svůj veškerý čas ve slunném Řecku v oslňující záři mořské modře a ve společnosti zvěře těch nejrozličnějších druhů, co víc by si zvířomil jako já mohl přát ;-).... celý text