efka.saf přečtené 736

Večeře u Florentýny - Odpolední kuchařka pro dceru 2016, Jana Florentýna Pišová

Stejně jako Kuchařka pro dceru i tato kniha od autorky je velmi povedená. Je tam nemálo receptů, které mi učarovaly a na které se chystám. A nechybí i spousta doplňujících textů, které se velmi dobře čtou a jsou v lecčems inspirativní. Oceňuji i krásné fotky a dělení jídel podle ročních období. Za mě jedna z top kuchařek, která na polici určitě prachem nezapadne.... celý text

Kuchařka pro dceru 2007, Jana Florentýna Pišová

Po nějaké době doplňuji svůj původní komentář. Dostalo se mi do ruky zatím poslední (páté) vydání této kuchařky, kde je přeci jen více fotek zmiňovaných jídel a celkově vypadá kniha jinak - líp. Začetla jsem se i do doplňujících textů a mé nadšení z knihy roste. Myslím, že si ji asi nakonec opravdu koupím :-). Nic to ale nemění na tom, že web je TOP! --------- Přiznám se, že z knížky jsem trošku zmatená. Moc jsem se těšila, až se mi dostane do ruky a dokonce jsem uvažovala o její koupi, ale ve výsledku jsem vlastně trochu zklamaná a s koupí zatím spěchat nebudu. Problém? Narazila jsem na webové stránky této autorky a čím více jsem toho četla, tím více jsem byla nadšená. Dlouhá povídání o různých potravinách a ingrediencích, o jejich původu, zpracování apod. byla vždy věčně, přesto vtipně napsána a nechybělo nikdy několik skvělých receptů. Cokoliv jsem od Flo uvařila, byla bez nadsázky absolutní pecka! Proto jsem se tak nadchla pro knižní vydání této kuchařky. Ale po pravdě... Recepty jsou fajn, nejčastěji se seznamujeme s klasikami (méně či více známými) a různými vychytávkami, přesto to, čím oplývá web (spousta informací navíc, krásné fotky), zde prostě chybí. To ale neznamená, že knihu zakládám do police. Už teď mám své tipy na to, co vyzkoušet, ale přesto jsem přesvědčená, že pro mě zůstane nepřekonatelným základem právě autorčin excelentní web.... celý text

Zázračný úklid - pořádek jednou provždy 2015, Marie Kondo

Tak já vlastně nevím... Knížka mi měsíc ležela na nočním stolku a já jí měsíc ve volných chvílích listovala a pročítala ji. Už je to nějaký pátek, co jsem se matně seznámila s úklidem skříně metodou KonMarie a nadchl mě tak, že jsem se opravdu těšila, až ho budu moct využít. Když konečně nastala chvíle a já mohla zabydlovat novou velkou skříň se šuplíky, využila jsem tento systém u většiny běžného oblečení. Např. autorčin systém při skládání triček mi přišel téměř geniální. To ale neznamená, že skládám origami z každého páru ponožek, to fakt ne. Tím ale má chvála vesměs končí. Ano, chce-li mít člověk uklizeno, musí mít zredukované věci doma a každá věc musí mít své místo, ale autorka by vlastně neustále vše jen vyhazovala do popelnice (fakt ekologický přístup). Co ale absolutně nezkousnu, je systém při "úklidu knihovny". Dáma promine, ale člověk, který rád čte a knih si váží, by se k nim nikdy nemohl chovat podle tohoto návodu. A vyhazovat fotky? Ne, ne a ne! Za mě tedy kniha v lecčems inspirativní, některé pasáže mi přišly spíš úsměvné a některé mě rozpalovaly do běla. Kdybych si knihu koupila a neměla ji půjčenou z knihovny, byla by to snad první kniha, u které bych dodržela autorčin postup při debordelizaci knihovny - pár stránek vytrhám a zbytku dám rituálně pápá!... celý text

Noc 2018, Bernard Minier

Jak se tak dívám, mám tady jeden komentátorský pomníček ještě z prázdnin. Jedna Servácovka, čtvrtá v pořadí, kterou jsem četla. A první Servácovka, u které mi přišlo, že se Minier definitivně zbláznil a upadl na spisovatelské dno. No, že to určitě tak hrozné nebylo? Já vám nevím, ale řekla bych, že bylo. Knihu jsem sice dočetla na konci srpna, takže si detaily nepamatuji, ale mé rozhořčení nad knihou je stále živé. Naprosto nepravděpodobná slátanina všeho druhu - bondovského thrilleru, romantické sra*ky s trochou drsnější erotiky, patolízalské komedie, rodinného dramatu, vypatlaného sci-fi zakončeného pohádkovým happy endem ve stylu zlí skončili v kotli pekelném a hodní žili šťastně až do smrti. Neříkám, že v jiných knihách se občas nemísí vícero žánrů, ale tohle bylo moc i na hodně tolerantního čtenáře. Ráda bych řekla aspoň to, že i přes tu zmatlanost žánrů se dobře četla, ale nečetla. Nebavila mě od začátku do konce a přečetla jsem ji jenom proto, že se snažím dočítat téměř vše. Kniha pro mě byla tak velkým zklamáním, že jsem odložila Sestry hluboko do police a napsat komentář jsem se odhodlala se čtyřměsíčním zpožděním. Za mě tohle dílo opravdu ne a nechápu, kde se kniha vzala po třech předešlých příbězích, které jsem i přes pár rýpnutí hodnotila velmi kladně.... celý text

Unesená 2018, Manuro (p)

Tak tohle já definitivně vzdávám! Myšlenka gamebooku mi přišla zajímavá a nadšení mého bráchy z této knihy mě částečně nakazilo, ale jen do chvíle, než jsem se poprvé zamotala v tomto herním komiksu. Zkoušela jsem hrát/číst několikrát, ale u mě vždy se stejným výsledkem. Nebaví mě hrabat se ve stránkách různě na přeskáčku, nebaví mě zapisovat si všemožné blbosti z domu na papír a věci k mé postavě. Zkoušela jsem kreslit si mapu domu, ale opět zůstalo u pokusu. Když jsem vybírala z různých možností, neměla jsem morál na to, abych se držela dané varianty, kterou jsem zvolila prvně, pokud pro mě byla nepříznivá. Tzn. měla jsem sklon neustále podvádět... Ne, prostě tahle kniha pro mě není. Nikdy jsem netíhla ani k počítačovým ani k deskovým či jiným hrám, proto prvotní dojem, že mě snad toto bude bavit, byl naivní. Přesto by mě příběh docela zajímal, zdál se příjemně tajemný, což mám ráda, ale asi bohužel, zápletka mi zůstane neodtajněna. Ale rovněž i přes všechno výše popsané oceňuji, že něco podobného vzniklo, přijde mi to originální, zajímavé a dostane-li se kniha do správných rukou, jistě si své fanoušky najde. U mě se ale zcela minula účinkem, proto zatím váhám i s hodnocením. Uvidíme, co ukáže čas.... celý text

Abeceda - Příběhy zvířátek 2013, Alena Schejbalová

Hezká knížka s již dávno osvědčeným způsobem, jak zapojit děti do vyprávění příběhu. Jednotlivé pohádky mají ideální délku na jedno čtení, jsou poučné a končí optimisticky. Jenom pes kdyby na konci nepůsobil jako neschopný srabík :-D.... celý text

Bohemian Rhapsody - Oficiální kniha k filmu 2019, Owen Williams

Co si budeme namlouvat, Nobelovku za literaturu by tahle kniha asi nedostala, ale pochybuji, že by to byl její cíl. Jedná se o doprovodnou, především obrazovou publikaci k natočenému filmu, mezi jehož zaryté fanoušky se počítám i já. A kniha pro mě byla skvělým zpestřením jednoho všedního večera, kdy jsem si díky fotkám zavzpomínala na film. Co se týče textu, OK, zde uznávám, bylo to trošku plytké a prvoplánově jednoduché shrnutí. Rovněž velmi děkuji za komentář uživateli DennisMoore, který vypíchl řadu "podivností", které se ke knize (a filmu) vážou. (Ne, pozadí jsem netušila. Ale při čtení o scéně ve vaně jsem fakt hodně dumala, kde ve filmu se nacházela. Díky zmíněnému uživateli jsem na(ne)štěstí zjistila, že scéna ve filmu vůbec nebyla a moje paměť díkybohu nemá tak obrovské díry, jak jsem se obávala.)... celý text

Jeden za druhým 2015, Chris Carter

Co říct? Je to už nějaká doba, co jsem knihu dočetla. A upřímně? Ano, typický Carter. Krvavý, nechutný, extrémně krutý, ale čtivý tak, že se kniha jen těžko odkládá. Přesto, šablonovitost tohoto autora už je s pátým dílem téměř do očí bijící a mě začíná opravdu vadit. (Blíže specifikovat nebudu, bylo by to spoilování). Co se týče příběhu, zatím mi přišel nejšílenější ze všech, co autor napsal. Při "třetí vraždě" už to na mě bylo tak moc, že jsem popis utrpení daného člověka jen velmi letmo přelétla, protože - ano, přiznávám - neměla jsem na to žaludek. Změnu vidím v tom, že v předešlých dílech, ačkoliv oběti trpěly, v momentu, kdy byly nalezeny, byly již mrtvé a jejich utrpení se popisovalo zpětně. V tomto díle je ale změna, vše máme v přímém přenosu a přiznávám, už jsem to nedávala. Přesto, že detektivka jako taková se čte skvěle a nápad zápletky byl až nechutně reálný a vytažený ze současnosti, ta neskutečná zvrácenost a vynalézavost autora už je na mě s přibývajícími díly příliš. Ale ne, na autora jsem nezanevřela, ale musím si ho nadále dávkovat opravdu v malých dávkách. A ocenila bych změnu skladby příběhu :-/. PS: Ruku na srdce, klikli byste?... celý text

Sochař smrti 2014, Chris Carter

Můj čtvrtý Carter a opět skvělý příběh se zápletkou sahající daleko do minulosti, což je vždy záruka pikantních vražd. Ale právě proto, že už to byl můj čtvrtý díl od autora, našla jsem i přes úžasnou čtivost věci, které tentokrát zapříčinily, že jsem nedala plné hodnocení. Příběh je skvělý, způsoby vražd (jako vždy) řádně nechutné, zvrácené a jejich popisy jsou spíše pro silnější žaludky. I tak ale oceňuji originalitu a nápad se skulpturami a stínovými obrázky. Příběh odsýpá jako na drátkách opět od první stránky, policie i s Robertem oproti tomu pěkně a dlouho tápou. Potud vše v pořádku. Co mi ale vadilo, byla jistá šablonovitost, především v závěru. Už by bylo na čase vymyslet konec jinak, než intimní soaré v podobě Robík a vrah. Také bych si dokázala představit větší osvětlení detailů. Co si budeme nalhávat, ale technicky náročné a nápadité vraždy by si zasloužily i technicky vyčerpávající vysvětlení jejich provedení. A to zde nebylo. Zbyla mi spousta otázek bez odpovědí. A rovněž kapitola s automechanikem mi přišla matoucí vzhledem k identitě vraha. Vzato ale kolem a kolem, opět je to velmi kvalitní detektivka, která stojí za povšimnutí, ostatně jako vše od autora, co jsem zatím četla. I přes drobné výtky se ale těším na další díly.... celý text

Zkurvenej příběh 2017, Bernard Minier

Tak tohle byl opravdu zkurvenej příběh! Svojí pointou i svojí délkou. Když jsem knížku rozečítala, čekala jsem komorní příběh vraždy na menším ostrově, byť s překvapivým koncem, ale to, co nám autor v závěru nabídl, to mi vyrazilo dech. V pozitivním slova smyslu. Nicméně pravdou zůstává, že začátek (co začátek, do strany tak 400!) se to táhlo jako sopel při zánětu dutin. Kdyby byl takhle dlouhý "tejden do vejplaty", asi bych umřela hlady! Sice sem tam se vyskytla nějaká akčnější scéna, ale vesměs vata, vata, vata. Za polovinou se to ale konečně zlomilo, začalo se něco dít, dílky puzzle do sebe pomalu zapadaly a příběh mě začal docela bavit. Co se týče posledních 100 stran, všechno už krásně svištělo. A závěrečná pointa, jak jsem už psala výš, mi skoro vyrazila dech. Poslední kapitola katapultovala příběh do velmi zajímavých míst a já musím říct, že nic podobného jsem asi ještě nečetla. (To samozřejmě neznamená, že všechno v závěru dávalo smysl a bylo dokonale vysvětleno, ale budiž, tentokrát to autorovi odpouštím.) Co se týče "Big brother" zápletky, OK, nakonec to dalo smysl, ale v začátku se mi to do příběhu vůbec nehodilo a kapitoly s touto tematikou mě neskutečně vytáčely. Celkově jsem byla přesvědčená, že dvě, max tři * ode mě kniha nedostane, ale konec mě tak překvapil, že jsem zase vyměkla a dala pěkné 4*. Nicméně, kdyby kniha měla 400 místo 600 stran, vůbec bych se nezlobila.... celý text

Velký Sherlock Holmes: Sbírka hádanek inspirovaná největším detektivem všech dob 2019, Gareth Moore

Uf... Oceňuji nápad na vytvoření graficky pěkně zvládnuté knížky hádanek, které mají působit tak, že nám je předkládá sám Sherlock Holmes (prostřednictvím Watsona), ale mě to prostě nebavilo. Vlastně nevím, co jsem čekala, ale neměla jsem chuť babrat se v dlouhých "zadáních", nebo hledat vícero řešení. Samozřejmě něco bylo celkem jasné, něco jsem vzdala rovnou a kukla se na řešení. Nevím no... Věřím, že knížka si své fanoušky najde, mě ale nijak zvlášť neoslovila.... celý text

Tma 2016, Bernard Minier

Třetí "Servácovka", kterou jsem četla, mě prozatím zaujala nejvíc. Přišlo mi, že netrpí až tak moc kecacím syndromem (což se o prvních dvou nedá říct) a příběh se rozjíždí velmi dynamicky hned od začátku. Vše bylo velmi napínavé a vpravdě děsivé a já hodně přemýšlela, jak to s Christine asi dopadne. Vůbec mi nevadilo, že Martin Servaz byl tentokrát dost upozaděn a vyskytoval se spíš až ve druhé části, aspoň jsem se nemusela neustále usmívat nad jeho loserovskými tendencemi nebo nad tím, že dostal opět od někoho na budku. Nic to ale nemění na tom, že na všechno přišel skoro jasnovidecky :). Co se týče hlavní hrdinky Christine, byla mi velmi sympatická a hodně jsem jí fandila. Proto jsem i doufala, že příběh neskončí nějak fádně, ale že nám autor naservíruje zajímavou a šokující pointu, která klidně může být za hranicí uvěřitelnosti. A přesně to se stalo. Jsem se závěrem velmi spokojená a celkově musím uznat, že celý příběh měl šmrnc i šťávu. Jenom je mi proti srsti, že v tomto typu zápletek vždycky musí pachatel oddělat nějaké to domácí zvíře. Proč nemůže být autor originální a oběti zničit třeba cenné modely letadýlek nebo spálit sbírku známek?? :D... celý text

Kruh 2015, Bernard Minier

Ani bych nevěřila, že kniha, jíž dám 5*, u mě zároveň vyvolá tolik úsměvů a touhy rýpnout si snad do všeho. A důvod? No, asi za tím vším stojí Martin Servaz :). Už v prvním díle na mě působil jako dokonalý detektiv-loser, který byl v silném kontrastu vůči ostatním detektivům-Ironmanům, ale tady? Tady tyto mé dohady poměrně slušně potvrzoval. SPOILER! No uznejte sami, při jakémkoliv střetu Servaze s kýmkoliv, ať už třeba s vrahem nebo včelí královnou, dostane na budku tak dokonale, že nejenom že přijde o všechny důkazy, ale pomalu i o život. Při hlubinném potápění, o kterém ví úplný kulový, taky poruší snad všechna pravidla a dopadne jako hubkař - slušně a kulantně řečeno, a co se týče vyšetřování, s informacemi zachází tak, že si čtenář musí klepat na čelo. Je to prostě s*áč :D, ale asi proto mě Martin Servaz tak hrozně baví! Je to krásný detektivní kontrast! :D Co se týče příběhu, ze začátku jsem furt nevěděla, jestli mě baví nebo ne. Vycpávkové vaty tam bylo jako čínských cetek na pouti a chvílemi jsem se přes ten balast nemohla prodrat. Minierova schopnost popsat i prd na třech stránkách je sice obdivuhodná, ale někdy značně únavná. A do toho neustálé skloňování Hirtmennova jména mě chvílemi pěkně štvalo. Ale výsledek? Jakmile se objevila ta správná cesta a vyšetřovatelé začali tušit, odkud vítr vane, příběh začal nabírat na obrátkách a nakonec musím říct, že se mi zápletka líbila mnohem víc jak v prvním díle. Nesmírně oceňuji vložená intermezza. Když mi došel jejich význam, slušně mě zamrazilo. Takže suma sumárum - jo! Tyto detektivky mě opravdu baví, ale nejednou u nich kroutím hlavou nebo se dokonce směju nad postavou hlavního detektiva. Mají ale své kouzlo a podle mě nespornou kvalitu. Minier je dobrý vypravěč, i když někdy vypráví "až moc". Ale jako detektivka to prostě funguje. Takže? Hop na třetí díl.... celý text

Mráz 2015, Bernard Minier

Tak jsem konečně zdolala mého prvního Miniera, jehož knihy mi už pár let sedí poměrně velkou plochou svého zadku na poličce, a nepřišlo mi to vůbec špatné. Vlastně jsem se docela královsky bavila! Ačkoliv mi nijak zvlášť velký počet stran u knih nevadí, přesto k nim vždycky přistupuji s určitou skepsí, jestli značnou část nezabírá zbytečné vykecávání, a jinak tomu nebylo ani u Miniera. A světe div se, vykecávání nás opravdu nemine :). Přeci jen popis věcí v pokoji mrtvé dívky, které autor natáhl na 4 a půl stránky (!!!), za to by se už nemuseli stydět ani daleko větší kecálisti v dějinách literatury a já nevěděla, jestli mám brečet nebo se smát :). Nakonec jsem zvolila druhou možnost. A ačkoliv autor vsází (jak už je dnes zvykem) na rychlý začátek, jeho kecálistické geny děj v úvodu stále trochu brzdily. Na druhou stranu, příběh se mi extrémně líbil! Byl zamotaný jako klubko novorozených hadů, odmotává se pěkně postupně a nechybí akce ani napětí. Sem tam autor naznačí nebo nás nasměruje po určité cestě, ale vesměs proto, aby pak strhl volant jiným směrem. Oceňuji i popisy krajiny, protože krása Pyrenejí prozatím zůstává mým očím skryta. Rovněž atmosféra MRAZU byla všudypřítomná, lezavá a chvílemi jsem měla pocit, že když vykouknu z okna, bude chumelit. ...ale překvapivě, nestalo se tak. Rovněž bych chtěla vypíchnout detektiva Servaze, který je skoro antihrdinou (rozuměj antidektivem) ve srovnání s ostatními "superhrdiny" (rozuměj detektivy), kteří se na nás sypou ze všech knižních stran. Policista, který střílí jak ponocný a netrefil by ani stěnu, když by před ní stál, nesnáší sport a to ani v televizi, natož aby nějaký provozoval, dodržuje rozkazy nadřízených a všeobecná pravidla, a dokonce dokáže uznat i svoji vlastní chybu... No uznejte, to je opravdová růže mezi trním! Ještě že se Martin Servaz může pochlubit pronikavým intelektem, slušnou intuicí a technicky, manuálně, společensky a střelecky zdatnými kolegy, protože jinak by mě napadala otázka, které vyšší mocnosti zasáhly, aby se dostal v potravním řetězci takhle vysoko :). Takže ačkoliv mám tendence si do autora v určitých věcech rýpnout a některé zákruty příběhu bych si představovala lépe vysvětlené, přesto všechno musím říct, že mě kniha opravdu hodně bavila. Jakmile jsem se do ní konečně zakousla, už jsem ji nepustila, což velmi oceňuji. Ihned chytám druhý díl a uvidíme, co za pyrenejský koktejl nám Minier naservíroval tentokrát :).... celý text

Deset mrtvých komiků 2019, Fred Van Lente

Po knize jsem sáhla z ryzí zvědavosti a od začátku jsem se rozhodla knihu brát jako poctu Agathe Chrystie, protože kdyby to tak nebylo, byla bych vzteky bez sebe za vykradení snad nejpromyšlenější kriminální zápletky v historii. Souhlasím s komentářem pode mnou, že začátek se louská poměrně těžce, protože postav je hodně a orientace v nich je docela obtížná. Cca do 70 stránky se seznamujeme s jednotlivými komiky a přiznám se, že do této chvíle pro mě byla kniha spíše utrpením. Naštěstí, jakmile se komikové dostali na ostrov a je jim puštěno "motivační video", děj nabírá na obrátkách a od této chvíle jsem knihu už prakticky nepustila. A ačkoliv jsem v některých postavách plavala až do samotného závěru, pravdou je, že to vlastně ničemu zase až tak nevadilo. Určitou záhadou pro mě byly i textové přepisy z vystoupení jednotlivých komiků, protože ty mě tedy extrémně nebavily a čím víc jsem jich měla za sebou, tím víc mě štvala představa těch, které mám ještě před sebou. Doufala jsem, že mají v příběhu hlubší význam, protože na konci bych si pak neodpustila, že jsem je nepřeskočila. Naštěstí svůj význam měly, takže i přes jejich otravnost je doporučuji přečíst. Co se týče rozuzlení, bylo povedené. Takové, jaké se v podstatě k celému ději hodilo. Samozřejmě ale musíme příběh chápat jako určitou nadsázku a recesi, protože kdybychom šli po realističnosti a uvěřitelnosti, daleko bychom nedošli :).... celý text

Temné hlubiny 2017, Robert Bryndza

Můj třetí a prozatím poslední Robert Bryndza, kterého jsem četla. A co jsem o jeho knihách psala v předešlých komentářích, to platí i zde. Dějově a svojí zápletkou se mi tento díl líbil prozatím nejvíc. Zápletka byla promyšlená, sahala hluboko do minulosti a dávala Erice slušně zabrat. A činy současnosti s kořeny v minulosti bývají povětšinou velmi pikantní. Oceňuji i to, že autor upustil od výrazných "homosexuálních" kliček, a dokonce nám tentokrát Eriku z případu ani neodvolali, takže nemusela zase všechno vyřešit "ve svém volném čase". Ve třetím díle po sobě bych to už asi nerozdýchala. I přes nepopiratelnou kvalitu příběhu si ovšem nedokážu k tomuto autorovi a jeho postavám vytvořit vztah. Knihy nejsou vůbec špatné, ale pro mě postrádají drive, který mě nutí frčet až do samého konce. Zde, dokonce ještě ani 50 stran před koncem, jsem necítila nutkavou potřebu knihu dočíst, a to je pro mě v tuto chvíli velká překážka. S autorem si dávám prozatím pauzu a uvidím, zdali se k jeho knihám ještě vrátím. Ale i když jsme si my dva nesedli, kvalitu autora nezpochybňuji.... celý text

Padesát stínů Evy 2013, Rossella Calabró

No, řekneme, že Hochliteratur to teda fakt není a aspirantem na Nobelovu cenu za literatura by tato kniha taky pravděpodobně nebyla. Vlastně je to docela blbost :-D, ale i přesto jsem se chvílema celkem pobavila. Vtipné mi přišly především některé formulace nebo přirovnání než text jako takový, ale budiž ;-). Osobně bych si tuto knihu nikdy nekoupila, pravděpodobně bych o ni v knihovně ani na pultech nezavadila pohledem, ale dostala jsem ji jako dárek, a to od milého a skvělého člověka, proto myslím, že to v mých očích hodnotu této knihy ještě pozvedlo. Jestli doporučuji? Nevím... Ale formulace jako emoční nadváha, kterou jsem rozšířila svůj slovník, je příjemnou odměnou za přečtení této knihy :-).... celý text

V pasti lží 2018, B. A. Paris (p)

Typický příklad knihy, ve které by se dala vyšťourat řada různých nesrovnalostí, a to by se čtenář nemusel ani moc snažit. Ale na druhé straně? Extrémně mě to chytlo! Od stránky 120 jsem dočetla knihu na jeden zátah, protože jsem na rozuzlení byla šíleně zvědavá, a to i přes to, že stejně jako Pav pode mnou jsem si přečetla komentář, ve kterém čtenářka bez skrupulí a bez jakéhokoliv upozornění na spoiler vykecá ve dvou větách celou zápletku. Když knihu srovnám s autorčinou prvotinou, líbila se mi ještě víc než Za zavřenými dveřmi, ovšem budiž B.A. Paris připsáno k dobru, že zápletky obou knih jsou velmi slušně psychedelické! A i když vyřešení tohoto příběhu bylo celé postavené na náhodě, vůbec mi to nevadilo. Ve finále mi všechno krásně ladilo a byla jsem nadmíru spokojená. Já za sebe tleskám autorčinu vypravěčskému umění a hodlám si přečíst i třetí knihu navzdory tomu, že má výrazně slabší hodnocení.... celý text

Noční lov 2017, Robert Bryndza

Druhý díl o Erice Fosterové u mě vesměs potvrdil vše, k čemu jsem dospěla už v díle prvním. Hlavní vyšetřovatelka je lehce kontroverzní osoba s nutkavou potřebou udělat si vše podle svého a pohrdat jakýmikoliv příkazy, a to i přes to, že se snaží šplhat ve společenském žebříčku. Co se týče příběhu, opět jsem se zápletkou byla spokojená. Kapitoly věnované vrahovi příběh hezky okořenily a jakmile začalo vše dávat smysl, byla jsem za ně ještě vděčnější. Co mi ale trochu vadilo, byla jistá šablonovitost celého příběhu. Autor jako by měl potřebu se stůj co stůj držet stejného mustru, podle kterého příběh vystavěl, takže zase zde máme zavilou Eriku, kterou odvolají, ale ona to přesto vyřeší, opět je na konci potyčka s vrahem mezi čtyřma očima, opět je zde homosexuální zápletka, tentokrát ještě výraznější, než minule, atd. atd. Aktuálně se chystám na třetí díl, tak doufám, že Bryndza popustí uzdu své fantazii a zavede nás tentokrát trochu jiným směrem pomocí jiných cestiček. Za mě tedy cca o půl hvězdičky horší, než předešlý díl, ale v celkovém detektivním kontextu mi knížka pořád přijde celkem dobrá, tak se přikláním s hodnocením směrem nahoru.... celý text

Na výletě s Mary Poppins 2018, Héléne Druvert

Absolutně kouzelná kniha! Ano, text tohoto díla by pravděpodobně Nobelovu cenu za literaturu nedostal, ale já ho beru především jako dokreslení grafického provedení, které je naprosto excelentní! Osobně v této knize vidím přerod klasické literatury ve výtvarné umělecké dílo a pokud se na knihu čtenář podívá z tohoto úhlu, nevěřím, že se najde někdo, kdo by nebyl nadšen. Pokud bych se ale přeci jen podívala na tento výlet Mary Poppins jako na celek, dovedla bych si představit, že textová stránka bude vybroušenější, text bude více sahat do prózy a bude delší, příběh bude mít zápletku. Takže ano, něco by se najít dalo, mě ale grafika natolik odzbrojila, že musím dát plné hodnocení.... celý text