Eicherik přečtené 982

Němá barikáda a jiné povídky 1961, Jan Drda

Knihu a jednotlivé povídky záměrně bodově nehodnotím. Drda byl od roku 1945 komunista a již tehdy tvrdil, že bude třeba pozavírat některé spisovatele, kteří se stavěli proti komunistickému vidění světa. A v tomto ohledu nezůstal pouze u slov. Kniha je rozdělena na dva celky. V prvním, čítajícím 11 položek a obsahující i jeho nejslavnější kousky Vyšší princip, Pancéřová pěst a Němá barikáda nám autor přináší svůj pohled na dobu protektorátu. Je to pohled černobílý a značně tendenční, ale v kontextu doby a prožitým válečným utrpením se dá snad ještě pochopit. Už první povídka, Třetí fronta, pojednávající o tzv. "španělácích" jasně naznačuje, jakým směrem se bude kniha ubírat. Docela mě pobavila rasistická zmínka o úzké, dlouhé lebce, jen nevím, jak by ji Drda vysvětloval soudruhům z DDR. V druhém celku, čítajícím 7 položek a odehrávajícím se po válce a nebo se v něm na válku vzpomíná, už jde o ryzí, rudou propagandu, v které zazní i jeho verze únorového puče, zobrazená v povídce Politik. A jak dopadl Drda? Po roce 1968 upadl v nemilost a snad alespoň částečně prohlédl. Citace z povídky Zákeřník: Její syn ji překročí, jako by šel přes poražený strom. Bez zachvění, bez ohlédnutí. Úzkou, dlouhou lebku nese téměř v záklonu. Vysunuje bradu jak herec na jevišti.... celý text

Když dvanáctá hodina odbila 2013, Vladimír Pospíchal

Povedená a rozmanitá sbírka povídek, žánrově se pohybující od balady, přes horor až po thriller. Na tzv. zrcadlovou magii, která je podstatnou součástí posledního příběhu, nazvaného Za zrcadlem, si z devadesátek pamatuji. Za nejlepší z tohoto souboru považuji trojici: Hlad, Hvězda betlémská a Příšery. Chválím povedenou obálku a knihu doporučuji čtenářům hororových povídek, ale pospěšte si, než odbije dvanáctá hodina. Citace z povídky Hvězda betlémská: Německý voják se krčil před Vojtěchem a pod přilbou mu z dětského obličeje horečně svítily modré oči. Nervózně pomrkával víčky, na nichž mu tály vločky sněhu, a něco hledal v kapse mokrého kabátu. Potom Vojtěchovi podal perníkovou placku ve tvaru stromečku a vyhrkl: "Das ist vom Christkind. Ein Christbaum."... celý text

Šestapadesátý 1967, Karel Ptáčník

Poslední díl bruntálské trilogie se povedl. Odehrává se v dramatickém roce, kdy došlo k povstání dělníků v Poznani, následně v Maďarsku a do toho ještě doznívá stalinismus. Román velmi odvážně zobrazuje neveselou dobu a zoufalství komunistické diktatury. Hlavní postavy jsou velmi propracované a ač má každá z nich v kapse rudou knížku, nejsou všichni vyložení záporáci, jen si nedovedou život bez komunistického zřízení představit. Pro představu, jak to v neblahých padesátých letech v Československu vypadalo, je tahle kniha ideální. Citace: "Když držíš hubu," řekl, "tak to z tebe nemůže ven. A čím dýl tu hubu držíš, tím je to horší." Obrátil se k Vajdovi. "Jak dlouho museli držet hubu v Maďarsku?"... celý text

Tajná základna UFO v Antarktidě: Haunebu největší tajemství UFO všech dob odhaleno 2024, David Hatcher Childress

Asi bych z názvu knihy vypustil to zavádějící slovo UFO. Naštěstí titulní obrázek je naprosto výmluvný. Mimo ústředního tématu, kterým jsou Haunebu a podobné letouny, obsahuje kniha mimo jiné informace o tajných ponorkových a leteckých základnách, o povolžských Němcích, o společnostech Thule a Vril, o Tibetu, o boji o ropu, o Hessově letu do Anglie a mnohém dalším. Kniha je plná nezpochybnitelných historických skutečností, ale také nepodložených spekulací, z nichž některé jsou až za hranou hran. Autor o existenci Haunebu ani v nejmenším nepochybuje a věří snad každé fotografii a informaci na internetu. Velmi chválím obrazový materiál, tolik Haunebu a dálkových, vícevrtulových letadel jsem pohromadě ještě v žádné knize neviděl. Čtení je to opravdu v mnohém fantaskní, ale svého čtenáře si jistě najde, tak jako si našlo mě. Citace: Plánovalo se vyslání velkokapacitního mezihvězdného plavidla VRIL 7 na Aldebaran dimenzionálním kanálem nezávislým na rychlosti světla. Podle Ratthofera se první zkušební let dimenzionálním kanálem uskutečnil v zimě 1944. Jen o vlásek unikl zkáze, neboť na fotografiích po návratu vypadá Vril 7 "jako by letěl sto let". Vnější plášť vyhlížel značně sešle a na několika místech byl poškozen.... celý text

Zemřít za Jeruzalém: Rytíři, mniši, mohamedáni a první křížové tažení 2001, Dieter Breuers

Křižák, rytíř v kroužkové košili, s červeným křížem na bílém plášti, pokrytý prachem z cest, hledící ohnivým zrakem v dál, to je patrně častá představa nejednoho romantika. V tomhle románu je však pro romantiku místa pomálu, tady má převahu brutální naturalismus, ať už jde o sex, vraždění nebo prosté vyměšování. Příběh obsahuje pět smyšlených, různorodých a zajímavých osob, které mají dokonce na konci knihy svoji mapku a samozřejmě také postavy historické, z těch mě nejvíce zaujal válečník, dobrodruh a kníže Bohemund z Tarentu. V příběhu se také mihne jedno z kopích osudu a nebo ne? Těm, co se zajímají o první křížové tažení tuhle odborně zpracovanou, napínavou a zajímavou knihu doporučuji. Ovšem pozor, je to čtení i velmi drastické, první křížová výprava nebyla procházkou v růžové zahradě, ale Bůh to chtěl. Citace: Ale biskupovy pochyby vyvolává především to, že taková svatá kopí jsou přinejmenším dvě. Jedno údajně nalezla v Jeruzalémě svatá Helena, matka římského císaře Konstantina; to se teď uctívá v Konstantinopolu. A pak existuje kopí, které německý král Jindřich I. usmlouval na jednom burgundském králi, na jehož jméno si teď biskup nevzpomíná. V každém případě nechal Ota Veliký toto kopí nést v čele vojska do bitvy s Uhry na Lechu. Jedno z těch kopí je prý zbraň svatého Longina, který jí proklál Kristův bok. O tom druhém se tvrdí, že patřilo svatému Mauriciovi, vůdci thébské legie. A pak se mluví ještě o třetím; to má být docela obyčejné kopí, do něhož byl jen zakován hřeb ze svatého kříže.... celý text

Vojenský zeměpisný atlas 1975, kolektiv autorů

Kamenný orchestr 1944, * antologie

Zajímavostí výtisku, který jsem četl, je vlepená ex libris. V jejím pravém spodním rohu je zobrazen dům na kopci a nad ním vysoko v oblacích letící aeroplán. Na spodním okraji se skví jméno Dominika Čipery. Jestli se jedná o tehdejšího starostu Zlína a protektorátního ministra není ovšem jisté. Samotná kniha obsahuje třináctero povídek z různých dob, které se odehrávají v Praze a nebo k ní mají vztah. Příběhy v nich jsou hodně starosvětské a některé jsou psány téměř až archaickým jazykem. Z většiny povídek na čtenáře dýchne autentický dech starých časů, ale některé zase mohou být pro dnešního čtenáře hůře stravitelné. Jsem rád, že jsem si mohl tuhle knihu přečíst a vidět oblíbené město z dalších jeho nových úhlů.... celý text

Na kratším konci ulice 2001, Thomas Brussig

Dlouho předtím, než jsem se dostal k téhle novele jsem viděl povedenou komedii Sonnenalle (99), takže mě při čtení žádné velké překvapení nečekalo. Něco je jinak, ale základní schéma je stejné. Přestože v knize hraje určitou roli hudba rockové kapely Rolling Stones, já při čtení, ovlivněn zmíněným filmem, občas slýchal útržky skladby Du hast den Farbfilm vergessen od Niny Hagen. Na kratším konci ulice je humorné retro, které s nadsázkou vzpomíná na socialistickou realitu 80. let v Berlíně, samozřejmě toho východního, ponořeného do temnoty a odděleného od toho západního šedou zdí. Jedinou drobnou výtku mám k tomu, že je tady Stasi nazývána jako Státní bezpečnost, to působí mírně rušivě. Nic to ale nemění na tom, že tuto útlou knížku doporučuji. Citace: "On chce studovat v Moskvě?" zeptal se Heinz rozezleně. "Ale on přece patří na Harvard nebo na oxfordskou Sorbonnu! Do Ruska se přece chodí jen se samopalem v ruce nebo s koulí na noze."... celý text

Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950 2023, Štěpán Javůrek

Při čtení jsem si vzpomněl na skladbu Zahrádka od Orlíku: "Naše krásná zahrádko, zalejvaná potem, uvadla jsi zakrátko za železným plotem, uvadla jsi, zrezivěla, co se s tebou stalo. V beranici s dýmkou v zubech na lidi se řvalo." Na některé stačilo zařvat, ale jiné musela zločinná komunistická mašinérie rovnou utlouct, nebo alespoň zavřít. Bylo nedlouho po válce, západní Evropa začala vzkvétat a ta východní, úpící pod útlakem sovětské říše zla se propadala do materiální a mravní bídy. Pařát rudé bestie dosáhl i na obyvatele podhorské vesnice Skláře. Někteří se přizpůsobili a na ty, kteří se přizpůsobit nechtěli, v našem případě třeba rodina Smolíkova nebo Weberova, si komunističtí aparátčíci došlápli, protože, kdo nejde s námi, jde proti nám. Nejhorší na téhle době musela být bezmoc a jen pramalá naděje, že se něco v dohledné době změní.... celý text

Případ doktora Karpety 1982, Jaroslav Boček

Velmi příjemné překvapení. Jednak jsem od tohoto románu moc neočekával a za druhé, že něco tak svěžího vyšlo v roce 1982. Příběh je z větší části tvořen výpověďmi lidí, kteří zmizelého doktora znali a vnáší do vyšetřování střípky z jeho života a z druhé, menší, dialogem profesionálního vyšetřovatele a amatérského poradce, kteří se ty fragmenty snaží poskládat dohromady. Postavy jsou celkem pěkně vykreslené a čím se blíží konec, tím se stupňuje napětí a vzrůstá zvědavost. Konec je tak trochu otevřený a nabízí nejméně dvojí vysvětlení. Citace: Občas se v tomto věku objevuje stesk po domově, nějaké záhadné 'heimvé', jak říkají Němci, jestliže dotyčný pochází z venkova, něco v něm praskne, on se tam najednou musí vrátit, ubytuje se v místním hotýlku, pobíhá po okolní krajině, prolézá křoviska, kde si jako kluk hrál na Indiány, no a za tři, čtyři dny se toho nabaží a konec záhady.... celý text

Největší tajemství Třetí říše 2017, Milan Zacha Kučera

Kniha se z největší části zaobírá Projektem Riese, pod který spadají komplexy Książ, Rzeczka, Jugovice Górne, Wlodarz, Osówka, Soboň a Sokolec. V souvislosti se zámkem Książ zde padlo také jméno nacistického lékaře a národního socialisty Hubertuse Strugholda. Jmenovaný byl něčím mezi Wernherem von Braunem a doktorem Mengelem. Musím ale podotknout, že jeho přítomnost na zámku Książ je pouhou spekulací. Z dalších zajímavých témat mě hodně zaujaly části věnované legendárnímu Zlatému vlaku, komplexu Mölke, v kterém se nachází tajemná Mucholapka a také mauzoleu Totenburg, ležícím ve Valbřichu. Všechna zmíněná místa se nacházejí v Sovích horách a většina z nich byla ve válečném čase uzavřeným prostorem. Autor nám dává nahlédnout do světa štol, podzemních sálů, sklepení a tunelů. Je to velmi vzrušující pohled, ale ta nejtajemnější místa ukrývají závaly a nebo důmyslné zábrany, protože podzemí Sovích hor je jako ten ledovec, je vidět jen jeho špička. Na závěr pochválím přebohatou obrazovou část. Citace: V Polsku vznikla velká diskuze ve chvíli, kdy autor Igor Witkowski označil toto místo za možné testovací zařízení tajných technologií - časem z toho vzniklo zařízení pro kolmý start "naziUFO". Witkowskému bylo vyčítáno, že přeci musí vědět, že se jedná o chladicí věž elektrárny. To on nikdy nepopíral - i ve svých knihách nechává promlouvat svědky, kteří mu tento fakt potvrzují. Jenomže tahle konstrukce nikdy jako chladicí věž nesloužila. Witkowski tvrdí, že byla adaptována pro jiný účel. Jsou v ní místa pro velké kabelové svazky, a to směřuje úvahy o smyslu stavby jiným směrem než chladírenským.... celý text

Pravda o Wunderwaffe - díl 1, Technický skok do budoucnosti 2009, Igor Witkowski

Velmi sofistikovaná kniha, rozdělená na tři části, zabývající se přelomovými zbraněmi a zbrojními systémy. Z první části zmíním odvetné zbraně V-1, V-2, V-3 a raketoplán "Thorovo kladivo". Dále pak tato část obsahuje některá revoluční letadla, včetně Messerschmittu P-1101. Ke konci této části je ještě řeč o elektromagnetických a pancéřových zbraních, ponorkách a mnohých dalších neobvyklých konceptech. Druhá část řeší řízené střely, stíhače s tryskovým motorem, biologické, chemické a jaderné zbraně. K téhle části musím poznamenat, že Hitler velmi podcenil význam řízených střel pro obranu před spojeneckým letectvem. Poslední, třetí část je trochu jiná než předešlé, je více spekulativní. Pojednává z velké části o Zvonu (Die Glocke), projektu Riese a fenoménu Foo Fighters a naznačuje, že skutečná Wunderwaffe mohl být letoun (snad diskoplán), který mohl i bez lidské posádky doručit chemickou zbraň hluboko do nitra nepřátelského území. Na závěr dodám, že kniha je doslova nabitá informacemi a obrazovým materiálem. Citace: Šlo o charakteristický zvuk připomínající bzučení včel, uzavřených v lahvi (z tohoto důvodu se pro "zvon" používal i neoficiální název "Ul" - "Bienenstock"), jakož i celá řada elektromagnetických efektů.... celý text

Půjdeš, nevrátíš se 1964, Jaromír Šavrda

Vždycky mě fascinuje číst tyhle staré knihy, které vyšli ještě před mým narozením. Někdo si tuhle před šedesáti lety koupil v knihkupectví za 11,- Kčs a dnes jsem si ji mohl přečíst i já. Tenhle kriminální případ je inspirován skutečnou událostí, řáděním sériového vraha Huberta Pilčíka a stal se i předlohou pro jeden díl kontroverzního seriálu Třicet případů majora Zemana, konkrétně šestý, nazvaný Bestie. K samotnému knižnímu příběhu. Líbí se mi, jak se dvojice vyšetřovatelů lopotně prokousává svým případem, je to hodně realistické, ale z dnešního pohledu dost ospalé. Současný autor by z tohoto námětu nejspíše vykřesal hodně hustej thriller. Prostředí pohraničí, temná doba a osobnost pachatele k tomu přímo vybízí. Já jsem i tak velice spokojen a knihu doporučuji čtenářům starých detektivek. Na závěr ještě pochválím pěkné grafické zpracování knihy, kde je třešničkou na dortu, malá lebka ve zlatém rámečku, ukrytá pod přebalem na černých deskách. Citace: Musím říci, aby bylo všeobecně jasno, tohle: každý výslech je pro vyslýchajícího ohromnou zkouškou nervů, právě tak jako pro vyslýchaného. Ale za své praxe si nepamatuji případ, že bych se někdy musel tak jako teď držet fyzickým násilím, abych se ovládl a nedal vyslýchanému přes hubu.... celý text

Kinského zahrada: Povídky o ženách 2022, Jakub Železný

Dvanáctero mikropovídek, dvanáctero žen a dvanáctero příběhů, které nepřímo propojuje Zahrada Kinských, ležící na Smíchově, pod Petřínem, nedaleko Malé Strany. Povídky jsou většinou průměrné a jednoznačně nejlepší je ta s názvem Dopis. Kniha je pěkně graficky zpracovaná a krásně ilustrovaná. Citace z povídky Dopis: Pošeptal jsem ti, že jsme pořád ty dvě děti, co si chodívaly sednout na trávník u Musaionu. Ano, bylo to šíleně patetické, já vím. Ale dojalo tě to. A snad i potěšilo, i když jinak jsi z toho moc radost neměla. Hlavně z toho, že jsi mi trochu ušpinila prostěradlo. Ale to bylo moje riziko, říkala jsi přece, že nemůžeš.... celý text

Hříchy pro pátera Knoxe 1991, Josef Škvorecký

Tohle prostě nebylo ono. Přiznám se, že nejednat se o Škvoreckého, tak knihu ani nedočtu. Detektivní linka byla většinou krkolomná. Některé pasáže jsou vtipné a poutavé a jiné zase zbytečně rozvláčné. Škvorecký psát uměl, ale tohle se úplně nepovedlo.... celý text

Jizvy 2007, Evita Naušová

Realistický kapitalismus konce devadesátých let ze Sudet. Každá z postav téhle novely má nějakou tu jizvu, ať už na těle či na duši. Čtení neveselé, poutavé, ale ne nevyhnutelně s beznadějnou predikcí. Citace: Krajina kolem zamyšleně tekla, byl podvečer. Stromy se za bočními okny sanitky míhaly jako přízraky. Napětí ve svalech převážené pacientky zmizelo po kratičké chvíli. Pak ruka ztratila vůli a zůstala bezvládně ležet v jeho dlani. Doktor se nad ženou nahnul a pozorně se jí zadíval do obličeje.... celý text

Rozbité světy 2023, Markéta Prášková

Román nás nechal nahlédnout do několika časových rovin. Nejzajímavější pro mě byla část II. zachycující roky 1944 až 1945 v Praze. Hlavní hrdinka, skoro třináctiletá dívka Daniela, byla okolnostmi donucena se o sebe několik měsíců sama postarat a zažila mimo jiné i bombardování Prahy a budování barikád při pražském povstání. V jiných částech zavítáme do neblahého roku 1948 a dusivých let padesátých. V době války lidé s nadějí očekávali její konec, ale v padesátých letech byl výhled na lepší časy v nedohlednu. Atmosféra knihy byla zdařilá a milostná linka nenudila. Ke konci přišla taková překvapivá a kraťounká, akční vložka, která dle mého knize neublížila. Na samotný závěr řeší dvojice hlavních hrdinů, zda opustit komunistickou klec. Tím by ale opustila i svoje blízké. Na druhou stranu se tím odsoudí k životu v nesvobodě. Jak se rozhodnou? Citace: Radovali se a jásali. Mávali vojákům, tleskali jim, mnohým dojatě tekly slzy. Provolávalo se: Sláva! Vítězství! Nad hlavami nám vlály československé vlajky. Tatínek mě před Rusy vždycky varoval, že se jim nedá věřit, a nebyla jsem jim příliš nakloněná ani teď, vždyť vlastně přijížděli až po povstání a po německé kapitulaci. Vlastně přijížděli pozdě...... celý text

Tajemství červa 2023, Robert Bloch

Název této povedené, makabrózní sbírky, vychází ze svazku pojmenovaného De Vermis Mysteriis Ludviga Prinna. Okultisté, mající štěstí, že vlastní toto velmi vzácné, latinsky pojmenované dílko, je obvykle uchovávají na polici vedle jiných ceněných titulů, jako třeba Necronomiconu Abdula Alhazreda, Knihy Eibonovy, von Junztových Unaussprechlichen Kulten a nebo Cultes des Goules hraběte d´Erlette. Ale abych se vrátil k přečtenému hororovému sborníku. Opravdu se zdařil. Za nejlepší z publikované dvacítky považuji tuto trojici: Bůh bez tváře, Černokněžníkův drahokam a Nepopsatelné zásnuby. Je fajn uniknout z reality soudobého světa do zatuchlých hrobek, zaprášených kobek a rozpadajících se prastarých chrámů, kde vládnou ghúlové, chobotnatí bohové a další monstra. Citace z povídky Černokněžníkův drahokam: "Elementálové," naléhal jsem. "A tomu musíš věřit - touží po životě. Jsou to kosmičtí ghúlové, kteří se obvykle živí mrtvými duševními těly; ale přes různé úrovně touží do svých sfér lákat živé lidi. Zamysli se nad legendami - jsou to všechno alegorie. Příběhy o lidech, kteří zmizeli, zaprodali duši ďáblu, odešli do cizích světů; toto všechno vychází z myšlenky, že elementálové vyhledávají lidskou kořist a lidi odvlékají do své sféry."... celý text

Sudetský dům: Jaro - léto 1945 2022, Štěpán Javůrek

Válka skončila a do pohraničí se valí rabovací gardy, zlatokopové a lidé toužící přijít levně k nemovitému majetku. V jednom domě jsou souhrou okolností na dobu několika měsíců nuceni spolu žít dvě navzájem cizí rodiny. Jednu čeká vyhnání z rodné hroudy, kde žila po generace a druhá hledá v novém kraji svoje štěstí. Ten pocit, kdy lidé tušili, že už se do svých domovů zřejmě nevrátí musel být hrozný. Příběh prozatím končí v Brodu na nádraží. Ke které rodině bude osud vstřícnější? To se snad dozvím v dalším dílu. Zatím jen doufám, že rodina Fuchsových přežije cestu do Německa. Citace: Vyšla zpět na dvůr. Toužila se rozeběhnout nahoru na louku, projít se po lese. Toužila ještě jednou, naposledy, vylézt na Vlčí hřbet a posadit se na Friedrichovu vyhlídku. Na nic z toho už ale neměla čas. To všechno kolem, jejich dům, pole, na kterých hospodařili, louka kterou museli kosit, les a hory, které je obklopovaly, to všechno jí často připadalo všední a samozřejmé. Teď litovala každého okamžiku, kdy na svůj život nadávala. Každé chvíle, kdy si stěžovala. A každé myšlenky, kdy se toho všeho chtěla vzdát. Jak ráda by teď vrátila čas. To ale nebylo možné.... celý text

Svatojánské ořechy 2023, Lenka Chalupová

Zhoubné důsledky války, klučičí parta zvaná Dluhonická pětka, svatojánské ořechy, nešťastná láska, rodinné tajemství, dusná padesátá léta, touha po obyčejném lidském štěstí, prokletí svatojánského domu a lidská zášť, to jsou jen některé ingredience tohoto napínavého románu. Postavy byly velmi zajímavé, bylo jich hodně, ale nepletly se. Příběh se mi velmi líbil a dočkal jsem se i epilogu z roku 1990, který jsem toužebně očekával. Jestli se jedná o závěr volné trilogie, tak se opravdu povedl. Ale pokud by se objevilo ještě nějaké pokračování nebyl bych proti, protože rostlinných plodů je ještě hodně a lidských příběhů nepočítaně. Knihu doporučuji. Citace: To samé Řehoř - od dětství chtěl být četníkem, dnes je hrdým slouhou režimu, který z příslušníků SNB udělal spíš práskače nežli spravedlivé hlídače pořádku. Nedávno se v hospodě chvástal, jak odhalil v Přerovských strojírnách záškodníka, který na plakát k RVHP, který měl být oslavou Rady vzájemné hospodářské pomoci, připsal: Radujme se, veselme se, hovno máme, podělme se. A těšil se, že za hloupý protirežimní vtípek půjde jakýsi chudák frézař k soudu.... celý text