Eicherik přečtené 981

Sběratel 1988, John Fowles

Až na místy zbytečně rozvláčný děj se jedná o vcelku povedený psychothriller. Hlavní postavou je fyzicky a emocionálně impotentní, mírný, ušlápnutý sběratel motýlů Clegg, trpící komplexem méněcennosti. Jeho obětí je jím zbožňovaná studentka malířství Miranda, která nám ve druhé kapitole dá nahlédnout do svého světa plného zaujetí pro svůj výtvarný obor a surrealistického, staršího malíře G. P.. Nejvíc mě překvapil konec. Myslel jsem, že když zemře jeho oblíbený "motýl", tak Clegg ukončí svůj zbytečný život a ne, že si vyhlédne méně náročného "motýla". Citace: Je umíněný. Nic s ním nepohne, má železnou vůli. Jednou mi ukázal tu svou láhev - říká jí smrtička - na usmrcování motýlů. V takové jsem uvězněná. Biju křídly do skla. A protože je průhledná, stále mám dojem, že mohu utéct. Že mám naději. Ale je to jen iluze.... celý text

Sedm bílých plášťů 1983, Vladimír Přibský (p)

Začátek téhle detektivky je přímo bombastický, potom nastavené tempo trochu poleví, ale pořád se jedná o nadprůměrnou krimi. Nejlepší jsou ty dialogy, zejména ty konfrontační. Autor perfektně zachytil chování lidí v osmdesátkách a zároveň se vyvaroval zbytečného komoušského balastu. Lékařské prostředí je vítaný bonus. Detektivní linka je logická a závěr je jak z Agathy Christe, konečné shrnutí spojené s drobnou rekonstrukcí. Jen se neodehrává na nějakém šlechtickém sídle, ale v závodní jídelně městské nemocnice, socialistického Československa. Citace: Ema Novotná to opět zkusila po slabikách: "Chci mlu-vit s ři-di-te-lem." Vrchní sestra - konečně byla s polohou papíru ve stroji spokojena - mrkla do lejster a nahlas opakovala: "Dvacátého druhého osmý..." "Okamžitě!" "Soudruh ředitel má dneska zdravotnickou komisi na ONV a pan primář přijde až - v roce devatenáct set třicet dva." doťukala a vzhlédla. "Je mi líto." "Prosím vás," procedila Ema Novotná téměř sevřenými ústy, "je tu dneska aspoň vrátnej?"... celý text

První lidé na Měsíci 1964, Herbert George Wells

Tenhle vědeckofantastický román byl v originále vydán těsně po konci viktoriánského období. Do čtení jsem se pustil, protože mě zaujaly některé ilustrace, koláže Adolfa Hoffmeistera. Pan Cavor s panem Bedfordem úspěšně přistáli na Měsíci v kouli a pak začalo drama. Velmi se mi líbilo, jak autor popsal společnost Selenitů, což byli obyvatelé Měsíce, s částečně hmyzím vzezřením a chováním. Knihy jsem se částečně obával pro její stáří, ale nakonec to dopadlo docela dobře. Závěr byl celkem nápaditý. Citace: Po kouli jsem už ani nevzdechl. Myslel jsem jenom na to, jak najít zase Cavora. Měl jsem skoro chuť vrátit se raději pod povrch Měsíce bez něho než pátrat po něm, až bude pozdě. Už jsem byl na půl cestě zpátky ke kapesníku, když pojednou... Spatřil jsem kouli! Nenašel jsem ani tak já ji jako ona mne. Ležela mnohem západněji, než kudy já jsem chodil, a šikmé paprsky zapadajícího slunce, odražené od jejího skla, ji náhle prozradily oslňující září.... celý text

Tajná válka o Antarktidu, Prahu a Plzeň: Říše černého slunce 2024, Joseph P. Farrell

Tahle kniha je podobně koncipovaná jako Brooksovy Hitlerovy hrozivé zbraně, kterou jsem četl nedávno. Název knihy je malinko upraven pro českého čtenáře. První část, dle mého nejpřínosnější, se zabývá převážně německým jaderným programem. V druhé části se píše mimo jiné o fyzice v nacistickém Německu, o Viktoru Schaubergerovi, o paprscích smrti nebo diskoplánech. Závěrečná, třetí kapitola přináší mimo jiné informace o Neuschwabenlandu, o havárii v Roswellu, nebo o Zvonu (die Glocke). Farrell velmi přesvědčivě popisuje již zmíněný německý jaderný program, v kterém má své místo i IG Farben. Všechny jeho argumenty do sebe zapadají. Myslím si také, že Farrell nemá ani žádné pochybnosti o existenci diskoplánů. Kniha je pečlivě ozdrojována a dostatečně ilustrována, včetně tří modelů Haunebu na posledních stránkách. Citace: V každém případě se jeden test takového Schaubergerova talíře údajně uskutečnil v Praze v roce 1945, kdy se talíř utrhl ze zkušební kotvy a rychle vzlétl, přičemž narazil do střechy budovy.... celý text

Trhlina 2019, Jozef Karika

Na začátku příběhu byl trezor v budově, snad bývalé léčebny pro duševně choré v Žilině, a v onom trezoru našel hlavní hrdina lékařskou dokumentaci a nahrané audio záznamy z vyšetření pacienta Waltera Fischera. Fischer ale nebyl obyčejný pacient. V roce 1939 se ztratil v pohoří Tribeč a tři měsíce byl pohřešován. Igor, tak se hlavní hrdina jmenuje je bloger a v nalezeném materiálu vidí velký potenciál pro svoje webové stránky. A tím spustí lavinu, která skončí tragicky. Příběh, který je na pomezí hororu a thrilleru je velmi realistický. A pokud se skutečně nestal, tak se klidně stát mohl. Doporučuji. Citace: Grachula: "Máte pocit izolovanosti?" Fischer: "Hladké průhledné stěny...kolem mě, vás, všech... Otáčíme se dokola v hlemýždí ulitě." Grachula: "Jsme uzavření?" Fischer: "Hladké a průhledné stěny, nevidíme a necítíme, ani nevíme, že jsou." Grachula: "Máte dojem, že se nacházíte za skleněnou stěnou?" Fischer: "Dívají se skrz sklo." Grachula: "Pozoruje nás někdo právě teď?" Fischer: (Krátké a úsečné vydechnutí.)... celý text

Hlubina 2023, Jozef Karika

Hlubina je kombinací To, Ignis Fatuus a Mňačkova Engelchena. Samozřejmě bráno s nadhledem. Žánrově něco mezi hororem, thrillerem a sci-fi. Atmosféra, že by se dala krájet. Třeskutá zima roku 1963 na slovenském maloměstě, obávaná StB a do toho ztrácející se a umírající lidé. Za velmi povedené, považuji vysvětlení toho zrádného fenoménu Ivanem Borisovem z Fjodorovova centra. Román se mi líbil, přežil jsem i několik akčních scén a monumentální sci-fi pasáž ke konci knihy. Závěr je také zdařilý. Citace: "Chci říct, že všechny mytologie i náboženství znají síly, které narušují přírodní, vesmírný nebo Boží řád." Zora se poškrábe na zátylku. "Ale jak narušují?" "V křesťanství takovému překročení říkáme blasfemie, rouhání." "To už jsem slyšela." "Pravá blasfemie není tak snadná, jak se zdá. Nejedná se jenom o ničení. Pokud rozbijete sklenici, střepy se rozletí v souladu s fyzikálními zákony, které určil Bůh."... celý text

Případ Ludvík 2013, Oliver Pötzsch

Thriller v duchu Dana Browna, odehrávající se v Bavorsku, ale ne tak dobrý. V románu není nouze o různé hádanky, tajné písmo, nebo nějaké to tajné bratrstvo. Onen Ludvík je Ludvík II. Bavorský. U nás v Česku ho bude znát málokdo, ale v německých zemích je velmi populární. Ale i v naší kotlince snad každý někdy viděl fotografii pohádkového zámku Neuschwanstein, který tento monarcha nechal zbudovat. Ústředním bodem tohoto románu je dodnes uspokojivě nevysvětlená a záhadná smrt tohoto panovníka. Největší nedostatek příběhu vidím ve velkém počtu dobrých náhod a nečekaných pomocných rukou, které se objeví v poslední chvíli. Ale v báchorce o pohádkovém králi se to možná ztratí. Citace: Antikvář zasněně listoval pohádkami a obdivoval ručně kolorované rytiny. Kolik generací drželo tuhle knihu v rukou? Kolik dědečků z ní předčítalo vnukům? Steven míchal čaj a nořil se do světa zámků, vlků, čarodějnic a dobrých víl.... celý text

Démonické pasti 2008, Otomar Dvořák

Po téhle knize jsem sáhl, protože jsem si chtěl něco přečíst o bludičkách na Křemelné ze sedmdesátých let minulého století. Informací o této záhadě tu bylo pomálu, ale to nevadí, protože tu byla spousta jiných, zajímavých zápisků. Dočetl jsem se tu například o divoké honbě, o Meluzíně, o kruzích v obilí, o bludičkách, o pekelných psech, o Eliášově ohni, o divých mužích, a nebo o hejkalech. Nejzajímavější pro mě byla předposlední kapitola pojmenovaná Tajemství bludného kořene, která pojednává o různých mizení lidí. Mimo jiné popisovala i kultovní Záhadu Blair Witch. Kniha obsahuje také spoustu lidových bájí a babských povídaček. Dočetl jsem se také, že němečtí obyvatelé odjakživa nazývali Milešovku Donnersberg, což znamená Hromová, ale také Donarova hora. Líbí se mi autorův styl a kladně hodnotím velké množství ilustrací. Knihu doporučuji čtenářům, kteří se rádi potulují po lesích, po horách a kolem zrádných močálů a bezedných propastí. Citace: Za druhé světové války se němečtí nacisté usilovně snažili proniknout do tajného podzemního světa. Soudili, že všechny pověsti o vojsku vyjíždějícím z nitra kopců, o trpaslících kutajících v podzemí vzácné kovy a drahokamy, o dračích slujích a mocných vládcích velehor jsou zkresleným popisem skutečných setkání lidí s příslušníky neznámé rasy, s obyvateli mocné, ale přísně utajené podzemní říše Agharta, jejíž tisícikilometrové chodby se jako chapadla chobotnice roztahují pod všemi kontinenty i oceány, a jejíž hlavní centrum leží pod mongolskou pouští Gobi.... celý text

Hitlerovy hrozivé zbraně 2008, Geoffrey Brooks

Velmi povedená kniha, která přináší mnoho nových informací a není to tedy jen další z mnoha titulů o německých zázračných zbraních. Na začátku jsou popsány notoricky známé odvetné zbraně V-1, V-2 a V-3. Poté je popsána V-4, o které se mnoho neví a která byla patrně uranovou bombou (Uraniumbombe) umístěnou buď na nosiči rakety A-4 (V-2), nebo spíše na raketě A9/10. Po druhé kapitole, nazvané Árijská fyzikální doktrína následuje několik kapitol, které se velmi široce zabývají německým jaderným programem a to od výzkumu až po pokusné výbuchy. Autor se tomuto tématu věnuje léta a předkládá ho čtenáři v přehledné a čtivé formě. Druhá polovina knihy byla pro mě ještě zajímavější. Z těch nejzajímavějších témat vybírám: bombu Tornádo, bombardér Horten Ho XVIII (Amerika Bomber), důvody Bitvy v Ardenách, Motorstopmittel, Foo fighter, Kugelblitz, Feuerkugel, Gravitace II, Vril, diskovité letouny, Die Glocke, nebo třeba Tibeťané v Berlíně. V téhle publikaci byla pro mě nejnovější informace o německém létajícím půlměsíci, který se objevil v roce 1974 nad USA a který se podobá Hortenu Parabola Ho VI. Jediným negativem je pro mě malé množství ilustrací. Citace: "Hodně se povídá, že kolem funkcionářů nacistické strany se často vyskytuje orientální mnich. Je to tmavý Tibeťan, který vypadá neuvěřitelně starý a scvrklý. Oči mu svítí světle zeleně. Nosí černý dlouhý vlněný plášť se zelenou čepicí, páskem a rukavicemi. Hess potvrdil, že většina okultních expertů věří, že nacistická strana operuje ještě na hlubší úrovni, že možná skupina mystických lámů někde v Tibetu může být hlavními činiteli, spojenými s temnou organizací známou jako Zelený drak."... celý text

Město v mlze 2023, Jaroslav Konáš

Námět knihy, kdy se hlavní postava ocitne v naprostém zapadákově plném magorů už tu byl vícekrát. Autor tímto příběhem vzdává poctu žánru weird fiction a já to tak beru a nemám s tím problém. Pochválím pěkné výtvarné zpracování knihy a podotknu, že příběh mohl být propracovanější. Město v mlze si na poličku vedle Dominiky nepostavím, ale zájemcům o nenáročný horor se Sudet by se líbit mohl. Citace: "Drulůch. Občas se mu říká i druluk nebo dru-lugh," vyprávěl muž a poslední slovo znělo jako vyštěknutí. Kráčel k Robinovi pomalými, tichými kroky, opíral se o hůl. Byl starý, ale v očích měl bystrost a život. "Němci pro něj měli výraz Dralchi. Dokud tu žili. Ale ta jména stejně nikdo nepoužívá. Všichni mu tady říkají Pán lesa."... celý text

Mlýn 2018, Michal Vaněček

Mlýn je příběhem dvou svérázných bratrů, kteří chtějí po okolí jediné, aby je nechalo na pokoji. I další postavy téhle knihy, jako třeba sestry, farář Hřib, hrabě Chánovský nebo Marcela Králová jsou zajímavé. Mimo jiné je román také kronikou naší země a to popsanou tak, že ji pochopí i lidé, kteří se o dějiny nezajímají. Líbilo se mi třeba, že autor naznačil, že už v roce 1988 se v určitých zahraničních kruzích počítalo s blížícím se pádem komunistického bloku a také jak autor popsal některé polistopadové, kriminálně podnikatelské praktiky. Knihu doporučuji, líbí se mi, jak děj chronologicky postupuje vpřed a jednotlivé roky jsou uváděny titulky propagandistického Rudého práva. Citace: "VÁŽENÝ SOUDRUHU SOUDE. OPATROVNICTVÍ BRATRŮ SE NEMOHU PODUJMOUT PROTOŽE JSEM BLBĚJŠÍ NEŽ VY."... celý text

Spalovač mrtvol 2003, Ladislav Fuks

Po čase jsem si tenhle výrazný a nesmrtelný román připomenul. Spousta nezapomenutelných a kultovních hlášek, černý humor, nebezpečná doba, temné prostředí krematoria a pan Kopfrkingl balancující nějakou dobu nad propastí šílenství než..... Nemohu se ubránit porovnání s filmem z roku 1968, ten považují za lepší, ale bez předlohy by nevznikl. Citace: "Vidíte to, pane Kopfrkingl," hořekoval ve vrátnici a strkal panu Kopfrkinglovi pod oči jakousi zasklenou vitrínku, "vidíte to? Tady na těch papírových čtverečcích jsou nalepené mouchy. Tady ty se jmenují banánové čili drosophily, hmyz dvoukřídlý, pane Kopfrkingl, zkoušejí na nich dědičnost. Tahle, pane Kopfrkingl," pan Fenek ukázal dlouhým nehtem na malíčku, "má dvě stě druhů a tahle se jmenuje drosophila funebris. Nechtěl byste tu vitrínku? Dal bych vám ji, pane Kopfrkingl, lacino. Za špetku..." pan Fenek ztišil hlas a pozdvihl své zaslzené oči, "za špetku morfia..."... celý text

Kov 2022, Karel Veselý

Tohle byla hodně zvláštní, temná, ale také originální a čtivá kniha. V pasážích z minulosti a současnosti dojde na představení hlavních postav, k seznamování s metalem, ponejvíce s tím černým, k založení kapely, k nahrání dema, ale taky na násilí, drogy a drobnou kriminalitu. Postavy jsou problematické, což není v žánru black metalu nikterak neobvyklé, škoda jen, že nejsou hlouběji vyprofilované. Budoucnost přináší dystopii podanou s velikou nadsázkou. Román hodnotím kladně, ale zaujme spíše vyznavače metalu. Na závěr pohaním obal knihy, ten není moc vhodný. Tisíckrát lepší by byla černobílá fotka lesa, nebo pár týpků s corpse paintem. Citace: Celé to znělo ponuře, mrazivě a ztrápeně, jako by se někdo na pokraji sil plazil blátem, jenže při pozornějším poslechu jsme si uvědomili, že ten rytmus je vlastně neuvěřitelně rychlý. Tak rychlý, že to celé znělo, jako bych poslouchal nějakou sonickou šmouhu, z níž sotva rozeznávám obrysy. Bylo to něco úplně nového, metal posunutý do nového stupně brutality. "Co to je? To zní fakt kurevsky skvěle!" "Darkthrone. Říkají tomu black metal, teď se to objevilo v Norsku. Je to trochu jako starý Venom, Bathory nebo Mercyful Fate, ale ještě o něco brutálnější."... celý text

Ignis fatuus 2024, Petra Klabouchová

Základem tohoto úžasného, mysteriózního thrilleru, je skutečná záhada, která pojednává o tragické výpravě, uspořádané Státní bezpečností. Odehrála se na Šumavě, někdy na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, v okolí říčky Křemelná a měla objasnit původ podivných, agresivních světélek. O téhle záhadě neexistují žádné skutečné důkazy a tak autorka předkládá verzi svou. Já mám sice trochu jinou, ale tahle románová se mimořádně povedla. Autorka k základní kostře přidala ještě spoustu dalších šumavských legend a babských povídání, které knihu obohacují. Velmi jsem si oblíbil Květu a psa/vlka Jacka. Povedená je i struktura knihy prokládaná vyšetřovacími spisy. Ze skutečných historických realit, které s románem souvisejí, zmíním Psychoenergetickou laboratoř (PEL), nechvalně proslulý pavilon číslo 17 v bohnické psychiatrické léčebně a samostatně útočící psy (SUPy). Tohle je rozhodně letos zatím nejlepší beletristická kniha, kterou doporučuji milovníkům magické Šumavy a mysteriózních příběhů. Citace: Milovníci Šumavy, co nesnáší mizerný počasí? Právě tenhle psí marast šumavskýmu kraji nejvíc sluší. V mlze, když prší vlhkost ze stromů a vzduch voní hořkosladce po tlející trávě.... celý text

Doktor chodí tiše 1998, Michael Palmer

Nadšenej z tohoto románu rozhodně nejsem. Celkem pomalej rozjezd. Celé to bylo strašně přetažené, zejména ta organizace Kulatý stůl. Ani ty postavy nebyli nijak zvlášť propracované. Také potenciál mého oblíbeného lékařského prostředí nebyl dostatečně využitý. Celkově ale příběh nějakou svou logiku měl a vše do sebe zapadlo. Jako nenáročná kniha na dovolenou se použít dá. Citace: Za roky svého působení v medicíně viděl Harry dostatek důsledků motocyklových havárií, aby spolu s kolegy bral jejich účastníky téměř automaticky jako dárce orgánů. Ovšem tenhle mužský, jmenoval se Claude, snad do té hrůzné statistiky zatím ještě proboha nespadne. Harry si nasadil druhou přilbu, přikrčil se tak, jak jen mu to sedadlo pro pasažéra dovolovalo, zaťal zuby a ovinul paže kolem grizzlyho pasu. "Hele, jestli se chcete takhle tulit, bude vás to stát další stovku!" rozřehtal se motocyklista.... celý text

Po stezkách oblud 2003, Vojtěch Alberto Sláma

Miluju ty chvíle. Venku je zataženo, tak se pustím do stránek knihy a během okamžiku jsem třeba součástí expedice na Rio Negro. Mám rád i záhadologickou literaturu a kryptozoologii. V téhle knize najdete živočichy vědou uznané, ale i příšery, které se plíží pralesem Amazonie a děsí domorodce, ale nemáme o nich žádný biologický důkaz. Abych někoho nemátl, nepohybujeme se pouze v Jižní Americe. Namátkou uvedu třeba neznámé druhy kočkovitých šelem, tvory podobné vyhynulým dinosaurům a nebo třeba mně velmi oblíbené ptakoještěry. Poslední, sedmá kapitola, je trochu kontroverzní, protože kreacionismus, je v konzervativním Česku stále hodně ožehavé téma. Knihu, jejímž kladem je též velké množství ilustrací, doporučím čtenářům, kteří se nebojí neprobádaných témat. Citace: To, že se mapa jen hemží názvy, ještě neznamená, že ta či ona oblast je prozkoumaná. Letecké metody v topografii ke klamné představě veřejnosti jen přispívají, neboť ukazují množství detailů s dosti velkou přesností a ty se rychle stěhují do našich atlasů. Dostávají názvy a zaplňují bílá místa, ony oblasti však zůstávají naprosto nedotčeny.... celý text

Dívka s copem 2005, Jaroslav Velinský

Finkovky mám stále rád, jen už vyprchalo takové to počáteční, nekritické nadšení. Máme tu rok 1961 a dvanáctý případ. A nebyl by to Ota, aby hned na začátku tohoto dílu nepotkal dvě dívky, z toho jednu copatou a záhadnou. Příjemnou exkurzí je návštěva Slatin, nouzové kolonie, v oblasti Michle, Záběhlic a Strašnic, kam našeho bezděčného detektiva přivede jeho pátrání. Tenhle díl není z nejlepších, ale svoje kvality má. Citace: ... ale že holt Karel Máj to odněkud opsat musel, neboť, jak známo, nevytáh paty z Drážďan. Dokonce je prej ani vytáhnout nemoh, anžto zrovna v době, kdy Vinnetoua vymejšlel, byl zabásnutej. "Mnozí Němci," dodal tenkrát Letenský, "vytvořili svá životní díla ve vězení. Například Hitler tam napsal Mein Kampf."... celý text

Českých dějin hrátky ošidné 2002, Jana Volfová

Kniha pojednávající o historických postavách a událostech odlehčenou a někdy i humornou formou. Je to takový rychlý průlet časem od Věstonické venuše až po Elišku Junkovou. Je jasné, že z tak bohatého tématu, jakým jsou české dějiny nelze vzpomenout na vše, ale přesto mi tady chybí třeba nejstarší pojmenování našeho území Boiohaemum, nebo Marobud, první obyvatel české kotliny, jehož známe jménem. Z textu je poznat a ani se tím autorka nikterak netají, koho obdivuje více a koho méně a někdy přidává i osobní vzpomínky. Příjemné, kratochvílné a poučné čtení. Citace: Všichni lidé na světě mají lepší a horší vlastnosti, které věda označuje jako charakter. Díky tomu, že jsem studovala historii a celý život se o ni zajímám a že jsem většinu života prožila mezi mladými lidmi, mohu zodpovědně prohlásit, že charakter každého člověka se pozná až v nějaké mezní situaci a nikdo neodhadne, co sám udělá, když se v takové situaci ocitne.... celý text

Konečná diagnóza 1991, Arthur Hailey

Jeden z nejlepších románů z lékařského prostředí, který jsem četl. Kniha zachycuje běžný život jedné americké nemocnice v roce 1959. A bylo to čtení příjemné. Na jedné straně přísný kapitalismus a na druhé taková ta noblesa svobodného světa. Postavy se nepletli a byli dobře vykreslené. Oceňuji, že některé kauzy dopadli dobře a některé špatně, prostě tak, jak to v životě chodí. Citace: "Dobrou noc, doktore Pearsone," pozdravila jedna ze starších sester, která proběhla kolem. "Dobrou noc," opětoval pozdrav doktor Pearson. Cestou k východu se zastavil pod nápisem "Kouření zakázáno" a zapálil si doutník.... celý text

Němá barikáda a jiné povídky 1961, Jan Drda

Knihu a jednotlivé povídky záměrně bodově nehodnotím. Drda byl od roku 1945 komunista a již tehdy tvrdil, že bude třeba pozavírat některé spisovatele, kteří se stavěli proti komunistickému vidění světa. A v tomto ohledu nezůstal pouze u slov. Kniha je rozdělena na dva celky. V prvním, čítajícím 11 položek a obsahující i jeho nejslavnější kousky Vyšší princip, Pancéřová pěst a Němá barikáda nám autor přináší svůj pohled na dobu protektorátu. Je to pohled černobílý a značně tendenční, ale v kontextu doby a prožitým válečným utrpením se dá snad ještě pochopit. Už první povídka, Třetí fronta, pojednávající o tzv. "španělácích" jasně naznačuje, jakým směrem se bude kniha ubírat. Docela mě pobavila rasistická zmínka o úzké, dlouhé lebce, jen nevím, jak by ji Drda vysvětloval soudruhům z DDR. V druhém celku, čítajícím 7 položek a odehrávajícím se po válce a nebo se v něm na válku vzpomíná, už jde o ryzí, rudou propagandu, v které zazní i jeho verze únorového puče, zobrazená v povídce Politik. A jak dopadl Drda? Po roce 1968 upadl v nemilost a snad alespoň částečně prohlédl. Citace z povídky Zákeřník: Její syn ji překročí, jako by šel přes poražený strom. Bez zachvění, bez ohlédnutí. Úzkou, dlouhou lebku nese téměř v záklonu. Vysunuje bradu jak herec na jevišti.... celý text