elenai přečtené 691

Pán hor 2022, Kristýna Sněgoňová

No pane jo... Jak se to s těma guglama (pardon, píšu foneticky, neboť jsem vyslechla audioknihu) zvrtlo. Mně se duo Lojza Vodička a Guiseppe Castellano moc zamlouvalo. Kuchař je můj oblíbenec už od prvního dílu a jsem ráda, že dostal zasloužený prostor. S Lojzíkem si pěkně notovali a nebyli na to sami. Jejich dobrodružství si nezadalo s tím kapitánovým. Ba bych řekla, že bylo zatím nejvíc heroické. A o to víc mě na konci totálně rozsekalo na kousky. Za mě top díl. 95%... celý text

Ubulená hromádka štěstí 2017, Sarah Andersen

Opět velmi ňuňu záležitost, protože se zde objevují kočičky. Ale nejen to je přidanou hodnotou druhého dílu. Autorka se zde čtenáři o něco víc otevře, a píše o sobě v první osobě, což mi přišlo zajímavé. Jako já vím, že všechno je to o ní, ale tohle vyjádření mi přišlo jako takové vystoupení z komfortní zóny. 87%... celý text

Dospělost je mýtus 2016, Sarah Andersen

Pro všechny introverty taková biblička. Stripy tohoto formátu miluju. Leckdy nám řeknou více než stránka plná slov. V některých věcech jsem se poznala, někde jsem trošku dál. :) Bylo to velmi milé a rozhodně se ke knize vrátím. Vždyť přečtení je otázkou pár desítek minut. 85%... celý text

Hedvábník 2015, Robert Galbraith (p)

Druhý díl se mi v mnohém zamlouval ještě víc než ten první. Za prvé, prostředí nakladatelství a literárních kruhů mě jakožto knihomolku velmi přitahovalo. Za druhé, vražda byla pro mě vskutku brutální. Fuj, když jsem si to představila... Nicméně, corpus delicti byl velmi zajímavě skryt, to by mě v životě nenapadlo. Všechny indicie nakonec vraha usvědčily, byť jedna z nich mi přišla trošičku prvoplánová. Za třetí, Cormoran a Robin, co k tomu napsat, abych se neopičila po uživatelích přede mnou? Nevím, zda tady padlo, že je roztomilý? Ano, přistihla jsem se, že se ksichtím jak měsíček na hnůj, když dojde k něčemu, co považuju za velmi cute. A vy, co jste to ještě nečetli, nehledejte v tom žádné prasečinky. :) Ve finále pro mě kniha byla v mnohém napínavější, už jsem si zvykla na autorčin styl, takže za mě krásných... 90%... celý text

Volání Kukačky 2014, Robert Galbraith (p)

No tedy, už je to deset let od vydání prvního dílu. Dlouho jsem tuto sérii odkládala, protože jsem věděla, kdo ji píše, a bylo mi tak smutno po Harrym Potterovi, až jsem nedokázala sama sebe přesvědčit, že by autorka mohla napsat něco jiného tak dobře a čtivě, jako byl právě Harry. Ke čtení mě přesvědčila až moje dcera, která takové skrupule neměla. Ó, jak já jsem se ve svému úsudku mýlila! Bylo to úplně jiné, jiný žánr, s jinou dynamikou, jinak postavenými postavami, ale přesto tam Rowlingovou cítím. A navíc se snad všechny knihy odehrávají v mém milovaném Londýně (doufám v to). I proto mě kniha tak velmi přitahovala. Tím popisem míst, která jsem navštívila nebo je v budoucnu navštívím (děkuji za tipy), byla čtivější a zábavnější. Stejně tak mě bavil Cormoran a Robin a jejich vzájemná symbióza. Mezi těmi dvěma to jiskří, ačkoliv teď nemám na mysli nic sexuálního. Jinak vrah byl mezi mými top třemi podezřelými, takže jsem celkem spokojená, že nemám v hlavě úplně duto. :) Co tak zjišťuju, je první díl pravděpodobně tím nejslabším, ale i tak si za mě zaslouží docela vysoké hodnocení, a mám se tedy na co těšit. 75%... celý text

Aga 2022, František Kotleta (p)

ANO! ANO! ANOOO! Aga potvrdila, že je ta nej z posádky Kraksny, pardon, Vzdorující. František Moravec a ona hrají v tomto díle jasný prim a chemie mezi nimi je, hm, velmi interesantní. Kniha je napěchovaná akcí (úžasné boje v Ocelové aréně), nečekanými zvraty mezi postavami, podíváme se na víc než jednu novou planetu. Za mě osobně je ale tou nejzábavnější částí vývoj vztahu mezi Agou a Frantou. Stalo se opravdu tolik věcí, které jsem opravdu nečekala. Jediné, co za mě bylo trochu uspěchané, byla poslední kapitola. Ale to je opravdu maličkost. 95%... celý text

Zázrak 2017, Emma Donoghue

O knize jsem se dozvěděla od jedné Booktuberky, takže jsem ji měla už pár let v hledáčku. Po přečtení ale musím přiznat, že to povídání o knize bylo zajímavější než-li kniha samotná. První polovina se neskutečně, ale opravdu neskutečně vlekla. Ve stylu přijdu-zapíšu-odejdu se jede docela dlouho a v podstatě se děj nikam moc neposunuje. Ano, ponejvíc je budován vztah mezi ošetřovatelkou Lib (která mi tedy k srdci příliš nepřirostla) a malou Annou/Zázrakem a představují se nám také otřesní obyvatelé nějaké zapadlé irské vísky (nic proti Irsku, je to nádherná země, ale úplně mi před očima naskakují zfanatizované ušmudlané postavy s různými stupni fanatismu v očích, které by ale fungovaly kdekoliv jinde na světě). Druhá polovina knihy už je jiné kafe, najednou se toho začne dít příliš mnoho a prostoru je tak málo. Na povrch začínají probublávat strašlivá tajemství a malá Anna si dál urputně trvá na svém, život ohrožujícím, půstu. Má tohle vůbec řešení, když její blízcí jen sedí s rukama v klíně a nechávají Annu jejímu hroznému osudu? Konec byl vše jen ne nudný. Škoda těch prvních stopadesáti stran na začátku. 60%... celý text

Šikmý kostel 3 2024, Karin Lednická

Na třetí a závěrečný díl jsem se velmi těšila. Období po roce 1945, nástup komunismu k moci a vše s tím spojené mě zajímá čím dál víc. A u této paní autorky jsem věděla, že mě čeká zevrubný, podrobný a přitom velmi čtivý popis této doby v Karviné, a to pod zemí i nad zemí. Jelikož se jedná o kroniku, opět se vracíme k rodině Pospíšilových - Barce, Ludwikovi a jejich dětem, přičemž hlavní prim hrají Ženka s Wojtkem, Halka má svou kapitolu pouze na začátku knihy, ostatním dvou dětem - Leonovi a Olze - jsou věnovány pouhé stránky, případně jen pár vět. Na Žence a Wojtkovi můžeme pozorovat vývoj jejich vztahu ke komunismu - zatímco Žence jsou zpočátku házeny klacky pod nohy, Wojtek se s chutí a ideály vrhá do práce pro stranu. O tom, že bude nejspíš všechno trochu jinak, nelze pochybovat. Velmi oceňuji umné napasování reálných osob do tohoto už tak dost složitého příběhu. Kniha tím u mě stoupla opět o další stupeň nahoru. Když jsem ji totiž poprvé spatřila, říkala jsem si, že je to už pěkný špalek a o čem se tam proboha píše. Ale všechno mělo svůj smysl, všechno do sebe krásně zapadlo. Opět se objevuje retrospektivní vyprávění, ale ačkoliv jsem vůči tomu měla v druhém dílu výtky, tady to bylo naprosto v pořádku. Příběh stále putoval kupředu. Při dočítání na mě padla jakási chmurná deka. Nejsem člověk, který by se nutně upínal na nějaké místo nebo město, ale v tomto případě jsem fyzicky cítila ten neskutečný smutek nad zkázou jednoho města, města hornického, z něhož zbyl jen ten šikmý kostel. 100%... celý text

Lovec čertů 2024, Juraj Červenák

Konečně, konečně jsem se dočkala i sólo hry Bohdana Jaroše. A tak nějak tuším, že milý seržant nebude pouze mým oblíbencem. Kniha byla jedna velká jízda a autor nešetřil smrtí. Detektivní zápletka byla trošku méně výrazná, ale o to víc mě bavily ostatní pasáže. Interakce Jaroše a ostatních postav především. Bylo to jako sledovat dítě, které se snaží socializovat. A hodně mě bavila historická geografie. Měla bych si udělat nějakou tour de Slovensko. 90%... celý text

Kronika zapomenutého kněze aneb hříchy na templářské tvrzi v Čejkovicích 2023, Naďa Horáková

Musím se přiznat, že jsem čekala historickou detektivku, nejspíš ve stylu Juraje Červenáka, jehož série o Steinu a Barbaričovi patří k mým nejoblíbenějším. Tady mi přišlo, že byla zápletka trošku uměle naroubovaná. Jako ano, všechno do sebe nakonec hezky zapadlo, ale s čím jsem měla problém ještě víc, bylo množství námětů, které se objevily - templáři, johanité, Jindřich z Lipé a Eliška Rejčka, různé smrti a lásky, tajemný a bláznivý rytíř, první česká kronika. Zkrátka toho bylo dost na tak malý rozsah knihy. A já zjišťuju, že jen haním. Pravdou je, že jsem se při čtení bavila, navíc Čejkovice mám od svého bydliště, co by kamenem dohodil, tudíž jsem si tuto literární příležitost nemohla nechat ujít. Vlastně jsem tedy byla ve výsledku i přes svoje brblání spokojená. 70%... celý text

Sagittarius 2023, Václav Křivanec

No, tak nevím, jestli ještě někdy bezelstně zamířím objevovat krásy Šumavy. Bylo to velmi drsné, místy temné a brutální. Začátek byl trošku slabší v rozjezdu, ale potom příběh gradoval a prostě mě to nutilo zvědavě otáčet stránku za stránkou a zjistit, jak to dopadne. Co se postav týče, nejvíce samozřejmě vyčníval kapitán Martin Horn a docela dobře mu sekundovala pohledná blondýna Barbora Bachová. Jejich slovní přestřelky vytvářely takové oddechové mezipauzy ve všem tom napětí. Myslím, že autor by klidně mohl začít nějakou sérii s těmito dvěma, vůbec bych se nezlobila. 85%... celý text

Rudý vrabčák 2021, František Kotleta (p)

Měla jsem u tohoto dílu velkou prodlevu, neplánovaně. Ale i tak jsem se v ději celkem rychle zorientovala. Hodně mě zaujala planeta, kde vládne hmyzí matriarchát, za mě super nápad. Objeví se nečekané známosti dámského pohlaví, ale co jsem velmi postrádala, bylo Ažino "Jsi jen hloupé maso" - jo, Aga v tomto dílu vůbec nefiguruje, stejně tak Amanda, což je trestuhodné, protože nedostala moc prostoru ani v předchozím dílu, a Lojza Vodička taky utřel. Má vůbec cenu se zmiňovat o ději? Nikoliv, ale určitě stojí za přečtení, o tom žádná. Už jen proto, že se v ději posuneme významně dál. 80%... celý text

Prázdninový příběh pejska a kočičky 2024, Vlasta Hurtíková

Moc krásná knížka, z níž lze cítit, že paní autorka toto slavné dětské dílo miluje stejně jako my, čtenáři. Nápady byly docela originální, moc se mi líbilo lovení bobříků. Jen jedna hnidopišská poznámka - pejsek s kočičkou umí počítat a psát, ale číst ne? Zajímavé. :) Ale rozhodně se k pejskovi a kočičce s dcerkou zase vrátíme. 85%... celý text

Bivoj válečník 2008, Juraj Červenák

Tak, druhý díl je za mnou. Plynule navazuje na ten první a musím přiznat, že byl o jednu kančí štětinu lepší. Postavy není třeba představovat, pouze přibylo pár nových - mezi nimi vyčnívá Vladyka Ctirad. Přiznávám se, že jsem měla trochu problém - pořád se mi do něj a do Šárky motali Ringo Čech a Laurinová, takže to byla trochu komédie namísto tragédie. Tím druhým byl samozřejmě Přemysl. Za mě velmi dobře zvládnutá postava, až jsem si chvilku říkala, proč je to série o Bivojovi, hehe. Jeho nástup do stostránkové bitvy byl epický. A ano, i tento díl je nabušemý bitvami a zvraty, ale určitě mi to nevadilo, naopak, bylo to velmi dynamické a čtivé. Konec měl za mě celkem zajímavý pidi crossover. Všechno skončilo tak, jak v příbězích o legendách končit má. 88%... celý text

Staré pověsti české pro děti 2016, Michal Vaněček

Úplně si nejsem jistá věkovou hranicí sedmi let, ale nemůžu nikomu nic vyčítat. Mojí cácorce je čerstvě šest a už jsem do ní tyto pověsti hustila. Mně osobně se líbily všechny příběhy, protože já tyto příběhy spjaté s naší českou zemí miluju. Ji nejvíc zaujal kůň Šemík a Bivoj s prasetem. :-) 80%... celý text

Bivoj běsobijce 2008, Juraj Červenák

Jakožto milovnice pověstí jsem si Bivoje pořídila už před lety a až teď jsem se k němu dostala (jsem ostuda). Je to další alternativa příběhu o slavném kancobijci a jeho lásce k nejstarší Krokově dceři Kazi. Jako vždy mě zaujaly popisy postav, a že je jich tu požehnaně! Kromě samotného Bivoje jsou zajímavě představené Krokovy dcery, rusalky zde dostávají úplně nový rozměr - jsou to takové vodní Amazonky v čele s Vlastou, velekněz Velibor s přicmrndávačem Wulfhartem, ale i záporáci stojí za to, tedy vlastně, záporačka - Ašiga je mrcha každým coulem. Ale upřímně? Kdo by se jí na jednu stranu divil. Při čtení se mi totiž honilo hlavou pořád to samé dokola - dějiny píšou vítězové. Strana poražených je vždy ta odporná a opovrženíhodná, která si zaslouží rozcupovat a hodit do stoky. Ruku na srdce, tady jsem to tak necítila. Proto jsem se úplně nedokázala rozhodnout, zda se stranou Čechů sympatizovat nebo ne. Hrozné dilema na jednu fantasy knihu. Příběh sám o sobě se rozbíhá slibně. To prase mě bude strašit i ve snech. Potom následuje série průšvihů hlavních hrdinů, z nichž se samozřejmě hrdinsky vysekají a jedou dál, a tak to pokračuje až do konce knihy. Jedná se o první polovinu příběhu, takže na konci vás čeká cliffhanger jak sfiňa. Bivoj běsobijce je akční nářez v milovaných českých kulisách, jehož děj pěkně odsýpá. Co víc si přát od skoro letní oddechovky? 80%... celý text

Jak drahé je zdarma 2009, Dan Ariely

Možná jsem právě objevila Ameriku, pro mě byla kniha každopádně velmi poučná a zajímavá. V některých kapitolách jsem se obracela do minulosti a vybavovala si zkušenosti ze svého vlastního života, a jak jsem na ně leckdy stejně iracionálně reagovala. No, jsem teď nachytřená a ke knize se určitě budu vracet. Je totiž kratší než Psychologie peněz, moc hezky se mi četla a autor má zdravou sebereflexi, umí si ze sebe dělat legraci a i sám přiznává, že i přes to všechno není neomylný. Což velmi kvituju. 90%... celý text

Josefíně všichni lžou 2023, Kateřina Pantovič

Velmi mě rozčiloval pocit nedokončenosti po přečtení této knížečky. Jako by autorka někde třetinu románu poztrácela. Četlo se mi to pěkně, o tom žádná. Autorka má výborné schopnosti vykreslit pocity postav v několika větách. Ale tak nějak jsem měla pocit, že se trošku plácá od ničeho k ničemu. Oproti předchozí Anně také postrádá jakoukoliv kapku originality, protože Anna v tomto byla naprosto neotřelá a úplně mi učarovala. Takže kdo jste četli tuto a ne předchozí knihu, určitě to napravte. 65%... celý text

Vyměnit vodu květinám 2021, Valérie Perrin

Violette Dušičková, jak pochmurně poetické. Ostatně, jméno Violetta je svým významem překládáno jako tmavomodrý květ, a tím se dostávám k tomu, že název knihy krásně koresponduje s celým příběhem. Violette, sirotek, matka, správkyně závory a nakonec správkyně hřbitova. Květina, která během svého života svou vodu, životní energii, ztratí a vymění několikrát. Kniha je plná různých forem lásky, moudrosti, vhledu, ale zároveň určité rezignace, která je v některých momentech, kdy Violette odmítá svůj kousek štěstí, bolestná. Příběh je velmi spletitý, rozhodně spletitější než-li román Tři, ale nakonec je uspokojivě uzavřen. Závěrem bych ráda vyzdvihla popis prostředí hřbitova, protože to místo mě díky tomu až magneticky přitahovalo. 95%... celý text

Šprti & frajeři 2021, Kristýna Sněgoňová

Třetí díl je za mnou a musím uznat, že kvalita stoupá. Při čtení jsem si nemohla nevzpomenout na Vetřelce a Psirény. Ten děj to ve mně určitými momenty evokoval, ačkoliv mám pocit, že Moravec s Vojcechovskym spíš připomínají posádku Červeného trpaslíka než-li drsné mariňáky z Vetřelců. A taky podotýkám, že mi citované hlášky nevadily. Příběh byl vlastně takový komorní, odehrávající se během několika hodin, ale že byl opravdu napěchovaný zvraty a relativně rovnoměrně i akcí. Tleskám a vrhám se na pokračování. 90%... celý text