etranger
přečtené 204
Petr Pan a Wendy
1991,
James Matthew Barrie
Kniha s nádhernými ilustracemi, která mě jako dítě uchvátila. Avšak co na hodnocení přidávají ilustrace, to ubírá barbarsky pokrácený text původní předlohy, kdy se nezřídka dozvídáme o věcech, které byly z textu vypuštěny, např. k Petrovi a Wendy na skálu přilítne drak, který byl evidentně v původním textu již zmíněn.... celý text
Leninia
1967,
Jiří Plachetka
I přes výběr zvučných jmen českých básníků 20. století je větší část výboru víceméně nezajímavá (z hlediska něčeho, co by se dalo nazvat prožitkem z básně) a jen ukazuje, jak rychle vybledává angažovaná poezie.... celý text
Existoval existencialismus? Výzva a ztroskotání J.-P. Sartra
1998,
Jana Novozámská
Text Jany Novozámské patří v našem prostředí k nemnoha monografiím zabývajícím se tématem existencialismu a žel bohu je zatížena "zkušeností komunismu" stejně jako kdysi První a druhý sešit o existencialismu. Myšlenky v knize lze redukovat na dualismus zlý Sartre versus hodný Camus, důvody k tomuto rozdělení jsou nasnadě - jde hlavně o Sartrovu koketerii s marxismem. Místy proto Novozámská opouští oblast odborné literatury a sklouzává k pamfletu, kdy sebemenší Sartrův hřích je vyzvenut k jeho diabolisaci, kdežto Camusovy nedostatky jsou vždy omluvitelné.... celý text
Eskadra obětovaných a jiné příběhy ze starých románů do kapsy
2019,
* antologie
Předkládaná antologie je svého druhu velice pozoruhodný počin. Je zajímavé zjistit, jak vypadala braková literatura v době první republiky a protektorátu a že se stereotypičností a schematičností zas tolik nelišila od současného braku. Nejpozoruhodnější část knihy tvoří charkteristiky vybraných knih a jejich autorů, čímž se dostáváme ke slabině Eskadry obětovaných - tj. předkládané rodokapsy už jsou tak vyčpělé, že nezajímají už nikoho, krom odborníků a pár milovníků obskurního čtení, zkrátka stačilo by publikovat již zmíněné interpretace - ty jsou vynikající. (přiložení reprintu Rodokapsu je zajímavé ozvláštnění, ale silně trpí zmenšením z formátu A3 na A5 - ani člověku bez brýlí se nečte zrovna pohodlně)... celý text
Virgonaut
2010,
Odillo Stradický ze Strdic (p)
Stančíkovo deo-ego-kanibalismus ve Virgonautovi měl pro mě kdysi kouzlo a přemýšlím proč. Básně (chtělo by se říci básničky, ale s ohledem na slušné mravy to neudělám) jsou leckdy jednoduché až primitivní veršovačky s otravnými echy (nepouštím-odpouštím atd. atp.) a leckdy z nich řve autorská samolibost (nemluvě o samoúčelu - čichal se kokain; všichni z něj koktají). Když se na pseudonymní tvorbu Stančíka - Odilla díváme odděleně od jeho románové a povídkové tvorby, můžeme ve Virgonautovi (a Černém revolveru) vidět zajímavou pseudodekadentní stylizaci v níž lze najít pár vynikajících básní (Ptáci oken na břehu večera a hlavně Missa Vegetabile). Z nostalgie a s ohledem na svébytnost Odillova světa hodnotím takto vysoko, i přes podstatné výtky.... celý text
Černý revolver týdne
2004,
Odillo Stradický ze Strdic (p)
Stančík Odillo vypálil touto sbírkou sedm rán, třesklo to, zablesklo a zbyl jen smrad. Touto sbírkou ze sebe rychnovský dekadent zřejmě vydal to nejlepší (Virgonaut je už pak jen paběrek) a odhalil nám tím své limity. Dokud se souloží a zaříkává, tak je autor schopen vyvolat prožitek z básně, ale celé to je proloženo jazykolamnými hříčkami, neustále se dává prostor pro storm, který však vůbec nepřichází, acosijace plyneme dál až nakonec souhlasíme s posledním veršem: "v rukách jsem pracoval v nohách jem stál v srdci jsem miloval nemohu dál" Dobré, leckdy zajímavé, ale už prosím dost!... celý text
Konec karnevalu
2016,
Jiří Kostelecký
Po několika letech marných pokusů tuto knihu přečíst do konce je na čase skončit s marnou snahou. Konec karnevalu je otravnou autorskou onanií určenou pro malý okruh stejně založených lidí (typově by odpovídal označení hochštaplera). Možná se autor snažil o "barokně rozevlátý monolog" ale vyšla mu jen "tajnou šifrou zakódovaná zaklínadla z dávné říše Mayů či Inků, nezapamatovatelně a v transu vyslovená celá souvětí". Otravně dlouhá souvětí nemají žádnou gradaci, ale tvoří nekonečné slepeniny citových a intelektuálních blábolů. Téma lásky je podáno tak jak ho vnímá a prožívá adolescent, tedy vypjatě, křečovitě a hlavně - celé je to zajímavé jen pro něj samotného. Sexuální, nebo spíše pronografické pasáže obsahují takové perly v popisech, jako je "Její vnitřní pulsátor.." a zacházení s klitorisem připomíná spíše ladění rádia než sexuální akt. Ač se všechny ty vyprázdněné postavy snaží o maximální hloubku všechny dosahují tak maximálně "esoterického šílenství a mondénního šarlatánství..." Nejhorší na celé knize je obdiv autora k svobodě vyšších kruhů, kterou umožňuje velké množství peněz a pseudonietzscheovské nadčlověčenství (samozřejmě možné jen pro bohaté). Se skutečnou "absolutní svobodou" se zde nesetkáme, tu může čtenář najít v knize jako je Walden, ale ne zde, zde se nachází jen to, co lze koupit - cestování první třídou a žvást z vernisáží. Kvůli tomuhle zvrhlému vnímání svobody (podle popisu je zřejmě obsaženo i v druhé autorově knize) dávám odpad.... celý text
Únava materiálu
2016,
Marek Šindelka
Únava materiálu je kniha s úchvatným, poetickým jazykem, který místy geniálně souzní s vyprávěním. Utíká li hlavní postava, pak je to vyjádřeno kraťoučkými větami s ohromnou kadencí. "Je to marné. Někde v dálce štěkne pes. Zatmí se mu před očima. Nechá deku být. Běží pryč." Jediný velký nesoulad je právě mezi poetikou jazyka, vytržením příběhu z reálného světa (de fakto si lze jako dějiště představit jakoukoliv zemi) a tématem uprchlické krize - málo co je přeci dnes tak přesně situované jako příběhy uprchlíků.... celý text
