FideiDefensor02
přečtené 66
Zločin a trest
2004,
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
No nevím, všude tady vidím pět hvěžd, ale mně to prostě tak nepřišlo. Ta hlavní myšlenka práva na zločin je určitě zajímavá, ale Bože, proč to bylo tak dlouhé?! Celá ta polemika se dala zvládnou za krásných třista stran. Pět set sedmdesát je prostě moc. Ono by to možná i šlo, ale bohužel veškerý děj vždy probíhá tak na třiceti stranách ze sta. Potom mi velmi vadily ty odporné dialogy, kdy devadesát procent postav mele a chová se naprosto nesmyslně, jakoby snad lidé v celém Petrohradě trpěli jakousi duševní poruchou. Především hlavní postava se chová tak strašlivě hloupě a sebedestruktivně, že je to až neuvěřitelné. Ta kniha má prostě zásadní chybu v tom, že celá sestává z úmorných dialogů, kde všechny postavy blábolí naprosto hloupé věci, které se v dané situaci vůbec nehodí a občas tam probleskne nějaká ta myšlenka věnující se hlavní otázce celé knihy. Prapodivné mi také přišlo obrácení protagonisty na správnou cestu na posledních třech stránkách knihy, když se přečdchožích pět set stran choval jako pitomec. To se sice může stát, ale ne tak strašlivě dlouho. To prostě není reálné. Naprosto tam chybí vývoj postavy, kdy protagonista svého činu lituje prakticky hned po spáchání vraždy, ale lituje toho a utápí se v tom ještě dalších čtyři sta stran. Jako jednu z mála dobře napsaných postav tak asi hodnotím jenom Lužina, protože je snad jediný z celé knihy u kterého člověk ví proč co dělá. Všichni ostatní jednají zcela hloupě a směšně (pravděpodobně kvůli hromadné psychické poruše). Dočetl jsem to jedině proto, že se jedná o naprostou klasiku. Je to asi jedna z těch knih, jejíž jediný přínos je, že teď až do smrti budu moci říkat, že jsem četl Zločin a trest.... celý text
Lolita
2007,
Vladimir Nabokov
Bylo to zajímavé. Strašné, ale zajímavé. Na knize především oceňuji, že se věnuje tématu, který má jedna kniha z miliardy. První polovina knihy je dějově nabitější, přesto se mi ale zdá, že druhá polovina je lepší, protože se zde plně ukazuje ta mizérie a prázdnota celého Humbertova putování. Tento protagonista mi byl ze začátku odporný, ale postupně mi ho začínalo být především líto a jeho poslední setkání s Lolitou považuji za nejsilnější moment celé knihy. Kniha je taktéž zvláštní v tom, že se v ní za celou dobu nevyskytla sympatická či kladná postava. To ale vůbec nevadí, protože síla tohoto díla tkví především v detailním popisu psychyckého rozpoložení protagonisty (Humberta), kdy u něho přesně víme co chce a co je pro to ochotný udělat. Každý jeho krok tak díky tomu máme detailně odůvodněný. Celá kniha je tak skvělým pohledem do mysli chorého pedofila. I když znám spoustu lepších knih, tak právě nevšední téma je důvod proč si myslím, že tato kniha stojí za přečtení. Na závěr bych ještě napsal, že kdo chce tuto knihu kvůli erotice, tak by se měl raději porozhlédnout někde jinde, protože erotických scén je v knize poskrovnu.... celý text
Dům mrtvých
2003,
Steven Erikson (p)
Dům mrtvých navazuje na standard Měsíčních zahrad a přináší tak čtenáři megalomanský zážitek napěchovaný postavami a dějem. Malazská kniha padlých je obecně co do počtu "vjemů" na poli fantasy takřka nepřekonatelná. I když to není vždy nejjednodušší, v knize se dá orientovat a s pochopením to zas tak hrozné není. Děj člověka chytne, je dobře napsaný a napínavý. Všechny postavy jsou dobře vykresleny a čtenář tak má pocit, že je opravdu zná. Zároveň jim i fandí. Žádná není bez chyb, ale to je na nich přeci to lidské (i když mnoho z nich by se mezi lidskou rasu tedy asi nepočítalo xD). Dům mrtvých je tak kniha, jež rozhodně doporučuji k přečtení.... celý text
Vzpomínky ledu
2004,
Steven Erikson (p)
Vzpomínky ledu je dílo vskutku gigantických rozměrů, čemuž odpovídá i stránková dotace. Upřímně nevím, jestli by knize prospělo, kdyby byla kratší. Možná ano, možná ne, kdoví. Rozhodně ale nemůžu říct, že bych se kvůli délce nudil. Naopak mě kniha velmi bavila, obsahuje spoustu zvratů a obecně si po celou svou délku drží svou vysokou kvalitu. Dokonce bych ani neřekl, že se ve čtivosti od sebe nějak zásadněji odlišovaly jednotlivé dějové linie. Erikson je jednoduše vynikající spisovatel, se Vzpomínkami ledu se poradil výborně a já tak knihu rozhodně doporučuji ke zhlédnutí.... celý text
Vyhlazovací stroje
2018,
Bryan Hitch
Šílený komiks. Absolutně jsem z toho nepochopil o co tam šlo. Po téhle knize jsem se Znovuzrozením a obecně s komiksy sekl. Nemá cenu platit za pár kreslených stránek s naprosto nulovým příběhem tři stovky. Staré dobré normální knihy. Všem doporučuju to s komiksy ani nezkoušet, nemá to cenu.... celý text