Finn69 přečtené 808

Rod rudého čiroku 2022, Mo Jen (p)

Tohle je ještě mnohem lepší a silnější než Krev a mlíko, totálně mě to uzemnilo. Je to na jednu stranu strašně krvavé a drsné, přitom ale i plné humoru a čínské magie. Asi takhle - zkuste si představit, že by Gabriel García Márquez napsal Nabarvené ptáče, přidal k němu ještě dva či tři díly a přesunul ho do Číny 20. a 30. let. Do vesnice kdesi v zapadákově, přes kterou se jeden za druhým převalí navzájem soupeřící oddíly komunistů, kuomintangu nebo místních lapků (těžko poznat, kdo je kdo), aby to všechno dovršily brutální masakry Japonců. Rod rudého čiroku je kronika jedné barvité rodiny z této vesnice, která tím vším prochází. Ale ani dědeček bandita, ani babička, dáma s maličkýma, svázanýma nožkama, a vlastně ani nikdo jiný nemůže z tohohle pekla vyváznout bez úhony. Já se vůbec nedivím, že za to Mo Jen dostal Nobelovu cenu, divím se ale tomu, jak tohle mohlo v Číně v osmdesátých letech vůbec vyjít. U nás by to rozhodně možný nebylo. Koukejte si to přečíst.... celý text

Černá hora 2022, Laird Barron

Tohle je docela návyková záležitost, jak do té temné atmosféry zabloudíte, nechce se vám ven. Izajáš ani ve druhém díle nezklamal, naopak přidal ještě temnější, lovecraftovskou hororovou linku. Klidně bych si dal ještě nášup, zvlášť když koukám, že už v angličtině vyšel třetí díl ... co na to pan Němeček? :)... celý text

Krev je můj chleba 2019, Laird Barron

Asi takhle - nečekejte žádnou vysokou literaturu. Tahle knížka je něco jako dítě striptérky z nočního klubu v Sin City, na jejímž seznamu potenciálních otců najdete hned nahoře samozřejmě Marva, ale hned za ním i jména jako Dashiel Hammett a Raymond Chandler. Ale jelikož to děťátko bylo od malička na steroidech, vyrostla z něho pořádná obluda :) Prostě je to fakt pořádný brakový čtivo s noir atmosférou, pulp jako řemen. To moře krve a zlomených kostí, které za sebou jen tak mimochodem nechává Izajáš Coleridge, k tomu prostě patří. Za mě fajn a vrhám se hned na Černou horu.... celý text

Černá křídla Cthulhu 4 2019, * antologie

Po docela slušné trojce byla pro mě čtvrtá Křídla zklamání. V téhle sbírce nic příliš nevyčnívá a převažuje taková ta zapomenutelná produkce. Ty tři hvězdy dávám jen proto, že nechci najít v noci pod postelí shoggotha.... celý text

Země alkoholu 2015, Mo Jen (p)

Nemám nic proti troše toho bizáru a tu a tam ani proti přiměřené dávce alkoholu, ale tohle mě jaksi netěšilo. Byly tam věci které mě bavily, třeba poetické názvy místních kořalek (hej hospodo, dám si panáka Bujného koně hřívy ryšavé), ale špatně se mi to četlo a zdálo se mi, že ta knížka nedrží pohromadě. Od Mo Jena jsem už četl Krev a mlíko, a to se mi líbilo daleko víc. Tady dávám 2,5 hvězdy a doufám, že Rod rudého čiroku, na který jsem skoro 3 měsíce čekal v knihovně, bude lepší.... celý text

Piranesi 2021, Susanna Clarke

Rozhodně zvláštní a krásně napsaná knížka s dokonalou atmosférou. Přiznám se, že od Susanny Clarkové jsem nic takového nečekal, k jejím ostatním knihám (které mám moc rád) má Piranesi hodně daleko. A trefila se mi s ním do vkusu, já asi nemám co vytknout. Chápu, že tu někomu může chybět víc příběhu, já ale nemám pocit, že by to bylo na závadu. Stejně jako u Hudby ticha toho notorického flákače Patricka Rothfusse, což je snad jediná věc, ke které mě napadá Piranesiho přirovnat. Dávám plný počet a doporučuji.... celý text

Stopa blesku 2021, Rebecca Roanhorse

V poslední době nějak podivně často zakopávám o Navahy, a to aniž bych je cíleně vyhledával. A každý ten Navaho je úplně jiný, nedávno to byla skvělá Eastlakeova Checkerboard Trilogy, teď pro změnu mně dosud neznámá Rebecca Roanhorse a její příběh o lovkyni démonů Maggie ze zatopeného světa, kam se vrátili staří indiánští duchové. Sice je to vlastně urban fantasy, příběh je vlastně docela přímočarý a hlavní hrdinka hlavně ze začátku podezřele připomíná Zaklínače v sukních, ale brzy zjistíte že je to hodně jiná, opravdu indiánská fantasy. To nejsilnější pro mě bylo právě prostředí, mytologie, navažští duchové a bohové a kmenové klany. Ten temný svět je nakreslený dobře a přesvědčivě, a zatáhne vás to tak hluboko do navažské mytologie a magie, že se vám nebude chtít zpátky. Když bych měl přirovnávat, napadá mě kniha dalšího indiánského autora Owl Goingbacka, Běsnění Kojota. A v tomhle srovnání u mě navažská lovkyně démonů jasně vyhrává. Musím pochválit nakladatelství Gnóm za to, že nám vybírá tyhle zajímavé kousky. Zatím mě zaujalo všechno, co se mi dostalo do ruky. A navíc je to pokaždé dobře přeložené a líbí se mi i to, jak ty knížky vypadají.... celý text

Černá křídla Cthulhu 3 2017, * antologie

Ze dvojky Černých křídel jsem tak úplně nadšený nebyl, ale z trojky je cítit ta správná nakažlivá arkhamská atmosféra. Takže pokud vás ještě netíží představy, že za nejbližším rohem na vás číhá něco zlověstného a nepochopitelného, tady si to můžete obstarat. Dávám 3,85 Yog-Sothotha a podívám se určitě i na čtvrtou sbírku povídek z téhle řady.... celý text

Žena, kterou muži neviděli 2022, James Tiptree jr. (p)

Úplně nevím, jak začít, protože tohle bylo docela zvláštní čtení. O životě Alice a o jejím spisovatelském alter egu jsem už něco věděl, přesto mě ale od začátku zaráželo "protimužské" zaměření většiny z povídek. Ne, že by mě to nějak odradilo, ale říkal jsem si v duchu, že té dámě snad musel v životě někdo fakt hodně ublížit. Často z toho byl cítit takový pesimismus, chuť od všeho utéct kamsi do nikam. Jak už jsem říkal, bylo to trochu zvláštní, nicméně většinou to taky bylo zajímavé a dobré čtení. Samozřejmě i tahle knížka trpí bolestí velkých povídkových sbírek, totiž slabšími místy, kterým se v tom rozsahu asi nelze vyhnout, ty dobré kousky to ale bez problémů vytáhnou na čtyři hvězdy.... celý text

Doupě / Zhroucení koně 2019, Brian Evenson

Tomuhle nechybělo vlastně nic. Už ta obálka varovala, že si koleduju o noční můry, a nebyla to žádná klamavá reklama. Z té knížky temná hororová atmosféra přímo kape, a přestože klasický hororový inventář v podobě zombií či nepopsatelného děsu z vesmíru tu nepotkáte, rozhodí vám to vnímání reality natolik, že si nejste jistí, co je za dveřmi, kterými jste zrovna prošli (a jestli jste jimi vůbec prošli a jestli to jsou vůbec dveře). Ty největší horory se totiž neodehrávají na půlnočních hřbitovech, ale v lidských hlavách. A o tom tyhle povídky jsou.... celý text

Portrét umělce s dvaceti šesti koňmi 2002, William Eastlake

Třetí (a bohužel už poslední) kousek z Checkerboard Trilogy se mi líbil asi nejvíc. Jsou to takové střípky z navažské rezervace, současně melancholické i ironické příběhy prazvláštních figurek z tohohle kraje na konci světa. Výborná věc, kterou si rád přečtu znovu. A vy to udělejte taky, nebudete litovat.... celý text

Nezkrocení 2002, William Eastlake

Další pěknej kousek z Indiánské země, kde se občas i misionář obrátí na navažskou víru. Líbil se mi možná ještě o kousek víc než Jdi v kráse, je to zase zábavné, vtipné i ironické a kromě toho krásně napsané.... celý text

Jdi v kráse 2003, William Eastlake

Hodně dobrá a krásně napsaná knížka, která není zdaleka jen o "indiánské zemi", navíc plná laskavého humoru i nostalgie. A je tam toho daleko víc, škoda že už tyhle věci skoro nikdo nečte. Já si teď dám každopádně celou trilogii a vylepším těmhle perlám trošku skóre. A kdo má rád dobrý knížky, přidejte se :)... celý text

Utopia Avenue 2021, David Mitchell

Já fakt strašně nerad dávám téhle knížce jen tři hvězdy, ale co mám sakra dělat, překladatelka mi nedává jinou možnost. Je to totiž knížka fakt dobrá a zajímavá, navíc o muzice, a to o muzice z let, kdy frčelo "flower power". Prostě super. Potkáte tu velkou spoustu legendárních muzikantů včetně Janis Joplin, Johna Lennona, Leonarda Cohena, prostě skoro každého kdo vás napadne. A ten příběh v podstatě náhodně vzniklé kapely z Anglie, která udělá díru do světa, mě vážně hodně bavil. Kluky z kapely i Elfinu jsem si prakticky okamžitě oblíbil a ta jejich muzika byla místy skoro slyšet. Ale ten překlad! Proč krucifix přejmenovávat kapelu "Utopia Avenue" na "Cesta do Tramtárie"? Notabene když název knížky necháte původní, vám se to zdá normální? A to není všechno, kdejakou kapelu, desku i písničku nepoznáte, protože je na sílu přeložená do češtiny. Neuvěříte vlastním očím, na konci je dokonce několikastránkový rejstřík, kde vám vysvětlují, co znamená co. A že je to potřeba. Co to kruci je, "Kuba a ryba"? Nebo "Skupina Klubu osamělých srdcí seržanta Pepře"? Proč "Rokec z krimu", "Prima Rita", "Uhranul jsem tě", "Satisfakce" nebo "Brouci"? Dokonce "Psychedelický rachot výtahů ve dvanáctém poschodí". Chápe to někdo? Vysvětlující seznam má šest (!) stran. Takže takhle: doporučuji si tuhle knížku přečíst, ale udělejte to raději v originále.... celý text

Krev a mlíko 2013, Mo Jen (p)

Krev a mlíko se mi dostala do ruky úplnou náhodou, ani jsem dokonce neznal autora. A to má Nobelovu cenu :) Sáhl jsem po ní úplně náhodně v knihovně, prolustroval si ji přes mobil tady na Goodreads a na Databázi knih a už mi bylo jasné, že to stojí za pokus. A stálo. Nakonec se z toho vyklubala rozsáhlá, drsná, krvavá a místy absurdní kronika zapadlého kouta Číny ve stejně drsném, krvavém a absurdním dvacátém století. Psáno je to stylem, který vám určitě připomene Sto roků samoty, hlavní hrdina Zlatko od Šang-kuanů by zase mohl připomínat Oskara Mazeratha a jeho posedlost plechovými bubínky. Akorát, že kdyby byl Plechový bubínek o Zlatkovi místo o Oskarovi, musel by se jmenovat "Pořádný kozy". Ale ani jedno tohle srovnání není úplně spravedlivé. Není to žádná napodobenina, je to autentické a opravdu čínské. Prostě magický realismus po čínsku. Vždyť s jejich draky, liškami, duchy a upíry, kteří žijí hned za hranicemi vesnice, neměli v Číně k magii nikdy daleko a komunismus ani kulturní revoluce na tom zřejmě nic nezměnily. Doporučuju.... celý text

Osmý život (pro Brilku) 2020, Nino Haratischwili

Tuhle gruzínskou ságu ochucenou čokoládou si rozhodně nedejte ujít. Najdete tam celé dvacáté století, a že se v tomhle koutě světa toho dělo opravdu hodně. Revoluce a války všeho druhu, stalinismus, nacionalismus, perestrojka, totální zhroucení ekonomiky, diktatura i anarchie. A uprostřed toho všeho chaosu stojí Zelený dům a v něm žije řada pokolení rodiny Džaši. Vzhledem k té době jsou osudy jejích členů obvykle tragické, a vůbec je tu povážlivý nedostatek šťastných konců. Inu, co taky čekat v domě, kde se vaří prokletá čokoláda a na dvoře hrají mrtvé ženy karty. Vřele doporučuji, chytil jsem se hned na začátku a bavilo mě to moc. Je to dobře napsané a zajímavé, pěkně se to četlo, navíc si připomenete řadu polozapomenutých událostí. Ruku na srdce, kdo z vás si pamatuje, kdo to byl Zviad Gamsachurdia? A věděli jste, že Berija byl Gruzínec?... celý text

Arcižár 2021, Eoin Colfer

Docela fajn a vtipná nenáročná fantasy, klidně doporučím všem, kterým se líbí třeba takový Kedrigern a drak Comme il faut a nebo třeba i cokoliv od Terryho Pratchetta. Pěkně se čte a pobaví, co chtít víc :)... celý text

Vlčí růže 2021, Katja Kettu

Tak tímhle výletem do Minnesoty mě Katja Kettu vážně hodně překvapila. Znám od ní Můru, Porodní bábu a nějaké povídky, čili čekal bych úplně jiné prostředí i dobu. O tom, že se Finové před cca 120 lety usazovali v indiánských rezervacích a mísili se s indiánským kmeny až do té míry, že vznikl výraz "Findián", jsem slyšel poprvé. Zaujalo mě to až tak, že si k tomu hodlám zjistit něco víc. Přes krásný jazyk a dle mě skvělý překlad se to nečte úplně snadno, musíte si chvíli zvykat na trošku složitější styl vyprávění. Ale pak vás to dostane. Je to Katja jak ji známe, čili je to spíš ženský příběh, místy je to hodně syrové a plné sexu a ženám a dětem se tam bohužel často dějí hnusné věci. Hodně zajímavá je ta indiánská, odžibvejská linka. Ať už jsou to až příliš živé mýty, které hlavní hrdince Lempi, "Malé pracce", vstupují do života, tak reálná historie. Misijní školy, kam se nuceně odvážely indiánské děti aby se často nikdy nevrátily, ztracená děvčata, po kterých nikdo nepátrá, nebo třeba indiánské hnutí z počátku sedmdesátých let, které vyvrcholilo obsazením Wounded Knee a řadou mrtvých. Je to zatraceně dobré.... celý text

Řeka 2022, Rosa Liksom (p)

Tohle je něco úplně jiného, než ty krátké černohumorné povídky, které jsem zatím jako jediné od Rosy Liksom četl. Tady nic veselého nenajdete, naopak. Dostanete se na mrazivé finsko-švédské pomezí na sklonku druhé světové války mezi tisíce finských a karelských uprchlíků, snažících se před ustupující německou armádou dostat do bezpečí na švédskou stranu řeky. Tam na ně ale nečeká žádný ráj, jen přeplněné uprchlické tábory, nemoci i smrt. A domovy doma ve Finsku vypálené německou armádou. Navíc vám o tom nevypráví žádný otužilý severský válečník, ale třináctiletá dívka, která se svým stádečkem krav tuhle cestu zvládla skoro sama tam i zpět. Doporučuji, stojí to za přečtení.... celý text

Život je jen náhoda 2020, Rosa Liksom (p)

Tak to byla pořádná dávka severské zimní deprese okořeněná humorem černým jako to nejsilnější kafe. Rosa Liksom mě zaujala už ve sbírce finských povídek Za letních nocí se tu nespí lehce a touhle útlou knížkou plnou kratičkých absurdních/tragických/černohumorných povídek se definitivně zařadila mezi moje oblíbence.... celý text