Forsaken přečtené 34

Strážník z Nového Světa 2021, Marek Skřipský

Po Ostravských mystériích a Ostravském Páterovi se Marek Skřipský přemístil do Prahy a já jsem si myslel, že to pro mě bude problém. A nebyl. Mě to na obchůzkách s Petrem Bernátem opravdu bavilo a ve finále mi ani tolik nevadilo, že se to v knize na rozdíl od ostravských příběhů zase tolik nehemžilo podivnými bytostmi. Bylo to v podstatě takové milé čtení.... celý text

Ostravský páter 2023, Marek Skřipský

I druhá kniha Marka Skřipského (kterou jsem od autora četl) to u mě dotáhla na čtyři hvězdičky, přestože z původního tria "vyšetřovatelů" zbyl jen Josef Bronský. Autor napsal znovu velmi čtivou záležitost, knize u mě opět pomohlo i zasazení děje na Ostravsko a já jsem se i na druhý pokus velmi dobře bavil. I když by se tu prostor pro zlepšení našel.... celý text

Ostravská mystéria 2019, Marek Skřipský

Velmi příjemné překvapení mi Marek Skřipský připravil. Byly to de facto takové krimi příběhy říznuté vcelku vydařenou fantasy, v níž se místo mečů používají revolvery a pistole bo Ostrava, ....! Povětšinou jsem se velmi dobře bavil, potěšil mě autorův vztah k československým legiím a vadilo mi vlastně jen to, co je dnes v knihách a filmech povinné. Děj se odehrává ve dvacátých letech minulého století, přesto jsem v něm narazil na neohroženou motorkářku. Já mám ženy rád, nemyslím si, že patří jen k plotně a do ložnice, ale tohle heroizování je pro mě příliš na sílu. Dost mi to narušovalo povedenou prvorepublikovou atmosféru.... celý text

Jutsko 1916: Největší námořní bitva Velké války 2014, Jiří Kovařík

Teprve Jiří Kovařík mi udělal jasno v událostech, které dávaly v souhrnu to, co je nazýváno bitvou u Jutska (či u Skagerraku, jak kdo chce). Četl jsem už na toto téma více knih, ale žádná nebyla tak podrobná a popisná jako toto dílo. Na stránkách knihy pro mě bitva přímo ožila, ale já tím nejsem překvapen, protože pan Kovařík takto poutavě, a přitom historicky přesně, pracuje pokaždé. Pokud se o tuto tématiku zajímáte, jde o knihu pro vás.... celý text

Cušima - Poslední bitva rusko-japonské války na moři 2012, Jiří Kovařík

Pana Jiřího Kovaříka si hluboce vážím. Přestože je naším předním odborníkem na napoleonské války, má tento autor nesmírně široký záběr, a já mám tak v knihovně jeho knihy zachycující války a bitvy od starého Říma až po bitvu u Jutska. Rusko- japonská válka mě vždy velmi zajímala a pan Kovařík mi v této knize přiblížil katastrofální osud 2. Tichooceánské eskadry. Jde, jako vždy u tohoto autora, o propracovanou záležitost plnou historických i technických detailů, která je navíc velmi čtivá.... celý text

Encyklopedie válečných lodí - Od 2.světové války po současnost 2011, Robert Jackson

Vyhozené peníze. Intenzivně se zajímám o námořní boje od roku 1904 do konce druhé světové války a od této encyklopedie jsem si sliboval jen ty autentické fotografie, přesné barevné kresby a technická schémata, jak mi bylo slíbeno v popisu, doprovodný text mi nic nového přinést nemohl. Mé zklamání a dokonce vztek byly obrovské. Použité fotografie mi byly notoricky známé, barevné kresby nebyly špatné ale z období, o něž se zajímám jich bylo pramálo. "Třešničkou" na dortu pak byly chybné popisky u kreseb i fotografií. Jediné, co mělo na této knize cenu, byl křídový papír, na němž byla vytištěna. A právě tisk výrazně snížil i cenu této jediné hodnotné záležitosti.... celý text

Šňupec 2012, Terry Pratchett

Závěrečný díl Hlídky je zároveň dílem pro Hlídku krajně netypickým. Považte- Sam Elánius na venkově! Tedy tam, kde nelze díky těm pravým podrážkám číst dlažbu, tam, kde jste povětšinou naopak rádi, když nevíte, do čeho zrovna šlapete. Vím, o čem mluvím; taková kravská pastvina snese srovnání s minovým polem. Terry Pratchett znovu s přehledem ukázal, že umí, Jan Kantůrek potvrdil, že setkání této dvojice bylo pro čtenáře výhrou srovnatelnou se zázrakem, a mohu jen litovat toho, že mě pánové už ničím novým nepotěší. Ale mám se alespoň k čemu vracet.... celý text

Dva divoši 2005, Ernest Thompson Seton

Půlhvězdičku v hodnocení jsem ubral jen z toho důvodu, že se jedná přece jen o knihu pro mládež, takže by mě už dnes (při vší úctě ke knize i k jejímu autorovi) příliš nebavila. Protože se zrovna časy měnily, dostal jsem možnost postupně porovnávat. Timur a jeho parta byli sice obětaví, ale taky příliš stranicky orientovaní; Rychlé šípy mi nepřirostly k srdci kvůli svému až příliš dokonalému vedoucímu (já prostě nemusím lidi, kteří jsou absolutně zlí, ale ani takové, kteří jsou za všech okolností čestní a spravedliví). Trojice chlapců z této knihy byla pro mě tím pravým ořechovým. Nebyli vnitřně špatní, zároveň ale měli své chyby, takže jsem se s nimi mohl snadněji ztotožnit. Nevím, jestli by to dnešní kluci dokázali ocenit, ale E. T. Seton napsal krásný příběh o dětském kamarádství a já na něj rád vzpomínám.... celý text

Ztracené roky 2005, Brian Lumley

Když tak nad knihou přemýšlím, mám dojem, že jsem jí svým dvouhvězdičkovým hodnocením ještě pomohl. Ztracené roky pro mě totiž byly hlavně ztrátou času, protože Brian Lumley tady evidentně nechal luhovat už osmkrát přelitý čajový sáček. Tohle mohu považovat snad jen za autorovu zoufalou snahu o vzkříšení nebožtíka. A tím nebožtíkem opravdu nemyslím Harryho Keogha.... celý text

Války o krev 2004, Brian Lumley

No vida, osmá kniha (nebo finále trilogie, jak kdo chce) mě nemálo bavila. Netvrdím, že byla dokonalá, šlo ale o podstatně vydařenější záležitost, než tomu bylo v případě předchozího svazku. Tento temný armagedon si mě nemálo získal a rozhodně mi vylepšil chuť po minulém zklamání. V takovou pozitivní změnu jsem už ani nedoufal.... celý text

Poslední hrad 2003, Brian Lumley

Pokrevní bratry jsem pochválil, z Posledního hradu jsem byl ale silně rozpačitý. Je možné, že mi mnohem více vyhovovalo dění v paralelním světě a Nathanův pobyt v našich zeměpisných délkách a šířkách mě tedy nenaplnil nadšením. Kvalita pro mě začala znovu sklouzávat k té, kterou končila pentalogie, a já z takového vývoje nemám radost.... celý text

Pokrevní bratři 2002, Brian Lumley

Poslední dva díly předchozí pentalogie u mě už příliš nefungovaly, takže jsem šel do šestého pokračování (respektive do úvodního svazku nové trilogie) se silnými obavami. A ono to pro mě nakonec nedopadlo až tak špatně. Mě osobně tedy dění v paralelním světě až nečekaně bavilo a znovu u mě probudilo zájem o celou značku.... celý text

Sémě mrtvých 2000, Brian Lumley

Z páté návštěvy v narušeném světě / světech Briana Lumleyho mám hodně rozporuplné pocity, protože mě zaujala pasáž s Penny a sériovým vrahem / nekromantem, ale silně mě zklamalo dění v paralelním světě. Mrzí mě to o to víc, že mi dalo fakt práci tuto knihu sehnat; podařilo se mi to až v době, kdy jsem měl za sebou osmý svazek: Války o krev. No a tenhle návrat v ději mě za mé úsilí tak úplně neodměnil.... celý text

Řeč mrtvých 1999, Brian Lumley

Ještě i dnes si až moc dobře vzpomínám, jaké jsem během četby pociťoval zklamání. Bylo to poprvé, co jsem se u některého z dílů cyklu místy nudil. A to tak, že dost. Julian Bodescu z druhé knihy a János Ferenczy, který se stal místním nejvyšším zlounem, patří jednoznačně ke slabším Lumleyho antihrdinům, ale za mým zklamáním nestojí jen János; v tomto případě si mě nezískal hlavně nijaký děj. Tady se mé očekávání s autorovou vizí prostě nepotkalo.... celý text

Zdroj 1998, Brian Lumley

Třetí kniha tohoto univerza se u mě kvalitou příběhu vklínila mezi první a druhý díl. Nepřekonala sice "pacienta 0", ale projekt Perčorsk a hlavně úplně nový svět v paralelním vesmíru mě mocně zaujaly, takže u mě jasně upozadily místy poněkud nezáživný děj Vampýrů. Brian Lumley se mi tímto směrováním příběhu trefil do chuti.... celý text

Vampýři 1996, Brian Lumley

Vampýři se Brianu Lumleymu sice vydařili, ale mé hodnocení nemohlo být pětihvězdičkové, protože jsem se u úvodního svazku bavil přece jen o poznání více. Julian Bodescu pro mě prostě nebyl tím správným antihrdinou a patřičným protivníkem Harrymu Keoghovi. Mnohem víc mě zaujal Tiborův a Faethorův příběh, který byl velmi důležitý pro další pokračování. Každopádně platí, že jsem si i přes své připomínky četbu užil.... celý text

Nekroskop 2023, Brian Lumley

Když jsem se poprvé dostal k Nekroskopovi (a už je to nějaký pátek), byl jsem zpočátku dost rozhozený. Kombinace upírské tématiky a studené války na mě působila zprvu dost zvláštně a musel jsem si chvilku zvykat. Podobně jsem to měl se střídáním dějových linií hrdiny a antihrdiny. Postupně jsem si ale na všechny autorovy postupy stále více zvykal a Nekroskop se nakonec stal mou velmi oblíbenou knihou. Dokonce jsem si z tohoto důvodu pořídil kompletní sérii. Tohle se za mě panu Lumleymu opravdu povedlo.... celý text

Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie 2023, Karin Lednická

Karin Lednická holt na ty humoristické romány asi nebude. Její Šikmý kostel je dokonalý (a nemálo depresivní) a od životické tragédie se příliš jasu do života taky nedalo očekávat. Pro mě se v případě autorčiných knih jedná o povinnou četbu, protože Životice mám za lesem na jihu naší obce a do někdejší (staré) Karviné se dostanu přes les na severu. O zde popisovaných událostech jsem toho slyšel už velmi mnoho, v životickém muzeu jsem byl už třikrát, a přesto jsem se díky paní Lednické dostal k množství nových informací, za což jsem jí vděčný. Ale vděčnost jsem zatím cítil u každého jejího titulu.... celý text

Šikmý kostel 3 2024, Karin Lednická

A i potřetí šlo o skvělou záležitost, která mě svým obsahem pořádně zdeptala. Období padesátých let si u nás opravdu nezadá s dobou německé okupace. Sotva se lidé po osvobození trochu nadechli, zjistili, že se jim kolem krku utahuje nová konopná smyčka. Hnusná doba, kdy se na Ostravsku a Karvinsku těžilo doslova závodně, a protože šlo o oblast strategického průmyslu, dávala si strana obzvláště záležet. Závěr knihy se stěhováním do mladého Havířova mohl vyznívat optimisticky, kdyby člověk nevěděl, co následovalo... Pro Karin Lednickou mám jen slova obdivu a uznání.... celý text

Šikmý kostel 2 2021, Karin Lednická

V pokračování příběhu města, které už neexistuje, mě autorka nikterak nepřekvapila. Předpokládal jsem, že půjde o neradostné čtení, a protože mám rád historii nemohl jsem se pochopitelně mýlit. Karin Lednická otevřela bez anestezie ránu, která se nikdy úplně nezahojila a zřejmě se ani nikdy nezahojí, protože si obě strany v nárocích na sporné území stojí dodnes za svým. Někdy se prostě zapomíná, že nárok na naše pohraniční oblasti nevznášeli pouze Němci a že to už tak špatné vztahy jedině zhoršilo. Bylo to smutné, drsné a bolavé čtení. Bylo to ale hlavně úžasné čtení.... celý text