Forsaken přečtené 89

Encyklopedie válečných lodí - Od 2.světové války po současnost 2011, Robert Jackson

Vyhozené peníze. Intenzivně se zajímám o námořní boje od roku 1904 do konce druhé světové války a od této encyklopedie jsem si sliboval jen ty autentické fotografie, přesné barevné kresby a technická schémata, jak mi bylo slíbeno v popisu, doprovodný text mi nic nového přinést nemohl. Mé zklamání a dokonce vztek byly obrovské. Použité fotografie mi byly notoricky známé, barevné kresby nebyly špatné ale z období, o něž se zajímám jich bylo pramálo. "Třešničkou" na dortu pak byly chybné popisky u kreseb i fotografií. Jediné, co mělo na této knize cenu, byl křídový papír, na němž byla vytištěna. A právě tisk výrazně snížil i cenu této jediné hodnotné záležitosti.... celý text

Šňupec 2012, Terry Pratchett

Závěrečný díl Hlídky je zároveň dílem pro Hlídku krajně netypickým. Považte- Sam Elánius na venkově! Tedy tam, kde nelze díky těm pravým podrážkám číst dlažbu, tam, kde jste povětšinou naopak rádi, když nevíte, do čeho zrovna šlapete. Vím, o čem mluvím; taková kravská pastvina snese srovnání s minovým polem. Terry Pratchett znovu s přehledem ukázal, že umí, Jan Kantůrek potvrdil, že setkání této dvojice bylo pro čtenáře výhrou srovnatelnou se zázrakem, a mohu jen litovat toho, že mě pánové už ničím novým nepotěší. Ale mám se alespoň k čemu vracet.... celý text

Dva divoši 2005, Ernest Thompson Seton

Půlhvězdičku v hodnocení jsem ubral jen z toho důvodu, že se jedná přece jen o knihu pro mládež, takže by mě už dnes (při vší úctě ke knize i k jejímu autorovi) příliš nebavila. Protože se zrovna časy měnily, dostal jsem možnost postupně porovnávat. Timur a jeho parta byli sice obětaví, ale taky příliš stranicky orientovaní; Rychlé šípy mi nepřirostly k srdci kvůli svému až příliš dokonalému vedoucímu (já prostě nemusím lidi, kteří jsou absolutně zlí, ale ani takové, kteří jsou za všech okolností čestní a spravedliví). Trojice chlapců z této knihy byla pro mě tím pravým ořechovým. Nebyli vnitřně špatní, zároveň ale měli své chyby, takže jsem se s nimi mohl snadněji ztotožnit. Nevím, jestli by to dnešní kluci dokázali ocenit, ale E. T. Seton napsal krásný příběh o dětském kamarádství a já na něj rád vzpomínám.... celý text

Ztracené roky 2005, Brian Lumley

Když tak nad knihou přemýšlím, mám dojem, že jsem jí svým dvouhvězdičkovým hodnocením ještě pomohl. Ztracené roky pro mě totiž byly hlavně ztrátou času, protože Brian Lumley tady evidentně nechal luhovat už osmkrát přelitý čajový sáček. Tohle mohu považovat snad jen za autorovu zoufalou snahu o vzkříšení nebožtíka. A tím nebožtíkem opravdu nemyslím Harryho Keogha.... celý text

Války o krev 2004, Brian Lumley

No vida, osmá kniha (nebo finále trilogie, jak kdo chce) mě nemálo bavila. Netvrdím, že byla dokonalá, šlo ale o podstatně vydařenější záležitost, než tomu bylo v případě předchozího svazku. Tento temný armagedon si mě nemálo získal a rozhodně mi vylepšil chuť po minulém zklamání. V takovou pozitivní změnu jsem už ani nedoufal.... celý text

Poslední hrad 2003, Brian Lumley

Pokrevní bratry jsem pochválil, z Posledního hradu jsem byl ale silně rozpačitý. Je možné, že mi mnohem více vyhovovalo dění v paralelním světě a Nathanův pobyt v našich zeměpisných délkách a šířkách mě tedy nenaplnil nadšením. Kvalita pro mě začala znovu sklouzávat k té, kterou končila pentalogie, a já z takového vývoje nemám radost.... celý text

Pokrevní bratři 2002, Brian Lumley

Poslední dva díly předchozí pentalogie u mě už příliš nefungovaly, takže jsem šel do šestého pokračování (respektive do úvodního svazku nové trilogie) se silnými obavami. A ono to pro mě nakonec nedopadlo až tak špatně. Mě osobně tedy dění v paralelním světě až nečekaně bavilo a znovu u mě probudilo zájem o celou značku.... celý text

Sémě mrtvých 2000, Brian Lumley

Z páté návštěvy v narušeném světě / světech Briana Lumleyho mám hodně rozporuplné pocity, protože mě zaujala pasáž s Penny a sériovým vrahem / nekromantem, ale silně mě zklamalo dění v paralelním světě. Mrzí mě to o to víc, že mi dalo fakt práci tuto knihu sehnat; podařilo se mi to až v době, kdy jsem měl za sebou osmý svazek: Války o krev. No a tenhle návrat v ději mě za mé úsilí tak úplně neodměnil.... celý text

Řeč mrtvých 1999, Brian Lumley

Ještě i dnes si až moc dobře vzpomínám, jaké jsem během četby pociťoval zklamání. Bylo to poprvé, co jsem se u některého z dílů cyklu místy nudil. A to tak, že dost. Julian Bodescu z druhé knihy a János Ferenczy, který se stal místním nejvyšším zlounem, patří jednoznačně ke slabším Lumleyho antihrdinům, ale za mým zklamáním nestojí jen János; v tomto případě si mě nezískal hlavně nijaký děj. Tady se mé očekávání s autorovou vizí prostě nepotkalo.... celý text

Zdroj 1998, Brian Lumley

Třetí kniha tohoto univerza se u mě kvalitou příběhu vklínila mezi první a druhý díl. Nepřekonala sice "pacienta 0", ale projekt Perčorsk a hlavně úplně nový svět v paralelním vesmíru mě mocně zaujaly, takže u mě jasně upozadily místy poněkud nezáživný děj Vampýrů. Brian Lumley se mi tímto směrováním příběhu trefil do chuti.... celý text

Vampýři 1996, Brian Lumley

Vampýři se Brianu Lumleymu sice vydařili, ale mé hodnocení nemohlo být pětihvězdičkové, protože jsem se u úvodního svazku bavil přece jen o poznání více. Julian Bodescu pro mě prostě nebyl tím správným antihrdinou a patřičným protivníkem Harrymu Keoghovi. Mnohem víc mě zaujal Tiborův a Faethorův příběh, který byl velmi důležitý pro další pokračování. Každopádně platí, že jsem si i přes své připomínky četbu užil.... celý text

Nekroskop 2023, Brian Lumley

Když jsem se poprvé dostal k Nekroskopovi (a už je to nějaký pátek), byl jsem zpočátku dost rozhozený. Kombinace upírské tématiky a studené války na mě působila zprvu dost zvláštně a musel jsem si chvilku zvykat. Podobně jsem to měl se střídáním dějových linií hrdiny a antihrdiny. Postupně jsem si ale na všechny autorovy postupy stále více zvykal a Nekroskop se nakonec stal mou velmi oblíbenou knihou. Dokonce jsem si z tohoto důvodu pořídil kompletní sérii. Tohle se za mě panu Lumleymu opravdu povedlo.... celý text

Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie 2023, Karin Lednická

Karin Lednická holt na ty humoristické romány asi nebude. Její Šikmý kostel je dokonalý (a nemálo depresivní) a od životické tragédie se příliš jasu do života taky nedalo očekávat. Pro mě se v případě autorčiných knih jedná o povinnou četbu, protože Životice mám za lesem na jihu naší obce a do někdejší (staré) Karviné se dostanu přes les na severu. O zde popisovaných událostech jsem toho slyšel už velmi mnoho, v životickém muzeu jsem byl už třikrát, a přesto jsem se díky paní Lednické dostal k množství nových informací, za což jsem jí vděčný. Ale vděčnost jsem zatím cítil u každého jejího titulu.... celý text

Šikmý kostel 3 2024, Karin Lednická

A i potřetí šlo o skvělou záležitost, která mě svým obsahem pořádně zdeptala. Období padesátých let si u nás opravdu nezadá s dobou německé okupace. Sotva se lidé po osvobození trochu nadechli, zjistili, že se jim kolem krku utahuje nová konopná smyčka. Hnusná doba, kdy se na Ostravsku a Karvinsku těžilo doslova závodně, a protože šlo o oblast strategického průmyslu, dávala si strana obzvláště záležet. Závěr knihy se stěhováním do mladého Havířova mohl vyznívat optimisticky, kdyby člověk nevěděl, co následovalo... Pro Karin Lednickou mám jen slova obdivu a uznání.... celý text

Šikmý kostel 2 2021, Karin Lednická

V pokračování příběhu města, které už neexistuje, mě autorka nikterak nepřekvapila. Předpokládal jsem, že půjde o neradostné čtení, a protože mám rád historii nemohl jsem se pochopitelně mýlit. Karin Lednická otevřela bez anestezie ránu, která se nikdy úplně nezahojila a zřejmě se ani nikdy nezahojí, protože si obě strany v nárocích na sporné území stojí dodnes za svým. Někdy se prostě zapomíná, že nárok na naše pohraniční oblasti nevznášeli pouze Němci a že to už tak špatné vztahy jedině zhoršilo. Bylo to smutné, drsné a bolavé čtení. Bylo to ale hlavně úžasné čtení.... celý text

Šikmý kostel 2020, Karin Lednická

Karin Lednická napsala knihu, s jejíž přípravou si musela dát nutně kus práce, musela obětovat spoustu času a zjevně se setkala s mnoha zajímavými lidmi, jejichž vzpomínky a materiály pomohly ke vzniku tohoto povětšinou syrového příběhu z našeho regionu razowitego. Pro mě je Šikmý kostel o to zajímavější, že jsem jezdil autobusem přes Karvinou Doly (tedy původní Karvinou), kdykoliv jsem jel do Karviné současné. Za všechny ty roky (od dětství po současnost) se mi to území nadále měnilo před očima; tam, kde ještě nedávno přežívaly poslední zbytky kolonie tzv. finských domků, je už dnes pusto, čtyři poslední, kdysi nepochybně výstavní vily se přede mnou postupně rozpadaly a dnes už by nikdo nepoznal, že tam kdy stály. Zbyl jen ten kostel, k němuž nemám jako ateista žádný vztah, ale jako lokální patriot ho považuji za důležitou památku a posledního němého svědka toho, že tu kdysi bylo město a že tu žili přesně takoví lidé, které jsem poznal na stránkách knihy. Skvělá záležitost.... celý text

Vietnam 1945–1975: Podrobné dějiny tragické války 2022, Max Hastings

Zatím jediné ucelené dílo na toto téma, které jsem četl. No, zatím... Myslím, že žádné další už číst nepotřebuji, protože Max Hastings udělal všechno proto, aby odvedl dokonalý výsledek. A bezmála se mu to podařilo. Autorovi nelze upřít až neobvyklou snahu o vyváženost; po celou dobu objektivně poukazuje na závažné omyly a nedostatky na obou stranách konfliktu- mám na mysli Vietnamce a Američany, protože Francouzi brali Vietnamce v podstatě jako hospodářská zvířata a po právu sklidili, co sami zaseli. Pozdější konflikt mezi komunistickým Severním Vietnamem, jeho korupcí prosáklým jižním bratrem a Spojenými státy už jen naplno odkryl fakt, že byl všem zúčastněným úplně ukradený osud prostých Vietnamců, kteří byli často vykazováni jako tzv. vedlejší ztráty, nebo byli cíleně likvidováni pro výstrahu ostatním, ať už jednou nebo druhou stranou. Je škoda, že se autor nejednou dopustil až nepochopitelných chyb, kdyby tomu tak nebylo, šel bych do plných, protože mi tato kniha přinesla odpovědi i na otázky, které mě dříve nikdy nenapadly, a protože byla i přes to ohromné množství historických informací až překvapivě čtivá.... celý text

Zakletý klášter 2023, Juraj Červenák

Juraj Červenák si už dávno zajistil pevné a prostorově náročné místo v mé knihovně. Rogan, Bivoj, Ilja, kapitán Báthory i trojice detektivů z Rudolfových časů pevně drží pozice ve svých policích. Nedávno se k nim připojil i Šarkan, ale já nemám ze Zakletého kláštera úplně dobrý pocit. Zatím je to pro mě nejslabší kniha, kterou jsem od tohoto autora četl. Ani nevím, čím to vlastně je. Postavy jsou zajímavé, prostředí je taky v pohodě, příběh má potenciál zaujmout mě, ale jako celek to na mě jaksi nefunguje. Jsem zvyklý na to, že mě příběhy Juraje Červenáka vždycky zcela pohltí, ale tady se to nestalo. Několikrát jsem se dokonce přistihl při tom, že mě kniha v určitých pasážích přímo nudí, a s tím jsem se u J. Č. ještě nesetkal. Do pokračování určitě půjdu, ale zatím se musím při hodnocení držet zpátky.... celý text

Silmarillion 1992, J. R. R. Tolkien

Jakožto ateista si mohu dovolit tvrdit, že je pro mě Bible příšerně nestravitelnou literaturou (otestováno a navždy odloženo). Silmarillion je vlastně takovou Biblí, knihou mýtů a pověstí, kronikou i historickým průvodcem v jednom po nádherném (a strašlivém) světě, který se zrodil v mozku jednoho britského profesora a který je dnes široce známý. J. R. R. Tolkien je tak vlastně pro tento svět bohem nejvyšším a jen jeho vrozená skromnost může asi za to, že sám sebe v tomto díle nezmínil. Když jsem kdysi dočetl Silmarillion poprvé, vůbec mi nešlo do hlavy, jak může jeden člověk vymyslet tak úžasný svět se všemi fantastickými detaily. Tuto knihu a jejího autora nepřestanu obdivovat.... celý text

Bivoj 2023, Juraj Červenák

Hmm, předpokládám, že Alois Jirásek napsal Staré pověsti české aby tak nějak pozvedl národní hrdost, než aby se snažil alespoň náznakem o literaturu faktu :-) Pokud tedy z jeho fikce vychází někdo jiný, těžko mu to budu zazlívat. Pravda, mohl bych uraženě vykřikovat, že nám do našich mýtů nemá co kecat nějaký Slovák, jenže já mám Slováky rád a Ďura Červenáka obzvlášť. Tím chci říct, že mi vůbec nevadilo, když nám z našeho nejslavnějšího kancobijce udělal českého Conana, protože jsem si tuto slušnou bichli pěkně užil.... celý text