frantisek0724
přečtené 135
Zimní muži
2017,
Jesper Bugge Kold
Začátek knihy velice slibný. Vcelku neotřelá myšlenka, zajímavý námět na knížku... Jenže jak jsem četl dál a dál, přišlo mi, že děj poněkud upadá, jakoby autor nedokázal potenciál knihy rozjet do potřebných otáček. Jak říkám, ta úvodní myšlenka knihy je z mého pohledu dobrá, celkem neotřelá. Jistě nejsem sám, koho napadlo : "Jak se z obyčejných lidí, z lidí jako já, stali během druhé světové války vrazi, jak se na těch všech hrůzách mohli podílet? A jak bych se zachoval já?" Za to si Zimních mužů cením. Každá kniha, která mě donutí klást si otázky a přemýšlet, je dobrou a přínosnou knihou. Rovněž děkuji autorovi za dodržování historických faktů. Je super, když autor ví, o čem píše,nepřekrucuje, dá si tu práci a zjistí si o daném období co nejvíce. Jako příklad bych uvedl uvedení skutečných jmen deportovaných židů z Hamburku do Lodže, kteří se ocitli v transportu 25. října 1941. Závěrem tedy mohu doporučit, Zimní muži nejsou špatní, alespoň ne v té literární rovině. Mohli jít trochu více do hloubky, ale kvalita tu je. A historii je třeba připomínat.... celý text
Živá voda
2001,
Marcel Pagnol
Pouze zopakuji to, co zde již bylo napsáno. Krásný příběh, který je lépe číst, než o něm psát.
Zápisky z blázince
2008,
Miroslav Macháček
Deník z blázince, co napsat více. Při čtení jsem sám sobě položil otázku: Chci tohle číst? Pročítat deník, který autor psal sám pro sebe, v rámci terapie? A pochybuji, že v době, kdy deník psal (a dost možná ani nikdy poté) uvažoval o jeho knižním vydání. Možná jsem očekával více popisu ostatních spolupacientů, trochu více blázince. Pan Macháček se zaměřil především sám na sebe, což ovšem nelze vytýkat, je to zkrátka deník.... celý text
Pošetilost doktora vinnetouologie
2004,
Martin Fahrner
Čtení na jedno odpoledne. Trocha nostalgie, něco málo k zamyšlení. Osobně se mi více líbil Bláznův kabát.
Zulejka otevírá oči
2017,
Guzel Jachina
Asi jsem se nechal zlákat komentáři k této knize, nevím, ale čekal jsem víc. Ke klasickým ruským románům má Zulejka přeci jen trochu daleko. Na přebal knížky lze napsat ledacos, občas mám pocit, že mi přebal prohodili s jinou knížkou. První dvě části se četly celkem dobře. V okamžiku, kdy Zulejka a spol dorazila do vyhnanství, jakoby autorce došla šťáva a nápady. Zbytek díla mohl být klidně o polovinu kratší a nic by se nestalo. Marně jsem při čtení hledal paralelu s názvem knihy. Přeměna uťáplé kulacké ženušky v lovkyni medvědů je sice proměna, ale čekal bych něco víc. Navíc Zulejka není ani hlavní postavou. Postavy v románu jsou poněkud ploché, buď jsou hodní nebo zlí. To mi přijde trochu naivní, v životě je to trochu jinak. Po přečtení jsem měl podobný dojem jako u Tatéra z Osvětimi- ono to tam nebylo zase tak zlé. Jenže bylo. Autorka sice pochází z Tatarstánu, nicméně dobu a peklo gulagů osobně nezažila. Chybí mi tu ryzost, opravdovost a syrovost těch opravdu velkých děl z této doby, na toto téma. Číst se to dá, ale velký román? Ani náhodou.... celý text
Bláznův kabát
2015,
Martin Fahrner
Tenhle týpek (Martin Fahrner) ví, o čem píše. Z knížky je cítit, že něco prožil, že si vše nevysnil doma za stolem. Jeho způsob vyprávění mi absolutně sedl, jednotlivé postavy jako bych sám znal. Každý v životě potká někoho jako Radek nebo Šárka, bohužel já osobně jsem potkal i Šárčinu maminku, byť se jmenovala jinak.. Blázny v kabátu či bez,potkáváme každý den, jen si jich většinou nevšimáme nebo raději přejdeme na druhou stranu. Věčná otázka, kdo je opravdový blázen, kdo je šťastnější.. Bláznův kabát mě chytil za srdce, určitě se k němu ještě vrátím. Další kniha, která získá čestné místo v mé knihovně.... celý text
Barva mléka
2014,
Nell Leyshon
Tahle knížečka se četla sama. Krásně napsáno, osobitým stylem, přesně jak bych od Mary očekával. Tu holku jsem si oblíbil, škoda toho konce..
Protovy světy
2019,
Gene Brewer
Třetí, tedy zároveň poslední díl trilogie si mohl autor klidně odpustit. Aneb zde platí staré krušnohorské přísloví "třikrát do stejné řeky nevstoupíš." Jak píše kdosi v komentáři přede mnou, protovy světy nepřináší nic nového, děj jakoby stále opakoval díl předchozí.. Ano, asi za tím opravdu byla snaha ještě něco vytřískat z protovy popularity. Čekal jsem tedy alespoň na závěrečnou protovu zprávu, zda přinese něco zajímavého, co by alespoň trochu napravilo můj pošramocený dojem z této knihy. Ale nestalo se tak, závěrečná zpráva byla spíše zprávou aktivisty z hnutí duha, zapřísáhlého vegetariána, či tak něco.. Ne snad, že bych s autorovými názory nesouhlasil.. Jenže právě byla to zpráva Gene Brewera, nikoliv Prota. Od něho bych čekal něco víc.... celý text
Jak si správně přát
2008,
Pierre Franckh
Nic z čeho bych se posadil na zadek. Pěkně, srozumitelně napsáno, nicméně autorovi myšlenky jsou všeobecně známé. S knihami tohoto žánru se v poslední dekádě roztrhl pytel. Tato je za mě lepší průměr.... celý text
Kam značky nevedou
2004,
Ivana Mudrová
Asi jsem čekal něco jiného. Knihu jsem kupoval v očekávání, že v ní najdu případné typy na výlety do málo známých míst, bez přítomnosti rozličných davů turistů. Jenže.. Kniha vyšla před sedmnácti lety, což dnes, v době rozličných aplikací a map v mobilních zařízeních, poněkud ruší název knihy. V knize jsem nenašel nic převratného. Je psána na dnešní dobu poněkud nudně. Možná v době svého vydání mohla být občasným rádcem, do jakých míst se vydat. Dnes tuto knihu překonává spousta již zmíněných aplikací, webových stránek, atd.... celý text
Polní pošta ze Stalingradu
2013,
Jens Ebert
Název knihy mluví za vše. Vypovídá o obsahu knihy, stejně tak člověku alespoň trochu znalého historii napoví, že to nebude čtení veselé. Člověk má prostřednictvím knihy možnost utvořit si jakž takž představu o Stalingradu z pohledu vojáka Wehrmachtu.... celý text
