fvalek přečtené 1187

Stříbrné oči (grafický román) 2023, Scott Cawthon

Jsem hodně namotivovaný na ten film, který bude. Sourozenci doma pořád básní o FNAF, o hrách, filmu, postavách a všem okolo... Ale asi byla chyba tenhle svět prvně zkusit zrovna takovýmto komiksem. Bohužel je opravdu jednoduchý až primitivní, příběhově tak nějak o ničem, vůbec podle mě nevystihuju tu hlavní zápletku a celkovou premisu toho, jak ty loutky fungují (nebo aspoň já jako nováček v tomhle světě jsem to vůbec nepochopil). Navíc je bohužel hrozně neumělecký a ta kresba nebo možná spíš nějaká grafika, je naprosto příšerná. Vím, že je více psaných knih, ale v dalších komiksových adaptacích pokračovat nebudu a počkám si na ten film... :D... celý text

Plukovník Bizár: Parazmatek 2023, Jeff Lemire

K tomuhle dílu, spin-offu, sequelu... jsem přistupoval docela bez očekávání a přišlo mi, že na Bizárovi není úplně co řešit, nebo to naopak nemůže být vůbec nic pěkného a logického. No a opak je pravdou. Příběh to byl opravdu hezký. Celá ta všečasovost byla dost originální a nejenže dotvářela atmosféru a postavu Bizára, ale nabízela pohled do jeho života a možnost vcítění se do něj. Celkově pochopení, proč je tak bizarní, a to se musí autorovi nechat. Během čtení jsem ho litoval, divil se, byl za něj rád apod. Takže emoce četba určitě vyvolala. Děj je zpočátku možná příliš divoký a člověk nikdy neví, kam ho další panel zanese, ale ve finále to do sebe všechno dokonale zapadne. No a finále je po přečtení dosavadních příběhů okolo Černé palice opravdu dojemné a vlastně mi ani nevadí ten neuzavřený konec, který volá po dalších dobrodružstvích, nebo možná po konci, kdo ví. :)... celý text

Nářek mrtvých 2022, Cullen Bunn

Asi jsem hodně zatížený tím, že jsem nečetl původní sérii, ale bohužel jsem čekal tak trošku nový start. A on tam nějakým způsobem je, ale množství odkazů a nutnost tak trošku znát dosavadní svět je naprosto zničující, takže jsem se v počátku moc nechytal. Pravdou ale je, že člověk si nějakou tu neznalou jednodušší verzi osvojí docela rychle a je pak pozitivní si zpětně odhalovat a objevovat, co už se stalo, jak a proč. Samotný děj je docela hezký, typické jižanské městečko a hned v prvním díle skřetíci, duchové apod. Samotná píseň mrtvých asi docela nezajímavá, setkání s různými duchy hezké, ale nenaplňující. Teprve nějaké horší přízraky konečně trošku zajímavé a docela mě naladily na tuhle sérii a svět. Berenika a její magie je fajn postava, i když taková dost nahodilá, ale těším se, co se s ní bude dít dál. Její lesbická romance s tou sestřičkou je pro mě osobně asi ne úplně nutný element, který tam hraje dost do pozadí, ale sluší jim to, chtělo by to ale, aby byla... a teď nevím jméno, prostě ta sestřička... taky vtažená do toho světa a pak by to dávalo mnohem větší smysl a kouzlo. Jinak coby začátek série fajn, určitě budu číst dál. :)... celý text

A žili šťastně až do smrti 2023, Bill Willingham

Na pokračování Mýtů jsme se neskutečně těšil, a to jsem celou sérii začal poměrně nedávno a netrpím tak dlouhou separační úzkostí. No a stálo to za to, přestože se příběh neubírá úplně tím směrem, který by se mi líbil, ale kdo jsem, abych řídil příběh Willinghamovy knihy... Willingham jistě ne. Co se mi úplně nelíbí je to, kam spěje vztah Sněhu a Růži, protože mi to přijde už celkem ohrané ty jejich věčné spory a ještě navíc celé to jejich neustálé soupeření a teď i ta osudovost v jejich anihilaci apod. Přitom se dá říct, že Sněhurka tomu unikla už jen tím, že nemá samé dcery, ale to zatím nikdo nezmínil. Nicméně minulost obou aktérek byla dost zajímavá a přece jen ta rodinná kletba má nějaký smysl. Druhá věc je Růža, která si hraje na největší hrdinku světa a pevně si věří, přestože ji dost dobře známe a celkově ta zápletka s Kamelotem zkrátka není má oblíbená. Třetí věc pak je pár úmrtí, která mi přišla příliš rychlá a zbytečná na to, jakou ty postavy měly minulost a dosavadní příběh a postavení. Ale co už. Jinak jsou to ale staré dobré Mýty, které jsou bohužel stiženy tím, že jdou do finále a autor se kromě hlavní dějové linky snaží i různé drobnější příběhy uzavírat. Celkově je to už takové smutné, ale je krásné sledovat, kam se postavy vyvinuly a jak postupně rostou - osobnostně i doslova. Snad nás brzy čeká ta úžasná finální 150. kapitola, i když to s sebou ponese velmi těžké loučení. Třeba pak vyjdou nějaké ty sequely nebo dokonce ten aktuální rebirth, uvidíme. :)... celý text

Talli: Dcera měsíce I 2023, Sourya Sihachakr

Poměrně zajímavá "manga", která potěší hezkou kresbou a vcelku originálním tématem. Postavy jsou takové dost klasické, nicméně chiméry jsou podle mě moc hezky a nápaditě udělané, přestože asi neodpovídají klasickému povědomí o chimérách. Hned na začátku musím pochválit překlad, který je příjemně lidský a nehraje si na nějaké středověké nářečí apod. (mrk mrk Dívčí válka, *blicí smajlík*). Velikost knihy a její styl čtení, tedy po předu, je asi jen droboučký detail, který osobně ani nevnímám, abych tady bídně řešil, jestli to je manga nebo není. Co se týče děje, tak ten je v podstatě velmi klasický. Zápletka, která je v každé druhé knize. V podstatě od začátku do konce nic moc nového. Co je ale velmi originální je koncept Zaklínaček, ať už ženských hrdinek se schopnostmi, tak i jejich historie a vznik. Docela zajímavá je i parta, se kterou Talli cestuje, tedy starý lovec pokladů, tajemný neporazitelný bojovník, počestný ňouma rytíř a právě Talli. První díl je samozřejmě takový zajiždějící a plyne pomaleji, i když k dobru je akční závěr, ve kterém se dokonce i ukáže jedna z Talliiných schopností. I když mi to zpočátku přišlo jako takový zbytkáč, tak se nám tu rýsuje docela zajímavá manga, která by mohla vyplnit fantasy v mezeru v aktuálním vydávání sci-fi a špionských mang, nebo naopak trhlejší verze fantasy, která se snaží o cokoliv, jen ne o archetypický rytířský příběh. Na další díly jsem určitě zvědavý. :)... celý text

Jak jsem se reinkarnoval coby sliz 5 2023, Fuse

Finále zápletky s králem orků dopadlo skvěle, přesně podle očekávání, a kromě všemožných Rimurových schopností ukázala i další reálie tohohle světa. Souboj byl překvapivý a moc hezky udělaný. Více se objevuje i liga vyšších démonů, i když stále není jasné, co mají za lubem. A přestože souboj nebyl dlouhý, byl poměrně uspokojivý a naplňující. Druhá část knihy týkající se tvoření aliance byla poměrně nudnější a méně akční, ale velmi důležitá a dává předzvěst dalších událostí, které nás čekají. tahle série je hezky udělaná, i když by to možná chtělo nějaký přehled, drobnou encyklopedii tohohle světa, která by mohla mít klidně jen dvě až tři stránky jako bonus na konci. Vím, že to bylo jakž takž vysvětleno, ale nechápu pořád úplně, proč Rimuru může dávat jména, jak to funguje s magikulami apod., ale ono se to během čtení vždy nějak samo nastaví a děj je pochopitelný. Všiml jsem si, že v bonusové části je něco od ženy, která navrhuje "bestiář", tak třeba se i objeví v budoucnu. :)... celý text

Nakládačka 2013, Garth Ennis

První díl jsem četl anglicky, ale to se počítá, takže druhý už jsem si dal v češtině a musím vyjádřit lítost, že se to takhle seklo a další díly už nevychází, a to ani po vysílání úspěšné seriálové adaptace. Bohužel taky musím říct, že český překlad je někdy dost krkolomný, jindy ale i docela vtipný, takže se to vcelku průměruje. No a samotný příběh je... dost svérázný. Banda měla být jeden z komiksů, který se vymyká všem superhrdinským konvencím a přináší drsný naturalismus superhrdinskéh osvěta, který možná funguje víc jako náš reálný svět, než komiksy od Marvelu nebo DC. Nicméně velmi brzy se to kouká a pak to působí, že se celý komiks jen snaží šokovat až přehnanými sexuálními scénami, vulgaritou a někdy až blbými poznámkami. Ve své době to asi bylo dost šokující a husté, ale v dnešní době už to zapadá do průměru "antihrdinských" komiksů. Nicméně to je pořád o level dál než většina podobných. Co se týče děje, tak ten je rozdělený na dvě kapitoly, a to část s Technorytířem a Švihákem, dál pak na ruskou Pětiletku. První příběh se zabývá tím, co je pro bandu typické, a to snahou zdiskreditovat Vough. Příběh má jakýsi queer podtext, ale nevím, do jaké míry o tomhle tématu vypovídá, když se rovným dílem gayů zastává, rovným je uráží. Technorytíř a jeho zvláštní úchylka je sice originální ,ale jeho osud je dost mimo. Švihák je pak typickým záporákem, který je jako většina Vough superhrdinů. Ve druhém díle naopak exceluje Párek lásky a je jen na vkusu čtenáře, jak ho přijme. Na mě měl moc blbých hlášek, někdy až příliš mimo, ale vlastně se mi líbil a byl tam hodně osvěžující a sloužil jako dost vtipný prvek. Naopak Banda je v tomhle díle trošku otravná a Hughie je taková kombinace zoufalce, sprosťáka a ňoumy. Určitě mě neoslovil tolik jako některé jiné postavy. Ve druhém díle se i vyskytuje dost dobrá nymfomanická záporačka, která má dost dobrá plán. Možná až škoda, že jí to Billy zkazí. Celkově je to super čtení, ale už u druhého dílu je znát nějaký stále opakovaný vzorec. Epizodní postavy jsou jak kdy, ale nejhorší je, že Hughie je prostě typ postavy, co někoho osloví a někoho vůbec. Celkové pojetí je ale dobré, i když už zkrátka z minulé dekády. Ve své době originální a prozíravé, dneska vcelku tuctové s přehnanou snahou šokovat a působit "jinak".... celý text

Jak jsem se reinkarnoval coby sliz 4 2023, Fuse

Podle mě se to nadále skvěle rozjíždí. První díly byly hodně o budování světa, i když možná trošku zběsile a zmateně. Teď se situace uklidňuje a konečně se příběh dostává do nějakých zajetějších kolejí. Dynamika sice kolísá, ale je to lepší než neustálé dramatické změny a skutky, které pak člověku splývají a nebo je do dalšího dílu zapomene. Takže v téhle fázi drobné uklidnění beru a začíná se konečně budovat nějaká zápletka. Objevuje se dryáda a zadává úkol, nebo spíš žádost, která znejistí i samotného Rimuru. To je dobře, protože mi přijde, že má takovou moc, že zapomíná, že o tom světě toho zase tolik neví. Válka je na spadnutí a je nutné se připravit a Rimuru to dělá šikovně tím, že si buduje armádu a čeká, co se bude dít. Sice tenhle svět ještě pořád moc nechápu, ale líbí se mi. Válka mezi ještěry a Orky je pak takový sekundární detail, který dělá pozadí Rimurově plánům. Otázkou ale je, co chystá dryáda a proč. Další otázkou je, kdo jsou vyšší démoni v pozadí. Na tenhle díl si opravdu nemůžu stěžovat, i když tahle manga je docela svérázná a dost rozsáhlý a složitý svět často předkládá stylem "je to tu, tak to přijměte a jedeme dál". Vše se ale začíná ustalovat a těším se tak na další dění, zejména pak souboj Rimuru s kýmkoliv, kdo se namane. A taky čekám, až se objeví někdo, kdo na něj bude konečně stačit.... celý text

Zaklínač - Vzestup krále všech RPG 2022, Benoît Reinier

No, nechci tuhle knihu nazvat nějakým odpadem nebo zbytečností, ale ten obsah je opravdu zoufalý... Část o polském videoprůmyslu je sice asi zajímavá, ale celkově to vypadá jako nějaká laciná jednodušší bakalářská práce, která silně kolísá mezi snahou o neutrální popis a citové zabarvené části vlivem zaujetím autora. To sice samo o sobě špatné není, ale autor se snaží popisovat vše co nejvíce obecně, aby to jaksi vědecky popsal, takže následné pronikání jeho názorů je někdy dost otravné a rozhodně ne vědecky nezaujaté. Také nevím, jestli by nějaké vize hry měl popisovat cizí autor, který vše jen pozoruje, místo někoho, kdo třeba v CD PROJEKT RED skutečně pracuje/pracoval. Je sice hezké komentovat, o co se autoři hry nejspíš snažili, ale má to pak nějakou výpovědní hodnotu pro čtenáře, když to jsou něčí názory a domněnky, které nám prodává jako něco populárně naučného? Velmi oceňuji přepisy děje her... Hry jsem totiž nehrál a chtěl jsem si obohatit klasickou ságu, takže kromě popisů her z knihy Zaklínač a jeho svět jsem si vybral tuto knihu s tím, že by mohla být podrobnější. Podrobnější rozhodně není, jediné, co tam je navíc, je právě autorovo zaujetí a nějaké věci, co mu přišly významné. Z obsahového hlediska her je to tak asi přesto celkem obohacující, ale co je hrozný, šílený průšvih je, že tam jsou chyby v zaklínačských reáliích, až mám pomalu podezření, že autor snad ani knihy nečetl a vychází jen z nějakých obsahů nebo snad jen čistě her, ale ani ty evidentně moc pečlivě nesledoval. Tím pádem by se ale neměl pouštět do komentování knižní ságy a minimálně používat více zdrojů. Nicméně i jména, která byla ve hře, tam jsou komolená, a spousta věcí je prostě špatně. Nevím, kolik toho pokazil ještě překlad, ale nevšiml jsem si, že by v Sapkowského světě žili skřeti, extra když to zmiňuje v části, kam by se spíš hodili gnómové (ale chápu, že když v další větě klišoidně argumentuje Tolkienem, tak se ti skřeti prostě někde v mozku vyjeví). Když píše o Sheale de Tancarville, tak je to přeložené jako "Síla de Tansarville", což je snad nějaký autocorrect... Také se vyskytují chyby v intertextových odkazech na povídky, kdy se Dudu nevyskytuje v povídce Meč osudu, jak je uvedeno, ale ve Věčném ohni, stejně tak kletba černého slunce se popisuje v povídce Menší zlo, nikoli Poslední přání (autor či překladatel zaměňuje celou knihu za název povídky). Celá část Zaklínač a jeho svět, která by měla vysvětlovat fikční mechanismy různých prvků světa Zaklínače mi pak přijde kompletně vycucaná z prstu, obchází kolem tématu, komentuje věci, co se tam ani nehodí a z reálií se nedozvíme nic, ani z knihy, ani ze hry... Strigu pak například autor komentuje jako podobnou upírovi, přičemž striga, je ve slovanské mytologii čarodějnice a do upíra má hodně daleko. Tak hlavně, že nám autor dokáže v poznámce pod čarou vysvětlit, jak vznikl název vína Sangrea, to je opravdu důležité... A ty příklady chyb, to je minimum, co jsem si vybavil zpětně, reálně je jich tam o desítky víc! Já to fakt nechci hanit, na Zaklínače ruku nevztáhnu, ale tahle knížka je jen k naštvání... Nevím, jestli se autor pustil do něčeho, o čem toho zase tolik neví (rozhodně ne tolik, aby napsal knihu), nebo jestli to je totálně odfláklá práce překladatele, který u toho zřejmě spal a Zaklínače nehrál ani nečetl, ale ty chyby jsou prostě neodpustitelné a bohužel je to nešvar, který se často objevuje právě u takovýchto "napodobenin" parazitujících na primární literatuře. Nicméně pokud to člověk sám dobře zná a ty chyby najde a pochopí, tak je to lepší než koukat x hodin na nějaký gameplay...... celý text

Wika 2023, Thomas Day

Rozhodně se nedá vyhnout srovnávání s Upířím rytířem. Ne nutně kvůli stejnému ilustrátorovi, ale v podstatě kvůli naprosto shodné vizi světa a i některých stejných nápadech. Wika je naprosto nádherná a velkolepá fantasy pohádka, která se tak nějak inspiruje Snem noci svatojánské, ale výsledek je naprosto originální. Celý svět je stejně jako Upíří rytíř silně steampunkový, kresba je shodná až možná některé rysy postav i poznávám v obou knihách, jen příběh se snaží být pozitivní a nádherně pohádkový. Přesto v sobě má zlo, zkázu, zničení, agresi a nebezpečí. A to je možná to, co mi trošku vadilo. Je to celkově nádherné, skvěle vytvořený svět, ale celé je to takové agresivní a drsné. Nebráním se sexu, fantasy bojům nebo různým nástrahám, ale tohle bylo trošku moc. Celkově i ta kresba je přesycená, že někdy nejenže zabralo dlouho prozkoumat, co vše na stránce je, ale někdy se v tom dalo i těžko vyznat a bylo naprosto nemožné se nějak kompletně rozkoukat. Zhruba u začátku třetí kapitoly už jsem z toho měl opravdu unavené oči a nebavilo mě to tolik, jako na začátku, protože to je proti klasickým komiksům o desítky vyšší level. Druhá věc je ten příběh. Jasně, je nutné mít nějakou finální válku a tak všechno, ale někdy ty spory byly až moc... Dokonce se objevilo pár promarněných chvilek. Třeba na to, jak přeslazený byl závěr, tak jsem čekal, že maminka Titánie se dá dohromady a bude hezké shledání, ale bohužel. Stejně tak na konci dost kýčovitá scéna s bohem Panem, kde říká, že nastává čas lidí (kombinace vlků a víl). To se objevuje opravdu v každém druhém fantasy a říkám si, jestli to je vůbec nutné a kazit tím krásný a plně funkční fantasy svět. Nehledě na to, že děti vlka a víly byly nadále víly a ne lidé... Upíří rytíř byl v podstatě hodně negativní, byl o úpadku a o světě, kde už se nic nezlepší, nezmění a vše bude jen dál degenerovat... Wika mi zpočátku přišla jako opak, ale ten závěr byl dost ničivý a ta lidská vize... No prostě mohli to zakončit trošku lépe. Stejně tak plně beru fantasy pro dospělé a s různými drsnějšími prvky, ale aby víla měla sbírku vibrátorů, no některé věci byly takové divoké až moc asi. :D No ale abych nebyl jen negativní - ta kresba je sice příliš hutná, přesycená, ale je prostě nádherná. Autorova vize nenechat ani kousíček stránky bílý je dokonalá a sice bych asi knihu rozdělil na tři tenké a četl je postupně a ne takhle únavným tahem, ale bylo to nádherné. I ten svět je krásný. Všechno má sice takový ten steampunk drsný podtón, ale je to kouzelné a nádherné. Líbily se mi různé logické souvislosti, jako když se třeba květinová víla jmenuje Nepenthes, což je latinsky láčkovka, masožravka, to bylo chytré. V tomhle světě existuje spousta zajímavých bytostí, nejen krásné víly, ale líbili se mi i rozkošní trpaslíci a další tvorové. Stejně tak temné víly byly moc fajn a dělaly pěkný kontrast dobra a zla, kdy tady originálně zlo bylo to lepší a přátelštější. Moc nechápu víly, elfy a ostatní... Všechny víly vypadají podobně s různými modifikacemi podle svého pole působnosti, ale zkrátka mají křídla a hůlky... Přesto jsou jen některé vyšší víly, jiné nižší a ještě všude poletují jakési miniaturní víly a pak takové bílé víly... Možná bych udělal nějakou mezikapitolu nebo speciální část s vysvětlením a nějakou klasifikací víl... No a pak je tu najednou Oberon, který má křídla, vypadá jako víla, ale víla není. Stejně tak rod Grimmů apod. Je to prostě trošku matoucí v tomhle. Nicméně Wika jako osoba je skvělá postava, sice si pamatuje věci už od narození a má takový ten spasitelský komplex, ale minimálně zpočátku je nevinná a nehrne se do boje ani za trůnem. Postupem času sice má nějaké cíle, které asi přesahují skromnost a pokoru, ale jakožto akční fantasy postava je perfektní. Sice trošku rychle vyřeší dilema lásky a rodiny, ale celkově tam tenhle prvek byl hezký. Její vztah k různým dalším postavám mi vždy přišel propracovaný a pěkný, konkrétně třeba temné víly nebo i ze začátku ten elf apod. Ostatní postavy tak skvělé nebyly... Oberon a Titánie docela šílení, temné víly epizodní a vlčí smečka včetně Běsa spíš nesympatická, i když nakonec to dobře dopadlo a byl jsem spokojený. Jsem rád, že jsem se k Wice dostal, protože to byla zajímavá fantasy zkušenost, i když ne úplně můj styl fantasy. Je dobře, že jde o jeden uzavřený díl a není to jako Requiem na pokračování, protože to bylo dost náročné a výživné čtení, které asi nebylo nutné nijak protahovat. Kresba Oliviera Ledroita je skvělá a sice si jeho knihy vždy nechávám na konec a nechávám si na ně dostatek času, ale pak mě příjemně překvapí a potěší. I když ta celková vize drsných sexy motivů se spíš hodí k té upíří sáze než k vílímu fantasy, ale tak je to aspoň originál. :)... celý text

Každý jeden den 2023, Gabriel Bá

Jsem hodně fantasy člověk, ale někdy není vůbec od věci se začít i do něčeho běžného a lidského, tak běžného a lidského, jako je každý jeden den... Zpočátku pomalejší a málo dynamický příběh velmi rychle napraví fakt, že každá kapitola je o smrti. Vlastně o smrti ale vůbec není, je o oslavě života a naprosto klasických lidských příběhů, které jsou ale vždy něčím výjimečné. I kdyby tím, že nikdy nevíme, jaký den může být poslední. Brás je docela sympaťák až na ten fakt, že je docela skeptik a kouří o sto šest, ale vcelku normální a milý týpek. Můžeme nahlédnout do různých etap jeho života a nikdy nevíme, která může být poslední, ale vše se soustředí na to, jak si užít aktuální situaci a všední okamžik. Ty příběhy jsou hezké a něčím se člověka dokážou dotknout. Ať už příběhy z dětství, které se týkají rodinné idylky a bezstarostnosti, po dospělost, ve které přicházejí různé krize, ale zároveň s nimi to pozitivní, tak i po poklidné naplněné stáří. Vším se prolíná téma nekrologu, který má určité oslavné funkce, a i když jde různě ošulit a dovymyslet, tak vždycky se najde něco úžasného, co do něj zahrnout a co na životě oslavit. Je to o životě, je to asi trošku filosofie a životní styl, ale hlavně to je příjemné čtení k popřemýšlení. Není v tom akce, přílišná dynamika ani nějaké nadpřirozené prvky, i když ty jeho sny byly do jisté míry dost transcendentní. Není to žádný paralelní vesmír, není to Všechno nejhorší, kde denně umřete. Ale stejně to bylo takové klidné příjemné čtení, ze kterého jsem několikrát i natahoval. Proč někdy nevybočit ze čtenářského komfortu. :)... celý text

Carnage 2023, Donny Cates

Udělal jsem tu chybu, že jsem si přečetl tenhle díl před Carnage: Naprostý masakr, a měl jsem chuť okamžitě nadávat, jak je to zase snůška několika náhodných na sebe chronologicky příliš nenavazujících sešitů, které doplňují události něčeho, co je buď někde jinde, nebo tady ani nevyšlo. Nakonec jsem přečetl obojí po sobě a výsledek je takový, že to je opravdu jen další snůška nahodilých sešitů doplňující něco jiného, ale společně to dává smysl a opravdu se to příjemně doplňuje. Jen je vážně otázkou, co tedy číst první, protože odpovědí není ani jedno, ale úplně nejlepší by bylo si vždy do mezery Carnage doplnit sešit Venoma, pak zase Carnage, zase Venoma a takhle to kombinovat. ale protože jsme šikovné hlavičky, tak člověk myšlenku udrží a propojí si to dodatečně. No a musím říct, že jsem si to docela užil. Dokonce mě pobavily i odkazy jako že "tohle najdete v Carnage" a tam naopak "tohle zjistíte ve Venom". Bylo to trošku interaktivní, i když do jisté míry asi i otravné. Jinak co se tedy týče konkrétně příběhu Venoma/Eddieho, tak bohužel tenhle sborník sám o sobě žádný děj nemá a věnuje se jen doplnění, přiblížení nebo dokončení eventu Carnage. Nicméně i z těch pár sešitů je zřejmé, co se jak má, v čem je problém a jaká jsou jeho řešení. Postavu Eddieho mám rád, samozřejmě znám i Flashe Thompsona, ale ten je příliš uhlazený. Mnohem víc mě baví lidské problémy Eddieho z jeho špatné minulosti, ale i složité přítomnosti.Navíc je to fakt sympatická postava, dokonce i ten jeho synek je takové ne příliš otravné neklišoidní dítě. Přestože obsah je takový o ničem, závěr jasně dává najevo, kam se budeme dál ubírat a jaké zápletky a nepřátelé na nás ještě čekají, takže... Bohužel, taková mezihra, ale možná o to lepší pokračování bude mít. :) V celkovém měřítku pak Donny Cates krásně buduje a staví mýtus Krulla a vše, co z něj vyplývá. Sice je to zatím ještě takový neučesaný mišmaš, který trpí různou epizodností a snahou míchat přítomnost a minulost, ale až se to jednou posune a vše zapadne do sebe, bude z toho parádní mytologicky zaměřený temný krimi epos o Venomovi. :3... celý text

Carnage: Naprostý masakr 2023, Donny Cates

Carnage je takový pro mě překvapivý nečekaný event, který se tak nějak vykulil ze zatím trošku zmateného a ne vždy snadno pochopitelného Venoma. Nakonec to ale byla opravdu nálož, do které se kromě Eddieho zapojují i X-Meni, Avengers, Spider-Mani a další postavy. Definice eventu za mě splněná na jedničku, i když se to příjemně soustředilo hlavně na Eddieho a Venom byl hlavní hvězdou. Samozřejmě, jak už je v Česku zvykem, chybí nějaké detaily, které dotvářejí pořádní pozadí, a jsou součástí jiných sešitů, které tu nevychází. Možná už je to i dlouho, co jsem četl posledního Venoma, protože jsem měl pocit, že jsem u téhle knihy zase přišel k hotovému bez nějakých vodítek, jak se to stalo a proč. Nicméně člověk se zorientuje opravdu rychle a vše je vysvětlováno i dost zpětně. Kromě klasické zápletky Carnage vs město vs Venom se vyskytují i hezké chvíle a další zajímavé osudy a odkazy. Pobavil mě Reed z jiné dimenze, překvapil Hulk-Venom a zaujal odkaz na Zelené dveře, protože všichni víme, o co jde. Co mě ale zajímá úplně nejvíc, je mytologie Krulla a celkově jeho plány, život, vesmír, no prostě tahle stránka rozvíjející univerzum mnoha dalšími směry. Celkově se to řadí asi mezi menší crossovery a eventy, oproti třeba Válce říší, Občanské válce nebo Tajnému impériu, ale možná proto to bylo i zajímavější a příjemně se to soustředilo na pár hlavních postav. Méně je někdy více a mně tenhle styl bohatě stačil. :)... celý text

Barakuda: Kniha 5 a 6 2023, Jean Dufaux

Jako klasicky nádherná kresba, která nás provází všemi třemi díly a má nejen nádech moře a pirátství, ale celkově spadá pod takovou tu klasicky evropskou tvorbu. Krásné vydání od Vybírala ani nemusím komentovat, velký formát je nutnost a obálky s vazbou jak pro krále jsou už klasika. Nicméně příběh se sice řítí do finále, ale pořád v něm je spousta zvláštních momentů, a čím blíž jsme konci, tím i více zkratkovitých. Docela mě zamrzely hlavně tři věci. (1) Velmi rychlé řešení kanibalského kmene a jeho šamana, který byl zřejmě tak úžasný, že se dostal až na obálku, ale reálně tam nevydržel ani pět minut. (2) Nějaká ta mořská nemoc, co zabila celou posádku Barakudy, ale najednou je vše v pohodě a ani jsme neviděli, jak někdo těla odklízí, proč taky... (3) Ta červenovlasá prostitutka zřejmě byla někdo významný a důležitý. Pirát, který ji zakopává dokonce zmiňuje, že se to ještě všichni dozvíme, ale bohužel je tahle zápletka úplně slepá a nijak nedokončená nebo nevyužitá. Co se pak týče těch zvláštních momentů, asi jde o otázku vkusu... Já třeba věřil, že diamant je spíš jako jedna velká pověra, jeho magické účinky byly milý bonus, ale ta fantasy bitka na konci s létajícím oživlým diamantem byla už příliš šílená a podkopala realisticky vyhlížející děj. Ale pak tam byla i spousta věcí, co se mi líbila... Vzpoura proti Španělům, finální osud Emília, v podstatě i osudy Marii a Raffyho, dokonce jsem byl i rád, že poctivá Jean je zpátky ve vedení. Ale co mi udělalo největší radost byla legenda na samém konci knihy, která se postará o diamant, to byla vážně paráda. Pátý sešit mě tedy příliš nezaujal, ale šestý stál za to a byl opravdu pěkně zpracovaný a zakončený. Celkově pak hezky zakončený celý dlouhý příběh, až mi některé postavy budou chybět. Nejsem zrovna fanoušek pirátů, ale Barakuda má tolik rozličných postav s různým původem a osudem, že v podstatě o pirátství jako takové nešlo. Takže jako čtenář jsem velmi spokojený. :)... celý text

Kingdom Come Deliverance 2023, kolektiv autorů

Hru opět a jako vždy neznám, i když jsem o ní samozřejmě slyšel, ale tahle kniha je docela dobrá a dává smysl. Třeba proti komiksu Diablo je to mnohonásobně lepší, výpravnější a má děj, ve kterém se český čtenář vyzná, a který má nějaký začátek a konec. Nevím úplně, jak se váže ke hře, jestli je to nějaký prequel nebo jen nějaký drobný doplněk z toho světa, ale klidně si ho může přečíst i čtenář, který hru vůbec nezná, i když pro něj asi nebude mít žádnou pointu, jen to bude takový exkurz do toho světa. Ano, jasně, je to v podstatě o ničem, ale možná že menší cíle tohohle komiksu jsou logičtější a čitelnější, než nějaké velkolepé uvedení, které se zvrhne v nepřehlednou smršť, ve které se nový čtenář, herní amatér, nevyzná. Kniha má taky zajímavou obálku s přebalem. Závěr obsahuje nějaké grafiky ze hry, které jsou úžasné. takže já nevím, asi to není žádné must have, ale zklamaný jsem nebyl. :)... celý text

Ragnarok: Poslední boj 3 2023, Takumi Fukui

Biblický příběh Adama se mi hrozně líbil, ať už ta mytologická část, tak i celkově jeho schopnosti a samozřejmě samotný souboj. Vypadá to, že lidé nejsou tak bezbranní, jak se čekalo, a to dokonce i bez pomoci valkýr. A ono to tak trochu dává smysl, protože jestli bohové mají částečně schopnosti i z toho, že je lidé uctívají, tak proč by lidé, kteří se stali legendami taky nemohli mít nějaké výhody plynoucí ze své známosti a víry v ně. Celkově se v tomhle díle kromě souboje Adama a Dia moc věcí neděje, i když se objevují nové postavy, z nichž třeba Loki mi vůbec nesedí, ale co už. Nemá cenu úplně komentovat kresbu, která je nejen stejná v každém díle, ale i když je trošku nepřehledná, tak k tomu sedí a je moc hezká a dynamická. Příprava na další souboj zatím taková nejistá, ale Poseidon vypadá na borce, tak snad se lidé nedostanou zas do takového deficitu. :)... celý text

Ragnarok: Poslední boj 2 2023, Takumi Fukui

Pokračování téhle zběsilé mangy se mi líbilo podstatně víc než první díl. Ten mi přišel zmatený, jak kresbou, tak dějem, a takový nepřehledný. Druhý díl nejen dokončuje souboj Thora s tím... těžce napsatelným asijským válečníkem, ale začíná souboj Adama a Dia, na který jsem se hodně těšil. Zpět k prvnímu boji, ten byl celkem překvapivý a ukázal nejeden nečekaný zvrat. Byl tam nejen boj, dynamika a akce, ale i obětování, emoce a napětí. Celkové pojetí tohohle světa je takové... japonské, což může na jednu stranu pro znalce evropských mýtů a náboženství vyznít divně a cize, na druhou stranu to umožňuje jistý odstup a uchopení z jiného úhlu. Osobně se mi vůbec nelíbí pojetí Thora, ale třeba vyobrazení Adama se mi líbí moc. Je to asi na vkusu. Asijská manga celkově je taková genderově volná, na jednu stranu vyobrazují muže vypadající trochu jako ženy, na druhou stranu tam jsou ženy sexualizovány obrovským poprsím apod. Asi tenhle mechanismus nechápu, ale jsem jen čtenář, tak co už. Nicméně po tomhle dílu jsem se do Ragnaroku začetl a tuším, že to bude má oblíbená série, tak schválně, jak lidé dopadnou. :)... celý text

Simpsonovi: Monumentální komiksový nával 2023, Ian Boothby

Od Simpsonů asi nikdo nečeká nic víc, než pár epizodických vtipných příběhů a přesně to také dostanete. Nicméně ač jsou příběhy docela zajímavé a hodně často navazují na události a informace ze seriálu, tak tomu něco chybí. Možná to je styl vyprávění, možná to jsou promluvy postav, ale něco je tam trošku jinak a je to hodně znát. Měl jsem podobný pocit u Ricka a Mortyho, kde byl komiks takový nějaký cizí od seriálu. Ale to je naprosto přirozené. Co se týče příběhů, tak oceňuju spíš ty kratší, protože ty dlouhé někdy byly až moc zdlouhavé. Konkrétně tedy hlavní příběh této knihy o novém Radioaktivním Hugovi byl postupně až příliš dlouhý, že to ztratilo dynamiku a u čtení mě udrželo opravdu jen to,. co vlastně ta změna bude. Kratší příběhy ale byly moc fajn, i když mi asi žádný úplně neutkvěl na moc dlouho. Co opět oceňuju je vystřihovánka další budovy ve městě, do sbírky, i když je mi vážně škoda kvůli tomu ničit komiks a stříhat stránky, takže pokud to nějak záslužně neokopíruju, tak asi nechám na jindy, ale je to prima nápad. :)... celý text

Slib 2023, Marjorie Liu

Tahle série je výborná a ani se nedivím, že je tak ověnčená všemi možnými cenami. Jednak kresba, která se v průběhu série nemění, což ani nemusí, a je prostě nádherná, temná a velmi specifická. Kombinuje v sobě takový asijský nádech s americkými náměty. Probíhá útok na Ravenu a máme ještě čas trošku zavzpomínat. Flash-backy byly nejen zajímavé, ale podle mě i dost důležité. Odhaluje se minulost Kippy a její vztah k sestře, ale i minulost Maiky a její dávné kamarádky. Ta už se tam vyskytla a nějak čekám, co s ní nakonec bude. Setkává se navíc i rodina, když přichází teta půlvlčice a babička vlčice, ta navíc ukazuje, jak mocní jsou prastaří, to je bezva. Útok Kumaei je docela drsný, ale to už jsou zkrátka poměry téhle knihy, která se obětí rozhodně nebojí. Nicméně překvapivý zvrat a noví spojenci jsou už na cestě. Dochází taky k zajímavému setkání mezi hraběnkou a Maikou, na což asi hodně čtenářů od začátku čekalo, ale nakonec to dopadlo dost obyčejně, až na ten závěr. Docela se prohlubuje spojení s maskou a vztah s démonem, který je už více než jen přátelský. Do toho se démoni snaží zjistit tajemství šamanské císařovny a každý něco kuje, dokonce i taťka Vlk. Série je to skvěle rozjetá a baví mě, zajímalo by mě ale, kdy už se stane nějaký další zvrat, protože tyhle boje a vnitřní pátrání jsou fajn, ale je potřeba i nějaká akcička a posunout se v ději. Těším se dál. :)... celý text

She-Hulk proti světu 2023, Jason Aaron

Dobře, zase se udály nějaké eventy, které český čtenář moc nezná, ale v pohodě, protože navazujeme na dřívější události, stejně tak se ukazují staré týmy jako Zimní hlídka, Squadron Supreme a částečně i Namorova skupina, zmíněni jsou i upíři. Nicméně děj nás vrhne přímo na horu Avengers, kde někdo chce z nějakých důvodů unést She-Hulk, beru to, možná si jen něco nepamatuju z minulých dílů... Proč tam je nějaký holka, co údajně přes noc vyrostla, a proč je už tak velké Starbrand mimimo, to těžko říct, ale člověk se stále chytá. No a pak už to dává dokonalý smysl. Rusko má své plány a vypadají skutečně neprůstřelně. Red Widow působí jako dáma připravená na všechno. Ale nakonec se to vyvrbí trošku jinak, co už. Namor má vnitřní problémy ve své Atlantidě a Rusové tomu chtějí nasadit korunu. Výsledek není dobrý skoro pro nikoho až na Jen, která tak může uplatnit své právnické dovednosti. Podceňuje někdo She-Hulk? Rozhodně. Dějově se mi to líbilo, bylo to příjemně akční, i když ta dvoji hra byla zpočátku trošku matoucí. No a finále se Squadron Supreme je velká věc, na kterou se těším, takže se snad objeví i nadále, i když je škoda, že tu nevychází ostatní komiksy, které by to trošku uvedly a sledovaly dění okolo téhle skupiny. Na Avengers je problém, že se asi dostávají do jiných příběhů, kde se posouvají a vyvíjejí a nám se tu dostanou do ruky jen tahle pokračování, která působí zmateně. Ale jak říkám, člověk se vždycky nějak chytne. :)... celý text