fvalek přečtené 1177

Mýty mezi řádky 2019, Mike Carey

Mezi řádky mám zatím přečtený jen první díl, nicméně jsem docela radikálně přikročil k tomuhle devátému, čistě jen abych si doplnil informace k sérii Mýty. Poměrně dlouho mi unikalo, že to není úplně čistý crossover a není tam tak silná dějová návaznost, protože se jedná o nějaký paralelní příběh, který se odehrává v době cca dva roky poté, co se pana temného "nepodařilo porazit". Úplně nechápu, v čem je tenhle příběh přínosný pro čtenáře Mezi řádky, mnohem větší smysl by taková kapitola dávala u hlavní série Mýtů, ale celkově jsem tenhle paralelní příběh ocenil. Kromě zjevného časového posunu a návaznosti na zajímavého záporáka poskytuje i takovou temnou vizi budoucnosti, která není zatížená pokračováním a může tak skončit opravdu špatně. Líbilo se mi vyobrazení postav v trošku jiném stylu, ale hlavně se mi líbila celá ta atmosféra a všechno to zlo, kterým byl tenhle díl nasáklý. Asi nemá cenu komentovat detailně nějaké konkrétní okamžiky, nicméně určitě je dobré upozornit na příběh Sněhurky, který sice nebyl popsaný a chybělo mu nějaké zakotvení v minulosti, ale i v aktuálním měřítku byl zajímavý a nečekaný. Ostatní postavy docela přirozené chování úměrné situaci. Na čarodějnicích se výrazně projevuje nouze a šlehají kouzla jedno za druhým, to bylo bezva. No a samotné propojení s Mezi řádky dobré. Tom a jeho kamarádi tam zapadli a jejich téměř až potterovská magie byla zajímavé zpestření nejen pro čtenáře, ale zjevně i pro Totenkinder a další postavy. Škoda jen, že tenhle crossover dopadl tak otevřeně a nedokončeně, nedotaženě. V podstatě se obávám, že z toho až na nějakou zajímavůstku ohledně katastrofické vize budoucnosti nevytěží pořádně ani čtenář Mýtů, ani Mez řádky...... celý text

Školní festival 2023, Kóhei Horikoši

Pokračování v poklidném duchu jsem po neskutečně dlouhém boji s Overhaulem ocenil. Izuku se vrací do školy, setkáváme se se spolužáky, nastává taková příjemná, pohodová, přátelská atmosféra. Po posledních pár dílech jsem se bál, že už to bude až příliš vážné, že se situace už neuklidní a bude to už jen vážnější, děsivější, drsnější. Ale tenhle díl dokázal, že to jsou všechno pořád jen školáci, a že i padouši někdy mají dovolenou. A někdy je takováhle pauzička taky potřeba. Celkově mi to navodilo pocit, že se vracíme ke skvělým a nenuceným kořenům My Hero Academia. Nicméně i v tomhle díle se dějí důležité věci, jedna z nich je Eri, která se pomalu vzpamatovává ze všech těch mafiánských útrap. Druhá je nový padouch Gentle Criminal, který je asi víc vtipnější než záporácký, ale přesto dokáže docela zavařit. A ostatně proč ne, bez něj by tenhle díl byl trošku moc o ničem. No a další je Izukův trénink, který ho posouvá zase dál, ať už pojetím jeho schopností, tak i novou výbavou. Jinak ale jak říkám pohodička, pro někoho možná až příliš velká nuda, ale je to taky občas nutné. V příštím díle se těším na pokračování s Gentle Criminalem a na festival! :)... celý text

Zaslíbená Země Nezemě 19 2023, Kaiu Širai

Jo, tohle je čím dál větší bomba. Jasně, je to předposlední díl, je nutné, aby to hodně gradovalo a mělo nějakou finální zápletku. Ale docela to překonává očekávání. Jednak dozvuky dění v hlavní městě, které se dále vyvíjejí, no ale hlavně útok na Grace Field. Je dobře, že se Emma, Ray a Norman konečně zase dali dohromady a mají jeden společný cíl, protože oni tři dohromady jsou mozek každé operace. Když se ale dostanou do křížku s Ratleyem, jde opravdu o souboj mozků a toho, kdo má vychytralejší plán a dokáže počítat s plány ostatních. Hodně se mi líbila všechna ta nejistota, kdo je zrovna na koni. V jednu chvíli vedou děcka, pak zase Ratley, zase děcka, zase Ratley apod. Občas to čtenář až nestíhá sledovat, ale v tomhle je kouzlo Zaslíbené Země Nezemě, všechno to je jen o tom mít tu nejlepší strategii. No a když se do toho nakonec přidá nečekaný staronový hráč, který má celou dobu své vlastní plány, to bylo vážně nečekané a vykouzlilo to husinu i úsměv. Co se týče Sondžua a Muziky, tam to bylo taky hodně napínavé a jednu dobu jsem si myslel, že už je snad i konec. Přece jen hlavní město je pod nadvládou démonů a ti jsou nevyzpytatelnější než lidé. Nakonec se ale ukazuje, že to nejsou jen žravé příšerky, ale mají své vlastní motivace a touhy. No a když přichází další staronový démonský hráč, i to dokáže se vším zamávat. Celkově úžasně rozjeté finále, které už jen čeká na dokončení a poslední tečku. Už teď ale mám pocity, že se mi po celé tenhle manze začíná stýskat a opravdu mi bude chybět. Ale ještě před sebou máme poslední díl, kde se musí dokončit hodně nedořešených věcí, tak hurá na to. :)... celý text

Rodina 2023, Hidejuki Furuhaši

Konečně díl, ve kterém se neřeší jen to "nezákonné" postavení vigilantů, ale ukazuje se, že každý může v nějaké míře využívat schopnosti podle vlastní vůle. Zatím to tak nějak vypadalo, že kdo použije na veřejnosti svůj quirk, ten je automaticky zločinec. A je dobře, že to tak úplně nefunguje. Koichi a Pop se chystají na koncert, což je možná trošku neakční a nudnější část, ale je opravdu fajn vidět i jejich civilnější část života a celkově život v tomhle světě, který není tak prudérní, jak se pro vigilanty zatím zdál. Dokonce se i setkávají s pravými hrdiny a docela to vypadá, že pouliční hrdinství se dostává na úroveň běžného a lidi je dost akceptují a berou. No ale co je na tomhle čísle hlavní je Knuckle, který odhaluje překvapivá příbuzenská pouta a snaží se dostat hlavní záporačku, která doteď nebyla natolik aktivní a možná je trošku brzké ji vyřídit hned, ale zase o to překvapivější to je. Navíc mám pocit, že u ní samotné to nekončí a bude tam pokračování s dalšími zlouny. Začíná se to celé hezky rozjíždět, sice možná trošku drsné události na teprve čtvrtý díl, ale ostatně proč ne. Nemůže se to táhnout moc dlouho a těch záporáků bude opravdu hodně, takže není důvod někde otálet. Naopak musím tohle rychlejší tempo ocenit, protože čím víc jsem se do téhle série nemohl začíst, tím víc mě tenhle díl mile překvapil. :)... celý text

Ateliér špičatých klobouků 10 2023, Kamome Širahama

Musím říct, že Ininie mi od první chvíle leze na nervy, stejně tak Costas, který se chová jako blb, takže jsem se na ně zrovna moc netěšil, ale nakonec to byl skvělý díl. Je velká škoda, že se děj věnuje všemu okolo a ne samotnému festivalu, který by mě zajímal o dost víc, ale co už. Zaráží mě jedna věc - Ininia v podstatě bez výhrůžek nebo nějakého nucení řekne Coco své podmínky a ta je celá hotová a okamžitě jde udělat vše, aby jí v jejím temném plánu pomohla, místo aby to řekla mistrům. To mě docela zklamalo a bylo to otravné, zejména jak pak má Coco zase deprese, aby navrhla nejlepší kouzlo a patlá se tam s tím a brečí půlku dílu. To už by mě víc asi zajímal příběh Agáty a její snaha upoutat matku, ale té tam chudince dají dvě scénky a konec. Tímhle by mě asi díl hodně zklamal a propadl, ale dvě věci mě přece jen zaujaly a vše vylepšily. Poprvé, když se sice ukazuje, že Krempáci asi nejsou tak zlí, ale mají děsivé plány, které od základů změní rozvržení moci. Jako vrchol pak vymazání paměti jednoho z čarodějů. No ale hlavně tím, co udělali s Dagdou, což bylo hrozně smutné a opravdu emočně silné. Celkově to zjistění, k čemu funguje jeho runa a pak i to, jak vlastně kouzlo funguje... No cítil jsem toho hodně. Těším se na další díl, kde snad Dagda dojde k nějakému výsledku. Stejně se i těším, co tedy Ininia provede, a co chce králi. Už teď ale vím, že se netěším na Costase a v podstatě ani na Coco, pokud se trošku nepochlapí. Zbytek festivalu bude snad divočina, chtělo by to nějaký spád.... celý text

Gold a Silver 12 2023, Hidenori Kusaka

Konečně dochází k nějakému posunu a nejenže dochází k velkému setkání Golda, Silvera a Crystal, ale taky se ukazuje Red, Yellow a další známé postavy. Celý děj se tak dává dohromady a směřuje se k velkému finále, které je už v dohledu. Popravdě mě tahle série a extra druhá generace zase tolik nebaví, protože příběhy a postavy jsou často naivní a o ničem, ale v tomhle díle se vyskytla spousta věcí, která měla pravé pokémonní vibes. Od souboje s Lugiuou až po létání na Mantinovi. Nezahálí ale ani trenéři stadionů a konečně se formuje pokémonní liga tak, jak ji známe z her a seriálu. Formují se ale i padouši a ukazuje se, o co jim jde. Do toho krásné příběhy o legendárních pokémonech a konečně i ten Suicune už našel svého parťáka. Zkrátka velmi dobrý díl, který se i docela logicky posouvá vpřed a nechává za sebou trapné a nicneříkající dějové slepé uličky. V příštím díle se těším hlavně na ligu! :3... celý text

On 2023, ONE (p)

A zase musím nadávat... Jestli všechny zásluhy za Saitamovy hrdinské skutky získá King, tak asi vzteky rozkoušu tuhle knihu. Šokující pravda o Kingovi vskutku vychází najevo a je to něco, co v tomhle světě asi bylo dost očekávané a není to žádné překvapení. Otázkou pak je, jestli je superhrdinská organizace tak hrozně hloupá, nebo jestli tak trošku využívají lidské hlouposti. No ale aspoň se ukazují i další hrdinové třídy S, kteří asi budou nebezpečnější a mají jinačí záludné plány, třeba Blizzard. Nicméně taková klasika, objeví se příšera a Saitama ji jendou ranou vyřídí. Nic nového, nic nečekaného, ale tradiční pointa téhle mangy. Nicméně opět, OPĚT, to nikdo nevidí a neřeší. A už mě to začíná štvát. Jako jo, asi by zkazilo celý dojem, kdyby se Saitama stal skutečně oficiálně nejmocnějším hrdinou světa, ale tohle už začíná být moc. A Genos popravdě taky začíná být na ránu a hrozně arogantní. Co je na tomhle díle překvapivé je, že se stále řeší proroctví Stárebáby, a to jsem myslel, že odkazovala na mimozemskou invazi posledního dílu ,ale zřejmě ne. Takže se máme na co těšit, obří světovou destrukci. Ale tempo vyprávění začíná být příliš pomalé, v jiných ohledech zase až moc rychlé. Už by konečně mohli vymyslet něco originálnějšího než tu "one-punch" zápletku, ale spíš to nějak obohatit a posunout, ne nutně měnit. uvidíme zase příště no. :)... celý text

Růženka 2019, Bill Willingham

Docela jsem se tohohle dílu bál jeho rozsahem a tématem, protože jasně, Růženka je super, ale nechtělo se mi úplně řešit celý díl její depku a přišlo mi i docela vedlejší během aktuálních problémů řešit ty její (docela malicherné), ale nakonec to byla opravdu paráda. Musím velmi ocenit, že se konečně po 15 dílech dozvídáme původní příběh a pohádku o Sněhurce a Růžence prostřednictvím docela rozsáhlého flash-backu. Pohádka je nejen zajímavě originální a mýticky obohacená, ale ještě ukazuje, že Sněhurka to neměla úplně lehké, hlavně s trpaslíky, no a že Růženka byla fakt docela mrcha. No a konečně se tak v jejím ději i nějak posouváme, docela výrazně a příjemně drsně a vůdcovsky. Nicméně co je hlavní je druhá půlka knihy, která se KONEČNĚ zabývá střetem s panem Temným, což, nebudeme si lhát, už vážně chtělo. Síla čarodějnic je nezpochybnitelná a celý střet byl doslova úžasný. Mýty mám sice rád pro tu mytickou základnu a zajímavé příběhy, ale čas od času není vůbec od věci se tam zrubat na tři doby. Finále poukazuje na další drsárny, takže se těším dál. Tenhle díl je ale zatím jednoznačně jedním z nejlepších.... celý text

Supertým 2020, Bill Willingham

Přestože jsem se opravdu těšil na "supertým" a další věci, tak mě obsah celého dílu opravdu hodně zklamal. Jednak ano, jak se už píše níže, ta hra na hrdiny byla docela dost zbytečná, obzvláště v tak vážné situaci, a nedávalo to v podstatě vůbec smysl. Druhá věc byla další střet s Temným, který se vyřešil víceméně na dvou stranách. Už jsem si zjistil, že existuje crossover s Mezi řádky, konkrétně 9. díl Mýty mezi řádky, kde se střety s Temným řeší mnohem více a je to tam mnohem drsnější, ale i obsáhlejší a výpravnější. To mi přijde opravdu podivné, že hlavní zápletka se řeší v crossoveru mimo hlavní sérii a originál je zakončený... no takhle. Je to škoda, promarněný potenciál a mám hrozný pocit neuspokojení a nenasycenosti mojí fantazie i děje. Navíc se objevila spousta jiných úseků, kde se potenciál dal naplnit mnohem víc (jsem jediný, kdo čekal pusu mezi Ozmou a Pinocchiem?). Jediné pozitivní na tomhle díle vnímám v Bufkinovi a jeho putování domů, které sice bylo jen naznačené, ale těším se na další jeho příběhy. Dál pak Severák a jeho morální dilema, které taky bylo dost zkratkovité, ale jeho postava je prostě borec. Přestože tenhle díl dopadl jak dopadl, myslím, že tam je ještě spousta nedokončených věcí a asi se těším na další díly, ale prostě z toho nemám úplně naplněný pocit. Co nejdříve si seženu ty Mýty mezi řádky a trošku si spravím chuť a doplním mezery.... celý text

Velký mytický crossover 2018, Bill Willingham

Bohužel jsem crossoveru nepřišel na chuť, přestože nemusel být úplně špatný. Největší chyba je samozřejmě to, že u nás nevychází Jackova samostatná série Jack of Fables, takže nejenže nemáme informace k téhle zápletce, ale ani nemáme žádné doplňující informace k některým postavám a jejich dosavadním osudům, se kterými se asi bude i v sérii Mýty ještě pracovat. Nicméně ani tahle samotná konkrétní zápletka nebyla nijak světoborná. Roli literárů jsem asi úplně nepochopil a jejich rodinu a vztahy mezi sebou taky ne. Chybí jakékoliv informace o tom, jak se Kevin stal z New Yorského sousedíčka autorem, co chce zničit svět, proč má každý z nich jiný věk a jak si jsou příbuzní, ale hlavně jak jsou příbuzní s Jackem. Taky o co jim jde, co dělají a proč jsou. Ale hlavně se mi vůbec nelíbí ten nápad, že by byli všichni stvořeni jedním autorem, který má božskou moc apod. Je to hrozný kýč, který dosavadní Mýty neměly zapotřebí. Spousta postav se tam chová dost zvláštně (asi na to má vliv, že jsou zasazeny do série Jacka, která má trošku jiný styl) a spousta postav tam je vlastně zbytečných. Jediný pozitivní dopad na dosavadní sérii mají úseky, které dějově navazují - dění na Farmě apod. Ve finále tam ani není žádná pořádná bitva nebo nějaké zakončení, je to prostě jen takové... literární no. Chápu, že to vyjít musí, protože to je součást série, ale ta neexistence české verze sequelů je prostě katastrofická na celkové uchopení tohohle dílu. Jinak jako jo, něco do sebe to taky mělo, pár vtipných chvilek...... celý text

Čarodějnice 2018, Bill Willingham

Čarodějnice to berou do vlastních rukou a já se na tenhle díl těšil už 10. dílu... A samozřejmě mě potěšil a naplnil očekávání! Frau Totenkinder má opět nějaké vlastní plány a je to zajímavé. Zpočátku mi přišla zlá, a že něco chystá, ale myslím, že už jsme se přesvědčili, že i když má něco špatného za sebou, tak myslí na dobro Mýtova. Takže ji v podstatě fandím a těším se, co se jí povede udělat. Zbytek 13. patra je taky bezva a jsem rád, že se začínají trošku víc řešit. Ozma vypadá cool a je sympatická. Kočička Maddy, senilní víla kmotřička, Prospero a další čarodějové jsou bezva. Zase se ukazuje nová stránka Mýtů a je to příjemné obohacení. Škoda, že se ještě nějak víc neprojevuje pan Dark a jen tam tak vyčkává, ale tak asi to přijde. No a ostatní postavy, to je takové jak na houpačce. Růža bohužel víc nic než moc, Sněhurka a Wolfi velmi v pozadí, těhotná Kráska, gratuluji. Dění v Azylu skvělé, vztah Mucholapa s Karkulkou hezký a možná trošku intimní. Navíc se v tomhle díle dost často objevují penisy... Nicméně to hlavní ba vůbec nejhlavnější je dění v podzemí odboru. Baba Jaga je bezradná a sice má obrovskou moc, ale ani tak si moc nepomůže. No a do rukou to musí vzít Bufkin, což je vždycky legrace. Celkově byla tahle zápletka hodně povedená a zajímavá. Skvělý mix strategie, zajímavých motivů a skvělého vyvrcholení. Pro mě osobně nejlepší část tohohle dílu. Jen je mi trošku líto džina, protože si myslím, že není nijak zlý a svoboda by mu neuškodila. Ale na to se třeba ještě narazí, až pominou problémy v katakombách a začne se řešit, jak se dostat domů. :)... celý text

Doba temna 2017, Bill Willingham

Po minulém "finále" jsem se těšil na nový začátek a přesně ten jsem dostal. Všechny následky války stále existují a řeší se, ale už jen velmi minimálně, a místo toho se do světla Mýtova dostává nový nepřítel. Pozornost na jednu postavu záporáka místo na celé císařství plné nepřátel se možná zdá jako lehký downgrade, ale myslím, že to pan Temný utáhne. Líbí se mi i postava Geppetta, která se tak nějak z ničeho nepoučila, ale je to už jen takový nabručený dědek. Jinak v podstatě tenhle díl nemá žádnou postavu, která by byla vyloženě hlavní. Hodně se objevuje Ambrož, děj se točí okolo Růženky a Modráka, Tottenkinder je dost bezradná, ale nikdo není moc dlouho středem pozornosti. To dobře rozvíjí celkový obraz Mýtova, ale značí to, že v tomhle poválečném stavu ještě nezačala žádná pořádná dějová linka. No a co se týče dění - nový záporák super, dozvuky války super, malá kapitola o Mauglím asi ucházející, dění v Mýtově obrovsky důležité a nečekané, dění na Farmě velmi smutné a to je asi tak ve zkratce vše. Těším se na další pokračování a počátky nové kapitoly Mýtova mě dokázaly utáhnout na pokračování. Trošku do toho vstupuje crossover, na který se moc netěším, ale jsou to Mýty, bavit budou vždy. A pak už jsou tu velké, drsné, temné věci. :P... celý text

Flashpoint 2023, Geoff Johns

Flashpoint, už ani nevím, kolikátý, nejspíš druhý, to rozjíždí opravdu ve velkém a okamžitě nás vrhá do akce bez jakéhokoliv vysvětlení. Každý v podstatě tuší, kdo to nejspíš udělal, stejně jako to tuší Flash, takže finální rozuzlení je docela překvapivé. Flash jako takový se okamžitě snaží pomáhat a vše napravit, takže je to typicky kladná postava, což asi může být trošku otravné, ale já přesně takhle Flashe zbožňuju, takže výborné. Ostatně na tom závěru se ukáže, jaký je rozpor mezi morálkou a dobrem a snahou pomáhat až sobectvím. Jinak fikční svět naprosto dokonalý. Tady se pokazilo snad vše, co mohlo, takže to je fakt jízda, přestože nějak postrádám tu pointu v tom, že by Flash něco změnil a tím to způsobil, což jde proti té základní premise Flashpointu. Nicméně zlá Wonderka a Aquaman, zatopená Evropa, zničená Británie... Proč ne, je to na DC velmi originální a udělalo mi to radost. Stejně tak paralelní osudy různých postav, od Thomase až po Clarka, nicméně jsem ocenil i výskyt méně důležitých postav a jejich osudů. Zajímavým prvkem bylo pátrání po špehovi, které se snažilo zavádět a myslím, že se vydařilo, protože kdo je špeh jsem vážně nečekal. některé postavy ale byly trošku nevyužité, třeba Steve Trevor, který tam měl nějakou zajímavou chvilku s Dianou a pak z toho úplně sešlo, nebo Lois a odboj. Docela mě zklamal závěr, který byl ukrojený, aby mohl Flash vyřešit celý problém. Chápu to, hodně to podporuje myšlenku, jak je vlastně Flashpoint nevyzpytatelný a fiktivní, ale docela mě zajímalo, jak celá válka dopadne. Kéž by tak v Česku vyšly nějaké doplňkové příběhy, protože rozhodně stojí za to. No, rozhodne už neuvidím Dianu jako doteď. :)... celý text

Trikolora 2019, Martin Šinkovský

Já jako moc nevím no... Samozřejmě jsem silný demokrat a ještě učitel občanky, takže tohle téma beru vážně, ale celý komiks v podstatě funguje jen na tom, že v Česku tak nějak kolektivně nesnášíme komunisty a viníme režim. Kdyby se na to někdo koukl byť jen maličko liberálně pro obě strany, tak je to vlastně hrozná propaganda, která dětem rovnou předkládá hotové názory do hlavy a někdy to je možná trošku až silné kafe. Docela to tlumí historická fakta a všechny ty výstřižky a noviny, takže je to odůvodněné a podložené, jinak by to bylo skoro až nenávistné. Co bych asi vynechal je ta poslední kapitolka, kde se jde protestovat proti komunistům v roce 2019 a hlavní hrdina nás poučí, jak jsou komouši zase u moci a je to špatně. Tady bych asi zmínil, že přestože jsem jako první jásal, že už komunisti ve vládě nejsou, tak dnešní podoba komunistické strany je něco naprosto jiného a až na nějaké zapálené rudochy fungují i dost demokraticky, takže to možná bylo zbytečné píchání do vosího hnízda s velkou dávkou hořkosti ze strany autora. Na to, že mu během převratu bylo deset let, tak tam asi funguje nějaké genetická zkušenost asi, nebo je to zkrátka takové rozčílení se nad tématem, co pro něj asi není zase tak aktuální. A sice jako ano, má pravdu, hurá svobodě, ale jde to i více diplomaticky a více to založit na vlastním zjištění čtenářů než na povídání jasných názorů. Kdyby tak chudák autor věděl, že krátce po jeho komiksu se začne trikolora spojovat s asi nejhloupější a nejvíc fašistickou politickou stranou široko daleko. R.I.P. pane Klaus jr. Jinak kresba je moc pěkná, celková podoba komiksu spojená s předmluvami, doslovy, novinami apod. je moc povedená. Zasazení tématu do perspektivy desetiletého kluka působí přímo autobiograficky a kontrast mezi hloupoučkým nezaujatým dítětem na jedné straně a velmi vážným tématem na straně druhé, je zajímavé a funkční. Nicméně pořád to není ta občankářská bomba, co jsem čekal a asi bych si rozmyslel to dát číst nějakým méně důvtipným dětem, co by to brali až moc vážně a málo z vlastní hlavy.... celý text

Tryzna 2012, Neil Gaiman

Pro mě osobně bylo finále spíš Blahovolné a Tryzna je už jen takové řešení důsledků, u čehož asi můžou čtenáři, kteří očekávají velkolepé finále, trošku narazit a je třeba s tím počítat. Očekával jsem trošku akčnější děj a nebo aspoň nějaké hlubší myšlenky a ono to nakonec nebylo tak žhavé. Jako pozitivní beru samotnou tryznu a nějaké vypořádání se starými postavami, ale zbytek knihy a příběhy jako Shakespeare a nebo ten čínský... To byla prostě nuda. A snaha o zapojení všech dosud využitých postav byla velká, ale taky se nevyskytly úplně všechny a některé měly jen velmi malou zmínku. Jiné tu zmínku měly lepší, ale nedopadlo to s nimi zase tak skvěle. Jako pardon, ale Lyta Hallová a její "Ok, synek umřel, už jsem v pohodě.", to bylo trošku unáhlené a nehluboké. Jinak ale docela příjemné zakončení. Nový Sen je zajímavý a asi s ním nemám problém, neberu ho jako nějakou vynucenou náhradu Morfea. Ostatní Věční asi v pohodě, čekal jsem větší hysterii, třeba od Delirium, nebo nějaké zakončení piklí od Touhy, ale bylo to decentní. Morfeus se klidně nějak víc mohl objevit. Ne nutně jako oživit ho nebo tak, ale v nějakých vzpomínkách nebo jiných kapitolách. Asi bych snesl i nějaký dialog Smrti nebo něco navíc. Přišlo mi to takové chudé... Na Gaimanovo finále opravdu velmi velmi decentní v tom negativním smyslu - strohé. :/... celý text

Jim Hawkins (obálka B) 2023, Sébastien Vastra

Krásná variace na Ostrov pokladů, který jsem asi nikdy nečetl v nějaké originální verzi, takže zajímavý zážitek. Pirátské téma nevyhledávám a nemám ho oblíbené, ale nemám ani nic proti, takže očekávání dost neutrální. Rozhodně mě uchvátila kresba a celkově hezky vytvořený svět, ať už antropomorfizované zvířecí postavy, tak všechny destinace, příroda, prostor, ale i detaily věcí, oblečení, lodí apod. Sám Jim Hawkins je příjemná postava, která má v sobě sympatie mladého nezkušeného dítěte, stejně tak charisma klaďase a hlavního hrdiny. Ostatní postavy trošku splývají nebo je v podstatě nepotřebné se v nich orientovat, kromě skupiny dobrých námořníků a špatných pirátů. někdy je tam tolik zvířat a tolik různých podob a osob, že se v tom dá lehce ztratit, na druhou stranu je ale pozitivní, že si postavy zachovávají některé zvířecí vlastnosti, což je odlišuje od sebe navzájem, od klasických nudných lidských postav, ale i jim to dodává nějakou přírozenost a speciálnost. Bohužel děj o třech dějstvích je trošku nudnější, a i když to je rozhodně dobrodružný žánr, tak asi nesedne každému a po nějaké době už to začíná být zdlouhavé. Zpočátku trvá, než se to rozjede, nakonec trvá, než to dojde nějakého rozuzlení. Piráti a jejich vzpoury nevzpoury... Asi je to spojené s tímhle žánrem a jeho specifiky a za jiných okolností by mě to zaujalo víc. Akce neprobíhá konstantně ani příliš negraduje, ale je spíš jako moře, někdy klidné k zešílení, jindy zničehonic přijde bouře, co zase odejde. Ale nakonec se to docela dalo, jen nepřišla taková ta pecka, kdy mě to začne hrozně bavit a neodtrhnu se... Celkově krásná adaptace, bohatá dějově i kresbou, možná ale převažuje ta umělecká stránka než výpravná. Co mě ještě trošku zaráželo byl typ písma, nějak mi nešel do oka, ale to může být velmi subjektivní. Jinak povedená obrovská kniha s krásnou obálkou i vnitřkem.... celý text

Spider-Man: Strašná souměrnost - Kravenův poslední lov 2009, J.M. DeMatteis

Opět, vůbec se mi do toho nechtělo a první sešit mě nijak neoslovil, ale nakonec se z toho stala úžasná četba, se kterou bych nejraději pokračoval do aleluja. Kraven je úžasná postava, která se toho nebojí a co si zamane, to udělá. Celkově jeho postoj ke Spider-Manovi a touha ho zlomit, nejen porazit, je mnohem lepší něž nějaká klasická řežba jako v jiných komiksech. Sice když to čtu takhle jako jednorázovku, tak mi unikají nějaké souvislosti a v podstatě celý dosavadní kontext a historie, ale člověk se prostě zorientuje. No a jako co si budeme... Ta chemie mezi Peterem a Kravenem doslova kape, až mám chuť napsat nějakou korejskou queer fanfikci, ve které si spolu něco začnou. Kraven je perfektně nakreslená postava, ale navíc vyobrazení rovného a férového chlapa, který sice asi má nějaké rusko-bolševické daddy issue, ale v podstatě se zachová jako král. (Musíme ale přehlédnout tu zjevnou zálibu ve vraždění zvířátek.) kam se hrabe MJ, která v téhle starší sérii hraje takovou tu domácí puťku, co jen čeká, kdy se jí Peter vrátí domů... No a tolik překvapení... Spider-Man pod kytičkama, Kraveno-Spider-Man, Verminovy svačinky... Tyhle starší komiksy jsou drsné a nechutné. A soustředí se na to, co má čtenář přímo před očima. Postarší kresba mi vůbec nevadí a nijak mě neuráží. Absence jakéhokoliv pozadí sice dává člověku poměrně stísněný pocit, že kolem nic není a jsme uvězněni v temnotě nebo úzkém prostoru, ale zase vynikne vše, co chtějí dát autoři dopředu a není třeba se soustředit na vše okolo nebo se v tom ztrácet. Na rok 1990 úžasný a nadčasový komiks, který udělá radost i dnes! :)... celý text

Ragnarok: Poslední boj 1 2023, Takumi Fukui

Celková pointa je perfektní... Jasně, proč nerozhodnout o tom, že lidstvo si zaslouží konec. Nějaké lehké důvody tam zazní, takže v tomhle je to čistý a logický závěr sedánku bohů... Ale nebude to tak snadné. A to se mi na tom líbí. Ragnarok jako právo veta je v podstatě naprosto geniální, i když ragnarok v takovém tom severském smyslu nutně neznamená bohové proti lidem, ale spíš bohové proti zlu. Nicméně celkově jako symbolika a nápad dobré. Zpracování pro typicky asijský manga trh je pro nás možná trošku cizí, ale pokud je člověk trošku zvědavý a otevřený, tak ho to zaujme. Jasně, Thor , co vypadá jako samuraj a má kladivo, které vypadá jak křídlo vesmírné lodi, asi nebude pro všechny, ale zvyknout se na to dá. Celkově je tam dost vyrovnaný seznam hrdinů a bohů, a to tak jako zpola z asijského prostoru, zpola z toho evropského, takže si každý přijde na své. Autorovo zaujetí severskou mytologií je zřejmé, ale zatím i docela vynikla řecká a indická, uvidíme, kam až se nakonec autor dostane. Snad to nebude jen povrchní zpracování nejznámějších bohů, ale zavítáme i do nějakých specialitek. Jediné, s čím mám opravdu vážný problém, je kresba, která je v jistých ohledech opravdu příšerně nepřehledná a někdy doslova nevím, na co se to dívám. Mám rád stínování a hru černé a bílé, ale tohle bylo přestínované a někdy to je hra černé, černější a dočerna tmavě šedé... Jinak ale asi fajn a těším se na další díly, zaujalo mě to. Rozdělení na kapitoly a zatím taková podoba co díl, to duel, a to vše spojené s obálkou, na které jsou hlavní bojovníci, je to opravdu pěkně udělané.... celý text

Návrat do údolí stínů 2011, Petr Kopl

Údajně tedy taková jako prvotina (ale možná se pletu), nicméně za mě dobré, pěkné a asi taková klasika, na kterou jsem u Kopla zvyklý. V podstatě se to celé veze na vlně pozdějšího Procitnutí a ještě pozdějšího Zázraku, Péráka apod. Vývoj v kresbě, ale hlavně i v celkovém pojetí kresby a příběhů je znatelný, ale přesto je to až archetypicky Koplovské. Vůbec mi nevadila černobílá kresba, která dávala vyniknout všemu dění a detailům, protože některé výlevy by se podle mě v barvách mohly ztrácet. V jednoduchosti je krása. Nicméně samotný děj jsem si neužil. Celé to podobenství nebo nějaký vnitřní svět je hodně zjednodušený a některé věci mi tam úplně nedávají smysl. Jasně, Vědomí a Nevědomí, ale pak nějaká pomerančová paní z domu naproti apod., k tomu nákaza ve chvíli, kdy je evidentně v kómatu po nehodě a ne napadený nějakou reálnou nákazou apod. jako asi to mělo nějaký hlubší význam a je tam i viditelně odhalen, ale nezapůsobilo to na mě tak hluboce, jak se to zdálo. Ale může za to do jisté míry i rozsah a celková pointa, která je jen o tom se "probudit" a víc transcendentálních či niterně příšeráckých věcí se tam neřeší. Asi prostě jednohubka, kde člověk ani nechce pokračování, ale je rád, že o ní ví. :)... celý text

Blahovolné 2011, Neil Gaiman

Tohle je opravdu monstrózní kniha, které jsem se bál právě tímhle rozsahem, ale taky kresbou, která je v tomhle díle naprosto jiná a pro mě osobně ne nutně lepší a líbivější, ale člověk si rychle zvykne. Klasická úprava a takový moderní styl Gaimanovy imaginace už je všem dobře známý. Nakonec z toho byl velkolepý a prozatím asi nejdůležitější díl celé ságy, takže to rozhodně stojí za všechen ten čas a snahu. Hned od počátku se rozjíždí několik dějových os, které se zprvu možná až příliš epizodicky střídají a nijak na sebe nenavazují, postupně ale dostávají čím dál větší smysl a propojují se do jednoho obrovského momentu, který asi každý čtenář nějakou dobu očekává, ale tak nějak jsme doufali, že nenastane. Ale to je překvapení. když ale porovnám nějakých těch pár os, tak se mi moc líbila ta s Nualou a celkově její vztah k Morpheovi. Tak nějak ji chápu a nedivím se, že se takhle cítí a je to hezké, takový romantický příběh jednostranné nerovné lásky. Proč ne. Další příběh s Lyttou byl drsný, v některých ohledech, a pěkně propojil náš svět a jiné světy. Těžko říct, jestli tam je nějaké velké spojení s mytologií nebo ji síly jiných světů jen tak jako využily, ale bylo to taky dost pěkné. Nudnější pak byl příběh s Rose, která v podstatě jen pátrá zase po dalším rozuzlení týkajícím se svého napojení na věčné. Drobná dějová linka s Delirium byla fajn, myslím, že kdo si užil Krátké životy, tak si ji jistě oblíbil, v případě opaku to asi může být otrava, ale je to tam jen okrajově. No a pak všechna ta camea... Andělé, Lucifer, čarodějka Thessaly, Ódin... No a nakonec hlavní záporáci - Blahovolné. Možná trošku kostrbaté záporačky, celkově takový ne úplně logický záměr, ale zase se opravdu propojily snad naprosto všechny díly a je tam cítit ten celkový rostoucí záměr. Zužitkovaly se všechny informace a dosavadní zápletky, takže já si zkrátka nemám na co stěžovat.... celý text