gaidzin
přečtené 258
Taikó
2021,
Eidži Jošikawa
Vliv císaře je už několik století pouze formální a vládnoucí dynastie ašikagských šogunů ztrácí sílu. K moci se dostávají silní daimjónové, vojenští správci jednotlivých provincií a začíná boj o to, kdo vydrží nejdéle a kdo dokáže sjednotit Japonsko. Sengoku džidai, období válčích států, kdo by tohle období nemiloval, že? Kniha sleduje život Tojotomi Hidejošiho, jednoho ze tří slavných sjednotitelů Japonska. Sledujeme příběh syna chudého venkovského samuraje, jak si klestí cestu až na vrchol společenského a vojenského (v Japonsku té doby to byly spojené nádoby) žebříčku. Knihu napsal pan Jošikawa v roce 1938. Nevím, jestli je to tím, že si Japonci svých slavných vůdců tak moc váží nebo tím, že v roce 1938 bylo Japonsko ve válce s Čínou a potřebovalo podpořit bojovného národního ducha. Hidejoši je v knize vylíčen jako člověk bez nejmenších chybiček, a nejen on. Stejně tak i jeho předchůdce Oda Nobunaga, v jehož službách Hidejoši udělal takovou kariéru. A že Nobunaga byl pěkné kvítko. Ale v knize nic takového nenajdeme, prostě Japonci si své miláčky pěkně postaví na piedestal a píšou oslavné básně. Přitom já bych se rád dozvěděl, jakým způsobem Nobunaga a Hidejoši svých úspěchů dosáhli. Kupříkladu Hidejoši byl proslaven svými diplomatickými schopnostmi. Ale jestli své protivníky podplácel, zastrašoval, sliboval, vyhrožoval nebo jenom ukecal, to se nedozvíte. Škoda. Navíc kniha nekončí Hidejošiho smrtí, ale končí ve chvíli, kdy budoucí šogun Iejasu Tokugawa uznává nadvládu Hidejošiho. A Hidejoši, na vrcholu moci, nechá zavraždit svého adoptivního syna Hidecugu a jeho rodinu, včetně dětí a žen (přes 30 lidí). Vtrhne do Koree (dvakrát), pokaždé neuspěšně. Ale to už v knize není, to už není ke chlubení. Ale i tak se dozvíte mnoho. O Hidejošim, o Nobunagovi, o japonské společnosti, o japonské duši. A to za to stojí.... celý text
Aktivní kovy
2014,
Štěpán Kopřiva
Vojín De Klerk z Aktivního olova je ikonická postava. Tvrďák bez výčitek, bez svědomí, bez špetky empatie, bez přátel, bez práce. Autor nenechá De Klerka zastavit, mrtvoly protivníků i nevinných kolemjdoucích nestačí pořádně vychladnout. Zběsilé tempo akcí dává vyniknout těžkopádně byrokratickému jazyku, kterým De Klerk mluví. Díky tomu jazyku, se kterým si autor pěkně pohrál, jsou některé scény nezapomenutelné, třeba zmrzlinářská brigáda nebo večeře s "potenciálním tchánem a tchyní". Originalita a zábavnost stříkají z Aktivního olova plným proudem. Aktivní rtuť je trochu jiná kniha. Má standardní příběhovou linii, hlavní hrdina dostává standardní motivaci ke svým akcím, po cestě se k němu standardně přidají parťáci, kteří standardně nevydrží až do konce. Vše zakončí grandiózní finále proti hlavnímu a nejobtížnějšímu protivníkovi. Nic proti standardům, ale když mě autor v první části nalákal na originalitu a hyperbolickou nadsázku, je mi potom standard trochu málo. Ale i přesto se vojín De Klerk zařadil mezi nezapomenutelné postavy akční fantastiky.... celý text
