Galadwen přečtené 569

Suďte spravedlivě 2022, Emma Riedová

Velmi příjemné překvapení - kdysi jsem četla Královské intriky, které mě nijak neuchvátily, autorka se ale vypsala a tato kniha je rozhodně o řád jinde. Po stránce detektivní a ani co do vypravěčského tempa nemůžu ani jedné z povídek - snad až na maličko pomalejší úplný rozjezd - nic vytknout, na rozdíl od jiných českých historických detektivek mě nijak do očí nebily zdivočelé a do zvolené doby nesedící reálie, jak se mi často stává (byť netvrdím, že se za Václava II. mohlo opravdu všechno odehrávat tak, jak je popsáno, ale koneckonců nejde o literaturu faktu). Postavy sympatické, děj napínavý - nemohla jsem se odtrhnout. Snad jediné, co bych vytkla, je zvláštní experimentální forma, kdy autorka střídá vypravěče v první osobě, aniž by bylo nějak označeno, kdo právě vypráví, což je poněkud matoucí.... celý text

Tajemství nevěsty Kristovy 2002, Candace Robb

Podobně jako v předchozích dílech sympatické a vcelku propracované hlavní postavy, jejichž soukromé životy sledujeme už od knihy Růže a smrt, příběh je dynamický a vztahy i prostředí uvěřitelné, i když síť intrik a vražd je tu možná až moc překombinovaná. Spíše než klasickou detektivkou je kniha dobrodružstvím s vraždami, protože k odhalení nedochází klasickou detektivní dedukcí a zápletka se nedrží stejných pravidel jako např. knihy Agathy Christie či dobovým zasazením bližší detektivky Ellis Petersové. Přesto se mi dost líbilo a doporučuji. Je ale vhodné číst až po předchozích dílech, protože mnoho postav prochází všemi příběhy, zde už nejsou znovu představeny a čtenář by v nich mohl mít trochu chaos. Musím bohužel poukázat na velké množství velmi nápadných překladatelských a redakčních chyb, z nichž některé lze z kontextu snadno odhalit i bez znalosti originálu (mužský rod v přímé řeči místo ženského, věty v polovině přecházející do jiných vět, takže celek nedává smysl apod.), což snižuje požitek ze čtení. To ovšem není chyba autorky. A docela mě mrzí, že MOBA po tomto dílu již s překládáním Owena Archera nepokračovala, série má ještě řadu dílů a zjevně patří k tomu lepšímu, na co lze z historických románů s kriminální zápletkou natrefit.... celý text

Berlínská past 2015, Richard Birkefeld

Skvělá a napínavá kniha, ale jen pro čtenáře, kteří nepotřebují sympatické postavy, s nimiž by se mohli ztotožňovat, a šťastné konce příběhů. Oba hlavní hrdinové - esesák a z lágru uprchlý politický vězeň - by za normálních okolností nejspíš byli slušní a "normální" lidé (a svým způsobem s nimi člověk dokáže soucítit nebo chvílemi i sympatizovat), ale hrůza válečných prožitků a všudypřítomného násilí z nich udělala bestie bez svědomí. Podle běžných zásad žánru bychom měli držet palce detektivovi - jenže to nelze, Kaltener neslouží spravedlnosti, ale zrůdnému režimu, s nímž se zapletl natolik, že je nejspíš vinen více zločiny než vrah, kterého hledá. Měl by nám tedy být sympatický politický vězeň Haas, jehož stejný režim nevinně odsoudil a zničil mu život? Ani to nelze: oběť se sama stala vraždícím šílencem, pronásledujícím ty, kdo se na něm domněle provinili. V Berlíně konce války není skutečně nevinných. K tomu depresivní a děsivá atmosféra bombardovaného, zničeného města, kde nikdo neví, zda se dožije následujícího dne. Autoři stvořili temný, drsný a bezvýchodný thriller, který je opravdu působivý.... celý text

Rozpůlený dům: Příběh sudetské rodiny 2022, Alice Horáčková

Docela dobrá, byť ne dokonalá kniha, autorka splétá "velkou" historii první poloviny 20. století s osudy členů rozvětvené rodiny. I přes značný stránkový rozsah bohužel některé postavy nemají dost prostoru a některá témata jsou jen zlehka nahozená, někde mi nebyly jasné vnitřní motivace jednajících - proč se rozhodly tak, jak se rozhodly? Někdy mi připadalo, že na postavy opravdu nazíráme optikou kroniky - není moc vidět jejich psychologie, vidíme je spíš zvenčí - a pak jen důsledky jejich činů, ne vždycky pochopitelných. Vůbec by nebyl od věci nějaký doslov, kde by se objasnilo, nakolik jde o fikci a nakolik o skutečné osudy. A také bližší datace - nemohla jsem se dopočítat, jak je kdo vlastně starý. Čte se docela dobře, čemuž napomáhají krátké kapitoly, a celkově knihu mohu doporučit.... celý text

Kaple Nejsvětější Panny 2001, Candace Robb

Svižná historická detektivka (s mnohem výraznější detektivní linkou, než první díl, který mi přišel víc jako historická romance), sympatický detektiv a přes počet zavražděných množství násilí a nechutností velmi uměřené, nic přes čáru. V podstatě nemám autorce co vytknout, líbilo se mi, hodnotím v rámci žánru 5*. Snad jenom redakční práce mohla být pečlivější, někde chybí odsazení odstavců, čárky apod.... celý text

Jako zabít ptáčka 1994, Harper Lee

Tak upřímně, zklamání. Připadalo mi to spíš jako kniha pro mládež, o dětech a jejich světě, než jako soudní drama, které jsem čekala a které začíná až někde kolem strany 200. Předtím děj připomíná v podstatě něco mezi Astrid Lindgrenovou a Tomem Sawyerem - dětské dobrodružství. Chápu, že autorka staví atmosféru jižanského městečka a vztahy mezi postavami, ale dělá to zbytečně zdlouhavě a moc dětinsky. Kdysi jsem viděla film a mám pocit, že byl nějaký dospělejší. Čte se ale docela dobře a poslední třetina má i spád, závěr se mi líbil.... celý text

Jeptiška 1963, Denis Diderot

Drsná kniha o svobodě, respektive její ztrátě, bezmoci, ponížení, zneužití moci a pokrytecké společnosti. Čte se dobře, příběh je ale vzato do důsledků hodně smutný a v podstatě bezvýchodný - únik existuje leda do smrti.... celý text

Řeka osudu 1979, Jiří Brabenec

Kniha zcela zjevně napsaná s velkou erudicí, znalostí doby (až na pár detailů) i osobnosti samotného Hájka. Historickou atmosféru dotváří velmi archaická čeština, již autor používá - což ovšem zároveň vede k horší čtivosti. Zezačátku mi to nevadilo, ale ve finále mi docela trvalo, než jsem se textem prodrala na konec. V románu vystupuje opravdu velké množství postav, vesměs historicky doložených, a má všechny klady i zápory životopisné beletrie - pokrývá dlouhé časové období, takže se jednotlivým epizodám z Hájkova života věnuje někdy méně, než by bylo zajímavé. Úplně jsem nepochopila záměr autora se zarámováním historického příběhu dopisy fiktivní čtenářky fiktivnímu autorovi - myslím, že je spíš na škodu a rozptyluje pozornost. Zjevně je tu kvůli "dovysvětlení" v textu zmíněných faktů a nápovědě, jak si je má čtenář vykládat, což mi nepřišlo jako přínos. Co se týče vnějšího vzhledu knihy, obálka je přímo hrozná, nelákavá, a název na ní díky kombinaci fontu a barvy téměř nečitelný. Celkově hodnotím jako zajímavou, mnoha fakty nabitou, ale méně čtivou knihu. Vracet se k ní už nebudu.... celý text

2001: Vesmírná odysea 1997, Arthur Charles Clarke

Čtení zcela mimo mé obvyklé žánry kvůli čtenářské výzvě. A budu upřímná: ač klasika, připadalo mi to příšerně nudné, popisné a rozvláčné, absolutně jsem knize nepřišla na chuť. Jediná část, která se mi líbila, byl souboj mezi lidskou posádkou kosmické lodi a počítačem.... celý text

Dívka ve vlaku 2015, Paula Hawkins

Upřímně nechápu, jak se tento text mohl stát takovým hitem, bestsellerem a románem roku (tuším 2015). Postavy šmahem všechny nesnesitelné, dvě třetiny knihy jsem umírala nudou a konec mi připadal nějak psychologicky nevěrohodný. Za mě teda NE.... celý text

Klíč k času 2016, Natalja Ščerba

Úplně nevím, jak hodnotit, zvláště když nejsem cílová skupina. Knihu si původně vybrala moje dcera, která ji zatím nepřečetla, protože se prý nemůže do děje začíst. To se nedivím, expozice a představení světa zabírá poměrně značnou část textu, je vidět, že jde o první díl série. Mně připadalo, že se čte celkem svižně, ale někdy je to na úkor srozumitelnosti (možná i problém překladu?). Na to, že je kniha určená dětem, mi připadalo, že je tam nějak moc zmatených intrik a nejasných motivací postav, ať už kladných, nebo záporných (což lze většinou těžko rozlišit). Hlavní hrdinka dost nesympatická a nekonzistentní, neví, co chce, názory střídá po pár odstavcích. Vlastně jsem si neoblíbila ani žádnou z ostatních postav.... celý text

Nestvůra z Essexu 2018, Sarah Perry

Ke čtení mě nalákala krásná obálka, ale bohužel se přidávám ke čtenářům, které kniha nebavila. Děj je podán popisně a rozvlekle a na takový počet stránek je minimální, do čtení jsem se musela nutit. Nadhozen je nespočet témat, ale výsledek, jak když pejsek a kočička vařili spolu dort. Vše je nakonec založeno hlavně na charakterech postav a jejich vzájemných vztazích, ale ouha - v podstatě žádná z těchto postav mě nezaujala a nezajímalo mě, co s ní bude. Roli zřejmě hraje i nějaká symbolika nebo metafora, kterou jsem ale nepobrala. Konec do ztracena. 50 procent a dávám dvě hvězdy, byla jsem zklamaná.... celý text

Boží mlýny 2022, Pavel Hrdlička

Komu se líbily předchozí knihy s podrychtářem Václavem, bude se mu líbit i tato. Je bližší prvnímu dílu (Smrt nosí rudé škorně) než některým pozdějším (Úkol pro šaška) - mozaika drobných příběhů spojených společným tématem, v tomto případě je to pozadí pogromu na židy z roku 1389.... celý text

Upálené 2021, C. J. Tudor

Svižný thriller s nepatrným dotekem nadpřirozena. Strašidelná mi kniha nepřipadala, část farářčina tajemství jsem uhodla a motivace některých postav mi připadala nedovysvětlená, ale dobře se to četlo, v příběhu je napětí i trocha humoru a vztahy mezi matkou a dcerou byly opravdu věrohodně podané (také mám patnáctiletou dceru, takže vím, o čem je řeč :-)). Zajímavý způsob vyprávění, některé kapitoly psané v první, některé ve třetí osobě, se vsuvkami z minulosti. Psáno je v přítomném čase - tento způsob, který se v poslední době nějak rozmáhá, mi moc nevyhovuje, ale už si zvykám.... celý text

Vražda mořské víly 2022, A. J. Kazinski

Nuže, na stupnici nechutnosti a explicitnosti, kde román 1793 představuje 100 procent, dosahuje tahle kniha tak na sedmdesát. Severští autoři zřejmě mají nějakou soutěž, kdo napíše pro svůj thriller odpornější prostředí a zvrhlejší nebo bizarnější postavy. Ani styl vyprávění mi úplně nesedl a začátek mě moc nevtáhl. Druhá polovina je dynamičtější a zajímavější. Nicméně znovu bych si knihu nevybrala.... celý text

Ty jsi dědic svého otce 2001, Ludmila Vaňková

Milovala jsem knihy paní Vaňkové z doby posledních Přemyslovců a Jana Lucemburského jako náctiletá, ale tohle už nějak není ono. Množství informací a vystupujících postav je zde podle mne na úkor zajímavosti a čtivosti příběhu, text doslova přehlcený fakty a jmény, jen tu a tam se mihne pár nesouvislých dialogů. V podstatě už ani moc nejde o román, spíš o literaturu faktu oživenou pár fiktivními osobami. Hlavní postavy (pokud je lze tak vůbec označit) mě vůbec nezajímaly ani nezaujaly - jejich příběhy jsou stěží naznačené a navíc dost navazují na karlovskou pentalogii, kterou jsem četla už dávno a moc si ji nepamatuju (moje chyba, ale myslím, že ani kdybych měla lepší paměť, moje hodnocení by nebylo jiné). Tento román spolu s Časem čarodějů pokládám (každý z jiného důvodu) asi za nejslabší a nejméně zajímavé z toho, co jsem od autorky četla.... celý text

Stopy v krvi 2016, Steve Robinson

Oddychovka, kterou jsem si vybrala, protože se sama genealogií zabývám. (Tohle je ovšem přesně ta kniha, jaká v lidech dokáže vzbudit očekávání daleko větších výsledků, než jim ve většině případů pátrání po rodokmenu může přinést.) Čte se celkem dobře, začátek mě moc nechytl, příběh se ale rozjíždí postupně a v druhé polovině už jedna akci sleduje druhou. Jak je u thrillerů zvykem, občas je toho až moc: hrdina vyvázne z nebezpečí způsoby přímo zázračnými a prokáže schopnosti, jaké by jeden u obtloustlého genealoga ve středním věku opravdu nečekal. Líbily se mi i vsuvky z minulosti, kombinace několika časových rovin. Upřímně, kniha není žádný zázrak, ale celkově mě bavila a myslím, že se časem přečtu i další díly.... celý text

Osudová láska 2009, Zuzana Francková

O knize jsem náhodou slyšela, jakkoliv je to zvláštní, před... hm, hodně lety právě na fakultě, stejné, jakou studuje hlavní hrdinka - příběh, který se zde vypráví, je totiž dost známou skutečnou historií z doby konce vlády Rudolfa II. a stavovského povstání, manžel autorky pak historik a popularizátor dějin kriminality. Když jsem teď po letech na Osudovou lásku natrefila, rozhodla jsem se ji ze zvědavosti přečíst, i když už dávno nejsem cílová skupina. Co se mi líbilo, je dobrá znalost reálií a skvělá práce s jazykem - na rozdíl od jiných autorů pracujících s cestami časem si paní Francková uvědomila, že řeč se vyvíjí a dívka z 20. století bude tedy mluvit jinak než hrdinové z rudolfinské doby. Překvapilo mě, že se vypráví o osudu Elišky Kateřiny Smiřické až do konce - čekala jsem, že se vše bude točit pouze kolem zakázané romance s kovářem Wagnerem (a že se dočkám aspoň fiktivního vysvětlení, co se s milencem vlastně stalo). To má ovšem za důsledek celkem velké zjednodušení a zkratkovitost, protože je potřeba pokrýt dobrý tucet let, který Eliška proseděla v domácím vězení - a s tím vyvstávají otázky: když se hlavní hrdinka Ivana dostala zpátky do své doby s vyrostlými vlasy, byla z ní zároveň taky třicátnice? Jak to, že se jí dvanáct let vůbec nestýská po přátelích nebo po rodičích, a po návratu do okamžiku, z něhož se do historie propadla, přesně ví, co před tou strašnou dobou dělala, a dokáže na to navázat? A naopak: to se Smiřičtí ani nepozastavili nad tím, že k nim přišla z budoucnosti, podle jejich kritérií navíc v podstatě nahá? Jako by se takové věci děly takhle kolem roku 1607 pravidelně! Tady trochu selhává logika. Kladné postavy jsou opravdu kladné, záporáci opravdu zlí... a interpretace postav značně odlišné od jiného díla zabývajícího se stejným příběhem (mám na mysli Výbuch Radovana Šimáčka). Překvapil třeba Ota Jindřich z Vartemberka, který je tady hotový rytíř z bájí, i když ve skutečnosti to asi byl pěkný mizera (hodné pány poddaní obvykle nepropichují vidlemi - nebo čím to provedli). Celkově knihu hodnotím jako průměr. Nenadchla mě, ale dovedu si představit, že cílová skupina bude spokojenější, i proto ke svému hodnocení jednu hvězdu přidávám navíc.... celý text

Rozum a cit 2009, Jane Austen

Nebyla jsem zklamaná. Příběh je sice banální, ale moc se mi líbila práce autorky s povahově odlišnými postavami (citová Marianna versus racionální Elinor, drbny, intrikánky, snobky...), jejich psychologií a z toho vyplývajícím pohledem na svět a řešením problémů. Překvapila mne zdravá dávka ironie a cynismu. A celkem legrační jsou opakované diskuse postav na téma, za kolik liber ročně lze slušně vyžít a vydržovat rodinu... když si člověk vezme, kolik bylo v té době v Anglii rodin, co neviděly libru, jak je rok dlouhý, ani jednu :-). Zkrátka jsou tu předestřeny problémy lidí z vyšších vrstev, kteří nejsou nuceni pracovat (ba dokonce je to pokládáno za dehonestující), takže se celé dny zabývají pouze návštěvami, klípky a lovem ženichů/nevěst. Zajímavé je, že paralelně jsem četla Babičku o dvě generace mladší Boženy Němcové, nicméně Rozum a cit mi připadal jednak věrohodnější, jednak i o hodně čtivější a rozhodně zajímavější.... celý text

Babička 1989, Božena Němcová

Knihu jsem půjčila v knihovně pro dceru, která ji dostala v osmé třídě jako povinnou četbu. Rozhodla jsem se tedy, že budu solidární a přečtu ji taky, protože, světe div se, jsem dospěla do středního věku, aniž bych tento text kdy otevřela. Babičce nelze upřít jisté literární kvality, nicméně i já bych na ni místy potřebovala překladač a tématicky i způsobem vyprávění je zoufale zastaralá. Nejde o souvislý příběh, ale o sled obrazů a venkovské idylky kombinovaný s národopisem (tématicky podobný je třeba večerníček Chaloupka na vršku - a zhruba stejně věrohodný). A i přes všechnu snahu autorky postavu babičky zidealizovat tak nějak chápu, proč skutečná Terezie Panklová s matkou v jedné domácnosti dlouho nevydržela. Jako povinná literatura pro školáky je Babička naprosto nevhodná a od zájmu o knihy odrazující. A myslím, že redaktor by udělal dobře, kdyby Němcové v textu nadělal odstavce. Sazba vydání, které jsem četla, naštěstí byla dost volná, jinak by se slité stránky bez odstavců (nacházející se hlavně v druhé polovině) četly dost obtížně.... celý text