Galadwen
komentáře u knih
Prekliata kniha
Juraj Červenák
Docela souhlasím s částí komentářů zde - kniha se opět pěkně čte, ale proti předchozím dílům, přinejmenším některým, mi detektivní zápletka připadala méně nápaditá a vedlejší (nové) postavy méně zajímavé. Naopak hodně se mi líbila atmosféra napětí mezi protestantskými měšťany Košic a jejich vojenskou správou a obecně - jako vždy - dobře zvládnuté historické reálie.
Vraždy v klášteře
E.M. Powell
Druhá kniha série se opět čte velmi dobře, ve srovnání s první je však podle mne trochu slabší, hlavně co se týče motivu pachatele a příliš dlouhých vysvětlovacích pasáží na konci. V klášteře se, jak jinak, vraždy musejí točit kolem knihy, což po Jménu růže nepřekvapí, a mrtvých je podobně jako v předchozím díle požehnaně.
Překlad by potřeboval ještě jednu revizi, obsahuje na můj vkus až moc stylistických nedostatků. Barlingovo temné tajemství odhaleno, předpokládám, že bude následovat i Stantonovo, takže sérii určitě neopouštím.
Klekánice
Tereza Bartošová
Útlá kniha, jeden z nejohavnějších myslitelných zločinů vůbec. Čte se dobře, byť občas z textu vyčnívají neodchytané pravopisné a stylistické chyby, pátrání je dostatečně napínavé a má atmosféru. Nicméně závěr mě trochu zklamal, připadalo mi, že jsem - podobně jako policie - neměla všechny informace, abych mohla dát dohromady logické řešení. Není divu, že to nejsou detektivové, kdo odhalí vraha.
Králova spravedlnost
E.M. Powell
Historická detektivka, na kterou jsem narazila úplně náhodou a velmi mile překvapila. Chvíli to tedy vypadalo na vyvraždění celé vesnice dřív, než bude pachatel chycen... ale vyšetřovatelům to nevyčítám, taky jsem se nechala svést na falešnou stopu. Dobré, určitě budu v sérii pokračovat.
Tajemství modrého skarabea
Rebecca Michéle
Docela čtivé dobrodružství, které ale podle mne nemá v podstatě nic "navíc", čím by se odlišovalo od jiných podobných knížek. Snad jen to, že hlavní hrdinka se jmenuje Cleo jako náš pes :-).
Je to prostě taková spotřební, odpočinková knížka s přitažlivým prostředím archeologických výzkumů v Egyptě 20. let. Co se týče překladu, ten opravdu potřeboval ještě jednu revizi, protože je poměrně dost plný do očí bijících anglicismů (čerstvé šaty místo čisté apod.) nebo zjevných nesmyslů (na konci se třeba hrdinka obává, zda se v nebezpečné situaci dříve udusí nebo zemře udušením).
Odvaha
Markéta Lukášková
Zase budu hodnotit jinak než většina, ale co se dá dělat. Kniha byla pro mne vzhledem k hodnocení tady velké zklamání, v první půlce jsem dokonce uvažovala, že ji nechám nedoposlouchanou.
Nápad se dvěma dějovými linkami ano/ne je prima, tím ovšem klady mého hodnocení končí. Děj je velmi banální a klouže po povrchu doby, bez opravdového ponoření se do atmosféry a událostí. Nejsem žádná odbornice na 50. léta, ale už to, co vím, stačilo, abych každou chvíli škobrtla o menší či větší nesrovnalosti, od drobností, kde jsem si říkala, že tohle přece může mít nějaké racionální vysvětlení, byť nepřišlo ("velké stranické zvíře" Karel byl za války v Anglii, jeho matka zřejmě je bílá porevoluční emigrantka a nikomu to nevadí? Ada s matkou byly vězněné v Ravensbrücku, byť "běžná" cesta pro židy směřovala po linii Terezín-Osvětim - proč?) až po fakt velké podivnosti (autorka zjevně neví, co je JZD, a plete si ho s pracovním táborem). Spousta motivů nakousnutých a opuštěných (třeba téma měnové reformy je nahozené bez dopadů, ani pracovní postih hrdinky v druhé dějové lince vlastně nemá žádné vyústění), naopak některé informace se (i v rámci jedné dějové linky) opakují.
Ale co mi přišlo nejhorší, jsou postavy. Hlavní hrdinka se často chová doslova nepříčetně. Hned zezačátku třeba: Mám problém s tím, že jsem byla na mejdanu s divnými lidmi, po kterých jde policie? Nevadí, vyrazím s těmi samými znovu a budu trochu provokovat! Nebo její nelogické upnutí se na smrt Karlovy první ženy... O nesmírně neopatrném chování nemluvě (Ada si vůbec nedává pozor na pusu před kýmkoliv - třeba oslavování Stalinovy smrti, narážky na to, jaké svině jsou komunisti, v podstatě před kýmkoliv a kdykoliv... To by si člověk netroufl veřejně ani za normalizace, pokud by si nechtěl vykoledovat problémy, natož pak v 50. letech, kdy k obavám bylo důvodů mnohem víc a komunisté navíc mnohem uvědomělejší a opravdu své věci věřili). Jako by se do minulosti propadla současná puberťačka. Téhle holce že je čtyřiadvacet let a prošla zkušeností koncentračního tábora? Absolutně nevěřím. V menší míře to platí i pro ostatní (Karel tahá Adinu složku v aktovce kolik let/měsíců proč - aby na ni mohla "náhodou" natrefit?). Kniha má i proto atmosféru jednoduché youngadultovky.
Doufala jsem, že dojde k nějakému zajímavému zvratu v jedné nebo druhé lince, něco bylo i naznačeno (Karel chodící domů pozdě a unavený - fakt jsem čekala, že se třeba dostal ve straně do problémů a skončí k šoku mladé manželky v base) - a nic!
Zkrátka do temné a věrohodné atmosféry Honzlové, Skřivánků na niti nebo z memoárové literatury Doznání Artura Londona má tahle kniha na míle daleko.
Mrtvá a živá
Daphne du Maurier
Jedna z mála knih, u nichž jsem dřív viděla film (konkrétně poměrně novou adaptaci na Netflixu) než četla předlohu. A zároveň, obávám se, kniha, kde filmovému zpracování dávám přednost. Celé dvě třetiny, zhruba do maškarního plesu, mi v románu totiž připadaly opravdu hodně rozvleklé (neuvědomila jsem si při čtení původně, že jde o text z roku 1938). A postavy mi lezly na nervy - mladá novomanželka se nechová jako dospělá žena, ale jako naivní dvanácti- třináctiletá žába, Maxim většinu problémů vytváří nedostatečnou komunikací, zrovna jako tomu je u všech zoufalců v internetových poradnách.
Kniha mi přišla dost inspirovaná Jane Eyrovou; třebaže zasazené ve zcela jiné době, mají opravdu hodně společných rysů - mladá žena bez majetku, bohatý muž, o hodně starší než ona, který si nese tajemství z minulosti týkající se prvního manželství, staré venkovské sídlo, závěrečná katastrofa, podobná atmosféra.
Ale neříkám, že je to celkově špatné čtení, poslední třetina mi připadala hodně zajímavá a dobře vygradovaná. Z postav se mi líbil nejvíc sympaťák Frank Crawley a temná paní Danversová, každý jinak. Jenom to morální poselství je nějaké sporné.
Tajemství sídla Craven Manor
Darcy Coates
Duchařská pohádka, podle mne ne moc strašidelná. Hlavní hrdina je takový hodný, ne moc chytrý a zato dost flegmatický ňouma, nechybí oblíbené rekvizity autorky - zpustlý dům na samotě, hrdina, který si nemůže moc vybírat, dávné tajemství, předzávěrečná katastrofa, během níž bubáci pěkně rozbalí svůj arzenál, následovaná třebas i nelogicky šťastným koncem. Popravdě, uvažovala jsem, že dám jen dvě hvězdy, napsané je to sice čtivě a zábavně, ale nelogičností je v textu mraky. Ale co už, dávám tři. Knihu jsem si vybrala pro odreagování po dost temném čtení o holocaustu, chtěla jsem něco přímočarého, zábavného a ideálně aby se u toho nemuselo přemýšlet (což je tady vlastně spíš nežádoucí), a tyto požadavky Craven Manor splňuje.
Nepatrná ztráta osamělosti
Eli Beneš
Drsná a podle mě naprosto věrohodná kniha, která si Magnesii Literu absolutně zaslouží. Ačkoliv jsem celkem otrlá a obvykle se mi to nestává, na pár místech jsem měla slzy v očích. Čtenář samozřejmě ví, jak to asi bude, ale stejně jako hlavní hrdina dlouho doufá a doufá, že se Petr přece jen ještě shledá s někým ze své rodiny, nebo, později, že se alespoň znovu uvidí s Ilse, překoná své trauma a najde nějaký nový smysl existence. Text dobře zpracovává témata ztráty, osamělosti a bezvýchodnosti situace, do které se přeživší holocaustu v nových poválečných poměrech mohli dostat.
Navíc zajímavé grafické zpracování románu. Doporučuji.
Rytíři z Vřesova
František Niedl
Jednoduchá rytírna pro kluky, na které je dost vidět, že jde o expozici delší série. Čte se dobře, na vysokou literaturu si nehraje a jako oddechovka mě to bavilo.
Sherlock Holmes & Případ dobře vychlazené pomsty
Petr Macek
Audiokniha na youtube autora. Příběh dobře odsýpal, nicméně na několika místech se mi zdál poněkud nesoudržný. Hlavně mi unikla veškerá vodítka, která snad v první části měla vést k hlavnímu antagonistovi, takže mě Holmes poněkud překvapil. Závěrečný souboj na skotském hradě je, s přihlédnutím k lehce seniorskému věku obou hlavních hrdinů, poněkud neuvěřitelný. Bavilo mě zakomponování skutečných problémů i postav té doby do děje, třebaže jen okrajové (radikální ženské hnutí, Tankosič). Celkově průměr, načteno moc hezky.
Vynález zkázy
Jules Verne
Tohle je snad ta nejnudnější verneovka, kterou jsem kdy četla - nebo už jsem na to moc stará. Vernea jsem měla ráda jako náctiletá, teď po letech jsem zkusila audio Vynálezu zkázy, který jsem tehdy v ruce neměla, a jsem fakt zklamaná. Rozvleklá nastavovaná kaše, která by příběhově stačila tak na večerníčka, všechny informace desetkrát, dvacetkrát, padesátkrát pořád dokola. Na slovní obrat, kdy se vypravěč strachuje, aby se někdo nedozvěděl, že není hlídač, ale inženýr Simon Hart, jsem chytila alergii už v první půli knihy, popis ostrova se opakuje několikrát úplně stejnými frázemi apod. Je vidět, že autor byl placený od slova.
Sentimentální nejsem, takže jedna hvězda za děsivý vynález a jedna za načtení audioknihy. Víc opravdu dát nemůžu.
Katharinina šifra
Jørn Lier Horst
Na můj vkus trochu moc pozvolná detektivka, která ale nebyla bez napětí. Místo, kde skončila pohřešovaná, bylo jasné poměrně brzy a chytala jsem se za hlavu, že to policistům pořád nedochází. Naštěstí se vše obešlo bez obvyklých severských potoků krve a autor se víc zabývá vztahy a povahami zúčastněných postav, což oceňuji. Audiokniha pěkně načtená, příjemný rétor.
Vražda ve mlýně
Irina Shapiro
(SPOILER) Pokračování série v duchu předchozích dílů, tentokrát s poněkud bizarní vraždou a spoustou osobních peripetií obou vyšetřovatelů a jejich rodin. Tentokrát se totiž zejména Redmond víc než vyšetřování věnuje svému soukromému životu. Jediné, co mi příliš nesedělo, byl dost laxní přístup obou hlavních hrdinů k uměle vyvolanému potratu jedné z postav.
Kniha je rozhodně pro milovníky těch detektivek, které nejsou příliš komplikované a zároveň věnují pozornost nejenom mordování, ale i soukromí vyšetřovatelů a vývoji jejich vztahů, takže je dobré díly číst chronologicky. Stále se čte svižně a příjemně, těším se na další pokračování.
Dceřina kletba
Tereza Bartošová
Moje první setkání s autorkou. Dynamická detektivka založená na výsleších a psychologii postav, která věnuje hodně prostoru i vyšetřovatelům a jejich osobním životům. Bavilo mě to hodně, i když jsem chvílemi měla pocit, že autorka honí najednou moc zajíců - měla jsem docela chaos ve velkém množství postav. Ale to je možná způsobeno posloucháním audioknihy - vím o sobě, že spojení ucho-mozek mi funguje výrazně hůř než oko-mozek, takže u čtené podoby bych se asi soustředila víc a tyto problémy neměla. Vraha jsem odhalila, pro čtenáře nastražená stopa, kterou detektivové neměli, byla příliš očividná, a drsná pointa mi taky došla dřív, než byla vyzrazena. Ale celkově pěkné, přečtu si další díly.
Jane a nepříjemnost na panství Scargrave
Stephanie Barron
Další moje letošní kniha ze žánru fiktivních příběhů o skutečných lidech - po sestrách Brontëových tentokrát Jane Austenová.
V zásadě souhlasím s většinou komentátorů zde, že kniha, ačkoliv samotný nápad i kostru příběhu má dobré, je příliš rozvleklá. Zkrácení o padesát či osmdesát stran by bylo rozhodně ku prospěchu. Také není dostatečně využitá zvolená forma - text v žádném případě nepřipomíná deníkové záznamy nebo dopisy (kterých je minimum). Dynamičtější konec se mi líbil víc než první dvě třetiny knihy, docela mě bavily i postavy a dobové zasazení, byť tedy vraha jsem odhalila dříve než Jane a obžaloba prvních podezřelých je hodně, hodně na vodě - nechápu, jak by na základě takovýchto "důkazů" bylo možné někoho odsoudit.
Ještě mám poznámku k českému překladu: nesmírně mě iritovalo, že překladatel neumí používat přivlastňovací zájmena - jeho, její - svůj, svoje. Prakticky na všech místech, kde má být svůj, svoje apod. - a vyskytuje se to velmi často - je použit chybný tvar. Redakce tady opravdu zaspala.
Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti
Ransom Riggs
(SPOILER) YA, takže cílovkou mimo mou věkovou skupinu.
Nápad s časovou smyčkou, v níž se "podivné" děti ukrývají a z níž lze vyjít v současnosti, je dobrý, i když upřímně mě představa takového života - den za dnem ve stejné společnosti, na stejném místě, ve stejných stereotypech, beze změn, které s sebou nese dospívání a stárnutí - opravdu děsí víc než ty nestvůry. Zpracování už horší - postavy, zejména hlavního hrdinu, jsem si moc neoblíbila a je hodně poznat, že je to první díl s dlouhou, předlouhou úvodní sekvencí, než se vůbec začne pořádně něco dít. Místy mi připadalo, že postavy a situace jsou až násilně naroubované na fotografie, které měl autor k dispozici (a které jsou z velmi rozličných časových období i velmi vzdálených roku 1940, oběma směry - ale možná to je záměr). Jako ukázka ze série mi to stačilo, myslím, že dalšími díly pokračovat nebudu.
Nehodná dcera rodu Smiřických
Jan Bauer
Vybrala jsem si kvůli porovnání s jinými autory a díly popisujícími příběh Smiřických, respektive Elišky Kateřiny (Šimáček - Výbuch, Francková - Osudová láska).
Ve srovnání s oběma jmenovanými je "Nehodná dcera" bohužel mdlá až nudná, bez nápadu a opravdového pochopení doby. Polovinu knihy autor(ka) nahazuje dva paralelní milostné příběhy, oba bez opravdového jiskření mezi aktéry, aby jeden bez uzavření úplně opustil(a) (Marie Rucká a císař - proč s ním tedy vůbec začínat???) a druhý se rozplizl bez dramatického oblouku do ničeho. Kusy textu jako by se někam ztratily - po začátku milostného vztahu Elišky Kateřiny a Jiříka nastane divný skok, nic o jeho vývoji už nám autor(ka) neukáže a zbytek stran je prostě jen popularizační učebnice dějepisu - shrnutí základních událostí v jednoduchých větách, od smrti Zikmunda Smiřického až po výbuch v jičínském zámku. Postavy byly tak ploché a divné, že mě vůbec nezajímaly a bylo mi jedno, co s nimi bude.
Nemůžu doporučit. Dokonce i paní Francková, která se netají tím, že píše prvoplánovitou růžovou knihovnu pro náctileté a postavy má dost černobílé, vnesla do vyprávění víc invence a jiskry (cestování časem, práce s jazykem, charakterizace hlavních postav), o Šimáčkovi ani nemluvím - to je absolutně jiná liga. Ani nezmiňuji, že si autor(ka) nepamatuje, jak se kdo jmenuje a kde se nachází - paní Rucká je na jednom místě Anna, i když všude jinde Marie, jméno mění i služebná Evka; cestující vidí hradby Nymburka, ale vzápětí obědvají v Jičíně, aby bez jakéhokoliv upozornění ulehli na Hrubé Skále, aniž by to vypadalo, že tam dojeli... Tak snad cením jen to, že zde byl uzavřen příběh Jiříka Wagnera, který paní Francková opustila bez konce.
Hrobník
Oliver Pötzsch
Pěkný čtivý příběh z prostředí pozdně císařské Vídně - rychle se měnící společnosti na konci 19. století. Nejzajímavější je zde prostředí a atmosféra - popsaný životní styl, nově zaváděné policejní postupy, svérázné postavy z okraje společnosti i policejního sboru. Detektivní zápletka buď není tak zapeklitá, nebo už jsem prostě přečetla moc detektivek tohoto typu, protože vraha jsem odhalila velmi brzo.
Není to tedy žádná vysoká literatura, ale jako fajn dobře napsanou oddechovku mohu úplně doporučit.
Sněžný měsíc
Michaela Klevisová
Tento díl detektivní série s Josefem Bergmannem, který v kontextu ostatních knih hodnotím jako mírně slabší (byť ve srovnání s jinými autory stále skvělý), obsahuje všechny autorčiny oblíbené motivy: venkov, ochranu přírody (respektive konflikt mezi osobami přírodu chránícími a osobami, které ji pro zábavu zneužívají) i svérázné postavy se složitě propletenými osudy. Těch posledních je v knize podle mne až příliš - měla jsem zezačátku velký problém se zorientovat, kdo je kdo, kvůli čemuž jsem se rozhodla ubrat na hvězdičce. Prostředí je opět velmi zajímavé a specifické, to na celé sérii velmi oceňuji. Audiokniha.
