Galadwen
komentáře u knih
Katharinina šifra
Jørn Lier Horst
Na můj vkus trochu moc pozvolná detektivka, která ale nebyla bez napětí. Místo, kde skončila pohřešovaná, bylo jasné poměrně brzy a chytala jsem se za hlavu, že to policistům pořád nedochází. Naštěstí se vše obešlo bez obvyklých severských potoků krve a autor se víc zabývá vztahy a povahami zúčastněných postav, což oceňuji. Audiokniha pěkně načtená, příjemný rétor.
Vražda ve mlýně
Irina Shapiro
(SPOILER) Pokračování série v duchu předchozích dílů, tentokrát s poněkud bizarní vraždou a spoustou osobních peripetií obou vyšetřovatelů a jejich rodin. Tentokrát se totiž zejména Redmond víc než vyšetřování věnuje svému soukromému životu. Jediné, co mi příliš nesedělo, byl dost laxní přístup obou hlavních hrdinů k uměle vyvolanému potratu jedné z postav.
Kniha je rozhodně pro milovníky těch detektivek, které nejsou příliš komplikované a zároveň věnují pozornost nejenom mordování, ale i soukromí vyšetřovatelů a vývoji jejich vztahů, takže je dobré díly číst chronologicky. Stále se čte svižně a příjemně, těším se na další pokračování.
Dceřina kletba
Tereza Bartošová
Moje první setkání s autorkou. Dynamická detektivka založená na výsleších a psychologii postav, která věnuje hodně prostoru i vyšetřovatelům a jejich osobním životům. Bavilo mě to hodně, i když jsem chvílemi měla pocit, že autorka honí najednou moc zajíců - měla jsem docela chaos ve velkém množství postav. Ale to je možná způsobeno posloucháním audioknihy - vím o sobě, že spojení ucho-mozek mi funguje výrazně hůř než oko-mozek, takže u čtené podoby bych se asi soustředila víc a tyto problémy neměla. Vraha jsem odhalila, pro čtenáře nastražená stopa, kterou detektivové neměli, byla příliš očividná, a drsná pointa mi taky došla dřív, než byla vyzrazena. Ale celkově pěkné, přečtu si další díly.
Jane a nepříjemnost na panství Scargrave
Stephanie Barron
Další moje letošní kniha ze žánru fiktivních příběhů o skutečných lidech - po sestrách Brontëových tentokrát Jane Austenová.
V zásadě souhlasím s většinou komentátorů zde, že kniha, ačkoliv samotný nápad i kostru příběhu má dobré, je příliš rozvleklá. Zkrácení o padesát či osmdesát stran by bylo rozhodně ku prospěchu. Také není dostatečně využitá zvolená forma - text v žádném případě nepřipomíná deníkové záznamy nebo dopisy (kterých je minimum). Dynamičtější konec se mi líbil víc než první dvě třetiny knihy, docela mě bavily i postavy a dobové zasazení, byť tedy vraha jsem odhalila dříve než Jane a obžaloba prvních podezřelých je hodně, hodně na vodě - nechápu, jak by na základě takovýchto "důkazů" bylo možné někoho odsoudit.
Ještě mám poznámku k českému překladu: nesmírně mě iritovalo, že překladatel neumí používat přivlastňovací zájmena - jeho, její - svůj, svoje. Prakticky na všech místech, kde má být svůj, svoje apod. - a vyskytuje se to velmi často - je použit chybný tvar. Redakce tady opravdu zaspala.
Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti
Ransom Riggs
(SPOILER) YA, takže cílovkou mimo mou věkovou skupinu.
Nápad s časovou smyčkou, v níž se "podivné" děti ukrývají a z níž lze vyjít v současnosti, je dobrý, i když upřímně mě představa takového života - den za dnem ve stejné společnosti, na stejném místě, ve stejných stereotypech, beze změn, které s sebou nese dospívání a stárnutí - opravdu děsí víc než ty nestvůry. Zpracování už horší - postavy, zejména hlavního hrdinu, jsem si moc neoblíbila a je hodně poznat, že je to první díl s dlouhou, předlouhou úvodní sekvencí, než se vůbec začne pořádně něco dít. Místy mi připadalo, že postavy a situace jsou až násilně naroubované na fotografie, které měl autor k dispozici (a které jsou z velmi rozličných časových období i velmi vzdálených roku 1940, oběma směry - ale možná to je záměr). Jako ukázka ze série mi to stačilo, myslím, že dalšími díly pokračovat nebudu.
Nehodná dcera rodu Smiřických
Jan Bauer
Vybrala jsem si kvůli porovnání s jinými autory a díly popisujícími příběh Smiřických, respektive Elišky Kateřiny (Šimáček - Výbuch, Francková - Osudová láska).
Ve srovnání s oběma jmenovanými je "Nehodná dcera" bohužel mdlá až nudná, bez nápadu a opravdového pochopení doby. Polovinu knihy autor(ka) nahazuje dva paralelní milostné příběhy, oba bez opravdového jiskření mezi aktéry, aby jeden bez uzavření úplně opustil(a) (Marie Rucká a císař - proč s ním tedy vůbec začínat???) a druhý se rozplizl bez dramatického oblouku do ničeho. Kusy textu jako by se někam ztratily - po začátku milostného vztahu Elišky Kateřiny a Jiříka nastane divný skok, nic o jeho vývoji už nám autor(ka) neukáže a zbytek stran je prostě jen popularizační učebnice dějepisu - shrnutí základních událostí v jednoduchých větách, od smrti Zikmunda Smiřického až po výbuch v jičínském zámku. Postavy byly tak ploché a divné, že mě vůbec nezajímaly a bylo mi jedno, co s nimi bude.
Nemůžu doporučit. Dokonce i paní Francková, která se netají tím, že píše prvoplánovitou růžovou knihovnu pro náctileté a postavy má dost černobílé, vnesla do vyprávění víc invence a jiskry (cestování časem, práce s jazykem, charakterizace hlavních postav), o Šimáčkovi ani nemluvím - to je absolutně jiná liga. Ani nezmiňuji, že si autor(ka) nepamatuje, jak se kdo jmenuje a kde se nachází - paní Rucká je na jednom místě Anna, i když všude jinde Marie, jméno mění i služebná Evka; cestující vidí hradby Nymburka, ale vzápětí obědvají v Jičíně, aby bez jakéhokoliv upozornění ulehli na Hrubé Skále, aniž by to vypadalo, že tam dojeli... Tak snad cením jen to, že zde byl uzavřen příběh Jiříka Wagnera, který paní Francková opustila bez konce.
Hrobník
Oliver Pötzsch
Pěkný čtivý příběh z prostředí pozdně císařské Vídně - rychle se měnící společnosti na konci 19. století. Nejzajímavější je zde prostředí a atmosféra - popsaný životní styl, nově zaváděné policejní postupy, svérázné postavy z okraje společnosti i policejního sboru. Detektivní zápletka buď není tak zapeklitá, nebo už jsem prostě přečetla moc detektivek tohoto typu, protože vraha jsem odhalila velmi brzo.
Není to tedy žádná vysoká literatura, ale jako fajn dobře napsanou oddechovku mohu úplně doporučit.
Sněžný měsíc
Michaela Klevisová
Tento díl detektivní série s Josefem Bergmannem, který v kontextu ostatních knih hodnotím jako mírně slabší (byť ve srovnání s jinými autory stále skvělý), obsahuje všechny autorčiny oblíbené motivy: venkov, ochranu přírody (respektive konflikt mezi osobami přírodu chránícími a osobami, které ji pro zábavu zneužívají) i svérázné postavy se složitě propletenými osudy. Těch posledních je v knize podle mne až příliš - měla jsem zezačátku velký problém se zorientovat, kdo je kdo, kvůli čemuž jsem se rozhodla ubrat na hvězdičce. Prostředí je opět velmi zajímavé a specifické, to na celé sérii velmi oceňuji. Audiokniha.
Drak spí
Michaela Klevisová
Dobře napsaná detektivka založená na důkladných popisech vztahů a prostředí, jak je u autorky zvykem. Jenom v krátké době už druhá kniha, již čtu a jejíž autor se domnívá, že odsun nebo útěk Němců z pohraničí proběhl pouze divokou formou pár dní po skončení války. Nevím teda jak na Novobystřicku, ale u nás na Liberecku to byla spíš výjimka: v knihách téměř pravidlo.
Promlčení
Jiří Březina
Jsem zpíše zklamaná - podle hodnocení zde jsem čekala zajímavější knihu. Moje vlastní celkem nízké hodnocení ovlivňuje několik faktorů:
1. S příběhy dotýkajícími se odsunu se v poslední době nějak roztrhl pytel.
2. Nevyhovovaly mi krátké kapitoly neustále přeskakující z jedné časové linky do druhé (přišlo mi, že tím příběh ztrácí na dynamice a linie ze současnosti byla dost nanicovatá).
3. Postava bývalého mladého vyšetřovatele - současného politika a některé motivy s ní související (v přítomnosti) jsou divné nebo nedostatečně využité a postavy obecně mi k srdci nepřirostly.
4. Čekala jsem detektivku, ale tou kniha podle mne není, "odložený" případ se vlastně jen tak nějak odvypráví, současný detektiv ho pouze poslouchá, nezkoumá a neanalyzuje, zatímco retro detektiv mi přijde ve vleku událostí - pachatel mu všechno nakonec odvypráví sám.
5. Výše uvedeného pachatele jsem vytipovala skoro hned na začátku, včetně jeho motivace (samozřejmě ne přesného motivu, ale rychle jsem zvětřila, odkud vítr vane). Doufala jsem, že nakonec to bude někdo jiný... ale kdeže.
A co zřejmě velmi ovlivnilo mé hodnocení: Poslouchala jsem audioknihu, rétor je ucházející, ale neustálé a stále stejné hudební předěly (přišlo mi, že přicházející každých pár minut kvůli krátkým kapitolám), které mi k žánru a době neseděly, mi šly příšerně na nervy.
Neříkám, že kniha je úplně špatná, ale čekala jsem nějak víc nebo něco jiného. Ještě asi dám autorovi v budoucnu další šanci. 2,5 hvězdy, zaokrouhluji tentokrát dolů.
Dům na úskalí
Agatha Christie
Oddechová, byť trochu neuvěřitelná detektivka psaná z pohledu kapitána Hastingse, bavilo mě to. Poslouchala jsem amatérské načtení na youtube.
Hříbě ze zlata
Věra Mertlíková
Young adult fantasy.
Musím přiznat, že vím, jaké knihy paní Mertlíková píše (tato byla poslední, kterou jsem nečetla), a fantastické prvky jsem čekala - ale rozhodně ne v tak vysoké míře. Nejsou jen doplněním atmosféry - bez nich by příběh vůbec nefungoval a moc by z něj nezbylo. Jde určitě o nejvíc fantasy román této autorky, snad kvůli zasazení do "neodčarovaného" světa velmi raného středověku. Na tolik nadpřirozena jsem ale nebyla naladěna a snad kvůli tomu se mi tato kniha z autorčiných líbila nejméně. Četlo se dobře, lehce, ale prostě to nebylo, co jsem chtěla.
Proč byla kniha v knihovně v historických románech, nad tím mi zůstává rozum stát.
Herkulovské úkoly pro Hercula Poirota
Agatha Christie
Dvanáct povídek různé kvality i zajímavosti. Bohužel musím přiznat, že většina mě moc nebavila. Pro objektivitu dávám 3*, zřejmě to bylo spíš mým rozpoložením než samotnými texty.
Kroky vraha
Michaela Klevisová
Detektivka klasického střihu spíše ve stylu Agathy Christie než moderních krváků. Postavy, podobně jako u Christie, jedna nesnesitelnější než druhá, všechny šmahem s motivem. Vraha jsem neuhodla, i když jsem si říkala, že to bude někdo, kdo na první pohled ten motiv až tak silný nemá. Jako celek mě příběh až na pár drobností bavil to a načtení audioknihy je opravdu velmi dobré.
Tajemství pramenů
Jennifer McMahon
Místy napínavé, místy dost rozvleklé, konec mě neuspokojil. Doufala jsem buď v racionální vysvětlení, nebo ve zlomení kletby jezírka. Retrospektivní linka byla za mne trošku zbytečná a málo dynamická. Čte se to ale jako celek dobře a opravdu jsem chtěla vědět, jak příběh dopadne, čímž asi bylo moje zklamání větší.
Zlodějka příběhů
Michaela Klevisová
Audiokniha.
Zajímavý příběh kladoucí větší důraz na prostředí, psychologii a vztahy postav než na vlastní vyšetřování zločinu. S tím souvisí poměrně dlouhá expozice předtím, než k vraždě vůbec dojde. Není to ten typ detektivky, která vyžaduje pekelné soustředění, jinak člověk ztratí orientaci v postavách a zápletce a musí se vracet, takže na poslech při práci velmi vhodné.
Hrobník a dívka
Oliver Pötzsch
Dynamická detektivka z Vídně konce 19. století. Sympatické postavy, poměrně dost akce a podobně jako v sérii Katova dcera se zde objevují hrdinové, kteří svým způsobem stojí "na okraji" (samozřejmě sám titulní hrobník, ale i mladý policejní inspektor, který se liší od svých kolegů nejen tím, že nepochází z Vídně, ale také židovskými kořeny, a jeho přítelkyně, svobodná pracující matka bydlící v nevěstinci). V ději se řeší dva různé zločiny a atmosféra císařské Vídně v době, kdy se svět dynamicky mění, je velmi uvěřitelná. Doporučuji.
Vražda ze zdvořilosti
Jiří Štefl
Klidně odvyprávěná detektivka, příjemná, pokud se tak dá o detektivce mluvit, dokonce i s trochou humoru a pěknou atmosférou jižních Čech za první republiky. Konec docela naturalistický včetně popravy zločince.
Poslouchala jsem načtené na youtube, velmi doporučuji.
Bůh lovu
Věra Mertlíková
Hezky napsané a historicky celkem věrohodné.
Jediné, co mi ve způsobu vyprávění trochu drhlo, je velké množství vnitřních monologů - příběh takřka neustále skáče ze třetí do první osoby a z minulého do přítomného času. Méně by možná bylo více.
Chmurná atmosféra pozdního podzimu a hladových let po bitvě na Moravském poli je podána tak, že má člověk skoro pocit, jako by se v těch opuštěných kopcích a na nebezpečných cestách ocitl sám. Některé prvky vyprávění se mi zvlášť líbily (jako konkrétní příklad třeba identita "bratra Valentýna", obecněji např. práce s krajinou a místy, zakomponování skutečných postav do děje apod.).
S čím mám naopak u paní Mertlíkové problém skoro vždycky - bylo to stejné v románech Čas růže, Rok ztraceného hřebce i zde - je hlavní mužská postava. Autorčin oblíbený typ chlapáckého hrdiny s morálně sporným chováním a divným, nadřazeným, až násilnickým vztahem k ženám (a to zejména k těm, které miluje) je mi opravdu z duše odporný (i když uznávám, že doba takové muže s sebou přinášet mohla) a Odo z tohoto románu není výjimkou.
Bílé kosti
Graham Masterton
Audiokniha na youtube.
Příběh, který mi podle anotace připadal celkem slibný, byl v reálu bohužel příliš přitažený za vlasy a neuvěřitelný. Neschopní policisté, kteří nikdy nedělají to, co by měli, jejich nesympatická komisařka s divnými osobními vztahy, která je spíš vláčena vpřed náhodou než nějakou inteligencí nebo vyšetřovatelskými schopnostmi, a obrovské množství nerealistického násilí, velmi explicitně podaného (tak, jak bylo líčeno, je podle mne fyzicky nemožné popisované sadistické praktiky vydržet - oběti by musely zemřít vykrvácením nebo šokem téměř okamžitě). V mučení a popisech zranění se kniha přímo vyžívá. Upřímně si myslím, že by se autor měl jít léčit, tohle bylo hodně přes čáru. Nebudu v jeho dalších knihách pokračovat.