Galadwen komentáře u knih
Kniha mě ukrutně nebavila, měla jsem co dělat, abych ji zvládla dočíst. Připadala mi ne poklidná, ale jednoduše nudná - za celou dobu se skoro nic nestalo. A bohužel jsem si ani neoblíbila postavy a jejich divný "humor", což u mne jako čtenáře hraje velkou roli. První a poslední pokus s tímto autorem.
Nebylo to špatné, ale střední část mi přišla trochu roztahaná a bez šťávy. Nevím, prostě jsem na podobné čtení možná jenom neměla náladu.
Tak tohle mě hodně bavilo - ani ne tak kvůli samotnému případu (který je sice dobře vystavěný, zajímavý, ale nijak zvlášť spletitý), jako spíš kvůli postavám. Je vidět, že autorka je žena - zatímco v některých detektivkách má člověk pocit, že se detektiv tak nějak objevil na místě činu, nemá minulost, budoucnost ani osobní život, případně je to stejný psychopat jako pachatel a v podstatě mu sejde jen na vyřešení vraždy, tady je psychologii a životům obou hlavních postav věnováno hodně prostoru. Kniha se čte sama, nemohla jsem se od ní odtrhnout.
Jediná výtka je k redakci - v překladu zůstalo poměrně hodně překlepů a stylistických chyb, možná má překladatel na svědomí i pár dobově nevhodných příměrů.
Celkově 4,5 hvězdy a zaokrouhluju nahoru, kniha mě opravdu potěšila a těším se na pokračování.
Docela mě to bavilo, ačkoliv hodně premis tohoto románu pokládám za nesmysl (tenhle problém mám ovšem i s jinými thrillery pracujícími s historickými záhadami). Nejzávažněji - i kdyby byl objeven žijící potomek královny Anny, pochybuji, že by to mohlo otřást britskou monarchií. A nemyslím, že by tamní archivy a prameny genealogického pátrání byly o tolik jiné než naše, takže si nedovedu třeba představit, jak by týmová práce mohla uspíšit seskládání jediného rodokmenu.
Ale čte se to dobře, akce stíhá akci, mrtvoly se vrší a kulky létají, o záchrany v poslední chvíli též není nouze. Intelektuální četba to zrovna není, ale jako napínavé dobrodružství na odreagování, proč ne. Stopy v krvi, které jsem od autora četla už dřív, se mi líbily víc (i příběh mi přišel věrohodnější a jeho rozřešení uspokojivější), nicméně sérii rozhodně nezavrhuji.
Pro mne bohužel zklamání. Děj mi připadal rozvleklý, bez napětí i věrohodné středověké atmosféry, kterou bych od knihy zasazené do 13. století čekala. Postavy, hlavně - ale nejenom - pan Tadeáš, extrémně nesympatické. A jako detektivka za mne úplně selhává - porušuje jednu ze základních zásad detektivního románu, nebudu spoilovat kterou (vyzradila bych příliš mnoho). Přitom samotný námět s hledáním nezvěstného mladíka zněl slibně. Nemyslím, že bych ve čtení série pokračovala, rozhodně ne v dohledné době.
Dokonale nevěrohodné - nanejvýš tak na letní přečíst/zapomenout. Autorka mimo jiné historických románů píšící zde něco jako společensko detektivní pohádku(???), by si měla dávat větší pozor, aby ji nekrmila fůrou absolutních absurdit historických i logických, jako třeba
- (asi nejvíc do očí bijící a mne jako amatérského genealoga neskutečně dráždící) matrika vedená od 13. století, a to v "klasickém" potereziánském kolonkovém zápise (jejíž značně starý opis se vynachází v sakristii kostela, ale zjevně není naskenovaná na internetu - což jsou dneska všechny -, a přesto ji lze víceméně obratem získat mailem)
- realistický, dokonale dochovaný portrét dámy z období posledních Přemyslovců, jakož i čitelný náhrobník z téže doby
- v červnu má FF UK místo zkouškového zjevně prázdniny
- po soumraku (stále ještě konec června, takže zhruba po desáté večer) detektivové v plném nasazení v kancelářích (na pozadí telefonického hovoru je slyšet klapání klávesnice, ruch v místnosti) - a vůbec je v této knize vzdor létu v podstatě neustále tma a noc
- sezónní průvodkyně setrvává, zjevně placená, na hradě, i když se z technických důvodů zavřel, atd.
Že je předem už při objevení postavy celkem jasné, že bude co nevidět zavražděna, a řešení konfrontace s padouchem je superlaciné, jak už tu někdo poznamenal, ani snad není třeba podotýkat.
Věřím, že někoho takového jednoduché a málo realistické vyprávění o sedm set let staré rodové nenávisti někoho může romanticky bavit, ale mně nic nepřineslo. Nejlepší z celé knihy je název.
Jako v předchozích svazcích, skvělá dobová atmosféra kombinovaná s poměrně jednoduchým detektivním případem. Pevně doufám, že v dalších dílech (snad se jich v češtině dočkáme!) si Bronstein poněkud uspořádá svůj osobní život - chlap po čtyřicítce by měl mít trvalý vztah, aby nemyslel neustále jen na to jedno, zvlášť když ho vyšetřování svádí dohromady s atraktivními mladými ženami!
Druhý díl se mi líbil malinko víc, ale i tento rozhodně stojí za přečtení. Doporučuji.
Z formálního hlediska není tomuto životopisnému románu absolutně co vytknout. Je dynamický, soudržný, autor se dobře orientuje v dějinách sledovaného období i vztazích sledovaných osob, text se dobře čte (nejspíš i zásluhou kvalitního překladu). Interpretace osoby Františka Ferdinanda, nepochybně člověka plného protikladů a problematického, je poněkud poplatná době vzniku knihy (např. jeho mnohokrát opakovaná touha po vyvolání válečného konfliktu - dnes se historici domnívají, že FF opravdu byl ten poslední, kdo by chtěl konflikt se Srbskem a následně s Ruskem).
Co mi přišlo docela zvláštní: v podstatě ani jediná postava v knize není kladná a šmahem vůbec nikdo nemá dobré vlastnosti - autor je v tom velmi konzistentní, mizerové, sobci, idioti, šplhouni nebo nesnesitelní vzteklíci jsou všichni od arcivévody přes habsburskou rodinu, dvůr a hraběnku Chotkovou až po komorníka Janáčka. Někdy je až úsměvné, jak se Winder pokouší naroubovat špatné vlastnosti i na osoby, o kterých špatně smýšlet podle mne vůbec nelze (úplně zářný příklad je Marie Tereza z Braganzy). Beru to jako dobrý protipól některých dnešních populárně naučných knih, které naopak FF a Žofii trochu moc idealizují (Vražda arcivévody) - pravda je jako obvykle zřejmě někde uprostřed.
K samotnému závěru arcivévodova života doporučuji i román současného německého autora Ulfa Schieweho Atentátník - postavy se zde objevují v poněkud jiném kontextu a např. samotní atentátníci mají mnohem více prostoru než v Následníkovi trůnu. Srovnání těchto dvou románů, jejichž vznik dělí nějakých osmdesát let, je mimořádně zajímavé.
Jak mě zápletka druhého dílu v porovnání s prvním moc neoslovila, třetí kniha mě chytla od začátku. Skvělá atmosféra a znalost reálií té doby i světa tehdejšího filmu, dobře vystavěný děj i pátrání po zločinu (snad jenom konec s odhalením vraha byl trochu neuspokojivý - zločinec se nechal "chytit" na můj vkus moc lacino). Bonusem jsou camea skutečných historických osobností, zejména ze světa filmu, i zakomponování skutečných událostí do fiktivního děje. Vřele doporučuji tento díl i celou sérii, dokonce i druhý díl, pro mne nejslabší, stojí vysoko nad mnoha jinými českými historickými a retro detektivkami. Doufám, že se s Eliášem Sattlerem ještě potkáme - velmi by mě zajímalo, jak strávil Velkou válku.
(SPOILER) Atraktivní prostředí opery, s nímž je autor dobře obeznámen, a jeho atmosféra se mi moc líbily, ale co se týče příběhu, první díl mě bavil výrazně víc. Strach za oponou je v závěru drobet překombinovaný (nemám úplně ráda, když vyjde najevo, že šlo o více na sobě nezávislých zločinů a padouchů - taková koncentrace kriminality na jednom místě na mě působí nepravděpodobně) a v průběhu málo dynamický. Moc tentokrát nefungovala chemie a spolupráce mezi Sattlerem a Křížkem, který se oproti "inkoustu" nějak vytrácí a příběh by se bez něj úplně obešel. Nicméně jako oddechové čtení pořád celkem dobré, přečtu si i třetí díl.
Větší potenciál než výsledek. Třetí díl série pokračuje v duchu předchozích a autor zase, jak mám dojem, trochu ubírá na věrohodnosti. Je tu stejný motiv jako ve Sběrateli kostí (vrah nechává detektivovi indicie, kde najít a případně zachránit další oběť, a já úplně nechápu, proč to dělá). Motivace postav jsou tak spletité a proměnlivé, že jsem se v tom ztrácela (uznávám, četla jsem v zájezdovém autobusu, čili ne moc pozorně) a nastražené pasti, zvlášť výbušné systémy nebo ledové bludiště, natolik složité, že by něco takového dokázal dát ve vrcholném středověku dohromady málokdo, spíš nikdo. A na konci, jak je u Mojmíra Mráze zvykem, opět přemet a všechno je jinak. Nejvíc mě bavila prostřední část knihy. Začátek je trochu utahaný, konec šíleně překombinovaný.
Jak píší mnozí další komentátoři, i pro mne velmi příjemné překvapení od mně dosud úplně neznámého autora. Ať už je hlavní postava inspirovaná skutečným detektivem konce mocnářství (a ano, hledala jsem ho ze zvědavosti - marně - v naskenovaných pražských policejních přihláškách) nebo chytrá mystifikace inspirovaná Sherlockem Holmesem (včetně vlastního Watsona, podivínství a houslí), opravdu mě bavil jak výstřední Sattler s jeho speciální schopností, tak jeho klientka Adela, samotný příběh i uvěřitelná atmosféra doby těsně před začátkem první světové války.
Nabízí se srovnání s rakouskou detektivkou 1913: Případ podivné sebevraždy, a to v mnoha rovinách: jednak se oba případy odehrávají v úplně stejné době, tato kniha částečně a román 1913 zcela ve Vídni, jednak tu figuruje shodný důležitý motiv (podezřelá sebevražda i problém, pro který je Richter vydírán a který jsem odhalila takřka okamžitě), dějem se v obou knihách mihnou i skutečné historické osobnosti. V Křížkově románu je atmosféra konce monarchie proti 1913 méně hutná a prostředí ne tak podrobně popsané, ale na druhou stranu příběh podle mne lépe šlape, je čtivější a zápletka zajímavější a chytrá, řešení se rozhodně nenabízí samo.
Hodnotím v rámci žánru historické detektivky zaslouženými 5* a určitě si přečtu další díly.
Předpokládám, že cílová skupina (YA) bude hodnotit výrazně nadšeněji. Mně kniha přišla jako průměr - ne úplně špatná, ale v mysli asi neuvázne.
Námět točící se kolem získávání mrtvých těl pro studenty medicíny a zájemce o kuriozity je originální a jako hodně knih pro mladé dospělé pracuje též s motivem emancipace a feminismu. Zpracování mi nepřišlo nijak převratné: místy trochu klišózní, některé situace nepříliš uvěřitelné (moc mi třeba nedává smysl, proč má Molly neustále tak málo informací - já být tou "tetou", rozhodně nikdy nepošlu v podstatě cizí osobu plnit diskrétní úkoly, o nichž ani netuší, čeho se týkají a komu přitom může čelit) a postavy - možná kromě hlavní hrdinky - jsou poněkud ploché a chovají se nekonzistentně (zarazil mě třeba charakterový přemet Uršuly na konci textu). V prostřední části mi vyprávění přišlo trochu rozvleklé a opakující se. Na rozdíl od mnoha komentátorů zde se mi ale závěr a vyústění "detektivní" linie docela líbily, byť nemůžu říci, že by úplně překvapily. Romantiky by klidně mohlo být i víc, a to si v ní nijak nehovím - takhle letmo nahozený je její náznak vlastně zbytečný.
Celkově kniha má docela pěknou temnou atmosféru a čte se rychle, jako odpočinkovou literaturu na dovolenou lze doporučit i dospělým a dovedu si představit, že dospívající, zejména dívky ve věku hlavní hrdinky, budou nadšené.
Velmi příjemné překvapení - kdysi jsem četla Královské intriky, které mě nijak neuchvátily, autorka se ale vypsala a tato kniha je rozhodně o řád jinde.
Po stránce detektivní a ani co do vypravěčského tempa nemůžu ani jedné z povídek - snad až na maličko pomalejší úplný rozjezd - nic vytknout, na rozdíl od jiných českých historických detektivek mě nijak do očí nebily zdivočelé a do zvolené doby nesedící reálie, jak se mi často stává (byť netvrdím, že se za Václava II. mohlo opravdu všechno odehrávat tak, jak je popsáno, ale koneckonců nejde o literaturu faktu). Postavy sympatické, děj napínavý - nemohla jsem se odtrhnout. Snad jediné, co bych vytkla, je zvláštní experimentální forma, kdy autorka střídá vypravěče v první osobě, aniž by bylo nějak označeno, kdo právě vypráví, což je poněkud matoucí.
Podobně jako v předchozích dílech sympatické a vcelku propracované hlavní postavy, jejichž soukromé životy sledujeme už od knihy Růže a smrt, příběh je dynamický a vztahy i prostředí uvěřitelné, i když síť intrik a vražd je tu možná až moc překombinovaná. Spíše než klasickou detektivkou je kniha dobrodružstvím s vraždami, protože k odhalení nedochází klasickou detektivní dedukcí a zápletka se nedrží stejných pravidel jako např. knihy Agathy Christie či dobovým zasazením bližší detektivky Ellis Petersové. Přesto se mi dost líbilo a doporučuji. Je ale vhodné číst až po předchozích dílech, protože mnoho postav prochází všemi příběhy, zde už nejsou znovu představeny a čtenář by v nich mohl mít trochu chaos.
Musím bohužel poukázat na velké množství velmi nápadných překladatelských a redakčních chyb, z nichž některé lze z kontextu snadno odhalit i bez znalosti originálu (mužský rod v přímé řeči místo ženského, věty v polovině přecházející do jiných vět, takže celek nedává smysl apod.), což snižuje požitek ze čtení. To ovšem není chyba autorky.
A docela mě mrzí, že MOBA po tomto dílu již s překládáním Owena Archera nepokračovala, série má ještě řadu dílů a zjevně patří k tomu lepšímu, na co lze z historických románů s kriminální zápletkou natrefit.
(SPOILER) Skvělá a napínavá kniha, ale jen pro čtenáře, kteří nepotřebují sympatické postavy, s nimiž by se mohli ztotožňovat, a šťastné konce příběhů. Oba hlavní hrdinové - esesák a z lágru uprchlý politický vězeň - by za normálních okolností nejspíš byli slušní a "normální" lidé (a svým způsobem s nimi člověk dokáže soucítit nebo chvílemi i sympatizovat), ale hrůza válečných prožitků a všudypřítomného násilí z nich udělala bestie bez svědomí. Podle běžných zásad žánru bychom měli držet palce detektivovi - jenže to nelze, Kaltener neslouží spravedlnosti, ale zrůdnému režimu, s nímž se zapletl natolik, že je nejspíš vinen více zločiny než vrah, kterého hledá. Měl by nám tedy být sympatický politický vězeň Haas, jehož stejný režim nevinně odsoudil a zničil mu život? Ani to nelze: oběť se sama stala vraždícím šílencem, pronásledujícím ty, kdo se na něm domněle provinili. V Berlíně konce války není skutečně nevinných. K tomu depresivní a děsivá atmosféra bombardovaného, zničeného města, kde nikdo neví, zda se dožije následujícího dne. Autoři stvořili temný, drsný a bezvýchodný thriller, který je opravdu působivý.
Docela dobrá, byť ne dokonalá kniha, autorka splétá "velkou" historii první poloviny 20. století s osudy členů rozvětvené rodiny.
I přes značný stránkový rozsah bohužel některé postavy nemají dost prostoru a některá témata jsou jen zlehka nahozená, někde mi nebyly jasné vnitřní motivace jednajících - proč se rozhodly tak, jak se rozhodly? Někdy mi připadalo, že na postavy opravdu nazíráme optikou kroniky - není moc vidět jejich psychologie, vidíme je spíš zvenčí - a pak jen důsledky jejich činů, ne vždycky pochopitelných.
Vůbec by nebyl od věci nějaký doslov, kde by se objasnilo, nakolik jde o fikci a nakolik o skutečné osudy. A také bližší datace - nemohla jsem se dopočítat, jak je kdo vlastně starý. Čte se docela dobře, čemuž napomáhají krátké kapitoly, a celkově knihu mohu doporučit.
Svižná historická detektivka (s mnohem výraznější detektivní linkou, než první díl, který mi přišel víc jako historická romance), sympatický detektiv a přes počet zavražděných množství násilí a nechutností velmi uměřené, nic přes čáru. V podstatě nemám autorce co vytknout, líbilo se mi, hodnotím v rámci žánru 5*. Snad jenom redakční práce mohla být pečlivější, někde chybí odsazení odstavců, čárky apod.
Tak upřímně, zklamání. Připadalo mi to spíš jako kniha pro mládež, o dětech a jejich světě, než jako soudní drama, které jsem čekala a které začíná až někde kolem strany 200. Předtím děj připomíná v podstatě něco mezi Astrid Lindgrenovou a Tomem Sawyerem - dětské dobrodružství. Chápu, že autorka staví atmosféru jižanského městečka a vztahy mezi postavami, ale dělá to zbytečně zdlouhavě a moc dětinsky. Kdysi jsem viděla film a mám pocit, že byl nějaký dospělejší. Čte se ale docela dobře a poslední třetina má i spád, závěr se mi líbil.
Drsná kniha o svobodě, respektive její ztrátě, bezmoci, ponížení, zneužití moci a pokrytecké společnosti. Čte se dobře, příběh je ale vzato do důsledků hodně smutný a v podstatě bezvýchodný - únik existuje leda do smrti.