GalaxyR
přečtené 121
Klub knihomolských srdcí
2021,
Lucy Powrie
Já se tedy omlouvám, ale tohle byla hrozná nuda. Příběh byl předvídatelný a o ničem. Nebyla jsem napjatá a neměla jsem pocit, že bych se měla na co těšit. Postavy byly vykresleny nerealisticky a velice klišé škatulky jim dodávaly pocit všednosti a nezajímavosti. Žádné dějové zvraty, klasický příběh o dívce, která zpočátku nikam nezapadá a objeví skupinku podivných lidí, kteří jí vezmou sebe. Chce se jim zavděčit, a tak předstírá a vymýšlí si, dokud se na její lži nepřijde. Následně jí všichni nenávidí, než přijde osoba, co všechno napraví a pak je všechno zapomenuto. Panické ataky je jedno plus, šikana, která k nim vedla, pak další, protože tohle se bohužel děje. Musím tedy vyzdvihnout, že i přes nepříliš zajímavý příběh se věty hezky odvíjejí a dají se číst, aniž bych musela knihu odkládat. Měla jsem to dokupy přečtené za čtyři hodiny. Zážitek ovšem nijaký. Jako oddechová četba, u které člověk nepotřebuje přemýšlet a očekávat, je to asi geniální.... celý text
Znamenitá mrtvola
2022,
Agustina Bazterrica
Tak těchto 3 a půl hodiny čtení si vysloužilo 3 a půl hvězdy. Na víc se nezmůžu. Může z vás kniha udělat vegetariána? Ano. Alespoň u mě a minimálně na měsíc. Argentinská autorka skvěle popisuje zvěrstva, o kterých se lidem (snad) v této době ani nezdá. Chov lidí na porážku, znásilňování, lov těhotných žen, hromadný masakr, pojídání novorozeňat nebo ... scéna se štěňaty. U většiny jsem měla podivný pocit v žaludku, u posledního se mi chtělo plakat. Zprávu jsem přijala, není nic nového, že vláda manipuluje společností nebo že se uchyluje ke lžím, aby světem pohnula ke svému obrazu. Je jasné, že se svět a lidstvo pomalu ale jistě řítí do záhuby. Něčeho takového se ale dožít nechci. ‼️ Co se mi tedy příčilo byl styl psaní. U něčeho takového člověk raději emoce necítí, přesto jsem se vůbec nebyla schopná do příběhu vžít. Popis děje byl strohý a jednoznačný, na mě příliš jednoduchý, přesto jsem schopná pochopit důvod, když píšete dystopickou povídku s tak děsivým tématem. K hlavní postavě jsem si nevytvořila absolutně žádný vztah, což je ke konci vlastně dobře. ️... celý text
Hana
2017,
Alena Mornštajnová
České autory moc nečtu, ale v tomto případě člověk velice snadno zapomene, kdo osudy malé Miry, Hany či Elsy vlastně sepsal. O druhé světové válce už jsem četla mnoho a jsem si jistá, že osoby, které se v té době neorientují a nejsou s ní jakkoli spjaté, by tento příběh velice chytil za srdce. U mě ale všechny slzy už byly vylité a srdce bolelo dostatečně, abych knihu mohla číst bez zármutku. Dědeček mi vyprávěl spoustu historek z této doby, zažil odvod nejlepšího kamaráda a strach ho rozechvíval až do morku kostí. Každému slovu napsanému v této knize jsem tedy byla schopná uvěřit. Nic mě nepřekvapilo. S čím jsem se nemohla úplně spokojit bylo Hanino naivní a romantické chování. Věřím, že v té době byly ženy mnohem důvěřivější a nejsem s to pochopit myšlenkové pochody někoho, kdo nežil v době jako já, přesto jsem to nemohla úplně přejít a místy mě tato hrdinka vážně štvala. Její život bych jí ale skutečně nezáviděla, především vinu, se kterou byla nucena žít. Já bych tu odvahu nesebrala. Spisovatelka píše skvostně a dobu popsala myslím skutečně věrohodně. Za to jí putují 3⭐ a jedna patří Else a Miře, jejichž příběh jsem sledovala raději. Poslední hvězdičku ale musím ponechat prázdnou, protože mi nesedl styl vyprávění. Nejsem zvyklá na popis tolika let na malém množství stránek, ale je to jen tím, že takové knihy nečítávám a nejsem na to zvyklá.... celý text
Uchvatitelé říší
2022,
Victoria Aveyard
Udolalo mě to. Autorka překonala má očekávání. Na začátku jsem byla lehce zmatená, protože přeci jen nějakou chvíli trvalo, než jsem si zvykla na nové země, názvy měst i jména z různých koutů vymyšleného světa. Jakmile se člověk však zorientoval, příběh pádil rychle a akčně, jako by sám seděl na hřbetě pouštního koně, uhánějícího s větrem o závod. Byla to dobrodružná pouť za záchranou světa, vykreslená z mnoha úhlů. Okouzlila mě Sorasa, která mi sice trochu připomínala Inej ze Šesti vran, ale ničemu to neškodilo. Domacridhan zase trochu působil jako zmatený Matthias z Fjerdy s jinými zvyklostmi, ale zrovna přátelství/nenávist těchto dvou postav jsem si nadmíru užívala. Zbytek společenství už měl vlastní obrysy a také pirátská dcera, rýmující stařena, šlechetný zbrojnoš či mistr padělků si získali moje srdce. Nedá se tak říct o záporácích, a to k nim obvykle snadno přilnu. Taristan je sice okouzlující a jeho psychopatická stránka může učarovat, v tomto případě však pevnýma nohama stojím na straně dobra. Příběh byl neskutečně čtivý, jakmile jste se dostali přes matoucí názvy nového příběhu. Akce tam bylo, kolik si jen čtenář může přát. Co možná bude některým čtenářům vadit je absence romantiky, které tam bylo jako zrní. Možná 2% jsem zaznamenala, ale vůbec to ničemu nepřekáželo. V Rudé královně jí také tolik nebylo, ačkoliv s touto sériovkou se to měřit nedá. Jsou tam náznaky jistě, pokud se ně čtenář zaměří, ale vůbec nezasahují do příběhu a dají se ignorovat či jen doplnit vlastními představami. Chemie mezi postavami byla však až dechberoucí. Všechno do sebe tak hezky zapadalo a fungovalo, jak mělo. Dávám 4,5 hvězdičky, ale jen kvůli počátečnímu zmatení a tomu, že kapánek romantiky by mi tam asi nevadil. Každopádně se nemůžu dočkat druhého dílu.... celý text
