Gerbasin
přečtené 234
Než jsme byly tvoje
2018,
Lisa Wingate
Nechápu jak mohl knihu v tomto stavu někdo vydat. Dotyčného editora by měli na hodinu vyhodit, protože s takovým množstvím chyb jako bylo zde, jsem se nesetkal a doufám že už ani nesetkám. Ostuda ale padá na celé nakladatelství. V této podobě pro mě nečtitelné, naprosto to sráží a uráží autora, i když ten o tom ani neví. Audiokniha načtená Danou Černou je krásná. Chce to vydržet kostrbatý začátek a příběh se pak nečekaně rozkošatí a k závěru tak nějak splete dohromady. Smutný, zvláštní a silný příběh.... celý text
Třpytivá hodina
2020,
Iona Grey
Snad žádná jiná kniha mi nedala zabrat tolik, co Třpytivá hodina, když tedy pominu odbornou literatutu ;-) Začátek se rozjíždí, což není nic neobvyklého... Když už to ale vypadá že se konečně začně něco dít, tak se po chvíli opět neděje takřka nic, a to "nic" trvalo zhruba do 200. strany! Chtěl jsem to dokonce v průběhu i vzdát, na několik týdnů jsem knížku s nechutí odložil, s ještě větší nechutí se k ní opět vrátil, ale jelikož mě autorka kdysi uchvátila svými Dopisy, které nikdo nečetl, nechtěl jsem věřit tomu, že její druhotina by se nedala ani dočíst. Čtivost a návaznost jakoby by byla ta tam. Sice se jí daří onu dobu velice dobře popsat a vystihnout, ale postavy jsou jaksi mělké a nezáživné. Od ono kritického bodu se to sice zlepší a poslední cca třetina už je celkem slušným čtením, ale i v té se najdou zvláštně slepená či hluchá místa. Zdálo se mi, že ani sama autorka si s knihou nevěděla příliš rady. Nejde v ní o nijak strhující děj a možná právě proto je použito hodně vaty a vzniklé slepence k sobě ne vždy dobře pasují. Neustálé skoky v časové ose, které mi jindy nevadí, tomuto také příliš nepomohly. Jsem rád, že jsem se vůbec dobral konce, který byl tedy rozhodně rychlejší než nekonečný začátek a prostředek. I jednotlivé postavy byly hodně nedotažené a jejich chování často roztodivné, navíc bez žádoucího vysvětlení proč tak či onak jednají. Opravdu zvláštní počin. Ale na druhou stranu si myslím, že kdyby se toho chopil schopný scénárista a následně režisér, tak by z toho mohla vzniknout zajímavá filmová dobovka. Za mě bych dal knize slabých 60%.... celý text
Adresa Naděje
2021,
Mélissa da Costa
Stejně jako mě autorka dostala Vším modrým z nebe, i Adresa naděje se mi četla krásně. I když čtení to není nikterak optimistické, začátek je vyloženě depresivní a smutný, ale to malé světýlko naděje hlavní hrdince od začátku přejete, i když ji poznáte až časem. A musím říct, že jsem si jí oblíbil a nerad jsem se s ní na konci loučil. Nevím jak to autorka dělá, ale svým postavám umí vdechnout život. Až tak, že je vídíte před očima. Doufám, že se nějaké další nakladatelství ujme i jejích dalších knih - Jota to dle mých informací zatím nemá v plánu. A vážně nechápu proč.... celý text
Všechno modré z nebe
2022,
Mélissa da Costa
Jedna z nejkrásnějších knih co jsem kdy četl. Nic jí nechybí, nic není navíc. Od začátku do konce čteno jedním dechem. Autorka má můj neskonalý obdiv. Poslední dobou jsem měl pocit, že už nikdo neumí napsat pořádný konec. V tomto případě to konečně neplatí. Konec byl úžasný stejně jako každá z částí tohoto příběhu. Nebetyčná nádhera! Joana a Émile se mnou zůstanou už navždy.... celý text
Jediný příběh
2019,
Julian Barnes
Audiokniha je prostě báječná. Nevím, zda by mě to bavilo číst, ale poslouchalo se to krásně. Viktor Preiss tomu vdechl doslova život a nádherný klavírní doprovod jakbysmet. Příběh by mnohé asi nudil, mě nikoliv. Mám rád příběhy, které nejsou jako přes kopírák - šťastný začátek, zašmodrchaný postředek a na konec happy end. Tady to autor vystihl reálně od začátku až do konce. Krásně depresivní.... celý text
Jako zabít ptáčka
2009,
Harper Lee
Já tedy bohužel nadšení většiny ostatních nesdílím. Pořád jsem čekal, kdy se něco stane, soudní proces sice fajn, ale přesně jsem věděl jak to skončí. Pak to bylo utnuté jedním nečekaným zvratem a konec sice OK, ale vyšumělo to tak nějak do prázdna. Jak z tohole udělali oscarový film nechápu - někdy zkusím kouknout. Jinak celkově moc povídání o ničem, moc popisu, který mám ale většinou rád. Tady mi všichni přišli jako studení škrobení čumáci bez emocí. V době napsání to asi bylo něco, ale mě to přišlo takové suchopárné a nijaké. Přitom takové věci mívám rád. Nevím co přesně se mi na to nezdálo. Spíš jsem si neoblíbil žádnou z postav - to taky udělá své.... celý text
Pravidla moštárny
2005,
John Irving
Kniha bezesporu výtečná, ale nevzala mi dech jako jiné od Irvinga. Ale myslím, že hodně záleží v jakém pořadí je čtete.