Gigy přečtené 372

Neopouštěj mě 2007, Kazuo Ishiguro

Kniha s poněkud patetickým názvem u českých čtenářů vyvolala řadu rozporuplných reakcí. Příběh zpočátku působí jako poměrně milé vzpomínky na její dětství a dospívání, ale nenechte se zmást. V textu se už samého začátku knihy objevují různé narážky, které jsou pro další děj i pro celkový smysl příběhu nesmírně důležité. Ishigurův způsob vyprávění (vzpomínky pomocí asociací) mě úplně ohromil. Vzpomínání působí opravdově a důvěryhodně. Dávám za pravdu ostatním čtenářům v tom, že navzdory hrozivé pravdě je celý příběh vyprávěn tak nějak bez emocí. Ty emoce tam na první pohled opravdu nejsou patrné, protože jsou pod povrchem. Stejně jako děj, který sice na první pohled trochu chybí, ale právě proto, že by se měl odehrávat ve Vaší hlavě. Ishiguro svěřuje celý příběh do rukou čtenáře. Nic zbytečně nevnucuje, ani neprozrazuje. Právě v tom je kouzlo knihy. Právě v tom je kniha jedinečná. Právě proto bychom o ní mohli hodiny mluvit. Pokud rádi dumáte nad světem, tahle kniha je pro Vás.... celý text

Nevítaný host 2019, Shari Lapena

Ne že bych patřila k autorčiným předním fanynkám, ale četla jsem obě předchozí knihy a tuhle novinku hodnotím asi jako nejlepší z celé trojice. Zpočátku jsem na chudáka Shari teda koukla trochu skrz prsty - hodně postav, zmatek na začátku knihy, do očí bijící kopie nebožky Agathy,... Ale nakonec Shari ukázala, že má koule a že dovede přimět čtenáře ke strachu. Konec bych si dovedla představit možná lepší, ale takhle mi to na čtyři hvězdičky stačí.... celý text

Skleněný pokoj 2012, Simon Mawer

Pokud tedy rádi čtete třeba Alenu Mornštajnovou nebo další příběhy, odehrávající se na pozadí dějinných událostí 20. století s neblahým dopadem na život hrdinů příběhu, mohl by se Vám Skleněný pokoj, stejně jako mně, líbit. Kniha se čte dobře, jazyk je svižný, ne příliš jednoduchý, ale ani přespříliš obrazný. Dějinné události na pozadí příběhu jsou vykresleny vcelku podrobně a srozumitelně. Hlavní příběh neutlačují, ani nepůsobí jen jako jeho plytká dekorace. Jediné, co působilo zvláštně bylo zařazení příběhu Tomáše a Zdeňky. S tímto přechodem si autor mohl více vyhrát.... celý text

Podbrdské ženy 2018, Jana Poncarová

Jana Poncarová umí nádherně psát. Jednotlivá slova dovede umně skládat do vět, ty často zní jako symfonie, slovní spojení příjemně vibrují čtenáři před očima a dovedou v něm rozechvět každičkou strunu. Až na to pnutí v kalhotách. To mě fakt štvalo. A taky byla škoda, že se autorce zhruba v polovině příběhu splašily koně. Detailní a pozvolné vyprávění začínaly střídat střemhlavé epizody dalších generací a než jsem se nadála, byl konec knihy. Až na pár detailů kniha ale může směle konkurovat příběhům známější Mornštajnové.... celý text

Muffin a čaj 2018, Theo Addair (p)

A proč vlastně číst jen věci, které jsou černobílé. Možná bychom měli do svých fádních světů pustit trochu barev a konečně si připustit, že i mimo zaběhlé konvence je krásně! Vzhledem k věku jsem z knihy nejspíš neměla tak silný zážitek, nemůžu se ale dočkat, až ji nenápadně podsunu těm, kteří do náruče "puberty" teprve kráčí (ačkoliv kniha není určena zdaleka jen jim).... celý text

Modlitba za Černobyl – kronika budoucnosti 2017, Světlana Alexandrovna Alexijevič

Zulejka otevírá oči 2017, Guzel Jachina

Nic podobného jsem ještě nečetla. Guzel Jachina v knize chytře využila toho, že pochází z odlišné kultury a umně ji do své knihy vložila. Jako čtenář se tak setkáte se spoustou zvláštních tradic i roztodivných slov, protože se překladatel knihy Jakub Šedivý v rámci zachování autenticity příběhu rozhodl výrazy v textu ponechat. Nemusíte se ale bát, na konci knihy je umístěn slovníček. Příběhu tedy s přehledem porozumíte. Navzdory odlišné kultuře a cizím slovům vám bude Zulejka neskutečně blízká. Na pozadí dějinných událostí 20. století budete společně s ní proplouvat životem, a navzdory odlišnostem budete mít možná chvílemi pocit, že jste si se Zulejkou něčím blízcí. Úžasná kniha :)... celý text

Židé v Gulagu 2018, Adam Hradilek

Brodeckova zpráva 2014, Philippe Claudel

Myslím, že kniha svým "nevyhraněním" prostoru a času dostává v dnešní době plné xenofobie a netolerance nový rozměr. Nebýt podobných nešvarů společnosti, dost možná by se Brodeckův život vyvíjel úplně jinak. Claudel píše na první pohled prostým jazykem, za kterým se ale skrývá mnoho nevyřčeného. Nic není řečeno přímo, a přesto se čtenář dozvídá úplně všechno. Přesto ale knihu nelze považovat za "oddechové čtení" před spaním. Po přečtení Vám v hlavě uvízne mnoho otázek, budete často cítit s nebohým Brodeckem i jeho rodinou, možná Vám na mysli vytane i to, co mně: Opravdu je všechno jiné špatné? A kdo má vlastně moc nad tím určovat, co je normální a co se vymyká? Je to opravdu společnost?... celý text

Trosečník sibiřský 2018, Světlana Glaserová

Ačkoliv si kniha vysloužila nálepku "Pro děti a mládež", rozhodně má co nabídnout i nám dospělým se zájmem o Rusko, světové dějiny nebo těm, kteří si chtějí četbu zkrátka užít. Příběh nabízí čtenáři rozmanitou škálu zážitků od těch úsměvných až po zážitky nasycené množstvím sovětských a dobových reálií. Nehrozí tedy, že byste se při četbě Trosečníka nudili. Ba naopak. Neustále Vás bude pohánět touha číst dál, budete chtít vědět, jak to s tím nezbedným Vaškem dopadlo a nakonec Vás bude nesmírně mrzet, že ho musíte tak brzy opustit. Autorka se sice snažila vykompenzovat absenci dalších let Václavova života tenkým doslovem, nicméně příběh neobyčejného chlapce by si dle mého zasloužil pokračování. Chápu ale, že je na příběh těžké navazovat, jelikož vychází z autentických zápisků a deníků autorčina otce. Myslím, že Trosečník je jednou z knih, které budu doporučovat, kudy budu chodit, a že mi v hlavě i v srdci bude doznívat ještě dlouho.... celý text

Deník jedné mrchy 2006, Suzanne Hawley

Knížku jsem si na základě hodnocení tady na Databázi pořídila do čtečky a vzala si ji s sebou ke kadeřnici. Přesně pro takové chvíle je naprosto ideální. Sedíte v rušném salónku, nemáte na čtení něčeho náročnějšího moc klid a chcete se zkrátka jen pobavit a zabavit. Jo a taky je vhodná pro všechny čerstvě single dámy. Navozuje pocit, že na tom člověk může být ještě mnohem a daleko hůř! :)... celý text

Alias Grace 2018, Margaret Atwood

Z knihy jsem byla doslova nadšená. Nakladatelství ruku v ruce s překladatelem odvedlo skvělou práci. Kniha je psaná svižným, místy až přespříliš obrazným jazykem. Obsahuje dvě základní linie, jednu z pohledu Grace, jednu z pohledu Dr. Jordana a to vše je ještě protkané vzpomínkami. Celý styl románu navíc osvěžují pasáže psané formou dopisu a úryvky z dobových textů. Ačkoliv je kniha tedy poměrně vydatná, četla se skoro sama a nějakých 560 stran mě nijak nezaskočilo. Zklamal mě pouze konec knihy. Trochu naivně jsem očekávala nějaký jednoznačný závěr, i když se dalo už předem tušit, že se čtenář ničeho takového nedočká. Poměrně nepříjemně mě také překvapila změna v chování Dr. Jordana, který od začátku knihy působí spíše jako kladná postava, ale ke konci knihy u mě vyvstala otázka, zda onen psycholog není sám zralý na psychologa. Myslím ale, že knihu mohu s klidným svědomím doporučit ostatním čtenářům a slibuji tak, že na Vás čeká příjemný zážitek.... celý text

Chlapec, který přežil pochod smrti 2018, Pavel Taussig

Příběh ztracené holčičky 2018, Elena Ferrante

Geniální přítelkyně 2018, Elena Ferrante

Ke knize jsem přistupovala vcelku skepticky. Ostatně jako i ke všem knihám, které si na internetu vybudovaly až podezřele dobré jméno. Nicméně jsem byla příjemně překvapená. Kniha se četla skoro sama a postavy byly nádherně vykreslené. Byla jsem ale přesvědčená, že nemusím ztrácet čas zbývajícími (následujícími) díly. Směle jsem si plánovala, co budu číst dál, ale... ALE. Kniha mě natolik pohltila, že jsem musela sáhnout i po druhém dílu a ne, ani ten mi nestačil. S nadsázkou tvrdím, že Ferrante je stylem něco jako naše Mornštajnová. Ale s tím rozdílem, že její knihy jsou daleko propracovanější. Patrně to bude tím, že se Mornštajnová snaží postihnout osudy celých rodin, kdežto Ferrante se ve svém vyprávění soustředí především na dvě hlavní hrdinky a osudy vedlejších postav jsou jenom jenom takovou chvilkovou odbočkou.... celý text

Příběh nového jména 2017, Elena Ferrante

Tatér z Osvětimi 2018, Heather Morris

Kdybych knihu nekupovala jako dárek a netrpěla úchylkou, že každý dárek musím nejdřív přečíst, asi bych se k ní nedostala. Četla jsem už několik titulů s podobnou tematikou a moc dobře tedy vím, že najít skutečně dobrý a kvalitně zpracovaný příběh je takřka nadlidský výkon. Spousta takovýchto knih totiž leží někde na půl cesty, snaží se o to, být kvalitní četbou, zároveň přínosnou reportáží a vzpomínkovou literaturou a nakonec vlastně nejsou ničím. Přesně tohle se podle mě stalo Tatérovi. Netuším, jestli je na vině sama autorka, či nese-li podíl i překladatel, ale nemohla jsem se v průběhu četby zbavit pocitu, že by to šlo udělat mnohem lépe. Možná je to tím, že autorka knihu nejprve zpracovávala jako scénář. Těžko říct. Nicméně dialogy mezi postavami působily strojeně a vyumělkovaně. Rozhovory mezi hlavním hrdinou a Gitou naopak často působily až směšně. Tři hvězdičky, které ode mě kniha dostává nejsou tedy za zpracování, ale za samotný příběh, který se, bohužel, podařilo autorce poněkud utlumit a zazdít.... celý text

Hotýlek 2015, Alena Mornštajnová

Zhruba uprostřed knihy jsem začínala mít pocit, že knihy Mornštajnové jsou v podstatě "na jedno brdo". A kupodivu mi to nevadí. Navzdory tomu, že je syžetová výstavba dosti podobná Haně i Slepé mapě, autorka dokáže přimět čtenáře k tomu, aby u knihy vydržel. Přesvědčivé charakterové vykreslení postav a rozmanitý příběh vám zkrátka nedovolí knihu odložit a Mornštajnovou zavrhnout...... celý text

Nesmrtelný příběh 2013, Catherynne M. Valente

Vlastně ani netuším, jestli se mi líbila nebo nelíbila. Podobnou knihu jsem za svůj dlouhý knihomolský život ještě nečetla. Je naprosto jiná, zavede vás do totálně odlišného světa. Zarazí vás svými výrazovými prostředky, svým dějem, zmate vás, ale zároveň vás pořád bude jistým způsobem bavit.... celý text

Spy Story Love Story 2017, Nicolai Lilin

Už delší dobu jsem pošilhávala po knihách od Nakladatelství Paseka. Při té příležitosti bych chtěla všem čtenářům doporučit, aby se podívali na web nakladatelství a pokochali se nádhernými a nápaditými obálkami. Knihu jsem vybírala tedy na stránkách uvedeného nakladatelství. Chtěla jsem něco nového, něco neotřelého, něco, čemu se na českém knižním poli nevěnovalo příliš pozornosti, ale co by i přesto mohlo čtenáře bavit. A myslím, že přesně to jsem nakonec našla. Autorovi bych vytkla snad jen až zbytečně rychlý spád děje na konci knihy. Pravděpodobně se snažil knihu „dotlačit do konce“ a mít ji co nejrychleji za sebou. Není to sice výjimka, stává se to u mnoha autorů, nicméně na čtenáře to nepůsobí dobrým dojmem.... celý text