Grafoy přečtené 474

Cesta do Ubáru 2006, Nicholas Clapp

Svatý Xaverius 2009, Jakub Arbes
2 z 5

Žítkovské bohyně 2012, Kateřina Tučková
4 z 5

Má první kniha od Kateřiny Tučkové - doufám, že ne poslední. Přestože uděluji čtyři hvězdičky z pěti, kniha se mi velmi líbila a až na dvě věci jí nemám co vytknout. Za prvé, dlouho jsem si nemohla zvyknout na absenci uvozovek, přímou řeč autorka zahajuje pomlčkou a mně to přišlo velmi matoucí a nepřehledné. Na konci jsem to už nevnímala (což považuji za důkaz toho, jak kniha čtenáře pohltí), ale na začátku mi to vadilo. Za druhé, přiznám se, že jsem několik stránek přeskočila. Chápu, jak nesmírně obtížné musí být vysvětlit naprosto neinformovaným čtenářům problematiku bohyň a seznámit je s historií a společností regionu. A dokážu si těžko představit, jak bych to udělala jinak než vkládáním dokumentů, jako to udělala autorka. Ale člověk to podle mě moc dlouho číst nevydrží, obzvlášť pak moje generace - musím říct, že po prvních výskytech "buržoazie", "marxismus" a "nepřítel státu" jsem se do dokumentů pouštěla jen velmi nerada. Ovšem je to nedílnou součástí příběhu a celé knihy, jen jsem kvůli tomu chvilkami nabyla dojmu, že mě kniha nudí, což si po menším odstupu rozhodně nemyslím. Teď k kladům. Velmi mě zaujala hlavní postava knihy a její přístup. Celkově mi přijdou jednotlivé postavy velmi povedené a líbí se mi, že ač pochází víceméně ze stejného prostředí, jsou odlišné. Také musím pochválit mistrné zmapování jednotlivých osudů postav. Trochu mě mrzí, že jsem se na samém konci nedozvěděla víc podrobností, které bych určitě chtěla znát - kdo četl určitě pochopí na co narážím. Myslím, že by to krásně uzavřelo celou historii, ale na druhou stranu to krásně navodí pravdivou skutečnost, že dnes už svět bohyní a jejich příběh stejným stylem jako Dora vyprávět nemůže. Co se týče členění knihy, velmi se líbí, jak je kniha rozdělena na pět částí , jejichž kapitoly jsou přehledně členěny a soustředí se na jednu myšlenku - to u mnoha knih postrádám. Za největší plus knihy asi považuji autorčinu schopnost přenést čtenáře do prostředí a navodit správnou atmosféru. Obdivuji fakt, že mě jakožto Pražačku, která na venkově strávila minimální čas a ještě ke všemu knihu čte po tramvajích a ve škole, dokázala Žítkové a Bílé Karpaty zcela pohltit a až do samotného konce nepustit. Velkým plusem pro mě také je, že nechybí sex ani násilí, ale podané je to tak, že si pak po přečtení nepamatujete kdo zemřel a kdo ne (jak tomu bývá u většiny knih) , ale že si odnesete širší obraz. Proto bych knihu spíše doporučila, i když věřím, že téma a netradiční styl jeho podání mnoha lidem nesedne.... celý text

Římanka 1966, Alberto Moravia (p)
3 z 5

Kniha o nešťastnosti, zbytečnosti a lehké holce, co touží po věcech kterých se ji nedostalo. Postavy do oka nepadnou, na to jsou vykresleny příliš groteskně. Nejzajímavější pro mě byl asi Sonzogno a tajemný Francouz. Jejich děj ale vyšel tak na dvě stránky. Jinak je kniha hezky napsaná, ale já nemám ráda Mina, takže druhá polovina a jeho divná sebelítost a odtažitost pro mě byla spíš utrpením. Škoda, že Sonzogno nedostal víc prostoru.... celý text