GreenTee
přečtené 265
Divočina
2015,
Cheryl Strayed
Jasně, tahle kniha není bůhvíjak akční a všichni dopředu víme, jak to dopadne. Přesto jsem si ji zamilovala a nechtěla, aby skončila. Kvůli Cheryl. Líbila se mi jako postava a obdivovala jsem ji jako autorku. Sledovat zkušenou trekkerku a nechat si udělovat rady by zkrátka nebylo tak zajímavé jako moct se vžít do kůže odvážné začátečnice. Plácat se do čela nad blbostmi, kterých se cestou dopustila, a děsit se (a těšit se na ně) dalších, které budou následovat. Co se týče způsobu, jakým je kniha napsaná, dostávalo mě hned několik věcí. Ať už bylo Cheryl vedro, byla vyprahlá nebo zmrzlá na kost, cítila jsem to taky. Když se bála, bála jsem se taky. Když byla veselá, při čtení jsem se usmívala. A myslím to vážně! Další věc - popisy přírody! Byly podané akorát, abych se tam v mysli ocitla, ale zároveň se nenudila. Tak zajímavé, že jsem si musela vygooglit, jak to jezero vypadá ve skutečnosti. A pak ty flashbacky. Tahle kniha je plná flashbacků, ale jak mistrně zvládnutých a naprosto nenásilně vpašovaných do děje na správných místech! Příběh Cheryl předtím, než se vydala na PCT, se odkrývá postupně, a když už si myslíte, že ho znáte celý, dostanete další kousek. A nesmím zapomenout na vedlejší postavy. Cheryl na své cestě potkala spoustu lidí, z nichž většina se v příběhu opravdu jen mihla. Přesto měly svůj charakter, svůj hlas a nebyly jedna jako druhá. Velmi ráda jsem se tímto způsobem na PCT vydala a zavzpomínala si při tom na svůj vlastní, v porovnání naprosto pohodový třídenní trek v Alpách.... celý text
