grellenort
přečtené 328
Měsíční zahrady
2008,
Steven Erikson (p)
Hodnocení této knihy je poměrně problematické (teď když jsem u druhého dílu). Na jednu stranu má kniha pomalý rozjezd - cca 150 - 200 stran, nicméně i tam jsou poměrně světlé okamžiky - ač čtenář vůbec neví o co se jedná (některé podkapitoly je třeba poté přečíst případně ještě jednou - po dočtení knihy). Ve druhé třetině kniha nabere hodně dobrý spád - čtenář je postupně zatahován do děje - už je děj zhruba nastavený (představte si trojskou válku, kde do hry vstupují bohové a přidružení démoni - jako když jste v Oddyseie na straně 5 a vůbec nevíte proč proboha tam je ta Athéna, v půlce asi už budete tušit proč je Poseidon naštvanej) a všechno je namícháno tak, že se to prostě rozjede. Závěr už dostává grády, kde ani člověk nemůže odtrhnout oči od papíru. Co bych vypíchl: Samozřejmě Cech vrahů je zde popsán výborně (Erikson si je v lecčems podobný s Pratchettem a ani o tom možná neví), a obecně děj, který se odehrává na střechách Darudžistánu - to mě bavilo, protože to mělo spád. Temná magie - myslím oživení z mrtvých a následné přenesení do loutky jedné z postav a jeho chování - je to předzvěst toho, co je v tomto světě všechno možné. V čem je Erikson hodně dobrý, je to, jak pracuje s ascendencí (pro neznalé božstvím v tomto světě) - umí to podat, protože s těmito kapitolami hodně šetří a když už přijde na věc, člověk ani nedutá. S Paliči mostů musí sympatizovat každý - představte si Společenstvo Prstenu, kde třeba trpaslík Gimli nosí na zádech trhaviny, které by vyhodily celou Roklinku do vzduchu a Gandalf, který už není to, co bejval, Frodo je nebezpečný zabiják (možná jsem se nechal trochu unést..). Také staré T'lan imas - v podstatě nové rasy které vymyslel jsou popsáný s rouškou tajemství - z jejich popisu se jich bojím, zároveň jako bych nevěděl proč - asi jsou hodně mocní - z náznaků si musíte postupně poskládat Puzzle. Výsledek hodnocení: 90% - podobně jako GoT je to zábava na dlouho... celý text
