hana8062
přečtené 225
Spolubydlící
2019,
Beth O’Leary
Spolubydlící mě děsně bavili! Redaktorka Tiffy je ve finanční tísni a hledá bydlení, když odchází od bývalého přítele. Leonovi se hodí každá kačka a pracuje jako nemocniční ošetřovatel na nočních směnách. Inzerát budiž zodpovězen, slovo dá slovo a tadááá sdílejí spolu jeden byt a jedno lože. On je přítomen ve dne, ona v noci. Nikdy se nesetkají. Jen si nechávají lepítka se vzkazy, nejprve krátké, provozní, později osobnější, delší a častější. Tak schválně... jak to asi bude dál? :-) Znáte film Jestřábí žena? :-) tohle je maličko podobné, jen bez těch kouzel a v současném Londýně. A jak se něco odehrává v Londýně... no však víte. Skvělá knížka, další romantika s přesahem. Moc milé! Budete se culit, já se culila :)... celý text
Tma
2015,
Jozef Karika
Tak to vypadá, že se pan Karika stává mým novým oblíbeným autorem. Ve Tmě vytvořil hrdinu, který se v horách dostane do svízelné situace. U čtení jsem si prošla všemi fázemi vztahu k postavě, soucitem, nervozitou, neklidem, škodolibostí, lhostejností až nakonec vysloveně záští. Zhltnuto za dva dny. Tenhle minimalismus mě fakt bavil. Mnohými zatracované vulgarismy mě nepohoršují, hodily se k vyznění knihy. A upřímně, nadávala bych velmi podobně, stát se mi to co hlavní postavě, možná hůř. Bylo to dobré čtení, skvělá atmosféra, závěr se dal trošku tušit, ale hezky k příběhu sedl.... celý text
Dcera sněhu
2012,
Eowyn Ivey
Dcera sněhu má nádhernou, intenzivní a autentickou aljašskou atmosféru. Budete doslova cítit chladné vločky na tvářích, mrazivý vítr ve vlasech a chuť losího masa na jazyku. Bavilo mě sledovat vývoj vztahu manželů, kteří nemohli mít děťátko. Líbilo se mi, když si k nim sněhová dívenka Faina našla cestu. Užila jsem si minimálně dvě třetiny knihy, závěr už tolik ne. Přesto je to jedna z nejkrásnějších knih loňského roku.... celý text
Trhlina
2017,
Jozef Karika
Pokořila jsem Trhlinu! Rozumějte, ode mne to byl výkon. Když se já pustím do takového žánru, to je velká věc. Na světě není větší posery nežli mě. Bála jsem se v noci číst, chodit na záchod, být po tmě, ba i svítit (kdo četl, rozumí) ;). Tohle je ideální podzimní čtení, tísnivé, depresivní, bezútěšné. Hlavní hrdina, Igor najde v opuštěné psychiatrické léčebně dokumenty dávného pacienta, Waltra Fischera. Ten se ztratil a po dlouhé době opět nalezl v tajemné lokalitě pohoří Velký Tribeč. Už nikdy se nevzpamatoval z toho, co tam zažil. Popáleniny, řezné rány, šok a zejména navždy pocuchaná psychika. Našeho hrdinu napadne, že z toho kouká skvělý námět na jeho blog. Dá dohromady skupinku čtyř lidí včetně sebe a své přítelkyně a vydají se na průzkum. Někteří jsou skeptičtí, jiní nadšení. To co tam prožijí, je ale všechny poznamená navždy. Subjektivně nejděsivější byla úvodní část s psychiatrií. Tam bych vážně v noci slídila nerada. Středová sekce s organizací cesty a reportážemi o dalších ztracených v oblasti mě trochu uklidnila. Aby mohla přijít třetí strhující část příběhu. Ta, kde se všechno zmrší. A víte co? Líbilo se mi to. Z bezpečí domova :-). Měla jsem trochu problém s postavou Igora, který se průběžně choval jako mamlas a ke konci už vysloveně jako idiot, ochotný manipulovat s kdekým a riskovat členy výpravy, pro větší čtenost svého blogu. Nemám ho ráda, takovou osobu v horách s sebou zkrátka nechcete. Celkově 90%. Jinak, k tomu nakolik může být příběh reálný se nevyjádřím, kdo ví. Ale číst tohle před pár týdny, tak na tu Kleť asi nejdu, to musím říct. Ty podzimní mlhavé hory, holé stromy a tma už ve čtyři.... A ono to Slovensko přece jen není zas tak daleko :D... celý text
Chovejte se jako kočka
2018,
Stéphane Garnier
Chovejte se jako kočka. Toto byl při vší úctě nanicovatý blábol. Jakkoli jsem milovníci koček i knih, tak tohle vážně ne. Motivační literatura sice pro mě obecně moc není, ale tahle byla upřímně ze všech nejmarnější. Pochopila jsem, že mám víc odpočívat, méně spěchat, vnést do života více elegance a nenechat si od ostatních omezovat svobodu a stoupat na tlapky. Aha? V anotaci se uvádí, že autor je prakticky všeuměl a napsal knihu za tři týdny. Týdny? Řekla bych za tři dny :). Vůbec mi to zaujetí vlastním kocourem přijde trochu moc. Vlastně autora podezírám, že se dobře oženil, o domácnost, obživu a děti se stará žena a zatímco ona kmitá, on pozoruje kocoura. A píše chvalozpěvy ;). Ódu na kočku. Doufám, že do téhle fáze kočkomila se já nikdy nedostanu ;) 20%... celý text
Literární spolek Laury Sněžné
2015,
Pasi Ilmari Jääskeläinen
Literární spolek Laury Sněžné je knížka s dokonalým názvem, překrásnou obálkou a skvělým příběhem. Mladá učitelka Ella zjistí, že v některých knihách v městě Zaječíně jsou pomotané věty, postavy i celé zápletky. Vydává se na průzkum, který ji nakonec zavede až k legendárnímu spolku slavné spisovatelky dětských knih - Laury Sněžné. Kolem toho se však dějí také samé záhady. Spolek sdružuje slavné finské spisovatele, kteří před sebou nemají jediné tajemství, zato jich mnoho skrývají před okolím. Hrdinové knihy bojují se svou minulostí a vlastně i současností. Občas se knihou mihne nějaký ten trpaslík, vodník, víla i pár těžko vysvětlitelných jevů. Magický realismus, to je moje gusto a moc jsem si to užila. Vysoko hodnotím závěr, protože ačkoli jsem nějaký ten twist čekala, přišel nakonec odjinud a hodně mě překvapil. Jo a ta obálka! Už jsem se rozplývala nad obálkou? :-)... celý text
Dobrý proti severáku
2010,
Daniel Glattauer
Po nějaké době zase audiokniha. A hned epistolární román. Nevěšte hlavu, taky jsem musela požádat Google o pomoc ;) . Jde o knihu čistě formou dopisů, resp. e-mailů. Emmi se překlepne v adrese a její žádost o zrušení předplatného dostane soukromá osoba. Muž jménem Leo. Tak začne čilá korespondence, vedoucí od poblouznění, zamilovanosti, přes touhu až skoro k posedlosti. S tím jsem celkem v pohodě. Co mě ale skutečně štvalo bylo jejich téma. Neřešili nic jiného, než že chtějí jeden druhého poznat osobně. NIC JINÉHO! A navíc ještě vždy naruby. Buď touží Leo a Emmi chce být rozumná. Nebo se splaší Emmi a Leo myslí, že setkání nemá smysl. V další kapitole totéž a v další? No ano! Zase!!! Máte-li v oblibě nerozhodná jelita, vřele doporučuji. Já jsem skoro vykvetla :) . Oba bych je kousla! Mimochodem, existuje pokračování Každá sedmá vlna.... na přání čtenářů, kteří chtěli víc. Prokrista, mně to asi stačilo. Neboooo možná si ho fakt pořídím, abych zjistila jak si ti dva jantaři vedou :D . 70% za super téma a za dokonalý přednes obou hrdinů. Ale přísahám, že mám poupata!... celý text
Ten, kdo stojí v koutě
2012,
Stephen Chbosky
Ten kdo stojí v koutě. Nesmírně populární a vychvalovaná knížka. Knížečka. Dá se zvládnout za den. A rozhodně není špatná. Charlie, teeanager, je spíš pozorovatel než aktér, začíná střední školu, nikam zpočátku moc nezapadá a své pocity ventiluje psaním důvěrných dopisů neznámému příteli. Na styl psaní se mi těžko zvykalo, já vím, že to je kvůli autenticitě, ale když on Charlie občas vážně píše jako hotentot. Trochu mě to rušilo. A taky to, že hlavní hrdina ob stránku brečel, ať už zmatkem, smutkem, dojetím, nebo od radosti, zkrátka i jednom kuse ;). Jeho vyprávění ale otevírá spoustu důležitých, zajímavých a citlivých témat. Z mého pohledu je to mnohem víc obsahově a jaksi morálně zásadní dílo, než že by mi dalo nějakou literární potěchu. No a film Charlieho malá tajemství je prakticky slovo od slova totéž, snad s jedinou výjimkou, že tam ti mladiství nekouří. Ale jinak je zpracován naprosto věrně. Tak i ten mohu doporučit. Oboje 80%... celý text
Stanice 11
2015,
Emily St. John Mandel
S těmi mými úlovky z Levných knih se to má jako na houpačce. Občas je to průšvih, ale jindy zase poklad. A Stanice 11 pro mě byla nečekanou peckou. Často se o ní mluví jako o postapo z ženské perspektivy. Je to tak a mně to sedlo. Jednak pro styl vyprávění, kde nemusí zrovna téct řeky krve , aby čtenáře trklo, že konec světa není žádnej med. A taky proto, že dává hodně prostoru pro seznámení se s charaktery. Na téhle knížce je právě vypravěčský styl hodně unikátní. Často se bez nějakého varování vrací do minulosti a vede vlákna příběhu zpátky před zánik civilizace. Dokonale tak poznáme, motivy postav pro jejich činy v současnosti. A pak je tu Stanice 11, o které jsem si myslela, že to bude nějaká zastávka metra, nebo tak něco, kde se usadí přeživší smrtícího viru. Ach jak jsem byla na omylu :-) . A musím říct, že ta věc se Stanicí 11 je geniální. Když jsem konečně zjistila, co to je a jak důležitou roli má nakonec v tomhle díle, úplně mě to okouzlilo. Neprávem opomíjené dílo musím říct, moc se mi líbilo. 95 %... celý text