hana8062
přečtené 225
Navždycky
2020,
Nofreeusernames (p)
Navždycky. Kniha, s níž jsem zápasila čtyři měsíce. Příběh, který mi vůbec nesedl a dobře mi tak. Nedávno jsem se totiž kasala, že skoro nikdy nesáhnu vedle, že znám svůj literární vkus a jen zřídka se mi stane, že ustřelím. Tak tentokrát jsem se skutečně netrefila a sáhla jsem po knize, která zřejmě učebnicově není pro mne. Navždycky se často zmiňuje, jako lehké sladké čtení. Pro mne ale bylo spíš nemastné neslané. Milostné trápení hlavní hrdinky Mei a jeji váhání mezi náhlou láskou a dlohodobou nenávistí mi tak nějak bylo celou dobu z duše jedno. Komické situace mi legrační nepřipadaly a nebýt těch popkulturních narážek na HP, Zaklínače nebo Frozen, neusmála bych se vůbec. Jediné, co mě upřímně pobavilo, byl největší krasavec školy, jménem Chris Carter :-D, byl to záměr? Ale samotná Mei mi výsostně pila krev, je to osoba se kterou byste na kafe nešli, vyhýbá se řešení problémů, v jednom kuse se někde schovává s tabulkou čokolády, za záclonou, za policí v knihovně, pořád někam zalízá, aby nemusela čelit vztahům. Vztahům s lidmi, o kterých nic neví a na které vlastně dost peče. Ráda bych řekla něco hezkého a proto s čistým svědomím mohu pochválit grafiku a obálku, ta se podařila, narozdíl od vazby, tahle pevně slisovanou knihu jsem v ruce snad nikdy neměla a její čtení byla taková malá papírová posilovna. Udržet stránky od sebe mi vážně dávalo zabrat. Já nevím no, pro čtenářky okolo patnácti let, co mají velkou sílu v pažích, na to aby rozevřely tyhle desky, tak že do knihy bude i vidět, možná. Pro mě ne. Bohužel. Dál však Ole fandím, třeba se časem vypíše. Ale, upřímně, já už to nezjistím, další knihu už určitě nekoupím.... celý text
Wim Hof – Ledový muž
2020,
Wim Hof
Tak tedy. Naučila jsem se ponořit do zimní Vltavy o teplotě dvou stupňů, jednou dokonce i za hustého sněžení :-), absolvovat každý den studenou sprchu a překonávat samu sebe. Zjistila jsem, že přírodní voda, ač mnohem chladnější, než ta kohoutková, mi jde o hodně snáz. A taky to, že i na tu mrazivou sprchu se dá zvyknout. A těšit se na ni, směle totiž nahradí ranní silnou kávu :-). Navíc pak, když to zvládnete, vylezete a zabalíte se do ručníku, bude vám fantasticky! Přesně jako když přijdete domů durch zmoklí a převléknete se do suchého trička. Pocit k nezaplacení, můj milovaný a konečně vím, jak ho nasimulovat dle libosti každý den. Poslední měsíc mi dal hodně. A nyní, pomohla mi k tomu tato knížka? Ne! Fakticky ne, nebo jen velmi málo. Motivační četba obecně pro mě není. Jde mi na nervy. Tohle ale byl navíc zvláštní mix mezi motivací, historkami ze života, pochvalnými ohlasy Wimových fanoušků, návody a zase vyprávěním. Ledový muž bohužel postrádá kostru, literární hodnotu a nakonec, zas tak mnoho vás toho nenaučí. Zcela upřímně, jsem ráda, že jsem za něj dala jen těch 120 Kč v nedávné akci na e-knihy. Mít ho doma v papíru, asi bych si trhala vlasy :-). "Tenhle druh literatury není tvoje gusto, Hani, už si to zapamatuj!'... celý text
Hora mrtvých
2020,
Jeremy Bates
Thriller/horor na mé oblíbené téma, vyšetřování smrti členů Djatlovovy expedice. Tohle mě pořád drží. Tentokrát v podobě beletrie. Hlavní hrdina, spisovatel Corey se vydává do Ruska až k hoře Ortoten, aby na vlastní kůži, vlastní pěst a vlastní oči prozkoumal Djatlovovu záhadu. Kniha má dvě hlavní linky. Jednu tvoří beletristické - fiktivní vyprávění o cestě spisovatele za námětem na knihu. A druhou reálnou, velmi věrnou linku popisující skutečné události výpravy, včetně autentických fotek. Obě linie jdou zhruba zároveň a jak se původní výprava blíží k potížím a nevyhnutelnému konci, tak i miniexpedice Coreyho a jeho přátel se dostává do smrtelného nebezpečí. Mě to strašně bavilo. Někteří čtenáři autorovi vyčítají, že ze všech možných vysvětlení příčin smrti si vybral snad to nejméně pravděpodobné. Ale o to víc tajemné a ke konci to byl už vážně pořádnej hororovej sjezd. Za sebe bych o chloupek zkrátila podzemní část, ale jinak to byla skutečně trefa!... celý text
Balada o ptácích a hadech
2020,
Suzanne Collins
Balada o ptácích a hadech. Za tuhle možnost vrátit se do Kapitolu, do Krajů a hlavně do Arény jsem moc vděčná. Balada má všechno. Má napětí, dokonalé charaktery, skvělé soutěžící a hlavního záporáka - (tehdy ještě ne) prezidenta Snowa. Bavila jsem se, fandila soutěžícím a dokonce i samotnému Snowovi, aby se z něj nestal takovej zákeřnej, mocí posedlej funkcionář, jak ho známe. Vždycky takovej nebyl, víte? Nebo možná ano a jen nebyla příležitost se projevit? Překvapilo mě, jak primitivní Aréna kdysi byla. A chyběl mi Peeta. Ale i tak to za těch 500 stránek stálo :-)... celý text
Útočiště
2020,
Jérôme Loubry
Útočiště jsem četla v čase předvánočním a adventní čtení to věru nebylo :-) Co říci, abych moc nevyzradila? Mladá novinářka Sandrine přijíždí na tajemný, téměř opuštěný ostrov, aby převzala dědictví po své babičce. Výlet ale rychle začne nabírat temných obrysů, ostrov už není tak příjemný, jako při příjezdu a po pár dnech je Sandrine nalezena bloudící po pláži, zakrvácená. Tolik říká anotace. A u toho zůstanu, bylo by škoda spoilerů. Jen můžu říci, že první část byla fantastická, bála jsem se až za ušima, to je nutno říci. Přála bych si celou knihu takovou! Dál nutno dodat, že brzy se na stránkách příběhu objeví velmi nepěkné zacházení s dětmi a zvířaty."Když narazíš na toulavou kočku, tak ji zabij." V tomhle směru se Útočiště nečte lehko. A závěr... závěr mnozí nečekali, ani já ne, ale popravdě, pro mě moc velkým ternem tedy nebyl. Snad neprozradím příliš, že když řeknu, že jsem už byla z těch zvratů tak uzvratovaná, že jeden závěrečný, který měl být ten osudový a dechberoucí mě osobně už nedostal. Ale i tak to bylo velkolepé čtivo, jen asi ne úplně pro mě. Očividně dokážu spisovatelům odpustit spíš míru násilí než přezvratované konce. Kdo si ale potrpí na tahle překvápka... bude ryčet nadšením. Já jsem však všeobecně rozšířenému okouzlení Útočištěm nepodlehla.... celý text
Smršť
2020,
Jozef Karika
Hlavní motiv je zkrátka super. Dokonale děsivé, u hranic Slovenska s Polskem se ve větrném počasí zjevuje cosi, nebo kdosi, komu nelze uniknout. Budování napětí, atmosféra, všechno perfektní. Ale s tím závěrem, a že byl vážně dlouhý, mám trochu problém. Představovala bych si o dost méně filozofie a více napětí a byla by to jízda.... celý text
Pochovejte mě pod podlahu
2020,
Pavel Vladimirovič Sanajev
Tohle byla volba hlavně kvůli názvu. Prosím vás, všude se píše, že je to jedna z nejvtipnějších knih ruské literatury. Tak to je skutečně smutné tedy! Moc jsem se věru nezasmála. Malého nebohého nemocného Sašu v jednom kuse sekýruje, šikanuje a peskuje jeho babička (láteřivá herdekbaba) a ve slabých chvilkách mu zase vyznává nehynoucí lásku. Aby mu mohla vzápětí opět od plic nadat do idiotů a smradlavých hajz*ů. Zkrátka fakt podivná opičí láska, v docela podivné knize :). No, dočteno a v závěru to úplně špatné nebylo. Ale ruského Forresta Gumpa, jak se o knize traduje, v tom nehledejte. Nenajdete :)... celý text
