hanak_v_exilu
přečtené 674
Petr Uličný: bouřlivák John
2015,
Roman Smutný
Co se týče schopností autora a předávaných informací, tak jde bohužel o stěží průměrnou biografii. Petr Uličný je natolik zajímavý člověk, že za přečtení i tak stojí. Skvělé jsou především komentáře okolních pamětníků. Možná mi mezi nimi chyběl někdo s kritičtějším pohledem, ale chápu, že takových lidí po světě moc neběhá. Johna má totiž každý rád, mě nevyjímaje. Á propos, pořád má u mě pivo a velkého ruma za to úžasné jaro a za vyhraný pohár.... celý text
Labyrint smrti
1998,
Ian Livingstone
Typický gamebook Iana Livingstona - špatně odbočíte a nedohrajete ho. Od Steva Jacksona si pro změnu bere ďábelskou obtížnost. Takže i když jsem měl vytrénovaného supermana, stačilo nesebrat jeden klíčový předmět, nebo se napít ze špatné láhve a Labyrint si vyžádal další oběť. Cesta za vítězstvím je opravdu spletitá a náročná. Bez štěstí se projít nedá a ani s ním, mapou, silnou postavou a kupou zkušeností to není nic lehkého. Osobně mám radši Prokletý hvozd, ale Labyrint smrti je zřejmě nejkvalitnější fantasy kniha téhle ságy.... celý text
Ostrov ještěřího krále
1995,
Ian Livingstone
Ještě před lety jsem vlastnil všechny gamebooky od prvního do desátého dílu, kromě tohoto. Neříkám ovšem, že jsem je všechny dohrál (Pekelný dům). Pár dní zpět jsem si odškrtl i Ostrov ještěřího krále. Možná protože k němu necítím takovou nostalgii, zařadil bych ho k těm horším z první desítky. Dobrodružství je přímočaré a nevyžaduje plánování ani přemýšlení. Stačí mít nabušeného hrdinu a štěstí na hody kostkou. Přirovnal bych ho k Jeskyni sněžné čarodějnice. Ke čtyřem hvězdičkám ho vytaháhlo jen zajímavé prostředí a nábor dobrovolníků.... celý text
Klapzubova jedenáctka
1969,
Eduard Bass (p)
Vždycky mi vadily dvě věci. Že má SK Klapzubova jedenáctka strašně úzký kádr a že je vyprávění uspěchané. Vzestup bájného týmu se odehraje na několika málo stránkách a pak se děj jen plácá na místě. Kdyby Eduard Bass roztáhl začátek alespoň do poloviny knihy, zapojil do děje fanoušky a dal větší prostor soupeřům, nepůsobila by jeho kniha místy tak bezradně. Námět je to ovšem brilantní. Následující mluví za sebe. Rok vydání 1981, počet výtisků 50000, vydání dvacáté první.... celý text
Robinson Crusoe (převyprávění)
1986,
Josef Věromír Pleva
Robinson Crusoe je dost možná moje nejoblíbenější dobrodružná knížka. A že má v různých verneovkách, foglarovkách, nebo v Terroru od Dana Simmonse hodně tvrdou konkurenci. Příběh světoznámého trosečníka je tak napínavý a pohlcující, že mě neomrzel ani po pátém přečtení. Jen poslední kapitoly nemám rád. Chápu že Robinson celou dobu bojoval za zlepšení svého života, takže by bylo kruté nechat ho v tom plácat pořád dokola. Bohužel se v závěru z knihy vytratilo ono nadšení z nových vynálezů, a s dostatkem zdrojů a nástrojů robředl jak strach z budoucnosti, tak atmosféra.... celý text
Propast času
2015,
Roman Bureš
Dívám se, že nejen mně nesedla naivní romantická linie. Ale i tu jsem překousl, protože kniha nějakou vedlejší zápletku potřebuje. Sled událostí totiž nabral od první stránky slušné tempo a nepolevil až do konce. Autor splétal několik příběhových linií a na složitou epiku nemá čas, tím méně na rozvíjení charakterů a vztahů mezi nimi. Chyběly mi pasáže kde by se postavy zastavily a přemýšlely o změněném světě, nebo by o něm zauvažoval neviditelný vypravěč. Romantická linie, jakkoliv je nepatřičná, tak tenhle nedostatek alespoň trochu suplovala. Propast času je velice čtivá kniha, ovšem takhle zajímavý fikční vesmír by si zasloužil plastičtější popis.... celý text
13 hororových povídek
1996,
* antologie
Spíš než k mistrovským povídkám mají příběhy blíž ke Stopám hrůzy, protože tady se žádná extratřída nekoná. Co se ovšem sbírce upřít nedá, je široký záběr, a schopnost udělat dojem. Prokleté předměty, mystické potvory, sociální fóbie, krimi thriller, tvorové ze záhrobí i gotický horor v novém hávu. Sbírka oplývá variabilitou a nápaditostí. Většinu povídek jsem si poctivě odžil a zapamatoval. Zejména strašidelné Ďáblovy stopy, uspojivou J.R.E. Ponsford, melancholickou Janeček a jeho domeček a nepřesvědčivou, ale syrovou Mít někoho blízkého.... celý text
Metla nebes
1992,
J. M. Troska (p)
Zápas s nebem není žádné monumentální military sci-fi, jak by název napovídal. Boj proti cizí a nepřátelské inteligenci tvoří jen vedlejší motiv. Což je problém, protože je zdaleka nejzajímavější a nejvíce nosný. Autor se ovšem rozhodl naplnit třetí díl rozvláčným popise putování psychicky labilních hrdinů po světech Sluneční soustavy. Přitom jen tak mimochodem zpitvořil chemii, znásilnil biologii a rozcupoval fyziku. Závěrečnou grotesku na parníku v Praze raději nehodnotím. Měl jsem se spokojit jen s výtečnou Nemovou trilogií, a na Zápas s nebem mohl klidně v knihovně sedat prach.... celý text
Zemí šelem
1972,
Jules Verne
Jako děti jsme si s kamarádem každý koupili knížku od Verna. Po přečtení jsme si ji na vypůjčení vyměnili. Ale bohužel kamarád moji ztratil a nechal mi svoji. Nevydělal jsem na tom, protože za vynikající Cestu do středu země mi zůstal tenhle cestopis ozvláštněný popisem mechanického slona. Zemí šelem není špatná verneovka a možná proto že jsem měl doma jenom dvě (spolu s 20 000 mil pod mořem), tak jsem si k ní za několikeré přečtení vybudoval zvláštní vztah. K těm nejlepším se ovšem řadit nemůže.... celý text