hanak_v_exilu hanak_v_exilu přečtené 673

Smrtonoš

Smrtonoš 1992, J. M. Troska (p)
3 z 5

Zdá se mi, že tady J.M. Troska neodhadl míru, takže v příběhu vršil jeden fantastický námět na druhý. Vymýšlel si přírodní zákony, teorie i jevy, a pomaličku opouštěl žánr sci-fi. I jeho předchozí knihy byly naivní a jistým způsobem téměř primitivní. Vědecky by neobstály a postavy žádnou hloubku nenabízely. Dokázaly ovšem vtáhnout a ohromit kouzlem neznámého. Smrtonoš nic z toho neumí. Cesta na Měsíc a především objevování Marsu působí jako drogový výlet do jiné reality. Čím podivnější situace hrdinové zažívali, tím méně mě zajímaly. Bádání se omezilo na minimum a záhady autor řešil v tom horším případě jednou větou, v tom lepším rozvitým souvětím. - „Zapomínáš, že čte myšlenky,“ namítl Petr. „Není to tak zlé,“ mávl rukou lékař. ,,Má sice tu schopnost, ale já jsem už vystihl její zdroj. Dejte si pozor: když s ním mluvíte, nehleďte nikdy do jeho očí. Jen očima vám vidí do duše. Žádný zázrak.“ - To je bohužel jen jeden příklad.... celý text


Zdivočelý kontinent: Evropa po druhé světové válce

Zdivočelý kontinent: Evropa po druhé světové válce 2015, Keith Lowe
5 z 5

Je to neradostné čtení. Popisuje úplně jinou realitu, než jakou si ji pamatujeme z televizních dokumentů a dobových fotografií. Zatímco v Evropě pochodovali na přehlídkách šťastní a usměvaví spojenečtí vojáci, ty německé čekal strastiplný přesun daleko do vnitrozemí Sovětského svazu a roky zajetí. V době kdy Alfred Eisenstaedt vyfotil svou proslavenou fotku námořníka líbající na oslavu vítězství ženu v bílých šatech, v Polsku a na Ukrajině umírali lidé v etnických čistkách a v Německu hlady a vyčerpáním. Autor má pravdu když tvrdí, že většina zde vypsaných událostí je přímý důsledek druhé světové války a následného zhroucení vlády a morálky. To je ovšem nečiní o nic méně hrůznými.... celý text


Atlasova vzpoura

Atlasova vzpoura 2014, Ayn Rand (p)
3 z 5

Atlas Shrugged, dystopický filosofický epos od Ayn Rand je prý v USA druhá nejvlivnější kniha po Bibli. Ideově patří do objektivismu, liberalismu a individualismu. Autorka je přesvědčenou kapitalistkou, bytostně věří v minimální stát, pasivní lidské svobody, v právo člověka být úspěšný a nezávislý. Odmítá socialismus jako cestu vedoucí k utlumení lidské podnikavosti a k destrukci rozumu. Odmítá náboženství, v němž vidí protiklad rozumu. U nás je román prakticky neznámý. Začátek jsem si půjčil ze svého komentáře k filmové adaptaci. Knižní předloha je krapet odlišnější, ovšem nijak výrazně. Na to jak svobodomyslná prý autorka je, až podezřele urputně odmítá jakékoliv odchýlení od svého světonázoru. Postavy buď vyznávají stejnou ideologii jako ona, a v tom případě nemají žádnou chybu, nebo jsou k ní v opozici, a v tom případě jsou ztělesněním zla. Tečka. Jsem zvyklý na naivní černobílost foglarovek, ale tohle bylo moc i na mě. Beletristicky jde tedy o lepší průměr, respektive by šlo, kdyby příběh nezabíral úmorných 1000 a něco stran. Ideologická rovina je znatelně kvalitnější, a to je důvod, proč je kniha v zámoří tak populární. Jakkoliv s ní s mírnými a občas většími výhradami můžu souhlasit, styl psaní a zejména nekompromisnost Ayn Rand mě chvílemi stavěl do názorové opozice. Ve výsledku na mě kniha působila úplně opačně než autorka zamýšlela. Nesnáším rčení "pravda je někde uprostřed", ale v tomhle případě musím říci, že svět není ani omylem takhle jasně nalinkovaný.... celý text


Poslední tajemství Jana T.

Poslední tajemství Jana T. 2002, Jaroslav Velinský
2 z 5

Ruku na srdce, kdyby tohle napsal Jaroslav Foglar, tak půjde o jeho nejslabší knihu. Pokud nikde, tak tady je jasně vidět jak skvělý to byl spisovatel a jak nenuceně vyprávěl své strhující příběhy. Jaroslav Velinský se snažil co mohl, ovšem vyšlo to naprázdno. Zhusta si pomáhal odkazy na Foglarovy knížky, přesto marně. Dokonce mě tím mírně znechutil, protože v první půli knihy snad není odstavec, do kterého by nenarouboval událost ze života Rychlých šípů. Jednak tím zpomaloval tempo, a také tím mlčky přiznával, že by bez Foglarovy trilogie kniha zapadla hluboko do podprůměru. Nijak se jí ovšem neodvděčil. Popřel téměř vše co v ní bylo napsáno a děj zavedl úplně jinam. Konec se do Jestřábových knížek vůbec nehodí. Když se řekne foglarovka, tak se mi rozhodně nevybaví dospělý pragmatismus a feminismus.... celý text


Návrat dinosaurů

Návrat dinosaurů 1993, Wolfgang Hohlbein
4 z 5

MOBA moudře naskočila do dinosauří mánie rozjeté Spielbergovým Jurským parkem. Tehdy ty pravěké potvory zbožňoval snad každý a lidé hltali cokoliv co o nich vycházelo. První díl je seznamovací, ale dostatečně svižný aby nenudil. Puristy by možná mohlo rozladit, že obyvatelé období křídy neodpovídají moderním předpokladům vědců a autor si je dokonce přizpůsobil potřebám příběhu. Snad jako malou omluvu zmínil i exotičtější druhy. Jestli se tedy dá o 65 miliónů let mrtvých tvorech říct, že jsou i nějaké obyčejné druhy.... celý text


Ekonomie dobra a zla

Ekonomie dobra a zla 2009, Tomáš Sedláček
3 z 5

Není to špatná kniha. Obsahuje hodně zajímavých myšlenek, ovšem jen menšina jich je o ekonomii. A jen malý zlomek z těch všech je prakticky použitelných. Spíše než pro ekonomy jde o knihu pro humanitně zaměřené lidi s ochotou dovědět se něco víc. I když, ne nadarmo se říká, že ekonomie má víc společného s filosofií, než s matematikou. Sám autor ji přirovnává k náboženství. A jakkoliv s ním ve spoustě věcí nesouhlasím, tohle trefil přesně.... celý text


Labyrint síly a ráj slabosti

Labyrint síly a ráj slabosti 2003, Robert Kagan
3 z 5

Podstata knihy tkví ve snaze dokázat, že pohled Ameriky a Evropy se zase tak neliší, takže spíš než zdůrazňovat rozpory, je užitečné hledat průniky a shodné zájmy. V teorii to opravdu dává smysl. Evropa má zájem na stabilitě, míru, volném obchodu a demokracii, a USA dávají najevo, že nikdy netoužily po ničem jiném. Bohužel praxe je v mnoha ohledech odlišná. Autor to tehdy ještě nemohl vědět, ale jím vyhlížené dobrodružství na Středním východě skončilo jako fiasko se stovkami tisíc mrtvých a rozvrácenou křehkou rovnováhou, což vedlo k bezprecedentní migrační krizi, která nejvíce dopadla na Evropu. Evropská Unie se postupem času k Americe opravdu přimkla a NATO našlo nový smysl života ve starém nepřátelství k Rusku, což ze zpětného pohledu vypadá logicky, ovšem asi až budoucí historikové zjistí, jestli tím jen nevytvořilo sebenaplňující se proroctví, které v důsledku opět primárně zasáhne Evropu.... celý text