Hellboy
přečtené 309
Pasažéři
2020,
John Marrs
03/2021 Deset malých černoušků se potkává s The Black Mirror a to celé v nesnesitelně doslovném podání. Zápletka, která originalitou skutečně nepřekypuje (únos několika obětí, únosce, který ví ÚPLNĚ VŠECHNO o všech a je vždy o krok napřed a odhalení, které ukáže, že vše bylo jinak, ale vlastně vše bylo ještě jinak)... Ale největším problémem zůstává styl psaní. Autor má bohužel potřebu vše dopodrobna vysvětlovat a popisovat, nenechává vůbec nic čtenářově představivosti, takže výsledkem je zbytečně zdlouhavý text. Schválně jsem zkusil přejít do módu rychločtení - každou stránku jsem pouze přelétl očima, během tří vteřin si z ní vyzobal to podstatné (přímou řeč, jedno dvě klíčová slova), a tímto způsobem jsem "přečetl" strany 200-300 za cca 15 minut a garantuji vám, že mi z příběhu absolutně nic neuteklo, protože fakt nepotřebuju znát úplně každý myšlenkový pochod každé ze všech těch nudných, schematických a stereotypních postav. Zbytek knihy jsem pak doklepal normálně. Hrozně napsaná nezáživná nuda, kterou zhltnete za 2 odpoledne, ale nic ve vás z ní nezůstane. 30%... celý text
Kryptonomikon
2006,
Neal Stephenson
02/2021 Neal Stephenson je grafoman. Kdyby byla kniha o 300 stran kratší, tak jí to jedině prospěje. Zároveň tam pravidelně vkládá občas fakt nepochopitelně teenagersky "humorné" vsuvky týkající se povětšinou sexu, které jinak relativně vysokou hodnotu díla zbytečně sráží. Jako kdyby tuto knihu směřoval primárně na teenagery / dvacátníky, ale neumím si představit, že bych to půjčil k přečtení svému 90 letému dědovi (ne, nejsem nijak zvlášť prudérní). Nicméně oceňuji Stephensonův neuvěřitelně široký záběr, skvěle zrešeršovanou historii atd. Ve výsledku, po přečtení skoro 1000 stran textu si ale nemůžu pomoct, abych si neřekl "tolik práce, a přitom taková blbost" :) Takže, k samotnému obsahu. Po přečtení kyberpunkové bible Sníh / Snow crash se Stephenson ponořil do historie spojeneckého šifrovacího oddělení během druhé světové války, které se snaží a) prolomit německé/japonské depeše, b) zareagovat odpovídajícím způsobem ale zároveň c) nedat nepříteli vědět, že šifra je prolomená, protože by ji nepřítel změnil, takže ještě k tomu d) vytvářejí falešné stopy, které mají nepříteli vysvětlit, jak se podařilo zareagovat viz b). Kromě toho se tam odehrává další dějová linie v současnosti (1990s) ohledně šifrování v době internetu, která zajímavým způsobem předvídá například kryptoměny (zajímalo by mě, jestli má Stephenson nějaké bitcoiny). Ve výsledku se samozřejmě obě dějové linie protnou. A kdyby na to někdo měl mozek, tak mu ještě autor vysvětlí, jak lze šifrovat pomocí balíčku karet - musím se přiznat, že jsem to nepobral :)... celý text
Cit slečny Smilly pro sníh
1997,
Peter Høeg
01/2021 Podivný komplikovaný název skrývá srovnatelně komplikovanou severskou detektivku (což je žánr, se kterým fakt nemám moc zkušeností kromě jedné či dvou knih Jo Nesba), takže nemůžu moc srovnávat. Ve své době byla kniha fenomén, uvažovalo se o nominaci autora na nobelovku za literaturu, přeložili to snad do 30 jazyků či co, okamžitě vznikla filmová adaptace, šlo to obřím nákladem, celosvětově asi 20 milionů, takže dneska knihu seženete v libovolném antiku do 100 Kč, a obecně vedla ke vzrůstu popularity severské detektivky jakožto samostatného žánru.. Na knize z roku 1992 je pozoruhodné to, že protagonistkou je žena - taková ta silná nebojácná hrdinka, kterou si člověk v minulosti (před vznikem seriálu Bron/Broen) s tímhle žánrem asi moc nespojoval. Smilla přitom působí jako dokonalý předobraz Sagy Noren. Ale není to policajtka - pracuje na vlastní pěst. A v pátrání jí pomáhá její "cit pro sníh" - vyrůstala obklopená sněhem a ledem, protože je poloviční Eskymačka. Což to je na kniha právě to zajímavý. Jedná se sice o detektivku / thriller, ale kniha je výjimečná tím, že pojednává o Grónsku, Eskymácích, o vztazích Dánů a Gróňanů, postkolonialismu atd. A jak jsem pochopil po nastudování hesla "Nordic Noir" na Wikipedii, tak je to právě tato kombinace detektivní zápletky s nějakou kritikou sociálních poměrů, s tematikou rasismu, mysogynie apod, co tvoří základní kámen té true Severské detektivky. Zároveň mám pocit, že samotná ta detektivní zápletka už dneska působí trošku zastarale, hodně devadesátkově, ale to nevadí. Rozhodně doporučuju 9/10.... celý text
Poklad Černého delfína
1991,
Jaroslav Foglar
Popis klubového / táborového života. Zajímavostí je (pro mě), že se příběh odehrává v Praze v přesně jmenovaných reáliích, takže žádná Stínadla. Prvních sto stran se rozvíjí zápletka ohledně dvou kamarádů, Lojzka a Standy, kteří vstoupí do oddílu sídlícího v pražských Radlicích, a pátrají po ukradené kronice - tolikrát viděná už foglarovská zápletka. Zbývajících 60 stran se věnuje popisu celoroční / celotáborové hry o poklad (pirátské lodi) Černého delfína. Not great, not terrible. Fogyho standard.... celý text
Lesby k pohledání
2010,
Alison Bechdel
Fascinující záležitost - ani ne pro ten komiks samotný, který je v podstatě naivně jednoduchý, ale pro to, co nám říká dnes o více než 30 let později - kolik se toho nezměnilo a jak jsme se jako společnost nikam neposunuli. Témata jako feminismus potažmo lidská práva obecně, práva homosexuálů, vegetariánství/veganství, ochrana životního prostředí, recyklování odpadků, ozonová vrstva, patriarchát, politika starých bílých heterosexuálních mužů (republikánů) - vždyť jsme se od 80. let vůbec nikam neposunuli! Zatímco v Česku a dalších zemích východního bloku si teprve pozvolna začínáme uvědomovat, že podobné problémy vůbec existují... Jinak ke knížce samotné - lesby řeší nepřekvapivě stejné (komické i vážné) trable, jako heterosexuální páry. I to nám kniha pomůže si uvědomit.... celý text
Zázračný úklid - pořádek jednou provždy
2015,
Marie Kondo
First world problems... :D Tahle kniha by se měla jmenovat "Zázračné vyhazování". Vždy, když Kondo mluví o úklidu, tak tím myslí vyhazování věcí. A dává to smysl. Všichni (západní civilizace) žijeme zavalení milionem věcí, které nepotřebujeme, které nás svazují, stahují někam do minulosti, a kdybychom se všeho zbavili, a nechali si jen to, co opravdu, skutečně z celého srdce milujeme, tak se nám šíleně uleví, a na 99% věcí, které vyhodíme, už si nikdy ani nevzpomeneme, natož, aby nám scházely. Kniha samotná trochu trpí přílišnou délkou - přece jen jednoduchá myšlenka "vyhoďte všechny své zbytečné krámy" je zde roztažená na skoro 200 stran LOL. Ale na mě osobně to zafungovalo jako VYNIKAJÍCÍ motivace. Doporučuju)))... celý text
Fahrenheitova dvojčata
2008,
Michel Faber
Sbírka 17 poměrně krátkých a velmi různorodých povídek, což mě dost bavilo, různá období (19. století, devadesátky, blízká budoucnost), místa, protagonisté (povětšinou teda samí loseři) i žánry. Rychlé načrtnutí zajímavé situace, nějaké morální dilema a pootevřený konec. No, povídky jsou zvláštní útvar. Asi nejzajímavější je poslední, titulní, věc, o dvou bělošských dětech vyrůstajících s rodiči antropology někde v polární tundře, když jim umře matka, a oni se rozhodují, co udělají s jejím tělem na základě toho, jaká znamení jim poskytuje vesmír. V něčem mi to připomnělo autorovu Knihu zvláštních nových věcí.... celý text
Lesní eseje. Texty z česko–rakouského pomezí a Šumavy
2019,
Josef Kroutvor
Krátké texty, které se romanticky až staromilecky dotýkají Šumavy a Novohradských hor a uchvátilo mě to tak, že jsem okamžitě naplánoval výlet do Novohradských hor a hrozně se těším, až budu procházet místy, jejichž historii tu autor popisuje: Osidlování těchto krajů, upravování krajiny rodem Buquoyů, plavení dřeva, několik let určité prosperity a soužití Čechů a Rakušanů/Němců, a pak válka, odsun, vybydlování, chátrání, vysídlení pohraničního pásma, bourání domů, vojenský prostor a pak konečně rok 1989, ale zlepšení v nedohlednu. Krátké texty, zamyšlení, básně. Krása.... celý text
Džungle
1967,
Upton Sinclair
Výborná, důležitá kniha. Vznikla v roce 1906 a to je na tom právě neskutečné - jak strašně málo se toho ve společnosti za těch více než 110 let změnilo. Kdyby mi někdo řekl, že je ze 30., 50., nebo klidně i 70. let, tak bych mu to asi věřil. Zásadní je zjistit si (klidně i dodatečně) okolnosti vzniku: Teprve třicetiletý Sinclair pracoval pro socialistické noviny Appeal to reason, a pro potřeby reportáže se na několik týdnů nechal zaměstnat v Chicagských jatkách. Na základě této naprosto šílené zkušenosti začal psát na pokračování do novin tento román, ze kterého se pak stal bestseller a přímo přispěl ke vzniku FDA (Food and drug administration). Proces fungování jatek ze všeho nejvíce připomíná nacistické vyhlazovací tábory a zkuste mi říct, že ne. Mašinérie, kde se nebere ohled na nic, kromě výkonnosti v zabíjení. Nicméně jatka jsou jen malá část toho, o čem ta kniha je. Korupce, bída, podvody, špína, nespravedlnost... - přitom toto období amerických dějin se označuje jako "Progressive Era" https://en.wikipedia.org/wiki/Progressive_Era Obecně to popisuje ten raný kapitalismus - já osobně v knize vidím základ fungování celé dnešní společnosti. Základy všeho, co je na kapitalismu špatně, už byly v roce 1900 pevně položené. Kromě toho je kniha dobře napsaná, hlavní hrdina Jurgis Rudkus prochází jednou krizí za druhou, chvílemi mi to přišlo až neúnosné, kolik neštěstí mu dokáže autor naložit na bedra... Neskutečné. Posledních 50 stran agitujících ve jménu socialismu je z dnešního pohledu v některých pasážích až úsměvných, protože dnes už víme, jak to všechno dopadlo, přesto se jedná o naprosto zásadní četbu.... celý text
Rybí krev
2012,
Jiří Hájíček
Ne úplně obvyklý námět "elegie za krajinu, z níž museli odejít její obyvatelé" obohacený o několik více či méně zajímavých dějových linek (bouračka - totální nuda, vztah s otcem - pořád tak trochu klišovité), vlastně jen to, co se týče dospívání v 80. letech ve stínu atomové katedrály stálo za to. První polovina tudíž skvělá, druhá polovina v chalupě č. 11 byla zoufale natahovaná. Chápu, že záměrem autora bylo čtenáře totálně vydusit a nechat na něj dolehnout stav hlavní hrdinky, nicméně i tak mohl celou tuto pasáž zkrátit klidně o 150 (!) stran a účinek na čtenáře mohl zůstat stejný. Takhle se zoufalost hrdinky přenesla na čtenáře ve formě zoufalé nudy. Samotný závěr pocit z knihy trochu vylepšil, ale stejně si to budu pamatovat asi hlavně jako tu "zajímavou knihu o Temelínu, která se v druhé polovině tak strašně táhla".... celý text
Rozhovory s přáteli
2019,
Sally Rooney
Nejdříve jsem přečetl Normal people, až pak Conversations with Friends. A musím se přiznat, že autorčin debut mě oslovil mnohem víc. Normal people je skvěle napsaný příběh, který člověka vtáhne a rozloží, ale teď zpětně si uvědomuji, jak moc je to "jen" příběh, skoro pohádka, připadá mi, že je vzdálený opravdovému životu. Tato kniha mi přijde "opravdovější", syrovější, zřejmě více autobiografická (nevím, neověřoval jsem). Normal people je příběhem velmi mladých lidí, kteří stále ještě dospívají, a v tomto ohledu mi tato kniha přijde dospělejší - řeší se vážnější problémy, dospělejší a vyzrálejší vztahy, ať už milostné, přátelské či rodinné, ale také třídní - z toho všeho zbylo v Normal people jen to třídní napětí. "Zápletka" je relativně přímočará, ale dokáže v pravidelných intervalech překvapovat zajímavými zvraty, řeší se zajímavé morální otázky (opět něco, co už v Normal people vlastně tolik není). Ale ze všeho nejvíce na autorce oceňuji její schopnost vytvořit životné postavy, které si dokážu dokonale představit, a které promlouvají mým jazykem, nenuceně, ve skvostně napsaných rozhovorech potažmo emailech, a jejich charakter je konzistentní (neříkám si: panebože co to ta postava dělá, tohle by nikdy neudělala). Perfektní prvotina, 9/10.... celý text
