hellena1523 přečtené 755

Říkala si o to 2019, Louise O'Neill

Téma je hodně závažné a určitě je dobře, aby se dostalo do povědomí lidí. Bylo zajímavé vidět i reakce lidí okolo oběti, i když je rozhodně nelze brát jako standard, spíš jednu z možností. Taky oceňuji zasazení děje do irského prostředí, které nebývá až tak rozšířené (alespoň já se s ním příliš často nesetkávám). Ovšem ta forma...Knihu jsem dočetla skutečně jen proto, že jde o zajímavé téma, ale postavy pro mě byly dost ploché a chování některých z nich bylo dost nelogické nebo jen těžko uvěřitelné. Celkově byl celý příběh takový těžko uvěřitelný, což bylo vinou právě postav a zpracování. Kniha byla velmi nevyrovnaná - chvíli se četla velmi dobře, hltala jsem každé slovo a pak se to zas táhlo jak smrad. Nebýt právě toho tématického zařazení, asi bych knize dala ještě horší hodnocení, protože z literárního hlediska je to fakt bída, ale protože knih na toto téma není zase tolik, tak jsem v hodnocení asi mírnější.... celý text

3 principy 2019, Carrie Kirsten (p)

Rozhodně dávám vyšší hodnocení, než jsem původně sama čekala. První část, kde Carly popisuje ze svého úhlu pohledu, co se kolem ní a s ní dělo, působilo upřímně, pak už to ale byl jen balast. Tisíckrát omleté návody a rádoby pravdy, které jsem jí ale nějak moc nevěřila. Čte se velmi snadno a rychle, ale úplně upřímně - zbytečná kniha. Moc hezky zpracovaná, ale že by něčím výrazně vynikla? To snad jen upřímností v úvodu, ale to je za mě na knihu dost málo.... celý text

Polámaná krása 2018, Sara Barnard

Neurazí, nenadchne. Kniha není špatná, příběh docela dobře vystupňovaný. Postavy celkem smysluplné. Ale asi mi to nesedlo. Možná už jsem moc stará. Pro slečny 14-16 let asi značka ideál.... celý text

Kaštánek 2019, Søren Sveistrup

Kniha mě nebavila. První brutálnější scéna mě docela nadchla, ale pak ta překombinovanost, hromada postav a upřímně - multikulti za každou cenu?! Syrská rodina jak z magazínu Elle? Nic proti, ale tohle fakt smrdělo tím, že to je teď sexy téma, tak to honem využijeme a ještě to podáme tak, abychom si získali hlavně všechny dobrosery, kteří slyší na "světový nejcelery" a budou si připadat děsně in. Navíc to bylo zvláštně napsané, jakoby těžkopádně (což může být překladem, kdoví), ale celkově prostě neee.... celý text

Prosecco do žíly 2019, Nikola Mišjaková

Docela milá kniha ze života. Určitě neuchvátí každého a není to žádná velká literatura, ale upřímně - kdo si občas rád neoddychne u úsměvné knížky? Hlavní hrdinka mi nebyla bůhví jak sympatická, ale vlastně mi ani ničím zásadním nevadila. Stav čerstvě po rozchodu, kdy má dotyčný najednou pocit, že nemůže být přece sám, protože jen v páru je přece plnohodnotným člověkem a sám sebou, si dost možná zažilo dost z nás. Já určitě, takže prvotní paniku chápu a líbilo se mi i to, že v průběhu se autorka dostala k prozření, že být single fakt není konec světa. Nicméně mi trochu vadilo, že konec byl dost useknutý - jako kdyby už nevěděla, jak to zpracovat. Neříkám, že je nutné závěr bůhví jak rozepisovat, ale tento mi prostě neseděl ke zbytku knihy. Určitě nejde o knihu, která by oslovila každého a trhala rekordy v prodeji, ale jde o milou, úsměvnou jednohubku na odpoledne s hezkými ilustracemi.... celý text

Podzim 2018, Hubertus Rufledt

Nádherná kresba a milý příběh. Já byla spokojená.

Nedej se 2016, Rainbow Rowell

Jak od autorky miluju Eleanor & Park, líbila se mi i Fangirl, tak tohle je fakt odpad. Je fakt, že fanfikce na HP mě nebavily ani ve Fangirl, přišlo mi to dost bídné, ale říkala jsem si, že třeba knížka bude lepší. Nebyla, bylo to trapné, nevtipné, klišoidní...ani jako parodie se to nedá brát. K čemu to jen přirovnat...? Už vím! Viděli jste film Jezero? O tom přerostlým krokodýlovi - docela vtipnej film (miluju tu stařenku, co si toho krokodýla ochočila), na ten se ráda podívám pro oddech. Tuhle jsem si pustila Jezero 4 a po chvíli to vypnula - hrozná sra*ka! Tak k tomu bych přirovnala tenhle počin.... celý text

Všechno je v pohodě 2018, Nina LaCour

Knížku jsem před časem viděla pomalu u každého druhého bookstagramera, tak se mi do ní moc nechtělo, ale onehdy jsem ji zahlédla v knihovně a řekla si, že ji aspoň zkusím. A můj bože! Že jsem to neudělala už dřív! Zpočátku, když se dovídáme, že hlavní postava Marin tiskne citáty a každý jiným písmem, nebo že na stole má žluté misky a kytku, tak jsem se začala oddávat myšlence, že to bude jedna z těch knih o ničem, kde se kromě detailních popisů nic zajímavého neděje, ale chyba lávky. Pokud od knihy očekáváte nějakou akci, budete zklamaní, jde o velice intimní, komorní příběh bolesti, zrady a ztráty. Je to prostě depka. A upřímně si myslím, že knihu skutečně pochopí a docení hlavně ti, kdo si někdy podobný stav zažili, kdo ztratili někoho velmi blízkého, kdo někdy zažili skutečný smutek a žal, který až fyzicky bolel. Hlavní postava mi nepřišla bůhví jak sympatická, ale paradoxně musím říct, že jsem se s ní místy dokázala ztotožnit - asi proto, že jsem před časem prožívala něco podobného a poznávala se v ní. Střídání časových linií tu mělo logiku a musím říct, že - ačkoliv nejsem velkou fanynkou tohoto fenoménu - mi v tomto případě docela sedělo. Vadila mi LGBT linie příběhu. Ne proto, že bych s tím snad měla nějaký problém, to vůbec, ale přišlo mi, že tohle téma v knize vůbec nemuselo být, úplně v pohodě by se příběh obešel i bez toho, aniž by jakkoliv utrpěl. Konec byl na mě trochu moc teatrální happyend, čekala jsem sice šťastný konec, ale představovala jsem si ho malinko jinak, nepatrně střídměji, ale lhát nebudu - slza dojetí mi ukápla, to jo. Moc se mi líbí zvolená grafika. Sama jsem překvapená, jak moc mě kniha oslovila, ale vzhledem k těm pár výtkám (viz výše) to na plný počet není, ale i tak - na prvních stránkách jsem si říkala, jestli to vůbec bude aspoň na jednu hvězdu.... celý text

Jsou světla, která nevidíme 2015, Anthony Doerr

Kniha mi připomíná "vtip" - plave kapr v medu a povídá: "Huuuuuustýýýýý" To se tak strašně táhlo. V knize byly hromady pěkných momentů, hezkých obratů, ale celkově mě kniha nijak zvlášť neoslovila. Příliš rozvleklé, postavy mi připadaly takové suché, ploché. Kniha ve mně nevyvolala žádné emoce. Nemastné, neslané a takové....jak bakelit. PC asi chápu, pokud teda byla udělena za umělecký dojem, ale určitě nesedne každému čtenáři, už vůbec ne těm, kteří preferují děj, který šlape, před rozjímáním a kocháním se popisy. Znovu už ne.... celý text

Dívky z Roanoke 2019, Amy Engel

Po komentářích tady jsem od knihy mnoho nečekala, ale jak už to tak bývá, sto lidí = sto chutí. ---komentář může obsahovat spoilery--- Mně se kniha líbila /teda..."líbila" jak jen je to možné vzhledem k tématu/ a musím nesouhlasit s některými čtenáři zde, mně přišla vcelku uvěřitelná a to, co někteří vytýkají, je dostatečně objasněno právě jednáním/charakterem oněch postav. V první řadě je nutné říct, že se jedná o hodně patologickou rodinu. Samozřejmě. Ale to se tak nějak táhne. Někdo zde zmiňoval, že mu nesedí, že jsou všechny dívky z Roanoke zdravé a krásné (nebo tak nějak). To mi moc nepřijde. Krásné jsou, to ano, ale zdravé rozhodně ne. Mutace DNA se nutně nemusí projevovat rukou na zádech nebo krásnými potomky jak z filmu Hory mají oči. Přijde mi, že potomci z incestních vztahů byli poznamenáni, resp. poznamenány především sníženou inteligencí - pardon, ale přirozeně člověk ví, že mít sex se svým příbuzným není v pořádku, což třeba u Allegry vůbec nebylo. A celkově mi ty holky nepřišly nějak chytré. K tomu byly zjevné psychické problémy, na kterých se jistě podílelo patologické prostředí, ale myslím si, že i to byl jeden z důsledků incestů. Chápu, že může některým kniha přijít těžko uvěřitelná, ale na druhou stranu - kuřimská kauza, Stodolovi...to se taky zdálo dost neuvěřitelné (teda aspoň u nás doma šlo o dost šokující zprávy)... Střídání děje mi v této knize zrovna sedlo a přišlo mi, že se hodí, ale autorka to trochu zabila tím, že příliš brzy začala odhalovat rodinné tajemství, tudíž čtenář chtě nechtě od půlky knihy ví, jakým směrem se bude ubírat a není nijak těžké i odhadnout konec. Třeba posledních 100 stránek už jsem četla s pocitem, že víceméně vím, jak to dopadne, ale chci to teda dočíst. Ještě že autorka píše čtivě. Oceňuji kapitoly věnované každé z Roanokeovic dívek, to byly příjemné vsuvky, i když už dost odhalovaly to rodinné tajemství, takže když pak (zřejmě) měl přijít wow efekt, tak jsem si spíš řekla "no, konečně". O něco víc by mě zajímala postava Yatese, jeho motivace, jeho myšlenkové pochody - tady autorka dost klouzala po povrchu. Kniha určitě není na plný počet, jisté rezervy tam vnímám, ale špatná určitě nebyla. Zhltla jsem ji za dva dny.... celý text

Jak získávat přátele a působit na lidi 2002, Dale Carnegie

Jak nemusím tento žánr, tak právě na tento titul jsem si dlouho brousila zuby. A po přečtení mám tak akorát dojem, že bych bývala o nic moc nepřišla. Když pominu to, že skutečné přátele většina lidí získává na základě své povahy a vrozeného charismatu, nikoli tím, že se snaží být jiný, než mu jeho instinkty a emocionální inteligence velí, tak je to spíš kniha vhodná pro ty, kteří asi tápou, jak se chovat k ostatním. Ten, kdo byl vychováván v tom, že druhé ctí a chová se k nim slušně, nebo při nejmenším tak, jak chce, aby se chovali k němu, knihu zvlášť neocení. Ano, každý na sobě může pracovat a může se snažit být víc empatický, víc naslouchat, jednat s lidmi uvědoměle, ovšem nikdy nepřekope to, kým ve skutečnosti je, takže kniha na mě působila spíš jako návod "Jak se přetvařovat 24/7, abyste oblbli všechny kolem", což stejně nemůže fungovat a když, tak určitě ne dlouho. Pravda, v knize byly hromady inspirativních příběhů lidí, ale na mě asi trochu moc idealistické a řada z nich aplikovatelná možná tak na Stepfordské paničky, ale určitě ne všeobecně. Lidé jsou různí a ať chceme nebo ne, každý národ má trochu jiné cítění, způsob komunikace, jedním slovem mentalitu (A co národ? Ono stačí jiný kraj a už je ten rozdíl znát, že?). A pokud se ztotožňuji s tím, že nelze generalizovat, pokud mluvíme o lidech, pak logicky nemohu souhlasit ani s touto příručkou, coby aplikovatelným návodem pro všechny. Ne, že bych čekala, že mi kniha změní život, tak naivní fakt nejsem, ale vzhledem k tomu hodnocení a popularitě jsem asi čekala něco lepšího, za mě klasicky podprůměrná sebekoučovací příručka, kde můžete najít nějakou inspiraci, ale jen těžko vám změní život, natož abyste rozšířili okruh přátel a měli nějaký zásadnější vliv na lidi.... celý text

Český snář 1990, Ludvík Vaculík

Strašně nudná kniha. Sem tam záblesk zajímavosti, ale v poměru k počtu stran a absolutně banálních informací mi to nestačilo. Chápu, že pro určitou skupinu lidí má kniha hodnotu, ale literární hodnotu v tom nevidím. Prostě knížka o ničem a ještě napsaná rozplizle a nijak zvlášť senzačně. Osobně na knize nevidím opravdu nic zajímavého. Myslím, že ten původní deník měl poznat vášnivějšího editora. Mohlo jít o zajímavých 150-200 stran, takhle se většina čtenářů musí prokousávat 450 stranami, aby zjistila, že se vlastně nedoví nic tak zásadního, co už bychom stejně tak nějak dávno nevěděli z vyprávění, dokumentů, filmů, seriálů i jiných, daleko záživnějších knih. ' Na Český snář jsem se těšila, tak jsem asi očekávala až příliš.... celý text

Setkání s duchem 2013, Stacey Kade

Milé překvapení! Velmi milé překvapení! Čekala jsem, že přečtu pár stránek a knihu odhodím, coby špatně napsanou blbost, ale náhodou je příběh dobrý (ne moc originální, ale i tak!), postavy dobře vykreslené, dokonce i dialogy jsou povedené. Autorka píše velmi čtivě, oceňuji, že zmínila (bezvýznamný detail, ale potěšil) seriál Čarodějky (první tři řady s Prue jsou moje srdcovka) a nalákala mě na další díly! Tuhle sérii dočtu a jen mě překvapuje, že tak zapadla... V porovnání s jinými, mnohem známějšími, je narozdíl od nich vážně dobrá :-)... celý text

Koule 2011, David Drábek

Neskutečné! Upřímně od srdce jsem se zasmála, ale byly i momenty, kdy jsem jen stěží zamačkávala slzu. Samozřejmě, že všichni víme, kým především byla hlavní postava inspirována, a mnohým tato osobnost není po chuti. Nemůžu říct, že by mi kdy HF byla nějak zvlášť proti srsti, nebo že by mi byla kdovíjak sympatická, ale postava v Kouli vystupující je správně tragikomická, a tak se čtenář snadno zasměje její trapnosti či obskurnímu vystupování, ale takřka stejně snadno si uvědomí, že v něm vzbuzuje soucit a snad i lítost.... celý text

Šťastná kniha 2013, Barbora Šťastná

Vcelku milá oddechovka, v níž se ale autorka často opakuje, což je po chvíli už docela únavné. Píše velmi civilně, čtivě, takže se čte snadno a rychle, ale větší dojem asi nezanechá. Osobnost hlavní postavy/vypravěčky mi byla chvílemi docela protivná. Do dalších autorčiných knih se už pravděpodobně nepustím. Obálka je moc pěkná.... celý text

Kosmonaut z Čech 2017, Jaroslav Kalfař

Zajímavé setkání. Na zadek jsem si tedy určitě nesedla, ale byla jsem zvědavá na autora, který je přirovnáván k mému oblíbenému Čapkovi. Pravda, píše /na svůj věk/ dost vyzrále, inteligence se románu upřít nedá, ale můj šálek čaje to není. Znovu už bych se ke knize nevrátila. Místy mě kniha bavila, místy byla poněkud nudnější. Jde o prvotinu, v autorovi vidím potenciál, proto dávám lepší hodnocení, než jaké bych asi za jiných okolností dala.... celý text

Hřbitovní kvítí 1941, Jan Neruda

Tak jak miluju Květy zla, tak jsem si zamilovala Nerudovo Hřbitovní kvítí. Taková dekadence po česku. Od sbírky nazvané Hřbitovní kvítí asi nikdo nečeká intimní poezii nebo optimistické verše, takže pokud touží vaše srdce po troše skepse, pesimismu, zmaru, zoufalství, kritice tehdejší společnosti, budete spokojení. Pokud neradi čtete o beznaději a osamělosti, pak se této sbírce snad raději vyhněte.... celý text

Dospíváte v muže 1976, Josef Hynie

Když jsem viděla poprvé film Pupendo a tam pár stránek z této publikace, měla jsem zato, že jde o "knihu", která vznikla jen pro potřeby filmu. Vůbec mě nenapadlo, že ji najdu zastrčenou v nejzazším koutě naší knihovny. Jako fór je to báječný, ale s vědomím, že to bylo myšleno vážně, nemohu hodnotit jinak než jako odpad. To muselo být hrozně debilní i na tu dobu, v níž to vyšlo.... celý text

Ostré předměty 2013, Gillian Flynn

Nečetlo se mi dobře, přitažené za vlasy. Bylo to sice asi lepší než Zmizelá, ale ne o moc. Autorčin styl mi zkrátka nesedí.

Ohlas písní ruských 1934, František Ladislav Čelakovský

Když má člověk tu správnou náladu, tak tuhle sbírku zhltne jedním dechem a bude spokojen.