herdekfilek
přečtené 909
Terciánky s čertem v těle
1991,
Eva Marešová (p)
První a poslední dívčí román, který jsem přečetl. A vězte, že jsem u něj málem zemřel žalem a dojetím. Jak to ty čtenářky mohou snést? To jsou snad plechové, že se pod takovými nápory emocí nerozloží? Já měl zubatou neustále vzápětí. Už nikdy více. Bože můj.... celý text
Zimní putování
2011,
Elfriede Jelinek
Jelineková si zase hrála. Místo prosté konstrukce děje před čtenáře hodila zdánlivě neucelené výkřiky do tmy plné jí samé. Písmena rozfoukla po papíru, spojila je do vět, které další život žijí nutně v křeči a strachu z možných významů, které by mohly znamenat. Věty složila do arogantních odstavců, kteří tak zoufale fňukali a žadonili (životné, mužské, prostě jsem to tak naprojektoval) aspoň po pochopení, když ne rovnou pohlazení. Odstavce, často přečnívající za omezenost knižní vazby, dohajzlila do stránek, které se obracely hůř než náhrobky vlastní minulosti. Stránky narvala násilím do knihy a teď si, drahý čtenáři, ječ hrůzou nad přečteným. Ne, ať řveš jak chceš, neřveš dost, neřveš, protože nevíš, co je to být Jelinekovou. Sociopatem s náběhem ke genialitě, která se může jevit, a často se i jeví, jako debilita. Řve se pořád, ale málokdy se řve dostatečně. Dejte té ženské i Nobelovku za fyziku. Ta jak se mnou hýbe, to jen tak někdo neumí. Nikomu nedoporučuju.... celý text
Médeia
2010,
Eurípidés ze Salamíny
První medializovaná feministka historie. Medeia. Žena, která se rozhodla vzepřít. Koukněme se na to upřímně. Každý rodič by své děti občas rád oběsil na stromě. Jen tak lehoučce, aby je to nebolelo. S citem pro Krista, vždyť se tu pracuje na bázi rodič-dítě. Ne každý tak ovšem učiní. Co udělá žena první, přičichne-li k feminismu. Oběsí vlastní děti. Co udělá muž první, přičichne-li k feminismu? Najde si jinou ženu. Ale to byli ti neandrtálci ze starého Řecka. Pravda, položili nám základ naší společnosti, vynašli ty nejlepší pravidla pro soužití toho s tamtím, zkráceně, není jim za co být vděčný. Kultivovaněji se vraždit a znásilňovat ze zločinu prohřešek nedělá. Novodobá podoba feminismu zapomněla na přírodu a výsledky svých sexuálních fantasií převedených v realitu už nevěsí na stromy, nýbrž na klenuté pařáty vlastní kariéry. Doba dobře uvázaných smyček a v posledním záchvatu života se klepetajících dětských nožek je tatam. Ale tak co. Nic.... celý text
Ostře sledované vlaky
2000,
Bohumil Hrabal
Hledat v poetice Hrabala zvadlé údy a lacinost je úkolem povinné četby. Vždyť už slovo povinný musí nutně veškerou poetiku vyškrábat dílu násilně z krku. Kdejaký halama bez citu se pak na Vlaky vrhne s temnou představou, že jeden z titulů bude mít s úspěchem za sebou. Ono 60 stran není mnoho. Vždyť je to přečtené za hodinu. A tu narazí, hlava nedozrálá, upíry romantickými odkojená, na tu pravou českou povahu. Na tu dokonalou smějící se bestii, kde praštit přes mordu, jen hrst brambor se vyleje vedle škopku a pro tu dokonalou úlevu se do světlíku začnou sypat impertinence ne nepodobné dívčímu komíhání nohama nad jezem. Tak roztomile živoucí. Tak nádherně hříšné. V Hrabalově popisu chtělo by se někdy žít víc, než ve vlastním životě. Jak krásný osud najít smrt pod semaforem. Lepší než ve fitcentru odhánět tu vlastní. Hrabal popisoval život. Ten život. Opravdový. Plný lásky a překvapení ze všednosti. Když vprostřed čtení na chvíli zavřu oči mám pocit, jako bych byl rozjásanou vodou v horském potůčku, kam čurají jen srny a kamzíci. Tak neskutečně mladou a svěží. Krásnou. Hrabalovskou, do kolen. Pravda, je to trochu zkalené vědomím příští městské aglomerace, která z potůčku vyrobí stoku. Hrabal je sen. Do absurdna natahovaný, a proto tak krásný.... celý text
Mcdonaldizace společnosti
2003,
George Ritzer
Problém této a podobných knih je, že už názvem se nehorázně odkopou. Na čtenáře v podstatě čeká jen spoustu zcela logických a jednoduše odvoditelných informací. Ano, je to s námi na hraně a to i 20 let po sepsání této knihy. McDonald je tu, je všude a je stále ještě znakem, standartou naší společnosti. Ne-li o dost víc. Ne-li o dost hůř. A co jako? Tématu by stačilo deset stran na sdělení sděleného. Brožurku místo knihy, ať to člověk stihne přečíst než dokouše svůj hamburger.... celý text
