HerrPilot přečtené 254

Batman: Bílý rytíř 2020, Sean Murphy (p)

Po čase jsem si řekl, že je zase třeba přečíst si něco s mým oblíbeným komiksovým skoro-superhrdinou, a tak jsem sáhl po tomto jinak dobře hodnoceném titulu. A nestačil jsem se divit... Začnu plusy: komiks je poměrně pěkně nakreslen, pohledy na Gotham mají ten správný noir, možná skoro až burtonovský šmrnc. Příběh taky disponuje velkým množstvím batmobilů ze všech možných epoch Batmanovy historie a médií, v nichž se objevil (vévodí ovšem filmová svatá trojice '66 Batmobile, Keatonmobile a Nolanův Tumbler), Murphy taky přidává jeden svůj originální batmobil. A do třetice je třeba zmínit základní premisu příběhu, která je opravdu velice zajímavá. No a na tom to pro mne asi tak končí. Dále následuje tsunami pofidérních rozhodnutí: -PRÁSK! Joker po několika letech (dle komiksu desetiletích) najde lék na své šílenství. Jak k tomu došlo? Co je to za lék? Proč až teď? Jak to funguje? Hele bráško, na zodpovídání tak fundamentálních otázek není čas! -Jok... teda Jack párkrát brekne na kameru a prakticky celý Gotham mu odpustí roky masakrů a nepříjemností? HALO! Zapomeneme tedy na to, že tenhle týpek při výsleších protivníků nešel pro žiletku daleko? Aha, tak to, že chtěl otrávit celé gothamské zásoby pitné vody, teda asi na stůl dávat rovnou ani nebudeme, ne? -Batman. Nejlepší detektiv světa se chová jako naprosté pako, které s nedočkavostí panice a alkoholickou jiskrou radosti v oku nabíhá Jackovi/Jokerovi na vidle... S Batmanovou zdejší cholerickou náturou by z něj padoucha dokázalo udělat i Vodňanské kuře. -Komisař Gordon. Chlápek, který celá desetiletí (opět – dle tohoto příběhu) stojí po Batmanově boku najednou zařadí zpátečku rychlostí, která by jej kvalifikovala spíše do filmové série Rychle a zběsile. Zkrátka a dobře se příběh příliš snaží hrát na inovativní a komplexní strunu, v rámci čehož neváhá přetvarovávat již dané postavy způsobem, který vlastně ani nestihne nějak hlouběji rozebrat. Tahle knížka taky potvrzuje mé soukromé přesvědčení, tedy že komiks, mající pod +- 300 stran, prostě nemůže být nějak myšlenkově i dějově komplexní (byť výjimky by se našly – třeba takový žánrový Kameňák je kratší a myšlenkově hodnotnější než tohle). Pracovně jsem si to pojmenoval HerrPilotův axiom komiksové muziky. Taky si myslím, že tahle kniha tak trochu ilustruje stav superhrdinského komiksu – skvělý nedotažený nápad, kde ony nedotaženiny jsou zaplácány easter eggy, stafážními rolemi jiných oblíbených postav a vírou, že fanouškům stačí jejich hrdina, pár vnadných krásek a bitky, ve kterých létají pěsti a zuby. 3* dávám za 3 výše zmíněné plusy. A pochvala za české vydání – pevná vazba a přebal nejen Batmanovi sluší.... celý text

Škvár 2015, Charles Bukowski

Kolem Bukowskiho jsem už nějakou dobu orbitoval jako nesmělá spermie kolem macatého vajíčka. Koupil jsem si jeho Hollywood, ale než jsem jej stihl vůbec otevřít, dostal se mi do rukou Škvár. A tím me Bukowski připravil o panen...nictví, pokud jde o jeho tvorbu. A upřímně – řiť me z toho nebolí slastným potěšením z krásně sarkasticky humorného čtení, plného hloubky, nýbrž z místy velmi úmorného nadávání na všecko kolem stylem, z něhož jakožto milovník britsky invenčního nadávání na svět (viz Douglas Adams) jsem potěšen nebyl. Nicméně jeho lehké a zručné pero mi párkrát vyloudilo úsměv na rtech, a tak za ty klady 3* dám, přesto tato kniha pro me zůstane škvárem, nikoliv Škvárem. V rámci objektivity Bukowi ještě jednou nastavím, ale jestli me podruhé neuspokojí, tak mé sídlo boha Anuse už neuvidí.... celý text

Preludia a nokturna 2016, Neil Gaiman

Konečně, Pískomuži, jsme stanuli tváří v tvář... A vůbec to nebylo špatné setkání. Gaiman střílí jeden nápad za druhým, žádná zhovadilost pro něj není dostatečně zhovadilá, aby ji nešlo ještě vyšperkovat a žádný obskurní DC superhrdina dostatečně obskurní, aby jej nešlo použít/zrecyklovat. Nicméně... jsem čekal kapku víc. Do téhle knížky jsem šel jako do svatého textu komiksového žánru, kterého bych se měl dotýkat jen v rukavicích, posvěcených Kolegiem Stana Leeho a Billa Fingera, a číst jej, mrskaje se nedovařenými špagetami se slovy „NEJSEM HODEN!" Nebylo to špatné, bylo to dost jiné – takový grafický román jsem do nynějška namoutě ještě nečetl. Ale zkrátka něco mi tu chybělo – možná to bude tím přílišným rozkročením, rychlým stylem řešení nebo záporákem, který je zajímavý až na konci (byť povídka 24 hodin s jeho účastí je více než fajn). Je pravděpodobné, že tady si Gaiman s týmem ještě ověřovali nahuštění míče a góly začnou padat až příště... Každopádně tu šanci mu dám, nicméně tento díl ponechávám bez *.... celý text

Bitva o Atlantik - Protiponorková válka a zajetí U-505 2022, Daniel V. Gallery

Před zhruba rokem jsem četl Gobelerova Podmořského lovce, kde člen posádky německé ponorky U-505 vzpomíná na svou/její službu a zajetí americkým protiponorkovým svazem. V momentě kdy jsem zjistil, že tahle kniha je americkým svědectvím o U-505 a napsal ji chlapík, který tu ponorku zajal, jsem věděl, co budu číst dál. A ono to je dost čtivé čtivo. Knihu tvoří takový mix popisů ponorek jako takových, služby U-505, protiponorkového boje a konečně zajetí šedého vlka, přičemž ponejvíce se autor věnuje právě U-505. Samozřejmě autor místy trochu nadržuje Američanům (ale zase to není nic častého a velkého), vyjadřuje své názory tam, kde by mohl šetřit místo a je nesmlouvavý ke svým oponentům (názorovým i komunistům), přesto se v kontextu knihy nejedná o příliš rušivé prvky. Solidní 4*. Trochu hůře je na tom české vydání. Překlepy jsou zde někdy více než patrné, v textu se občas pletou ponorky U-505 a U-515 (o té se autor také zmiňuje, protože ji potopil), naprosto zde chybí fotopříloha (a to u tak kulervoucí události, zaznamenané na XY fotografiích, je sakra velký problém). Taky by me zajímalo, zda tento překlad prošel korekturou a odbornou revizí, neboť u některých knih tohoto vydavatelství byly snad nějaké pochybnosti o jejich odbornosti.... celý text

Trojka 2022, Kieron Gillen

Jsem moc rád, že jsem natrefil na Mocné Kluky, protože jinak by se mi neotevřela možnost přečíst si tohle. Souboj tří otroků s armádou vytrénovaných zabijáků, kde konec je jasný i bez toho, aby člověk spoiloval, není až tak převratným konceptem (upřímně – Trojka je krátký příběh, který uteče, ani nevíte jak, a pokud nebudete dávat pozor, možná vám toho uvnitř moc nezůstane), co ale činí tohle dílko výjimečným, je příprava. Scénarista konzultoval své nápady s největšími hlavami v oboru, a podle toho vypadá i výsledek, ať už jde o politické fungování Sparty nebo výstroj jejích bojovníků. Hvězdy zde neuděluji, jelikož celkově příběh nedosahuje propracovanosti, monumentálnosti nebo atmosféričnosti jiných žánrovek, se kterými jsem měl co dělat (V jako Vendetty, Strážců, Bomby nebo Zatmívačky), nicméně i přesto bych Trojku pro onu připravenost neváhal zařadit mezi demonstrační tituly, tj. ty, které svými schopnostmi ukazují komiksoskeptikům, že (dnešní) komiksy nejsou jenom dětskými chrastítky, nýbrž plnohodnotným uměním. V neposlední řadě musím vyzdvihnout práci vydavatelů, protože to, co předvedli tady, nepředvádějí ani někteří velcí vydavatelé. Pevná vazba, nádherný bílý přebal a plátěná záložka jsou jenom začátkem. K tomu přidejme Gillenovu předmluvu pro české vydání, delší rozhovor Gillena s profesorem Hodkinsonem (vedoucí autoritou na Sparťany), Hodkinsonův doslov pro české vydání, kde rozebírá mj. zneužití Sparty nácky apod., doslov dr. Nývlta z AVČR s doporučenou literaturou v češtině, a k tomu galerii obálek a skicář. Tohle už není komiks, ale startovní blok pro studium Sparty, jakož i vlhký sen všech (komiksových) zájemců o historii. Komiksový bůh to vydavatelům zaplať.... celý text

H₂O a poklad šíleného oka 2018, Petr Stančík

Tahle knížka mi přišla jako dát to podruhé dohromady s atraktivní exkou – pořád pěkné, ale první série je přeci jen o něčem jiném. Zatímco v první knize soujmenovec apoštolův opatrně představoval hrdiny a vychutnával si celkem nakažlivou onanii nad svým vynálezem, mikroponorkou MPS Stanč... Abramis, tady už s Abramisem tak moc nepracuje (zkrátka Hubert už tak moc nevynalézá; ve zbytku týmu se ovšem dříve rozdané funkce taky nějak rozplývají). Čekal jsem nějaký nákres mikrovzducholodi Abramis (tak jako v prvním díle), nedočkal jsem se. Čekal jsem nákres gotické lokomotivy, taky jsem se nedočkal. Rovněž příběh byl v prvním díle tak nějak... údernější. Prvním dílem by se dal ukovat Mjollnir, tím druhým už jen nějaké silnější vesnické kladívko. Stančík má pořád spoustu nápadů, objektivně by to ovšem bylo na 3*. Ale jelikož jsem se v první části poprvé po dlouhé době dusil i něčím jiným, než jazykem mé atraktivní ex, tu jednu * tam ještě přihodím.... celý text

H₂O a tajná vodní mise 2017, Petr Stančík

O téhle knížce jsem slyšel už dřív, ale marketingové informace jsou jako člověk v kremační peci – uvnitř nikdy moc dlouho nevydrží. No a druhá věc – proč bych měl chtít pít vodu pro děcka, když už jsem dospělý. No ale potom se mi do ruky dostal Pérák stejného autora, a to co v něm tenhle příjmeňový zálesák dělal s jazykem (českým, co dělá s tím svým je jeho věc) mi napovědělo, že se o něj mám zajímat víc. Po přečtení téhle knížky si myslím, že Stančík musí být dobrý nymfomaniak, protože jenom za líbání vám Múza tyhle schopnosti nedá. Samozřejmě, je to krátké, aby se děcka neukousala nudou (nebo aby neukousaly holuby z nosu), tempo splašeného hyperaktivika tomu také odpovídá, ale hlavními hrdiny jsem byl nadšen, stejně jako hlavním padouchem, ponorkou, pevnou vazbou s šitými(?) deskami, ilustracemi pí Miklínové - ta si nákresem ponorky Abramis u mne vysloužila žádost o ruku (tedy metaforickou, nejmenuju se Bíblbrox, abych potřeboval i třetí), a celým vynalézavým stylem knihy. Řekl bych, že tuhle vodu si pro někdy i sofistikovanou práci s jazykem užijí i dospělí. A ti, kteří sem ještě nedospěli, se pokochají ilustracemi. Zasloužených 5* v rámci žánru a jde se na druhý díl. P. S. Jediná kniha, jejíž recenze na obalu nelhaly.... celý text

Dobrodružství profesora Challengera 2020, Arthur Conan Doyle

Asi takhle... Jesti těžko odolati spisům, ve kterých jest možno zaznamenati výskyt tohoto muže vědy s vzezřením gorily a násilnickým chováním gentlemana, který své gentlemanství pouze předstíral před dámou, by s ní ulehl v lože, načež mu zmíněná nedala... zkrátka a dobře hulváta. Ni já jsem neodolal, a pohroužil se do světa pěstí, vědy, živoucí Země, potrhlých litevských vědců a květnatých stěrů. Nuž a zde jest mé vyhodnocení: Oba krátké příběhy jsou nadmíru zábavné (právě díky gorilímu vědci), ale oba trpí přílišnou krátkostí. Zvláště Muž, který chtěl rozložit svět jest příběhem tak krátkým, že by nedokázal rozložit ani podrovníkové náčiní eunucha. Mělo jít o črtu k většímu příběhu? Zamýšlel sir Doyle udělati z pana profesora druhého pana Holmese pokud jde o počet příběhů? Měl Muž, který... býti první vlaštovkou, vypuštěnou v tomto směru? To již asi nezvíme... Pravdou však je, že tento učený svazek mne dostal do myšlenkové agónie: udělit hvězd 5? Či snad 4? Nebo jen 3?? Tolik otázek... Na 5* to není z důvodu přílišné krátkosti, na 4 a 3 to také není, jelikož zábavnost se pohybuje u 5*. Toliko utrpení mladého Herr Pilota...... celý text

Řád času 2020, Carlo Rovelli

Kniha me inspirovala, abych přišel do práce o tři hodiny později s vysvětlením ,že jsem nepřišel nijak později, jelikož v mém koutku galaxie se současnost posouvá jiným tempem. Co se týče knihy samotné, tak nějak nevím, jak ji hodnotit. Pro koho byla vlastně určena? První část nejspíš pro laiky, širší veřejnost, druhá část plná kvant, entropie a spinových sítí pak byla převzata nejspíš z přípravných skript na přírodovědeckou fakultu jakési univerzity, část třetí -filozofická- pak nejspíš měla posloužit jako diskuzní palivo pro filozofickou fakultu téže univerzity... Asi nemohu * poctivě ohodnotit populárně naučnou knihu o podstatě času, ve které je filozofie tím nejjednodušším článkem k pochopení, nicméně za to, že mne tahle kniha dostala ZA hranici mého smýšlení o čase, jakož za sečtělost a poetičnost autora, dám aspoň doporučení (ovšem s výhradou – mějte už o kvantové fyzice něco načteno).... celý text

Dlouhý John Silver 3 a 4 2018, Xavier Dorison

Dlouhý John Silver 1 a 2 2018, Xavier Dorison

Píseň o starém námořníku 1949, Samuel Taylor Coleridge

Původně jsem chtěl tento komentář napsat ve verších, ale psát verše na takové verše... to už bych si mohl rovnou nasadit papírovou čepici a stoupnout si na hranici. Jelikož je tato báseň v češtině prakticky k nesehnání, sáhl jsem po původní jazykové verzi od nakladatelství Macmillan a upřímně řečeno, místy jsem si připadal jako po obcování s rejnokem, jelikož jsem byl naprosto elektrizován... Vyprávění starce, který kdysi během výpravy na Jižní pól zastřelil racka -původce dobrého větru a blahobytu celé posádky- čímž odsoudil své kolegy k okamžité smrti a sebe k utrpení na moři a následně k doživotnímu utrpení i na souši, bylo k neodložení a s velkou pravděpodobností se stane i mou nejoblíbenější básní vůbec. Ne nadarmo pochází toto dílo z knihy, která odstartovala romantismus v Anglii (a také inspirovalo spoustu dalších umělců, namátkou třeba Iron Maiden). Tuto báseň mohu s čistým srdcem doporučit i těm, kteří poezii neholdují, jelikož je lehce uchopitelná, přesto ovšem její sdělení není banální. A pokud si bude potenciální čtenář tohohle komentáře chtít udělat radost, může také sáhnout po vydání od Macmillanu, které disponuje malým formátem, pevnou vazbou, plátěnou záložkou, zlatou ořízkou stránek a ilustracemi francouzského dřevoryteckého démona alias Gustava Dorého.... celý text

Dobrodružství Sherlocka Holmese 2021, Arthur Conan Doyle

Nuže Holmesi, starý brachu, je čas se rozloučit. Těch devět případů uteklo jak voda a já jsem rád, že jsem mohl aspoň přes papírovou bariéru asistovat svému oblíbenému narkomanovi a exotovi. Případy sice byly šity podle jednoho vzorce, ale dedukčně-sebedestrukčně-teatrální schopnosti Holmesovy a literární schopnosti Watsonovy (případně Doylovy) z každé povídky učinily prudce čtivý žánrový skvost. A vůbec nevadilo, že brach Holmes vše vyřídil takovou rychlostí, až Watson nestíhal věnovat se popisům, a jeho styl byl tedy někdy docela strohý... Ve vázané kronice Holmesových případů od nakladatelství 1400 může laskavý čtenář nalézt tyto případy: -Spolek ryšavců -Záhada Boscombského údolí -Ohyzdný žebrák -Strakatý pás -Berylová korunka -Stříbrný lysáček -Makléřův úředník -Musgraveský rituál -Námořní smlouva Vskutku bych nevzhrdl porcí navíc.... celý text

Černé díry: Reithův cyklus přednášek pro BBC 2017, Stephen William Hawking

Tahle publikace je praktickou ukázkou singularity, jelikož navzdory velmi malému prostoru a malému formátu -ta knížka by i v ruce hobita vypadala jako krabička od sirek- je doslovně těhotná masivním množstvím informací pro laiky. Věci tu jsou vysvětleny sice polopaticky, ale představivost bych si během četby rozhodně nepřepínal do úsporného režimu, neboť při pasážích o horizontu událostí, teoriích vědy v kontextu nepěkných vlastností děr a desetirozměrných nadvesmírech ji rozhodně budete potřebovat. Ale četba je to krátká a zajímavá, velmi dobře poslouží jako takový aperitiv před rozsáhlejšími díly na téma černých děr. A taky tam jsou humorné, někdy lehce pornografické ilustrace. No a české vydání má skvostnou obálku. Takže tady za 5 pohlcujících *.... celý text

Einstein: Jeho život a vesmír 2018, Walter Isaacson

Když jsem si tuto knihu konečně po dlouhé době přemýšlení zakoupil, byl jsem jako ruští vojáci, stahující se z Černobylu – celý jsem zářil. Konečně mám v ruce TU knížku o Einsteinovi, o které jsem toho tolik četl, která také tvořila základ báječného seriálu s Geoffrey Rushem a díky níž budu při posezeních s přáteli svítit jako sarkofág Marie C. Skłodowske. A po čtvrtletém boji nejsem zklamán – Isaacson bere Einsteina pěkně z gruntu, až se divím, že vývod z předků nedělal rovnou od Mojžíše či Abrahama. Popisuje tu Albertovy rodiče, jeho prvotní zájmy o kompas a magnetické pole, ale také vyvrací zažitý mýtus, že se Einstein špatně učil. Na rozdíl od některých kolegů dole si nemyslím, že by Isaacson provozoval rektální alpinismus směrem k Einsteinovi – na spoustě míst ukazuje, jak velký génius prakticky vyjebal se svou první ženou a mladším synem (a jak zase společně podělali prvorozenou dceru), jak se snažil zasahovat do milostných záležitostí svého staršího syna nebo jak se jako správný chlap stavěl k mnohým problémům zkrátka tak, že utekl k rovnicím. A právě tohle dělá z této knihy obraz barevný, nikoliv jen uhlovou skicu... Český doslov od pana Bičáka mi místy přijde jemně žlučovitý (Isaacson sice napsal o Einsteinovi, ale o jeho dlouhodobém ročním působení v naší milované Praze se ten bakaný Amík moc nezmiňuje), ale je možné, že pod vlivem tak monumentálního díla jsem byl zkrátka na krátký doslov moc... přísný.... celý text

Conan z Cimmerie. Svazek I 2018, Jean-David Morvan

Nechal jsem se unést novou výběrovou (snad)sérií od Arga, která bude věnovaná Conanovi, a sáhl i po komiksovém zpracování legendy žánru „sword and sorcery“ (spíše by se to ale mělo jmenovat „fight n'fuck“). Bylo velmi příjemné, že každou povídku dělal někdo jiný, a tak v té první Conan vypadá jako Mel Gibson říznutý mladým Pavlem Trávníčkem, ve druhé jako Princ z Persie po užití projímadla a v té třetí jako nabušený hipster dělající cosplay Vikinga. Díky tomu si každý najde toho svého barbara. Po příběhové stránce to bylo výživné jako polévka ze sáčku za 3 ,- (ani v rámci komiksového média bych to nedal na piedestal), byť opravdu tomu nemohu upřít zábavnost a tempo. První příběh se točil kolem bitvy a jakkoliv byl pěkně ztvárněn, cosi tomu chybělo. Druhý příběh vykazoval známky výtvarného „disneyovství“, ale příběhově byl o několik stupňů zajímavější, než jeho předchůdce. Poslední příběh byl laděn do modra, a tíživá atmosféra spolu s kresbou tenhle příběh v rámci této knihy vyzdvihla. Nesměla zde chybět ani erotika, ale pro nás, studenty a absolventy Jodorovského-Mannarovy Vysoké Školy Komiksové Pornografie „Borgia“ byly zdejší výjevy, jako náznakové zadní spojení či hnětení ňader, uvolněně cudnými, nad kterými by se nepozastavily ani pečovatelky z Nápravného Zařízení pro Neposedné Jeptišky. Vlastní kapitolu pak tvoří technické provedení svazku: velký formát, pevná vazba, bonusový materiál, plátěná záložka, mapy na předsádkách, semi-reliéfní obálka, výborný překlad – Argo zkrátka ví, jak na to. Celkově dávám 3 barbarské *, neboť navzdory technické péči lodního vydavatelství se pořád jedná o adaptace (byť krásné) už tak kašovitého zdrojového materiálu.... celý text

Babička drsňačka 2012, David Walliams

Moje první „walliamsovka“ a jsem docela překvapený. Walliams napsal dětskou knížku sice místy obhroublou, zároveň ale poměrně k malému rozsahu hlubokou, kde tím nejlepším je právě některými zdejšími komentátory zamítnutý devastační konec (jehož podáním me autor přesvědčil o svých určitých kvalitách). Pouhé 4* dávám za rychlý počátek – být autorem, více bych rozvinul klukovo opovržení vlastní babičkou, v kontextu zbytku knihy by to bylo daleko zajímavější. Argo si tentokráte u mne vysloužilo mínus za polotuhou vazbu. V pevných deskách by to bylo daleko lepší... Teď bych se rád zastavil u těch výkřiků, že kniha není pro děti, je obhroublá, nemorální atd. Lidi, co to tady píší, knihu asi nečetli nebo si dali pouhý „akademický průřez“ (počátek-střed-konec). Jinak by věděli, že kniha nenavádí ke zločinu, snaží se poukázat na častý postoj k seniorům a ukázat „boj“ i z jejich strany barikády. To, že je místy obhroublá je sice pravda, ovšem tyto vtípky velmi často kompenzují nějaké hlubší sdělení, čtení tak odlehčují. A upřímně – v době, kdy si prakticky i osmiletý může v klidu na Pornhubu pustit kvalitní anal party, je zmínka o babiččině kvikajícím zadku, který tak pobuřuje některé zdejší moralisty, docela směšná. Osobně raději mírně obhroublého Walliamse s přesahem, nežli disneyovsky čistého, emocí a přesahu zbaveného, rodinného Riordana. Howgh, dopsal jsem.... celý text

Bomba 2021, Laurent-Frédéric Bollée

Po Moorových Strážcích jsem hned sáhnul po dalším komiksu, který mi tu už ležel nějaký pátek. A upřímně – jsem rád, že jsem po tomhle titulu sáhnul, poněvadž jsem si s definitivní platností potvrdil, že komiks JE uměním, DOKÁŽE plnohodnotně vyprávět plnokrevné příběhy (zde snad i zastínil i ony Strážce), a na každého, kdo tvrdí opak na základě levných superhrdinských padesátistránkových sraček, by měla být svržena tato těžkotonážní rachejtle. Poprvé jsem se také u komiksu skoro rozbrečel. To když se odpařil hirošimský vdovec, jehož synové byli zabiti ve válce a on sám potrestán za pacifismus vězením. Nebo když se vědec, který s myšlenkou atomové bomby přišel (a který ji později aktivně bojkotoval) rozplakal nad novinovými titulky, hlásajícími nukleární útok na Japonsko. Nebo když jsem krok po kroku sledoval, jak se obyvatelé Hirošimy mění ve své zuhelnatělé karikatury... Měl jsem obavy z černobílého pojetí, ale vzhledem k tématice toto řešení bylo výborné (a co víc – pokroucená, spálená těla lidí křičících němými ústy hrůzou vypadají daleko naléhavěji právě bez barev). Velice pěkné bylo i scénaristické zpracování – od kulervoucího prologu, ve kterém se pompézně představuje uran jako vyprávěč, přes samotný Projekt Manhattan a přidružené události, až po doslov ve filmovém stylu „jak to s nimi dopadlo“ a znepokojivý dovětek. Mými jedinými výtkami by snad byl fakt, že historické postavy si čas od času nejsou podobné a děj je místy kapku rychlý (přivítal bych víc technických problémů a jejich řešení). Takže 10 radioaktivních * z 5, doporučení a zařazení do mého Komiksového Panteonu po bok Zatmívačky, V jako Vendety, Kameňáku a do jisté míry i Strážců.... celý text

Watchmen: Strážci 2005, Alan Moore

Konečně jsem se v rámci dovzdělávání dostal i ke Svatému Grálu komiksového žánru, no a upřímně řečeno tak nějak nevím. Příběh je to opravdu velice košatý, každý maskovanec má své problémy, svůj styl uvažování a počínání, nikdo není jednoznačně dobrý či špatný, přesto jsem občas míval pocit, že Moore si asi tu a tam zadunil kapku víc, jelikož ty řeči občas připomínaly nesrozumitelné kecy společensky unavených příbuzných v pozdních hodinách po rodinné sešlosti. Taky jsem měl problém pochopit zapojení pirátského minipříběhu do toho hlavního, nicméně i tak si tento počin u me vysloužil 4*, a to díky rozebrání fenoménu superhrdiny a jeho logické dekonstrukce (co člověka motivuje, aby si vzal jistý druh oblečení a začal si přezdívat Mr. Tanga, stejně jako následné problémy se stárnutím a s úpadkem fyzických schopností. To vše navíc napojeno na reálný superhrdinský boom 30. let), smrtelnosti postav, výtečné kresbě plné zajímavých detailů, mezičlánkům (ve kterých Moore potvrdil, že mu žádný styl není cizí) i závěrem, který stanovil interesantní etický oříšek ne nepodobný ospravedlňování užití atomových pum na Hirošimu a Nagasaki. Kéžby i naši mainstreamoví komiksáři dokázali konečně napsat něco podobného a nesázeli jen na infantilitu a kozatice (nic proti nim, často jsou fajn).... celý text

Jirkův vesmírný lov pokladů 2009, Stephen William Hawking