HerrPilot
přečtené 254
Vyzdvižení ponorky Hunley - Pozoruhodná historie a návrat ztracené konfederační ponorky
2003,
Brian Hicks
Noir
2020,
David Hine
Opět po krátké době jsem dostal komiksovou náladu, zároveň jsem nechtěl svá krásná modrá očka zatěžovat vskutku šedesátkovým množstvím barviček a do třetice jsem si v posledním roce poměrně oblíbil detektiva Marlowa. Po čem bych měl v takovém případě šáhnout? Po whiskey a očním bělidle? Naštěstí můj oblíbený internetový „robotický“ antikvariát přispěchal s alternativním řešením v podobě právě této publikace. Tmavého, hláškujícího Spideyho jsem znal již z onoho úspěšného animáku s pavoučími multiverzy a tak sázka na Noir se zdála být jistější než průjem po GUTTALAXu. A taky že jo. Je tu všechno – hutná atmosféra, určitá spletitost, korupce, femme fatale, ubohé čtvrti, násilí, nejednoznačný antihrdina (zvláště postava Uricha byla takřka čistokrevným noirem), jen ta přemíra alkoholu chybí. V druhé části se ještě zvyšuje násilí do té míry, že jsem po několika dekádách ocenil superschopnost svého žaludku nepřipravit mne násilnou formou ani o drobek svého těžce zaplaceného chleba vezdejšího; taky se zde přidává rasová nesnášenlivost. Pět hvězd nedávám z jednoho prostého důvodu: bylo to velmi, velmi krátké. Rozuzlení první části přišlo rychleji než smrt na Marii Antoinettu (a že to je fakt konkurence!) A ani druhá část moc nezaostávala – byť k dobru jí musím přiznat, že pohledem na promáčeného, poníženého a nechtěného doktora Octaviuse mne donutila politovat záporáka a to se v beletrii dycinky cení. Kol a kolem hodně pěkný alternativní Spiderman (zatím asi můj nejoblíbenější), který vyniká tvůrčím přístupem ke starým Marvel postavám (byť Parkerovy schopnosti mohli vysvětlit trochu jinak, reálněji) a pěknou, noirovým žánrem inspirovanou, atmosférou.... celý text
Podivná záležitost se Skákajícím Jackem
2014,
Mark Hodder
Někdy to připomínalo jízdu na skateboardu, který si před vteřinou uvědomil, že neměl štěstí a nenarodil se jako koloběžka. Taky to vyžadovalo trpělivost. Autor jel skutečně tvrdě, nic pro něj nebylo dostatečně šílené; představuji si, že doma na stěnu nalepil směs viktoriánských postav, míst, událostí a pak na ně házel šipky. Z fakt velkého zásobníku. Přibližně vprostřed se mi ta dělostřelba šíleností začala zajídat, podobně jako Adolfovým vojclům u Kurska, ale řekl jsem si brachu, co chceš v tomhle vlaku dělat jiného? Čumět na bandu hutníků, kterak dobrovolně a s radostí odepisují, s pomocí jistého slovanského boha, své šedé buňky? No, a tak jsem se vždy poslušně vrátil do alternativního Londýna... ... a dobře jsem udělal. Ve druhé polovině se příběh soustředí na samotného Skákajícího Jacka a před čtenářem se rozprostře jeden z nejdojemnějších příběhů fušérských cestovatelů časem za poslední dekádu. A za to přidávám jednu hvězdu. Obecně mi to přišlo místy o dost méně uvěřitelné, než podobně praštěné a situované Brány Anubisovy, které ale ještě nemám zcela dočtené. Místy to zachraňovaly postavy, občas nějaké zajímavé myšlenky a někdy i novátorské vulgarismy geneticky upravených papouchů. Bez přepálených vynálezů bych se obešel. Celkem tedy 3* plus jedna za Jackův příběh. Nicméně mýtus o Jackovi má autor vyrešeršovaný opravdu na výbornou, v prakticky všech případech vycházel ze skutečných hlášení napadených děvčat. Mimochodem, Skákající Jack byl s největší pravděpodobností inspiračním zdrojem pro našeho Péráka.... celý text
Sbohem buď, lásko má
2002,
Raymond Chandler
Sedím u počítače, nedělní odpoledne utíká jako závodní kůň po salámové pohrůžce, usrkávám z jablečného Jupíku, který jsem si pro větší efekt nalil do sklenky na whisku a přemýšlím, co o téhle knížce napsat. Vlastně šlo o mou první originální „marlowovku“, nikoliv o napodobeninu od jiného spisovatele. Před četbou jsem, poučen popisem žánru, očekával detektiva v baloňáku s kloboukem, naraženým do čela, třídenním strništěm, dechem v dutině ústní dobře uleželého nápoje a tváří svou morfologií připomínající pole u Verdunu krátce po skončení Velké války, kterak klátí ženy i barové podvodníčky (každé jinak, samozřejmě), žehrá na život, pije, bloumá městem, a občas si jen tak z legrace zavyšteřuje, aby dámě z finančáku koncem měsíce ušetřil hovor ohledně prázdného políčka, nadepsaného „Příjmy“. A to jsem také dostal. Phil Marlowe pije, vyšetřuje, žehrá a lumpy kosí nejen pěstmi a olovem, nýbrž také dobře načasovanými Molotovovými koktejly sarkasmu a nihilismu. Pravda, milování a vražedná zápletka jsou zde opomíjeny jako milostný život tasemnic, ale dle Chandlerovy biografie od Toma Hineyho autora zajímala vždy spíše atmosféra příběhu, než zápletka. A upřímně řečeno tady mi to fungovalo. Úžasný noir se zajímavými postavami, atmosférou a ještě lepšími popisy (kupříkladu popis nesmělého brouka v policejní kanceláři z hlavy nevyženu ani více jak měsíc po dočtení), formující asi nejzábavnější non-parodickou detektivku, jakou jsem doteď četl. Při něčem takovém nemohu jít pod 5* a do zásobníku si nabíjím první „marlowovku“ – Hluboký spánek. Dobrou noc.... celý text
Orel Deváté legie
2011,
Rosemary Sutcliff
Nuže, po beletristických knihách o druhé světové válce a Vikinzích jsem se rozhodl sáhnout po příběhu z ještě dávnějších dob, kdy muži chodili do boje nazí a svého milovaného ptáka nosili pěkně vysoko. O této knize jsem předtím již slyšel, stejně jako o titulní legii, a jelikož splňovala výše uvedené požadavky, s důvěrou jsem prolomil její hřbet. A po dokončení téhle cesty musím říci, že šlo o velmi pěknou a čtivou mládežnickou knihu. Počátek na jihu Británie byl sice pomalejší, než české úřady při vyřizování invalidního důchodu, nicméně s odchodem hrdinů na sever se kniha dostává do tempa, za které by se ani Zásilkovna nemusela stydět. Knihu samozřejmě trápí cejch knihy pro mládež, takže otrok se zde může poměrně rychle stát římským občanem, řeší se tu nehynoucí přátelství mezi mladým Římanem a mladými Brity, a v neposlední řadě nálepka Young literatury zajišťuje, že to nemůže skončit vyloženě špatně. Toto samo o sobě by stačilo tak na solidní 3*... ALE pasáže, odehrávající se na severu Británie, jsou popisově velice působivé a atmosférické, autorka Devátou legii nešetří (docela se mi líbí, jak s ní naložila) a onen happy end je nikoliv cukrkandlově americký, nýbrž zasmušile britský. Ty tři bych dal, ale kniha oplývá mnoha dalšími plusy (a navíc je docela melancholická), proto tam s důvěrou posílám Pátou legii Hvězdnou.... celý text
Morgenland - Za největším tajemstvím Třetí říše
2018,
Richard Sklář
Knihu jsem zakoupil pod dojmem anotace na jistém serveru s ojetými knihami, abych zase měl nějakou válečnou alternativu do vlaku (po Tisíc sluncí od Scarrowa, která se mi líbila), a po přečtení zdejších komentářů se má očekávání propadla natolik, že na ně musela naběhnout parta ostravských horníků. A ono překvapivě se mi to četlo dobře, byť první polovina drhla způsobem, jakým dobře navazelínovaná prdel nedrhne. Současné i minulé postavy mi byly sympatické (možná proto, že do Ostravy velice často dojíždím a tak nějak rubikovsky mi do toho zapadly), atmosféra se místy zahustila takovým způsobem, že do potravinového NUTRI-SCORE by museli přidat další písmeno a ocenil jsem také napojení této knihy na lore/kontext, vybudované kolem oné domnělé nacistické tajné zbraně (pro jejíž existenci v reálu nejsou pražádné důkazy, leč to některé neodradí; schválně nechť případný zvědavý čtenář tohoto komentu pogooglí Rudolfa Lussara). Během čtení jsem vypouštěl faktografickou správnost předkládaných informací a bral to celé jako skutečně alternativní historii (tedy takovou, v níž jsou polští partyzáni v Breslau, kde skutečně funguje další kvazi nacistická tajná zbraň- Die Glocke a kde američtí piloti po válce skutečně spatřují neidentifikovatelné vzdušné věci). Možná nacistické tajné zbraně zde mohly mít větší roli, ale někdy i cestu dvou literárních mrzáků je zábava pozorovat (důraz na literárních) Oproti Tisícu sluncí je tato kniha pomalejší, není zde nonstop akce jako v Lidlu a postavy mi připadají životnější, než v TS. Společným pojítkem obou knih by snad mohl být závěr, vedený do ztracena (ano, události z konce války zde NEMAJÍ dopad na budoucnost, resp. budoucnost zde není výrazněji odlišná od toho, co se po válce skutečně dělo). Za závěr, pomalejší rozjezd a jednání postav leckdy nelogičtější, než jednobarevná Rubikovka, strhávám 1,5* a díky pozdější čtivosti zaokrouhluji na 4. P.S. Nezaregistroval jsem, že by nějaký zdejší SSman mluvil ostravským nářečím (jeden po určitou dobu mluvil takovou tou popkulturní čěmčinou, známou z Alles Gute!)... celý text
