het2 přečtené 112

Štěkot uvázaných psů 2021, Jakub Dušek

Tohle je pecka. Strašně moc se mi to líbilo. Jak píše trudoš níže, je to vyzrále. To je slovo, které celé dílo asi nejlépe vystihuje. Příběh sám je originální a směr, jakým se odvíjí celkem nepředvídatelný. A v tom příběhu navíc není nic černé a bílé, nejsou tam žádná morální klišé a celé je to až po parádní finále naprosto uvěřitelné (možná až na policistku Jarošovou). Hrozně moc jsem se bál, aby to nedopadlo jako filmové noir "Ve stínu", které přes všechny svoje klady, ztrácelo každou minutou právě díky té (ne)uvěřitelnosti. Tady je to jinak. Jakub Dušek tohle zvládnul na výbornou. Od prvního obrázku až po ten poslední.... celý text

Artuš 2021, Kieron Gillen

Na jednu stranu celkem zajímavá a neohraná variace na Artušovskou legendu (a nejen na ni), na druhou stranu to vlastně není ničím dalším vyjímečné. Troufám si říct, že si to za týden už nebudete pamatovat. Je to vlastně jen další dobrodružná historka nesoucí se v poměrně odlehčeném tónu (občas se i nějaký ten vtípek povedl, to uznávám), která je ale na můj vkus vyvedena v příliš pestrých barvách a takové té moderní čisté kresbě, která mi k tomu příběhu a světu moc neseděla. Plusem je, že ten příběh je více méně uzavřený. Ale nevím, další díl si asi nechám ujít...... celý text

Doomboy 2021, Tony Sandoval

U Sandovalova "Vodního hada" jsem napsal, že je to prostě krásný a nic dalšího nemá smysl psát. Byl jsem unešenej, okouzlenej, dojatej...To všechno platí i u "Doomboye", ale tady mám potřebu toho napsat víc, takže je jasné, že budou nějaká "ale" :) Příběh je fajn, ale je to tak o třetinu delší než by mělo být. Nevadilo by mi, kdyby ta "výplň" byly Sandovalovy snové a surreálné kresby, tady je to ale často spíš takové přešlapování. Linka s Rickem a později s Trevorem a Špagetou mi přišla zbytečná. Asi pro Tonyho Sandovala nějaký smysl měla, ale mně unikl... Výtvarně je to zajímavé, ale "Vodní had" mi přišel vyzrálejší. Tady je pár dechberoucích obrazu, kdy to Sandoval naplno rozbalí (hlavonožci), ale je jich překvapivě málo. A nemám rád ten formát "naležato" do knihovny se to dát pořádně nedá a blbě se to čte :) Bonusy na konci jsou super a ta poslední kresba (od Francois Amoretti) nádherná. Chtěl bych plakát na zeď, tak v A2 :D. Takže, líbilo se mi to, ale čekal jsem víc. Pokud Comics Centrum vydá dalšího Sandovala (a že je ještě z čeho vybírat), určitě si to pořídím, ale druhý "Vodní had" tohle není...... celý text

Studené světlo hvězd 2021, Pavel Fritz

Parádní sbírka, které ale k dokonalosti přece jen pár věcí chybí. Ale než se do toho pustíme, je potřeba varovat, že zhruba polovina povídek už autorovi vyšla v jeho předchozí sbírce "Archa zrůd". To Vás může nepříjemně překvapit. Na druhou stranu je tu dost nového a kvalitního čtení. Autorovo zdůvodnění, že zatímco předchozí sbírka byl žánrový mix, tady chtěl mít pohromadě všechny své science fiction povídky, beru tak napůl. Každopádně minimálně pro mne je "Studené světlo hvězd" lepší a vyváženější než "Archa zrůd", takže pokud byste měli vybrat jednu sbírku, zkuste tuhle. Zklamaní rozhodně nebudete. Řada povídek ("To, co milovalo Arthura Brookse", "Kam plují harmy", "Roky naší lásky") je skvělá a troufám si tvrdit, že pokud by vyšly anglicky, sklízel by autor ve světě zasloužený úspěch. Pavel Fritz hýří nápady a opravdu píše sci-fi světového formátu. O tom žádná. Bohužel se ale u některých povídek příliš snaží o strhující a nečekanou pointu až tak, že tím ve finále zabije vlastní text. Často tak moc tlačí na pilu, že pokud pomine ten wow efekt a ohlédnete se zpět, řada věcí přestane dávat smysl a genialita se rychle propadá do průměru. Tohle je asi moje největší výtka k autorově tvorbě obecně i k celé knize. Když se ale tuhle honbu za pointou Pavlu Fritzovi podaří ukočírovat a vybalancovat stojí to za to. Ještě mi chybí pár dalších drobností. Například, že u obdobných autorských sbírek bývá zvykem pár slov autora ke každé povídce (např. o inspiraci a tak). Tady bohužel kromě kraťoučkého úvodu a závěrečného medailonku nic není. Jedna z věcí, co mne při čtení také opravdu zajímala je autorův spisovatelský vývoj, bohužel díky tomu, že jednotlivé povídky nejsou datovány, můžeme jen spekulovat. Ale to jsou vlastně už jen drobnosti. Jo a taky jsem nepochopil, proč je jednoznačně nejslabší povídka sbírky ("Pláž") hned na začátku. Já bych jí schoval tak, že by se najít nedala :) Každopádně tohle je opravdu příjemné čtenářské překvapení letošního roku a celkem pravděpodobně adept na jednu z nejlepších letošních sci-fi knih. (Jako obvykle jsem se víc rozepsal u jednotlivých povídek)... celý text

Anthropoid aneb zabili jsme Heydricha 2021, Zdeněk Ležák

Ach jo:( Strašně moc bych chtěl dát tomuhle komiksu absolutní hodnocení a vychválit ho do nebes, ale já prostě nemůžu. Příběh Gabčíka a Kubiše, jejich spolubojovníku a spolupracovníků, desítek známých a tisíců neznámých, kteří za svoji odvahu zaplatili cenu nejvyšší a nebo se jen staly nevinnou obětí nacistického terroru, je příběhem, který bychom si měli vyprávět, který si musíme neustále připomínat a na který nesmíme nikdy zapomenout. Vkládal jsem proto do komiksu autorské dvojice Ležák-Kocián velké naděje, doufal jsem, že to, co udělali pro československé legionáře se jim podaří zopakovat pro druhý odboj. Už "Tři králové" mne ale nepřesvědčili. A s Anthropidem je to bohužel ještě mnohem horší. Problémů je hned několik. Za prvé je to zpočátku příliš široký záběr pokrývající celou řadu výsadků a tím značná roztříštěnost děje a nemožnost identifikovat se s postavami. Díky tomu je například domácí odboj redukován na pár postav a pár obrázků. O pozadí a přípravách akce se nedozvíme nic. V rámci nutnosti sdělit čtenáři to nezbytné minimum spolu postavy diskutují věci, které by si v rámci utajení ve skutečnosti řekly jen s těží. Ve zdůvodnění proč právě Heydrich (jak v úvodu, tak komiksu samém) je naprosto opomenut osobní rozměr celé akce pro plukovníka Moravce a jeho spolupracovníky. Moderní historiografie stále více a více klade důraz ne na promyšlený kalkul, který měl vyzdvihnout československý odboj v očích spojenců, nýbrž na jeden z nejstarších lidských motivů vůbec - a to odplatu, nejen za vraždu generála Josefa Bílého, ale i dalších představitelů Obrany národa a dalších odbojových skupin. Moravcovým záměrem bylo pravděpodobně mnohem více ukázat nacistům, že elitu českého národa nemohou beztrestně likvidovat a že si sami nemohou být nikde jisti svým bezpečím. Přes všechny hrůzy které následovaly se mu tohle zcela nepochybně povedlo. Ale zpět k oné zkratkovitosti. Je to právě ona, která v závěrečných stránkách ubírá komiksu na síle (např. výslech Vlastíka Moravce). Pokud neznáte celý příběh a neznáte postavy, bude to pro Vás jen pár obrázků, často vytržených z kontextu, které Vás těžko zasáhnou tak, jak by asi měly. A to je strašná škoda. Jedním z dalších problémů je kresba. Občas je monumentální (výsadky v úvodu, černý mercedes, některé panely s Heydrichem), ale v Kociánově pojetí všechny postavy vypadají tak nějak staře. Vždyť většině těch kluků, kteří se v průběhu roků 41 a 42 snesli na padácích na území rodné vlasti nebylo ještě zdaleko třicet. Na Kociánových obrázcích vypadají ale tak na padesát. Opět další z věcí, která sráží emocionální dopad jejich osudů a celého komiksu... Vlastně mne napadlo takové přirovnání, vezměte si starý filmový "Atentát", odhlédněte od jakýchkoliv moderních výzkumů historiků a prostě si ho jen přetáčejte, každou zhruba minutu pauzněte, podívejte se na "obrázek" a fastforward vpřed a znovu pauza. A to je Anthropoid:( Není tam nic navíc, nic nového, a pokud má být smyslem přiblížit tenhle kus historie nové generaci, tak ta forma i obsah jsou špatné. Strašně moc mne to mrzí, ale i filmový Anthropoid s Dornanem a Murphym, udělá větší službu. O vynikajícich Šulcových "Dvou proti říši", televiznímu projektu "Heydrich - konečné řešení" či četných publikacích a rozhovorech našich historiků v čele s Eduardem Stehlíkem ani nemluvě. Takže hodnotí se mi to strašně těžko. Jako adaptace jedné z nejdůležitějších kapitol naší moderní historie, toho, co by mělo spoluvytvářet naší národní identitu, je to prostě špatné:( Ale i přes to to má svůj význam a kvituji s povděkem snahu autorů i Arga. Když za nic jiného, tak alepoň za to připomenutí. Myslel jsem, že dám tenhle komiks přečíst svým klukům, ale neudělám to. Radši chci, aby viděli Gabčíka, Kubiše a nebo třeba kapitána Morávka, tak, jak si je představují, když jim o nich vyprávím...... celý text

Conan z Cimmerie. Svazek III 2021, Régis Hautière

Třetí svazek francouzských adaptací Howardova Conana je zatím nejslabší. Tak trochu to odpovídá prvnímu dojmu z obálek. Argo jako tradičně dává na výběr ze tří (každá dělaná kreslířem jedné z adaptací) a zatímco u prvního a druhého svazku jsem se nemohl rozhodnout, která je lepší, tady se mi líbila vlastně jen jedna a to ještě ne úplně (ta Parkova). A stejně tak je to s obsahem, všechny ty adaptace jsou vlastně tak nějak průměrné. Rudé hřeby mají zajímavý vizuál, ale vlastně mi to přišlo nudné. Lidé černého kruhu jsou zmatení a kresba divná (zejména to šrafování). Nejlépe mi asi vycházi Zamboulské stíny, ale je to dané asi hlavně kvalitou originálu, který Gess jenom zvládl nepokazit. Více jsem to rozebral u jednotlivých povídek. Celkově spíš zklamání. Pořád jsem rád, že Argo tyhle adaptace vydává a doufám, že bude pokračovat, z pohledu produkce je to zvládnuté výborně, ale první dva svazky jsou o level někde jinde.... celý text

Češi proti Hitlerovi 2021, Eduard Stehlík

Nebudu se tajit tím, že mám Eduarda Stehlíka prostě rád. Obdivuji rozsah jeho vědomostí, jeho badatelskou činnost a schopnost být poutavým vypravěčem, který Vás dokáže pro svá témata nadchnout během pár okamžiků. A v neposlední řadě si ho pro jeho názory a postoje nesmírně vážím i jako člověka. Není tedy divu, že jeho nová knížka přeskočila pomyslnou frontu knih čekajících na přečtení rovnou na začátek. Ale protože tohle je knížka rozhovorů, není to knížka jen Eduarda Stehlíka, ale stejným dílem i Martina Brabce, který je díky svým rovněž enormním znalostem historie a historckých souvislostí Stehlíkovi rovnoceným partnerem a rozhovory vede s lehkostí a dokáže je často stočit zajímavým směrem. Samotné rozhovory jsou pak zaměřené na určitá témata historie československého odboje proti Hitlerovi s drobnými odbočkami ke vzniku Československa, legiím a období první světové války. Seznámí Vás s politickou situací a mezinárodními vztahy před druhou světovou válkou, situací v Československu, výstavbou opevnění, budováním jednotek SOS a přípravou armády na střet s nacistickým Německem, Mnichovskou konferencí, mobilizací a věnují se i otázce případné obrany republiky. Dále pak pokračují okupací a domácím i zahraničním odbojem. Poslední jsou pak věnovány například Slovenskému národnímu povstání, Pražskému povstání, vypořádání se s nacistickými zločinci atd. Autoři přinášejí celou řadu nových poznatků (např. i o akci Anthropoid) či méně známých faktů. Pro mne byla třeba nesmírně zajímavá čast věnovaná Bohuslavu Ečerovi, "československému lovci nacistů" a zakladateli mezinárodního trestního práva, z jehož myšlenek se vychází dodnes. Určitým bonusem je pak rozhovor poslední, který je věnován Eduardu Stehlíkovi samému, jeho profesní dráze a částečně též zamyšlení nad naší současností. Opět zajímavé čtení. Každý z rozhovorů je doplněn bohatou obrazovou přílohou. Fotografie pocházejí z osobních archivů Eduarda Stehlíka a dalších našich vojenských historiků. Některé z nich lze označit za ikonické, ale jiné zde s největší pravděpodobností uvidíte poprvé. Celou knížkou se od úvodu až po poslední stránky jako červená niť prolíná myšlenka, že Česká republika (potažmo Československo) má minulost a osobnosti, na které bychom měli být právem hrdí, že zdaleka nejsme národem švejků (v tom lepším případě) či zbabělců, zrádců a kolaborantů (v tom horším). Že tohle vše je jen lživá představa, kterou se v nás snažil minulý režim vyvolat a kterou se nás snažil indoktrinovat, aby v nás potlačil jakýkoliv odpor, hrdost na to kým jsme, kým byli naši předci a aby nás mohl lépe ovládat. Takový obraz nás samých bohužel ve velké části naší společnosti převládá dodnes. Zároveň to ale není idealizované čtení a autoři se nevyhýbají ani některým temnějším okamžikům např. z konce války. Tohle je knížka, která si zaslouží být čtena. Dlužíme to osobnostem i bezejmeným hrdinům, o kterých pojednává, dlužíme to naší vlasti a dlužíme to i sami sobě...... celý text

1947 2021, Mike Mignola

"A když se Ti na prahu zjeví ďábel, slabý a s nastaveným hrdlem, měl bys ho podříznout." Tak jo, tohle se povedlo. Po dlouhé době hodně slušný příběh z Hellboy/Ú.P.V.O. univerza, který není součástí hlavního dějového oblouku. Po zajímavém začátku a poviné seznamovačce s jedněmi z prvních agentů Úřadu, která je fajn, jsme měl lehké obavy, aby se z toho zase nevyklubalo jen další ždímání značky. Trošku to tam zhruba v půlce spěje, ale ta poslední pátá kapitola je skvostná. A to jak scénáristicky, tak po výtvarné stránce. Musím říct, že už mne Mignola dlouho takhle příjemně nepřekvapil. 4,5*... celý text

Podivné nebe nad východním Berlínem 2021, Jeff Loveness

Tak jsem zase jednou dostal něco úplně jiného než jsem čekal. A není to špatné, ale není to ani nijak extra dobré. Námět i příběh jsou zajimavé, nakreslené je to skvěle a konec je parádání (i když možná příliš melodramatický a obehraný, v takovém tom duchu jako třeba filmové retro "Ve stínu", které to vlastně i tou bezútěšnou atmosférou celkem připomínalo). Ale je to hrozně ukecané. Opět platí, že méně je někdy více. Být tady těch úvah o pravdě, o tom, kým doopravdy jsme, a co vlastně chceme, tak polovina, bylo by to mnohem údernější, takhle se to v tom plačtivém pseudofilozofování utápí. Škoda...... celý text

Slepozrakost 2011, Peter Watts

Miluju příběhy o setkání s neznámem. Ať už je to neznámo jakéhokoliv druhu. A ta vize, kterou nám předkládá Peter Watts je dechberoucí a množství nápadů omračující. Tohle není jen kniha o prvním kontaktu s bytostí/bytostmi naprosto cizími a nepochopitelnými v tom nejlepším odkazu Clarka a Lema, tohle je kniha zkoumající také (a možná mnohem více) lidstvo na hranici singularity (tak jak o ní před mnoha lety začal psát Vernor Vinge). A nebo už možná lidstvo za hranicí singularity, ve světě, který je vlhkým snem nejradikálnějších transhumanistů a noční můrou těch ostatních. S většinou postav, které se vydávají zkoumat mimozemský artefakt až někam na nejvzdálenější hranice Sluneční soustavy, a s jejich myšlenkami bychom nedokázali držet krok. Tak moc jsou nám vzdálené. A právě proto potřebujeme našeho vypravěče Siriho, který sice nerozumí, stejně tak jako bychom nerozuměli my, ale díky svému nadání dokáže tlumočit. Nejlépe, jak umí. Přebrat si to musíme sami. A to je asi největší úskalí "Slepozrakosti". Chápu, že tohle je autorský záměr, ale ta kniha je těžká, není jen "eganovsky" těžká, je ještě mnohem těžší. Jestli tohle vzdáte, nikdo se na Vás zlobit nemůže, ale byla by to sakra škoda. Fakt že jo, takových knih se ve světě objeví pár do roka. A kolik z nich si najde cestu na náš trh ani raději nemluvit. Škoda, že volné pokračování "Echopraxia" u nás asi nikdy nevyjde a tohle teda nevím, jestli v originále dám... P.S. Jen dodám, že po přečtení knihy a poznámek a odkazů, na můj seznam, "to si musím přečíst, ale nevím, jestli to pochopím" :) přibylo hned několik položek.... celý text

Slyšet jeleny zpívat 2021, František Šmehlík

Stejně jako nejspíš i mnohé z Vás i mne k téhle knize přivedl nápaditý název ve spojení se zajímavou obálkou. Zdejší solidní hodnocení (v tuto chvíli 87%) spolu s anotací mojí zvědavost jen prohlobily. A tak jsem se spolu s partou kriminalistů z Ostravy pustil do rozplétání záhádné brutální vraždy v odlehlé vesinčce někde v Beskydech. Je to jako by si "Případy prvního oddělení" daly dostaveníčko se severským thrillerem a sem tam pokukovaly po "Vraždách v Midsommeru" (zejména díky izolovanému prostředí osady na samotě a řadě svérázných, místy až absurdně působících, postav a hluboko ukrytých tajemství). Autorovi nelze nepřiznat jistý literární um i celkem solidní detektivní zápletku a její vyšetřování. Má to ale několik ALE. Předně (a to je patrné už od samotného začátku) je tam zbytečně moc postav a hlavně i zbytečně mnoho kriminalistů (minimálně třeba bez Davida, by se to obešlo úplně) a je dost obtížné se s tím hlavně na začátku nějak srovnat. Inu co snese televizní obrazovka, nemusí snést stránky knihy. Také se nemůžu zbavit dojmu, že se to dalo zvládnout bez té slovenské linky. Chápu samozřejmě proč tam je, ale určitě to šlo vymyslet líp. Největší problém mám ale s tou koncovkou, pachatel ještě jakž takž dobrý (taky jsem ho měl v hledáčku), i když motiv úvodní vraždy, spolu s časovou sousledností a tím, jak moc to měl připravené, nesedí s jeho motivací a jeho impulzivním chováním dál. Co bylo ale mimo, byla ta brutalita a nechutnosti (obzvlášť jeden její aspekt, který nechci ale spoilerovat) v závěru. Jako by se z toho celého najednou autor snažil udělat "Muže, kteří nenávidí ženy" po Ostravsku a pro mne to tím tedy celé vlastně zabil. Do té doby solidní detektivka se změnila v absolutní WTF. To co fungovalo Larssonovi tady nefunguje ani omylem, problémem je hlavně modus operandi pachatele a to co jsem psal výš. A ta brutalita to nezachrání. Protože opět narozdíl od Larssona, tady to nemá žádný hlubší smysl, cílem je jen šokovat... 2,5* --- P.S. Taky jste v tom majoru Václavu Cestovi viděli Bolka Polívku z Případů? Já se toho nemohl celou dobu zbavit...... celý text

Smršť 2020, Jozef Karika

"Smršť" začíná dobře. Tajemstvím a zneklidňující atmosférou tak trochu pokukuje po skvělé Karikově "Trhlině". Jenže v momentě, kdy se pátrání rozjede a knížka by měla začít nabírat na obrátkách dochází k naprostému opaku (s čestnou výjimkou pana Fajnara, a to hned několikrát). Napětí, strach a touha přijít záhadě na kloub? Nic z toho se strašně dlouho nedostavilo. Těžko říct proč. Řemeslně je to dobré... ale postavy jsou nudné a šablonovité (a jak je Karikovým zvykem i celkem nesympatické), děj utahaný a ta "babka" kolem které se to celé točí? No ta "babka" je prostě jen taková "babka" u cesty... dlouhou dobu nic víc. Ať se autor snaží sebe víc. A já se nudil. Vlastně mne to začalo jakž takž bavit až v poslední čtvrtině, zhruba od přejezdu hranic, kterou tady paradoxně část hodnotících zatracuje. To je dle mého část, kdy nejen onen tajemný fenomén, ale i Karika sám, začne konečně ukazovat svou sílu. Atmosféra houstne, zkoumání povahy reality (i když nijak převratné) z mnoha úhlů pohledu (psychologie, filosofie, kvantovka) mne bavilo a Karika je prostě v popisu těchhle "trhlin" a stržených opon dobrý. A i ten konec by ušel. Nebýt toho naprosto zbytečného několikastránkového závěru, který vlastně úplně změnil vyznění celé knihy. Škoda... --------- Poznámka pod čarou: Pokud se chcete bát každého zaševelení větru, přečtěte si raději Bradburyho "Vítr". Zabere Vám to mnohem kratší dobu, ale bát se budete mnohem déle. Vlastně asi napořád ;)... celý text

Vstříc mrtvým vodám 2021, Mike Mignola

S Mikem Mignolou to začíná být problematické. Kouzlo původního Hellboye se někam vytratilo a Mike sám se navíc začíná děsivě opakovat. Vlastně začínám mít raději Arcudiho a sérii Ú.P.V.O. I tam se ta romantika a kouzlo ztratilo, ale alespoň ustoupilo monumentálnímu boji o osud světa a je tam patrný nějaký tah na branku, vše směřuje k apokalyptickému finále a kromě toho je tam zajímavý vývoj postav. Mignola se jen plácá pořád v těch samých "mrtvých vodách" (cha). Tady navíc míchá na padesáti stránkách tolik motivů a témat, že to sám nedokáže ukočírovat a tak z toho ve finále poněkud trapně uteče. A myslím, že stejnou pointu už použil minimálně jednou. Kresba sama o sobě je fajn a hezky evokuje to 19. století, ale k Hellboyovi mi zrovna dvakrát nesedla. Znovu musím zopakovat, že nechápu proč se Comics Centrum nesoustředí na hlavní linku Hellboye a Ú.P.V.O. a nedotáhne to už konečně do konce. A tyhle zbytečnosti a spinoffy (z nichž většina vyšla až po End Days) nenechá na později nebo se na ně nevykašle úplně. Za těch skoro dvacet let bychom si to dokončení už konečně zasloužili... 2,5*... celý text

Výjezdovka 2021, David Urban

Jestliže se první povídková sbírka pražského kriminalisty Davida Urbana nesla ve znemaní thrilleru a zapeklitých detektivních příběhů, ta druhá nám dává mnohem víc nahlédnout pod pokličku policejní práce. Na jednu stranu jsou příběhy z Výjezdovky občas mnohem "obyčejnější" a drží se více při zemi, na stranu druhou si troufám říct, že neexistuje mnoho spisovatelů a knížek, které nám skutečnou práci kriminalistů předvedou takhle zblízka. Za to jednoznačně palec nahoru a pokud Vás právě tohle zajímá, není vůbec o čem přemýšlet. Tohle je knížka pro Vás. Napsané je to parádně a při čtení máte prostě pocit, že k jednotlivým případům vyjíždíte spolu s Edou, Markem a Robertem v jejich transportéru. Občas Vás zamrazí, občas Vám bude smutno a občas se nahlas zasmějete. A schválně si můžete zkusit představit, jak byste se v jednotlivých situacích zachovali sami... (Jako obvykle jsem se více rozepsal u jednotlivých povídek)... celý text

Dracula (komiks) 2021, Bram Stoker

Nepochybuji o tom, že jedním z důvodů, proč Georges Bess přišel na svět a stal se výtvarníkem bylo, aby jednou nakreslil Draculu. A možná skutečným důvodem, proč Stoker Draculu napsal bylo, aby ho Bess mohl po více než sto letech nakreslit. Je to úžasné, je to děsivé, je to monumentální a je to krásné. Nemám prostě slov. Na některé obrazy jsem hleděl dlouhé minuty a ztrácel se v nich. Ať už je to starý hřbitov ve Whitby z úvodu, vrcholky Karpat, prastaré hrady a hluboké transylvánské lesy nebo třeba překrásná a děsivá Lucy kráčející zpět ke své hrobce s dětským tělem v náručí. Tohle je nejlepší zpracování Draculy. Žádný komiks (sorry Miku Mignolo), žádný film, prostě nic mu nesahá ani po kotníky. Těch dvě stě stran uteče jak voda a je to málo, chtělo by to víc. Já bych rozhodně víc chtěl. A to je snad jediná výtka - v druhé půlce občas působí děj trochu zkratkovitě. Obzvlášť v porovnání s první částí zpracovávající Jonathanův deník je děj v Londýně spíše sledem krátkých epizod a čtenář neznalý příběhu se možná může trochu ztrácet. Ale vše je zapomenuto v okamžiku, kdy se hrdinové nalodí na loď do Varny a příběh se řítí vstříc velkolepému finále. Tohle budu číst ještě mnohokrát.... celý text

Joker 2012, Brian Azzarello

Na to naše krásné rčení "Kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti." potřebuje Brian Azzarello 120 stránek:) Ale je to cajk, odsýpá to, Joker je šílenější než kdy dřív a je tam pár silných momentů a dobrých hlášek. Nemůžu říct, že jsem se bavil, ono z toho ve finále totiž spíš mrazilo. A to je vlastně dobře, ne, pane Frost?... celý text

Cyberpunk 2077: Trauma Team 2021, Cullen Bunn

Myšlenka Trauma týmu mi učarovala už před víc jak dvaceti lety, kdy jsme hráli pen and paper RPG Cyberpunk 2020. Byli jsme tehdy banda rozmanitých postav, ale jedno jsme měli společný, každej z nás chtěl mít pojistku u TT:) A tenhle comics se fakt povedl. Je to pecka nabitá suprovou akcí, která má navíc i překvapivě dobrý (byť jednoduchý) příběh plný morálních dilemat. Nadiu prostě musíte mít rádi. A ten konec je božskej. 4,5*... celý text

Rudé království 2021, Mike Mignola

Je to špatné, ale už je to konečně za mnou. Z počátku to byla jedna z mých nejoblíbenějších komiksových sérií, aby se nakonec propadla skoro na dno. "Rudé království" opět začínalo dobře, skoro jsem doufal, že se tahle série vykoupí. Ten nový globální konflikt roku 1925, kdy na jedné straně stojí Rudé království a na straně druhé zbytky evropských národů tomu dává správný říz. Jenže... je to celé opět hrozně předvídatelné. Baltimore je jako postava pořád špatně napsaný (oproti minulé knížce jsem měl zase pocit, že se pod jeho maskou skrývá úplně jinej chlápek - něco jako doktor Who), a ten konec je tristní. Vlastně je skoro stejně trapný, jako to citoslovce "PÍÍÍCH", které ten obrázek, jež má být vyvrcholením celé ságy provází. Pro mne zatím jsou dva poslední díly Baltimora komiksové zklamání roku, ale i přes to zkusím být v hodnocení objektivní a pochválím hezkou kresbu a občas monumentální bitevní scény a doktora Rosse (i když mi nějak uniklo, proč se z něj stalo to, co se z něj stalo). 2,5*... celý text

Prázdné hroby 2020, Mike Mignola

Začátek je fajn. Kopání prázdných hrobů a to povídání okolo a vzpomínání má sílu. Možná proto, že je Baltimore většinu času "mimo záběr". Štve mne čím dál víc a štve mne, co s ním Mignola s Goldenem udělali. Kvalitativní sešup započatý v "Rudém králi" bohužel pokračuje a je to znát hlavně po přesunu do Cařihradu. Mignola už vykrádá sám sebe. Nebo ho možná vykrádá Golden. Ať tak či onak, ve výsledku je to jedno, tohle jsme četli už mockrát, jenom místo Rasputina tam máme madam Blavatskou... Trochu to zachraňují vedlejší postavy. Pana Kidda a doktora Rosse jsem si fakt oblíbil. Už se těším, že to "Rudým královstvím" skončí. Ve zlepšení už nedoufám.... celý text

Kult Rudého krále 2020, Mike Mignola

Se čtením jsem čekal, až budu mít knížky o Rudém králi (Baltimore 6-8) komplet. Teď tomu tak konečně je, takže jsem se mohl klidně vrhnout na Baltimorovo poslední dobrodružství. "Kult Rudého krále" je rozdělený na dvě dějové linky. V té první se Baltimore vypraví do Petrohradu a v té druhé část jeho souputníků vyráží na výpravu do Kartága najít první chrám Rudého krále. Vždycky jsem měl rád tyhle příběhy o putování do exotických lokací a odkrývání pradávných tajemství, takže jsem většinu času chrochtal blahem. Obzvlášť to Kartágo mne fakt bavilo (pan Kid je dobrej řízek). Petrohrad mi přišel o něco slabší z několika důvodů. Rozjezd má také parádní - pouť na lodi a pak pěšky přes zamrzlé moře je vizuálně parádní a zároveň se rozehraje celkem zajímavé drama mezi postavami. Bohužel po příchodu do Petrohradu to sice nabírá zběsilé tempo, ale to je asi tak všechno. Měl jsme pocit, že tahle linka vlastně k ničemu není, ve finále děj nikam neposouvá (snad kromě představení Rudé čarodějky). A hlavně (až se to skoro bojím napsat) mne začala štvát postava samotného Baltimora. Možná byl takový od začátku a tady to jen vyniká, protože má kolem sebe svoje parťáky, ale je to neskutečně zapšklej a protivnej patron. A co víc, přijde mi, že je i špatně napsaný - chvíli mu na nikom nezáleži, jen na pomstě, jindy by se pro ostatní rozkrájel. A já ho měl dřív tak rád... No uvidíme, kam se to celé posune ve zbylých dvou knihách.... celý text