het2 přečtené 112

Krev je můj chleba 2019, Laird Barron

Laird Barron je můj oblíbený spisovatel. Jeho horrorové povídky jsou úžasné. A i když jsou často těžko uchopitelné, dostanou se Vám pod kůži. Takže na jeho výlet do žánru noir/thriller jsem byl opravdu zvědavý. A i podle námětu jsem čekal divokou jízdu, něco, co mne vtáhne, sežvýká a nakonec vyplivne. Knížka, kterou dám za jeden večer, ale X dalších dní jí nedostanu z hlavy. Ksakru, těžko jsem se mohl mýlit víc. Trápil jsem se a nakonec to četl skoro měsíc (!). Má to všechny správné ingredience - rozvráceného hrdinu, rodinná tajemství a traumata, mafii, gangy, městské slumy, divokou a tajemnou krajinu, panoptikum zajímavých postav a ve středu toho všeho snaha najít ztracenou holku a jednou v životě udělat správnou věc. Jenže nějak to celé nefungovalo. Stejně jako Hlavsa v Cimrmanově Poslu světla jsem "viděl jen výjevy"... Izajáš nepátrá, on tápe, sem, tam a zase zpátky. Občas u toho "udělá bugr" (ale není to tak často, jak by čtenář čekal). Takže navštívíme místní mafiánskou i společenskou smetánku, žoldáky a veterány, indianský gang, nácky, rednecky v horách a dojde i na taťku a trochu romantiky. A všechny tyhle epizody jsou fajn, ale nedrží to pohromadě a ten ústřední motiv tak nějak vyšumí. Necítil jsem tíhu a tlak najít Rebu. Najít jí včas, živou a zdravou...Pokud vyjde pokračování (Černá hora), dám Izajášovi určitě další šanci, ale když už vo tom parchantovi v životě neuslyším, chybět mi nebude... Tož tak. V závěru potřeba opět pochválit Jakuba Němečka. Překlad je dokonalý, stejně jako množství doplňujících vysvětlivek. Už jsem to tu psal, ale jeho láska, ke knížkám a k tomu, co dělá, je vidět na první pohled. 3,5*... celý text

Dobyvačné armády 2019, Jean-Claude Gal

Dobyvačné armády, komiksové dílo scénáristy Jean-Pierre Dionneta a fenomenálního kreslíře Jean-Claude Gala, se skládá ze dvou částí (a jednohubky na závěr v podobě vypointované povídky Katedrála). Částí první jsou Dobyvačné armády samy - fresky z nekončícího Dobyvatelova tažení zeměmi dávno zavátými písky času. Částí druhou je pak mnohem kompaktnější a epičtější příběh Arna - příběh o křivdě, odhodlání a odplatě. Příběhy sami nejsou vůbec špatné, co ale komiks pozvedá do výšin, je úžasná Galova kresba (původně jen černobílá, dodatečně pro toto vydání kolorovaná). Jeho starověká města, přístavy, neúprosné pouště a v nich ztracené a zapomenuté rozvaliny vám ožívají před očima a některé celostránkové/dvoustránkové obrazy doslova vyrážejí dech. Ten svět je nemilosrdný a krutý. Zároveň je ale díky Galově kresbě i neskutečně přitažlivý. Stejně nádherně a pečlivě jsou nakreslené i postavy a jejich kostýmy - roucha kněží, zbroje a standardy vojáků. Škoda, že Gal nenakreslil žádný Conanův příběh, jeho Stygie by byla úžasná... 4,5*... celý text

Tma 2015, Jozef Karika

Pokračuji v kompletaci Karikových knížek a po Trhlině a Strachu jsem se vrhl na Tmu. A nebudu chodit okolo horké kaše a rovnou napíšu, že Tma je z téhle trojice jednoznačně nejslabší. Je to vlastně studie několika věcí - vůle přežít, strachu, (ne)příčetnosti a ještě něčeho, co napsat nemůžu, protože by to byl spoiler:) Hlavní hrdina (televizní scénárista, jehož manželství je v troskách, a který tolik potřebuje nabrat dech) je sám v mrazivé horské pustině a z jedné špatné situace se dostává ještě do horší a horší. A tak pořád dokola. A to je ten problém... Když se hrdina zabírá vlastními myšlenkami, tak se opakuje znovu a znovu, a když dojde na akci, s přibývajícím časem je vše méně a méně uvěřitelné. Karika, slovy svého hrdiny, sebe sám neustále omlouvá ("S tímhle by mne produkční vyhodil.", "Tomuhle by prostě v televizi diváci neuvěřili, ale tohle je prostě realita." atd. atd.). Dojde i na nejeden zvrat, ale většinu z nich jsem tušil dávno dopředu. Škoda toho rozsahu, být to povídka nebo kratší novela, bylo by to super, na román je to dlouhé a opakující se.... celý text

Vrby 2018, Algernon Blackwood

Vrby čtu v originále pořád dokola. A teď jsem si je přečetl i v českém překladu a krásném ilustrovaném zpracování od Vyšehradu. Je to pro mne jedna z mých nejoblíbenějších povídek/novel a spolu s Wendigem to nejlepší od Algernona Blackwooda. Kouzlo Vrb spočívá v několika věcech. Předně je to krásný jazyk, kterým Blackwood vypráví. Z prvních stránek, kdy popisuje Dunaj a cestu dvou kamarádů - vodáků (ale dočista jiných, než jsou ti dnešní, je pořád úsvit 20. století!), čiší láska k řece, krajině, jež ji obklopuje, a přírodě vůbec. A také tomu druhu přátelství, kdy netřeba hovořit, ale stačí jen sdílet okamžik. Je to tak nádherně napsané, že si to prostě musíte přečíst sami...Ale do poetického vyprávění a barvitých popisů se pomalu vkrádá cosi zlovolného. A nebo možná natolik cizího, že se to naprosto vymyká pojmům zlo a dobro. Zůstává jen ohromující a nepochopitelná jinakost. A tady Blackwood ukazuje svoji další silnou stránku (a to proč ho (po právu) H.P.Lovecraft považoval za jednoho z nejlepších autorů hrůzostrašné literatury). Stejně mistrně, jako popisoval krásy putování po Dunaji, popisuje i hrozivé síly, které na hrdiny čekají v bludišti nekonečných písečných zátok, ostrůvků a šumějícího moře vrbových větví v krajině kdesi za Pressburgem (=Bratislavou). Setkání je to osudové, drtící víru v racionalitu a samo lidské vnímání a chápání světa. I přes hrůzy, které hrdiny potkají, je mi vlastně nakonec smutno, že ten kouzelný kraj navždy z většiny zmizel díky stavbě Gabčíkova. Ale pořád věřím, že ho stranou mimo dnešní hlavní koryto Dunaje kousíček zůstal. Písky se tam přelévají, mapa mění ze dne na den a v mírném větru po nocích šumí větve vrb, jakoby nás tiše zvaly do svého hájemství...... celý text

Terminus 2019, Tom Sweterlitsch

Terminus jsem četl dvakrát. Poprvé zhruba před rokem, když pod názvem "Gone world" vyšel v originále, a teď znova v českém překladu (a to velice povedeném). Žánrově kniha skvěle balancuje na pomezí detektivky, hard sci-fi a psychologické sondy do nitra hlavní hrdinky. To vše je navrch okořeněné dávkou severského mysticismu a vražedného šílenství. Ale nic není takové, jak se na první pohled zdá, a kniha je plná zvratů, z nichž jen málokteré čtenář uhodne dopředu. Ústřední myšlenka cestování v čase a nekonečného množství budoucností spojených s "pevninou" tady a teď je podmanivá a událost označovaná v příběhu jako "Terminus" je přes svojí nevyhnutelnost dokonale cizí, neuchopitelná a nepochopitelná. Málokterou knížku čtu v tak krátkém rozmezí dvakrát po sobě, ale tohle mne prostě dostalo. A doufám v komerční úspěch, protože Tom Sweterlitsch mezitím napsal "Tomorrow and Tomorrow", které by české vydání také slušelo, když jedna celá její část má podtitul "Domažlice". 4,5*... celý text

Doupě / Zhroucení koně 2019, Brian Evenson

Překladatel Jakub Němeček si ve svém nakladatelství Gnóm! vydává knížky s nezpochybnitelnou péčí a láskou, ale trošku ho podezírám, že jsou mu poptávka a názor (nejen) většinového čtenáře tak trochu putna:) Jeho knížky nejsou jednoduché, čtenáři nic neusnadní a určitě nejsou pro každého. Nejinak je tomu s povídkovou sbírkou Doupě/Zhroucení koně od Briana Evensona. Povídky (a jedna novela) mají jedno společné - neochvějný pocit, že je něco špatně. Ale je něco špatně se světem, s hrdinou nebo s oběma? To ve většině případů nechává autor jen a jen na čtenáři. To, jak se vám tahle knížka bude líbit, pak tedy do jisté míry závisí na tom, jak moc jste ochotni a schopni tohle akceptovat. Další úskalí spočívá v tom, že Evenson, je zručný vypravěč, začátky povídek jsou takřka bez vyjímky dokonalé a nedokážete přestat číst, nemůžete se dočkat rozuzlení, jenže to nepřichází a nebo, když náhodou nějaké přijde, zpravidla ho lze interpretovat tolika způsoby, až se vám z toho roztočí hlava. A jednou, dvakrát je to super, ale když se stejného schématu drží každá povídka, dostaví se po čase jistý pocit otupělosti. Takže jednoznačně doporučuji nečíst najednou, ale hezky si čtení rozložit v čase. 3,5*... celý text

Sledgehammer 44 2019, Mike Mignola

Tohle bylo fajn. Po několika zklamáních nad posledními spin-offy z Hellboye a Ú.P.V.O., které Comics Centrum vydalo, jsem vlastně nic moc nečekal. A ona je to konečně zase celkem pecka. Druhá světová, náckové, obří válečné stroje, vynálezy, nadpřirozeno, "hrdinové" a uprostřed toho všeho překvapivě dobře napsané lidské drama. "Co chcete abych udělal"? 4,5*... celý text

Zatracen navěky 2019, Mike Mignola

Druhé dobrodružství sira Edwarde Graye přináší celou řadu změn. Divoký západ střídá vikotoriánský Londýn. Nemignolovský Severin střídá na postu kreslíře Mignolovského Stenbecka. A v neposlední řadě vcelku nuda střídá vcelku zábavu prvního dílu:( Už ten sice nebyl žádná pecka, ale tady se tempo vleče a neustálé souboje a unikání nemrtvým kovbojům a zonbiím nějak nemají šťávu. Příběh by jinak ušel, ale slušel by mu tak jeden možná dva sešity. Tohle je natahovaná nuda. Nebýt tam postavy Izáka, která je fajn a sem tam vtipných hlášek ("Neměli bychom to ohlásit šerifovi?" "Šerifa jsi tam voddělal taky, zelenáči jeden"), je to průšvih. Takhle je to jenom takové nic na jedno přečtení. Skoro se začínám ptát, jak moc jsou příběhy sira Edwarda Graye skutečně nutné pro pochopení a vychutnání si závěru Ú.P.V.O. a Hellboye (které žeru) a jestli to ve skutečnosti není víc marketing, jak prodat průměrný comics. Budoucnost ukáže... 2,5*... celý text

Strach 2014, Jozef Karika

Po Trhlině moje druhá Karikova kniha. Opět skvěle napsané. Ze začátku se trochu nabízí srovnání s Kingem a jeden by si skoro myslel, že si přečte takovou slovenskou variaci na To. Jenže Karika je mnohem přímější a nemilosrdnější a nebojí se místy až krutých scén (nejen k postavám, ale i ke čtenáři samému). Stejně jako v Trhlině exceluje hlavně v popisu neznámého a nepochopitelného. Jeho zimní les na úpatí Čebratě je stejně znepokojivý, tajemný a cizí jako Blackwoodovy nekonečné písečné zátoky ve Vrbách. V těch pasážích, kde si hrdina sám sobě přikazuje "Nehledej v tom smysl!", je Karika nejsilnější. Naopak lehce selhává, když se pokouší tomu, co se děje dát nějaký řád a pravidla. Naštěstí tahle snaha bere ke konci za své a autor Vás v šíleném tempu žene vstříc překvapivému finále.... celý text

Poslední Incal 2018, Alejandro Jodorowsky

Nádherná kresba. Ladronn je úžasnej a tohle je pro mne nejlépe nakreslený Jodorowski vůbec. A možná i nejlepší Jodorowského scénář. Jinde mi vždy něco vadilo (původní Incal byl občas příliš ujetý, v Metabaronech mne štvaly robůtci a k některým metabaronům jsem si nedokázal najít cestu), ale tohle jsem si užil od začátku do konce. Ani tam nemuselo být to Mobiovo "Po Incalu". Ta první kniha v Ladronnově zpracování je prostě lepší (vizuálně i scénáristicky). 4,5*... celý text

Trhlina 2016, Jozef Karika

Možná trochu předvídatelný děj a konec, rozhodně ale výborně napsané, tajuplné a znepokojivé čtení. Člověk má pocit, že je spolu s tou nesourodou partou průzkumníků přímo na Tribeči. A ten pocit není vůbec příjemný...... celý text

Nová cesta do pravěku 2019, Vladimír Socha

Zajímavý a místy i vtipný text sraží naprosto fádní grafické zpracování a hlavně celková úprava knihy, kdy je drtivá většina ilustraci dinosaurů a jiných tvorů na celé dvoustránce. Díky vazbě je ale uprostřed obrázku předěl a často ho i úzký pruh chybí, případně části tvorů nelícují k sobě. Koupě na eshopu lituji a uvažuji o vrácení.... celý text