Highlander
přečtené 390
Volání vlka
2020,
Anthony Ryan
... nevím jak začít. Tohle je to, na co jsem čekal už od prvního dílu Stínu krkavce. Ale dostal jsem Pána věže a Královnu ohně - upozadili Vélina a série tím utrpěla, alespoň pro mě se pak stala hůře stravitelnou a trošku zmatečnou. Na druhé straně série Draconis Memoria byl sice zajímavý pokus, ale tohle - tohle je to, čeho ses měl držet, Anthony. Volání vlka pěkně plyne, věnuje se Vélinovi a je velice čtivé. Důstojný návrat ke starému světu s novými postavami, ale i některými našimi oblíbenci. Jsem moc zvědav, co se z toho vyvine - po dlouhé době se u Ryana budu opravdu těšit na novou knihu a skočím po ní hned, jak se na mě usměje z regálu v knihkupectví.... celý text
Půl světa
2019,
Joe Abercrombie
První díl se hodně věnoval Jarvimu, proto mě trošku zklamalo, že je nyní Jarvi trošku upozaděn. Nicméně... rozhodně mi to nevadilo, Jarvi byl stále tahounem děje, jen jsme se na to dívali z trošku jiné perspektivy. Postavy jsou jako vždy skvěle vykreslené a oblíbil jsem si snad i záporáky. Jen mě štvaly výrazy typu 'Ta, jež tluče do kovadliny', Matka válka, Matka vran, Otec míru, Otec holubů... Je to pěkný prvek 'wordbuildingu', jejich kultura... ale jelikož takový výraz byl snad na každé druhé stránce, někdy i 3 v jedné větě... velice brzy jsem dostával chuť se zahryznout do stolu. Celkově na mě kniha působila lépe, než první díl a přečetl jsem ji opravdu rychle (ovšem taky díky tomu, že jsem na to měl čas.)... celý text
Říše popela
2020,
Anthony Ryan
Anthony, ty kluku jedna ušatá! Tys to opět dokázal. Napsat sérii, o které nevím, co si myslet. Nápad s krví draggů je velmi zajímavý, pěkně je k tomu přidána 'záhada' bělokožce... odkud se vzal, o co mu jde... Ale na druhou stranu mi to moc nefunguje. Vše mi přijde docela černobílé... buď je to takové, nebo makové. Klidně celý národ je přesně takový, jak se hodí autorovi (nicméně proč ne - např. obyvatelé ostrovů by asi opravdu byli hlavně námořníci/piráti, ale....)... A za celý tři knihy si vybavuji jen jednu situaci, kdy hrdinové opravdu neměli k dispozici produkt. Sice šlo do tuhého, ale vyřešilo se to tak nějak samo. Jinak jim samozřejmě vždy produkt docházel, ale nikdy nedošel, nebo z toho nebyly nějaké následky. Napětí a strach o postavy nechyběly, ale přesto mi přišlo, jako by šlo vše jako po másle. Taky mi moc nesedělo využití produktu. Mohou černou lámat vaz, ale oni prostě dragga znehybní a našijí do něj X kulek. A co nějaké omezení? Mám s tím neomezenou moc, dokud mám produkt? Složitější a těžší věci asi čerpají více produktu... nicméně, jak jsem už zmínil, nějak si nevybavuji, že by někdy produkt došel, nebyl... vždy se v lodním sejfu našel další flakón... nebo dragg k vykrvení... Ale možná jsem jen rozmazlený. Knihy se každopádně četly dobře a děj nebyl nudný. I jednotlivé dějové linie se mi líbily. Na rozdíl od Stínu krkavce, kde se Píseň krve točila kolem Vélina a v dalších dvou knihách byl už dost upozaděný, je vyprávění zde vyvážené a všechny postavy mají své místo/prostor. Takže sice mám 'spoustu' důvodů ubrat jednu hvězdu, ale neudělám to. Je to kvalitní materiál.... celý text
Poslední potomci
2019,
Matthew J. Kirby
Já nevím, já si moc nemám na co stěžovat... Ano, působí to jako rozjezd. Ano, moc se děj kupředu nevyvinul - ale už jsme si u Assassinů mohli zvyknout, že 'současnost' se moc nehýbá. Ale to mi vůbec nevadí. Mně se líbí prožívat historické momenty a hltat způsob, jakým se tvůrcům daří do toho zakomponovat Templáře, Asasíny a mocnou civilizaci, která tady byla dávno před námi. A toho se mi dostalo bohatě. Obzvláště mě potěšil první 'záznam' z Animu, protože byl z mého oblíbeného místa/doby... Každopádně děj mě bavil, navnadil, nenudil... co víc si přát? Ale ano, asi mi trošku vadí, že je to o děckách, ale co se dá dělat, to je už můj problém. ;)... celý text
Spousta
2019,
Brandon Sanderson
Sanderson. Tečka. Víc netřeba. Ale já rád napíšu víc, nebojte. :) ;) Pokud jste četli knihu Tři tváře, pak Spoustu už znáte. Byl to příběh, který mě v knize zaujal ze všech nejvíc, i když samozřejmě na vysoké úrovni jsou všechny. Protože Sanderson. Nicméně si moc dobře pamatuju (zázrak! něco si pamatuju!), že jsem si po dočtení říkal, že bych byl rád, kdyby každý z těch tří příběhů byl tlusťoučkou samostatnou knihou. Tisíc stran minimum. A je to tady! Spousta! Sice ne tisíc stran, ale - na rozdíl od Rothfussova 3. dílu Jména větru - je to tady! Budu se opakovat, když napíšu, že je to velmi originální koncept? Asi ano. Budu se opakovat, když napíšu, že Sanderson je borec? Určitě ano. Ale kdo jiný dokáže napsat příběh o bláznovi, jehož superschopností je udržet si zdravý rozum? Navíc příběh, který pohltí a nepustí. Je naprosto skvělé, jak jsou jeho halucinace propracované, nejraději mám asi Jacka. :) První příběh nám představí jeho schopnosti a nadchne (nebo alespoň mě) velmi originální myšlenkou... další nám dál představují Stefana a jeho vnitřní boj - a nenechají vás knihu odložit. Hodně se těším a doufám, že uvidíme i další díly. :)... celý text
Legie plamenů
2019,
Anthony Ryan
Moc nevím, jak se k tomu postavit. První díl mi přišel, že moc nefunguje. Nevadí mi spojení s moderním světem (zas tak moderní není), magie je zajímavá, i když mě nijak extra nenadchla (vždy se najde další produkt, i když jde do tuhého a hrdinům se 'tenčí zásoby') - taky trošku proto, že mi přijdou výhody, které poskytují, trošku moc silné. Ale budiž, nějak uvěřitelné to bylo, nebo to aspoň byla zábava... Tady, u druhého dílu, nevím, jestli mě bavil víc, nebo míň... Mělo to větší spád, ale zároveň mě to moc nebralo. Lizanne jsem měl rád, ale tady měla pro mě nudnou linku... i když smysl to asi dávalo. Nicméně se mi to asi četlo líp než první díl. Ale je tady jedna věc, která mě kolosálně vytáčela, i když je to drobnost. Oči. Prostě snad v každé kapitole někdo někomu něco vyčetl z očí. Budiž, jsou to prý okna do duše, dá se poznat, když je někdo neupřímný a tak.. ale kolikrát mi přišlo, že jsou schopni z očí vyčíst i co měl člověk před týdnem ke snídani. Jednou dvakrát bych to překousl, ale bylo to až moc často a... přišlo mi to jako odfláknuté psaní - 'potřebuju, aby věděli to a to.. jak to udělat? Hmm, no tak mu to vyčtou z očí.' Neboli z celkové rozporuplnosti pocitů a čtení z očí dávám hvězdu dolů. Srazil bych i dvě, ale přece jen mě to u čtení udrželo a spád tam byl, i když občas jiným směrem, než by měl být.... celý text
Deník invokátora
2019,
Taran Matharu
Touto knihou se nám dostává do rukou k přečtení deník Jamese Bakera, který se objevuje ve Fletcherových dobrodružstvích... Není to špatné čtivo, nicméně dost krátké. I přesto nám ale dokáže odhalit další kousek z minulosti před Fletcherem. Obsahuje i pojednání o trpaslících, elfech a orcích. Druhou částí knihy je bestiář. Různé druhy démonů, včetně kratšího popisku, úrovně naplnění, many... ale hlavně taky velmi zdařilé ilustrace. :) Přiznávám, že tahle část mě vůbec nebavila - nechtělo se mi o nich číst a ani jsem to nečetl... nebylo by špatné mít to po ruce, když nás Taran nudil (tedy alespoň mě) ve značné části Pyramidy orků popisy různých 'potvor' v Aetheru.... ale kór takhle sólo bez příběhu si číst o jedné potvoře za druhou... ani ne. Ale ty ilustrace stály za to. :) Celkově by to na 5 hvězd asi bylo, ale dávám jednu dolů - za délku, respektive krátkost.... celý text
