hladko
přečtené 354
Zeptej se táty
2010,
Jan Balabán
Neubráním se srovnání s knihou Pravidla směšného chování spisovatele Emila Hakla, která vyšla v témže roce, jako Balabánova Zeptej se táty...obě knihy jsou přibližně stejného formátu, obě řeší vyrovnávání se se smrtí otce, který v obou knihách zastával lékařskou profesi. V obou knihách je smrtí otce postižen syn, spisovatel. Obé knihy jsou plny krásných myšlenek a trefných pojmenování životních záludností. Ač každá kniha jiná, obě, mám pocit, hrály stejným nevtíravým rifem na tutéž emoční strunu. Jen u Balabána jsem u konce podvědomě očekával hlubší uzavření nastolených otázek, eventuelně jakési silnější katarze popisovaných postav. Měl jsem pocit, že kniha prostě skončila předposlední kapitolou - snad to nebylo způsobeno mou vlastní nepozorností. Objevovat tyhle analogie mě baví;) „Žijeme ve skládačce, ve struktuře, kde prominenci získává jen to, k čemu je přitažena pozornost“ - Jan Balabán/Zeptej se táty…... celý text
Člověk na Moravě 19. století
2004,
Jiří Hanuš
Obsáhlá kniha, se kterou jsem sice musel trochu bojovat, ale v důsledku mi přinesla to, co jsem od ní očekával, tedy jakési komplexní povědomí o životě člověka během 19tého století. Je zde popsáno široké spektrum profesí, počínaje profesemi řadícími člověka do vrstev elity (velkotovárníci, politici, šlechta), přes vrstvu střední (učitelé, úředníci, advokáti) a konče profesemi nutícími člověka živořit na samém okraji chudoby (dělníci, potulní herci, kriminálníci). Každá profese je zde pak dokreslena konkrétním případem života člověka, který profesi nebo společenskou vrstvu zastupuje. Dodatky knihy jsou napsány v němčině, čímž se kniha sama vzdaluje určení laické veřejnosti a řadí se spíše k publikacím historicko-vědeckým, kde se znalost němčiny předpokládá. Profese prostitutky, tak jak je uvedené v anotaci výše, zde uvedena není a trochu mě zarazilo, že kapitola o živnostnících je zde popisována pouze na několika příkladech lidí žijících v podkrkonoší, což podle mě do této knihy nepatří. Ty vole Bouše, půl roku jsem to četl a jsem šťasten, že ti knihu můžu vrátit.... celý text
Světová náboženství
2003,
Michael Keene
Stručný souhr základních informací o nejrozšířenějších světových náboženstvích. Přečtením člověk získá povrchní povědomí, které je ale zcela dostatečné na průměrnou hospodskou diskuzi...tedy alespoň pokavaď se rádi neopíjíte a následně nepřete s historiky nebo religionisty.... celý text
Krajiny vnitřní a vnější
2007,
Václav Cílek
...aneb texty o paměti krajiny, smysluplném bobrovi, areálu jablkového štrúdlu a o tom, proč lezeme na rozhlednu. Už z tohoto podtitulu je docela patrné, že autora nebudeme moci zařadit mezi ten typ vědeckých pracovníku, jejichž sterilní publikační činnost se zaobírá tématem do hloubky, ale chybí ji šíře pohledu zapáleného krajináře pozorujícího horizont krajiny z nejvyššího pahorku v okolí. Pan Cílek je podle me trochu magor. Má však úžasnou schopnost nazírat na věci z těch málo okoukaných stran, propojovat témata, která člověku připadala do té chvíle nepropojitelná a hlavně dokáže slova poskládat tak, aby bylo radostí je číst. A to je přesně ta esence, která odbornou literaturu muže povýšit na velmi poutavé čtení, jehož součástí je i hlubší poznání světa a sebe sama. Navíc kniha je rozdělena na šestnáct kapitol, ne delších a hlubších, než by bylo třeba a zároveň kapitol tématicky velmi různorodých, což mi pomohlo nahlédnout na krajinu novým, ucelenějším a plnějším pohledem, než kdy dosud. Osm z nich je věnováno krajině vnější, té která nás obestírá a nemálo stimuluje. Dalších osm kapitol popisuje krajinu vnitřní, tedy tu, kterou všichni chováme v našich duších a ačkoliv si to ještě mnoho z nás nepřipouští, která je velmi silně provázána právě s krajinou vnější. Knihu musím doporučit všem, kteří se rádi toulají lesem.... celý text
Spalovač mrtvol
2007,
Ladislav Fuks
Po přečtení se ve mě probudila opětovná touha projít se chrámem smrti po boku filmového pana Kopfrkingla, jehož vytříbené chování a kultivovaný projev ve své extrémnosti hraničí s projevem chorobně úlisným, vše tak dokonale ztvárněné mistrem svého oboru, panem Hrušinským. Jednak bych se chtěl potolikáté znovu kochat oním hereckým koncertem, druhak bych chtěl pozorovat to, co mě u filmu nikdy nenapadlo a nejsem si nyní jistý, zda je to z něj patrné, totiž že knižní pan Kopfrkingl je sice výrazově přehnaně kultivovaný člověk s podivínsky vášnivým přístupem ke svému povolání, jež spolu se svou rodinou staví nade vše, ale jeho charakter není ve své podstatě pokřiven, tedy až do chvíle, než je konfrontován, obeznámem a nakažen nacistickým smýšlením. V každém případě jako čtenář jsem byl uchvácen Kopfrkinglovou životní filozofií, kdy veškerou svou pravdu nejdříve konfrontuje se smrtí, po té nechá odležet 75 minut v žárovišti a následně prožene komínem chrámu smrti, aby se nepodstatné mohlo nasypat do urny a to podstatné aby mohlo splynout s pravdivým nekonečnem. Kniha je ve zkratce knihou výbornou.... celý text
Cesta
2008,
Cormac McCarthy
Lehké čtivo o těžkých věcech. Kniha Cormaca McCarthyho by se, a to i formátem, dala považovat za příručku pro postapokalyptickou dobu, kdy největším problémem přeživších je jejich vlastní prdel, kterou se jim neustále snaží někdo ukousnout. Prasátka a jiné plniče žaludků už prostě nejsou. A neví se proč nejsou, neví se kolik lidí přežilo a neví se, zda tamti jsou zrovna ti hodní, nebo ti zlí. Ale hlavně se neví, jestli má jakákoliv snaha přežívat smysl, protože není vůbec jisté, že je ještě na světě něco, co má smysl hledat. A to je to největší závaží celkové tíhy doléhající na bezejmenné hlavní hrdiny, ale i na čtenáře, kterého McCarthy bravurně donutil tlačit jejich životně důležitý nákupní vozík po jejich boku.... celý text
Židle pro Štefana
2008,
Martin Šmaus
Židle pro Štefana, je poslední román autora Martina Šmause, který v roce 2006 vyhrál Megnesii Literu za knihu Děvčátko, rozdělej ohníček. Autorův výjimečný rozmáchlý styl využívající krásná připodobnění zůstává a je snadno dle něj identifikovat jeho rukopis. Často jsem se však musel na slovní obraty a připodobnění soustředit, abych se v nich neutopil, kdežto u "Děvčátka" jsem po Šmausových stylistických vlnkách ladně klouzal vpřed, přičemž do plachet mého čtenářského nadšení foukal silný příběh, který v Židli pro Štefana malinko postrádám. Román se pak na můj vkus malinko ztrácí v sice krásném a propracovaném, ale přílišném myšlenkovém balastu. Přesto pro mě pan Šmaus zůstává autorem z kategorie výjimečných.... celý text
Pravidla směšného chování
2010,
Emil Hakl (p)
Film "O rodičích a dětech" se mi vryl pod kůži, především, jak Márinka zmínila, role a výkon pana Somra. Knihu jsem zatím nečetl. V knize "Pravidla směšného chování" ale taktéž potkávám postavy otce a syna ze zmiňovaného filmu. A ačkoliv raději v ruce obracím stránky knihy "tlustšího" formátu, tuto malou knížku zhltávám během tří dnů a jsem nadšen autorovým čtivým stylem a neplytkostí popisu života v podstatě obyčejného člověka. Kniha se niterně dotkla mého prožívání v každé ze tří kapitol, volně na sebe navazujících, což je velký předpoklad k tomu, že si kniha člověka opravdu "najde". Koneckonců, životy obyčejných lidí, Čechů, řešící klasické existenciální problémy dnešní doby, v tom je velký potenciáln k "protnutí" se s životem zdejšího čtenáře. Knihu jsem nominoval do ankety o Knihu roku 2010 a to i z důvodu sympatického a nestandardního grafického zpracování ilustrací a přebalu.... celý text
Druhý dech
2006,
Jan Beneš
Krátký pohled do šedivého světa muklů asi nepřekvapí, ale také neurazí. Komunistický pracovní tábor je viděn pohledem střízlívím a lze jím spatřit celé spektrum povahových archetypů, počínajíc protirežimními nepřizpůsobivci a morálními otužilci a konče oči si zakrývajícími prospěcháři a dehonestátory lidského života. Jan Beneš se zaobírá pouze poměrně krátkou etapou pracovního tábora, ve které se zvedá první vlna nevole reagující na tvrdé a nepravomocné nakládání s vězni, přičemž komunistický byrokratický aparát, už tak postavený na nestabilním základě, pomalu začíná skřípět a vrzat pod náporem své vlastní váhy.... celý text
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Díl I–IV
2008,
Jaroslav Hašek
narazil jsem dnes na komentář Zdeňka Mahlera, který mi příjde v rámci tématu důležitý a výstižný: "V Bibli je téměř všechno, ale ve Švejkovi je úplně všechno. Já si myslím, že my bychom si toho Švejka měli číst znova. My mu nerozumíme. Švejk se vůbec ničemu nevyhýbá, ten naopak do všeho vleze. Švejk takříkajíc každému velkoryse vyhoví i v tom smyslu, že ho potom usvědčuje ze zhůvěřilosti, aniž v sobě má tu zlovolnost. Švejk je sám, nemá rodinu, nemá domov, pohybuje se defakto na hraně, balancuje mezi životem a smrtí. Švejk je v podstatě figura, která se vyznačuje tím, že velice dobře ví, chápe. Kdybychom to řekli ještě jiným jménem, Švejk je v podstatě Chaplin."... celý text
