hladko přečtené 354

Pěna dní 2011, Boris Vian

Je to pár minut, co jsem "Pěnu" zaklapl za její poslední stránkou a jednou z mála věcí, kterou mohu s klidným srdcem konstatovat je, že jsem nic podobného nikdy nečetl. Do knihy jsem se nořil jen stěží a jedním z důvodů asi byl i masivní příděl surreálna, který jsem, nikým předem nevarován, opravdu nečekal. Nyní však už ale nemůžu tvrdit, že bych byl do té neznámé vody hozen nerad, jen jsem se prostě ve fantaskní Paříži plné charakterních myší a živoucí architektury nějak dlouho rozkoukával. Druhá část knihy však ve mně přeci jenom vyvolala zvídavost nad osudy Colina, Chloé a dalších postav, žijících v jejich pitoreskním světě a čím dále jsem knihou postupoval, tím více jsem nacházel paralel se skutečným světem, kterým jsem sám obklopen. A právě ona přehnaná potrhlost Vianova světa možná nejlépe poukazuje na podivnosti našich životů a na zvrácenosti skutečného světa, které už často ani nevnímáme jako nějaké negativní aspekty, možná právě proto, že už je máme příliš zažité. A ve chvílích objevování těchto paralel pro mě surreálný svět Pěny dní získával na opravdovosti. Ale možná to už zase beru příliš vážně...v každém případě teď už se můžu, opět s klidným srdcem, těšit na film.... celý text

Vyhnání Gerty Schnirch 2009, Kateřina Tučková

Můj dědeček se ve svých devatenácti letech vydal na sever Slezska, aby zde obsadil statek, který zůstal po vyhnaných Němcích a zabydlel se v Domě se Záhradou, které budu mít navždy spojeny s mým kouzelným dětstvím. Nyní žiju v Opavě, ve městě ve kterém ještě v roce 1930 žilo dvojnásobně více Němců, než Čechů. 99% svého života jsem vlastně strávil v Sudetech, v kraji s kalnou duší a chmurnou romantikou. Celý život jsem obklopen souvislostmi, ale dlouho jsem je neviděl. Postupem času je však nacházím téměř všude. A červíček pochybností hlodá a hlodá stále hloub, ale spravedlnosti nenachází. Byl odsun nutný? A pokavaď ano, nešlo jej provést organizačně lépe a zabránit tak násilnostem a dalším zbytečným utrpením, smrtím? Ale Gerta pochybnosti neutišuje - právě naopak. Odhaluje souvislosti překračující životy čtyř generací v jejich hloubce. Prst prohřešků našich předků na nás stále ukazuje a jen těžko se před ním schováme. Nanejvýš si ho nemusíme uvědomovat, nebo před ním můžeme přivírat oči. A na internetových fórech se stále chce vyhánět a ve dne vztyčené kříže se v noci znovu kácí. Máme to v sobě. Jsme Češi. Čechy Čechům. A kniha? Smutná. Vypovídající. O nás.... celý text

Vědomí konce 2012, Julian Barnes

Born to Run: Zrozeni k běhu 2011, Christopher McDougall

Knihu jsem si půjčil z knihovny, a než jsem ji stihl dočíst, koupil jsem si v knihkupectví svou vlastní. Jsem nepokrytě nadšen a poslední dobou je téměř nemožné vést se mnou rozhovor a vyhnout se tématu běhu, nebo knize samotné. Born to run má všechno. Silný příběh, výjimečné charaktery, krásný humor, obrovskou informativní hodnotu, filozofickou hloubku, humanistické poslání, dobrodružné i dojemné pasáže a je výborně napsaná. Obdivuju ultramaratonce. Jejich vůli, odvahu a bojovnost stavím výše než u bojovníka v ringu. Chci běhat bosý. Přátelé, čtěte a vězte, že bez pohybu není života. Mj. víte, že lidé jsou jediní savci, kteří jsou schopni udělat při běhu více kroků na jeden nádech? A víte, že je to člověku umožněno pocením? Víte, že počet běžeckých úrazu se přímo úměrně zvyšuje s cenou bežeckých bot? Víte, že v běhu na ultradlouhé vzdálenosti mohou mužům konkurovat ženy? Víte, že Tarahumarové jsou schopni na jeden zátah uběhnout kolem pětiset km? A víte, že jeden z nejlepších ultramaratonců na světe je vegan?... celý text

Norské dřevo 2005, Haruki Murakami

Na to, že se v románu neodehrává nic moc víc, než co se odehraje v životě obyčejného člověka kdekoliv na světě, je Norské dřevo napsáno tak, že se opravdu dobře čte. A to i přesto, že nejsem fanouškem eroticky lazené literatury, spíše naopak, v těchto ohledech jsem poněkud "konzerva", kterou detailní popisy různého vlhnutí, pronikání a sekretů ve čtenářském prožitku často ruší. (z tohoto a mnoha jiných důvodu se ani nehodlám pouštět do žádného z Odstínů čehokoliv) V tomto případě jsem se však dokázal inkriminovanými pasážemi bez větších problémů pročíst, aniž by se mi ironicky přizvedávalo obočí, nebo posměšně křivily koutky úst. V následujících chvílích jsem si totiž musel přiznat, že nahlédl by mi někdo do hlavy v mých dvaceti letech, podobně jako to udělal Murakami mladému Tóruovi, asi by tam našel jeden jediný vachrlatý pilíř, jež podpírá celý zbylý myšlenkový svět a na němž by velkým červeným písmem bylo napsáno slovo jediné: "ŠUKAČKA!". Takže v ohledu hledání autenticity každodenního prožitku lidí stojících teprve na prahu objevování sebe sama zcela chápu důležitost sexuálního fluida, které prostupuje celým románem. A na základě výše uvedených poznatků naopak oceňuju Murakamiho umění z mála vypreparovat mnoho a předpokládám, že se v budoucnu ještě potkáme.... celý text

Dítě boží 2009, Cormac McCarthy

Asi to bude znít poněkud zvrhle, ale McCartyho příběhy plné násilí jsou pro mě čtenářským odpočinkem. Možná je to dáno strohostí textu, který se ani náznakem nesnaží vymanit ze své jednoduchosti a který přesto svižně zalézá pod kůži a snadno strhává mou pozornost, což v důsledku znamená, že se za několik hodin neprobudím knihou pouze přikrytý. Ačkoliv Dítě boží obsahuje základní prvky thrilleru, nedá se říci, že by ve mě evokovala pocity úzkosti, nebo tísnivého napětí. To vše zůstává přikryto syrovostí popisu, který jakoby s sebou nesl i dokumentární odstup. Občas mi však přeběhl mráz po zádech a to když jsem si uvědomil, s jakým podivným klidem a empatií přistupuju na Bellardova pravidla hry a jak snadno se s ním nechávám strhávat do temných hlubin člověčenství. A že je to díra skutečně hluboká a děsivě tmavá, o tom vás Lester Bellard bez většího úsilí opravdu přesvědčí.... celý text

Jak voják opravuje gramofon 2011, Saša Stanišić

Za celou dobu čtení jsem se nedokázal do knihy úplně ponořit a jedním ze zásadních důvodů, proč tomu tak bylo, byl ten, že děj je fragmentizovaný, neuspořádaný, místy až rozbitý. Autor totiž střídá velkou škálu témat, motivů, žánrových konvencí a stylů. Jsou zde jistě místa, která jsou přesvědčivá, silná a velmi čtivá, ale spíše čouhají z hlušiny zmatené neuspořádanosti a necítil jsem u nich dostatečnou kontextuální provázanost, tedy něco, co samotný příběh bude držet pohromadě. Ačkoliv potenciál Alexandarova vyprávění je určitě velký, autor samotný příběh rozbil na mnoho drobných střípků, které už nedokázal příhodně propojit. A to je podle mne škoda, protože více spořádané popisnosti a méně experimentů by knize jistě přidalo hloubku a půvab řeky Driny, která sice proteče příběhem od začátku do konce, ale propojit už jej nedokáže.... celý text

Odvrácená tvář palestinsko-izraelských vztahů 2006, Yehuda Lahav

Knihy krátkých literárních forem a malých formátů jsou mí velcí přátelé na každodenních cestách vlakem. Yehuda Lahav dal dohromady 22 svých krátkých komentářů, které vyšly v různých periodikách a dal tak vzniknout mému malému černému pasažérovi, který se mnou cestoval více než rok. Kniha je plná skutečných společných osudů obyvatel Izraele, kteří sice stojí na různých stranách barikády, ale jež okolnosti svedly jejich životní poutě dohromady, aby tak mohli ukázat, že jestli je možné klidné a tolerantní soužití nábožensky rozdílně uvažujících jednotlivců, musí být možné i tolerantní sousedské soužití muslimských a židovských národů. A podle Lahava je samostatnost, tolerance a dohoda jedinou možnou cestou palestinsko-izraelských vztahů, protože jak píše: "...žádný z těchto dvou národů se nemůže zbavit toho druhého. Budou žít vedle sebe až do nedohledné historické budoucnosti. A budou se navzájem vraždit tak dlouho, dokud nenajdou způsob mírového soužití..." Ale národy prý jednají racionálně až tehdy, kdy vyčerpají všechny jiné možnosti.... celý text

Zločin a trest 2004, Fjodor Michajlovič Dostojevskij

V kolika dnech se vlastně Zločin a trest odehrává? Tuším, že to nebude o moc víc než týden. A vzhledem k tomu, že se jedná o téměř pětisetstránkové dílo, dá se z toho snadno vyvodit, jak detailně a hluboce se Dostojevskij dokáže ponořit do myšlenkových pochodů svých postav. A dechberoucí, propracovaná psychologie jednotlivých charakterů, tedy především studenta Raskolnikova, je opravdu nosnou konstrukcí románu a příkladně ukazuje, jak ohromně složitá a nejednoznačného výkladu hodná je duše člověka. Protože vrah není pouze vrahem. Může být i spasitelem. Může být dobrým bratrem i špatným synem, altruistou i egoistou, obětavým milovníkem i sociopatem, polopomatencem nebo bezbřehým bláznem. Každá pravda za sebou táhne tisíce kontextů a žádná není jednoduchá. A tak jsem nahlédl do Dostojevského studánky člověčí duše a z její hloubky se mi zatočila hlava.... celý text

S elegancí ježka 2008, Muriel Barbery

Mám ve zvyku si z knih vypisovat krátké myšlenky, které mě zaujmou, a které bych si chtěl zapamatovat. U této knihy se ale vyskytl problém a to v opravdu vydatném množství takových perel, které by si zasloužili zaznamenat. Ale nemám pocit, že má smysl přepisovat celou knihu. Přitom se jedná o poměrně jednoduchý příběh, jenž je ale popisován pohledem dvou vskutku výjimečně inteligentních postav, jejichž chronickou zálibou je právě přemýšlení. V důsledku se jedná o poměrně hutnou filozofickou nálož, ale napsanou takovým vytříbeným a krásným způsobem, že se z toho opětovaně tají dech a nejednou vlhne oko. Z knihy je cítit autorčino nadšení pro japonskou kulturu a s ní spojený obdivuhodný cit pro krásu a to nejen okamžiku. Ze současné beletrie mám pocit, že nadprůměrně inteligentní a abnormálně nadaná žena je více než v kurzu. Asi vzniká jakási logická protiváha éry Supermanů a Indiana Jonesů, ale pokavaď budou vznikat díla podobného kalibru jako kniha S elegancí ježka, nemám proti této tendenci ani zblo výtek.... celý text

Divocí detektivové 2008, Roberto Bolaño

Základní orientace ve spisovatelích a literární historii dvacátého století Latinské Ameriky a by mi jistě přidala na prožitku. Bohužel mé znalosti jihoamerické literatury se pohybují lehce nad hodnotou nula a s poezií tohoto světakraje jsem na tom ještě hůře. Jak si potom užít knihu, která se reálnými jmény latinskoamerických básníků jenom hemží a jež je celá utkána z přediva života básníků žijících převážně v Mexiku? Těžko si pak vychutnávat mlhavé hranice mezi realitou a fikcí, těžko nacházet střípky reálií skutečného Bolañova života. Ale i tak pro mě Detektivové byli něčím netradičním, novým, přínosným a mám pocit, že se mi na nějakou tu dobrou chvíli usadí v hlavě. Nicméně je zvláštní si uvědomit a těžké si připustit, že nebýt doslovu překladatelky Anežky Charvátové, ani bych pořádně nevěděl, o čem ta kniha, kterou jsem právě dočetl, vlastně byla. A to asi není čtenářsky to pravé ořechové a také to může vypovídat o mé čtenářské nevyzrálosti.... celý text

Tajemství dýmky 2004, Josef Stanislav

povšechná brožura vhodná pro začínajícího dýmkaře

Návrat Krále Šumavy 2012, David Jan Žák

Návrat Krále Šumavy je další ze série pro mne důležitých knih, po jejímž přečtení mnou ale neprostoupí povznášející pocit nově nabytých obzorů, ba právě naopak, zabředávám do poměrně hutných a chmurných myšlenek plynoucích z osobní neochoty pochopit ty, jež ve svém sobectví a krátkozrakosti nejsou sto se ponaučit z historických kontextů. Neexistují totiž rozumné argumenty, které by mohly morálně obhájit skutečnosti, jež jsou součástí naší nedávné minulosti, tedy komunistických čistek padesátých let. Čím dál tím více také nabývám podezření, že Mašínovsko-Hasilovského hrdinu třetího odboje si soudruzi nechtěně vyrobili právě tím, že jej svou politikou uvrhli do bezvýchodné situace, ze které mnohdy nevedla jiná cesta, než právě odbojová činnost. Tedy alespoň v případě, že do rohu zatlačili člověka dostatečně horkokrevného a houževnatého, jakými Mašíni i Hasil dle mého soudu byli. Bohužel souboj jednotlivců a totalitního režimu je vždy soubojem nerovným a lidské oběti jsou jeho nejdražší daní. Navíc nejvíce postiženými jsou na konci často právě ti, jež byli v důležitém boji angažovaní nejvíce. V případě, že se vás tato kniha zaujala, rozhodně se pusťte i do knihy "Zatím dobrý" od Jana Nováka, která výborně a nezaujatě zpracovává příběh bratrů Mašínů.... celý text

Zabiják 1977, Émile Zola

Na začátek mi přijde příhodné přiznat můj velmi pozitivní vztah k alkoholu, na němž, zdá se, nic moc nezmění ani Zolův výborný naturalistický román Zabiják. Přesto mě propracovaná psychologie jednotlivých postav a bravurně popsané prostředí nižší a střední společenské třídy obyvatel Paříže druhé poloviny devatenáctého století do románu okamžitě vtáhly. Několik románových let strávených po boku do hloubky vykreslené postavy ve mě k pradleně Gervaise přirozeně vytvořilo emoční pouto. Bylo už pak nasnadě, že jsem tak nějak celou dobu věřil ve znovunalezení Gervaisiny vnitřní síly, která jí dopomůže nejdříve do dalšího průseru nespadnout, poté se z něj ještě jednou vylízat, a to i přese všechno vnitřní tušení, že se od Zoly žádného konfetového happy endu nedočkám. A tato víra v uzdravení je Zolou pomaloučku a nekompromisně, stránku po stránce, zadupávána do prachu cesty Zlatnické ulice, jejíž neustálý klokot jako kulisa lhostejně plyne pod srdcervoucím úpadkem pradlenina života. Čím to, že dramata, krize a utrpení lidských životů jsou čtenářsky tak přitažlivé? Je to proto, že vnitřně tušíme, že nikdy nejsme těmto osudům natolik vzdáleni, aby se nám nemohly přihodit? Je to strach z nás samých?... celý text

Demian 2008, Hermann Hesse

Hermann Hesse toho jistě měl mnoho co sdělit, zvláště když dokázal napchat poměrně úzkou knížku tolika myšlenkami. Jak zde zmínil JP, opravdu je lepší knihu nezbiflovat na jeden zátah, ale jen pomaloučku si ji vychutnávat, aby člověk sebou nechal všechny myšlenky v poklidu projít a doznít. Spíše jsem si liboval v první části knihy věnované dětskému myšlení a smýšlení, kdy pro mě bylo snažší vcítit se do hlavní postavy Sinclaira. Období dospívání mi přišlo myšlenkově podstatně hutnější a složitější (jak objevné:), ale o to méně protínalo můj pohled vnímání života, světa, nebo společnosti. Možná je to však dáno i tím, že co se filozofického vzdělání týče, jsem na tom podobně jako přibližně desetiletý Sinclair. Na druhou stranu je občas příjemné, když si kniha sama šáhne někam hlouběji, než kam by mi moje smýšlení samotnému dovolilo. Navíc po přečtení cítím podivné svrbění v zátylku, že na cestě sám k sobě jsem opravdu téměř na začátku...anebo je to tím podzimem?... celý text

2001: Vesmírná odysea 2008, Arthur C. Clarke (p)

Smysl a důraz pro detail dělá z knihy výjimečné dílo literatury science fiction, protože právě rozmáchlým a detailním popisem technického prostředí se autor pouštěl do predikcí, které ani 40 let po prvním vydaní nezní naivně. Naopak dílo na mne, co se technické kompozice týče, stále působí jako věrohodná vize budoucího cestování vesmírem. Jedna z mála věcí vyvolávající potutelný úsměv může být právě rok, jenž román nese i ve svém názvu a jenž dnes s desetiletým odstupem podsouvá domněnku, že Clark byl co se technologického pokroku týče velký optimista. Na druhou stranu, možná by takováto vesmírná plavba dnes byla možná za předpokladu, že by cestování vesmírem i nadále tvořilo základní priority velmocí, že by státy zabývající se vesmírným výzkumem dokázaly vytvořit jedinou nadnárodní korporaci (tak jak Clark naznačil) a že by příliv peněz do výzkumu byl neomezený. V každém případě Clark pro mne stále září - komplexní hluboká myšlenka, propracované charaktery, tíživé a pohlcující napětí, skvělý styl. Cha, reklama jak vystřižená z plakátu na Avatara. A teď se zase po letech s chutí vrhnu na Kubrika....ještě mě napadá, že za zmínku jistě stojí i výborný překlad a doslov Vladimíra Svobody.... celý text

Mnoho životů, mnoho mistrů 1993, Brian L. Weiss

Po přečtení odborných publikací ve mě pravidelně vzniká dilema, co bych vlastně na knize měl hodnotit? Je to ta stylistická část, nebo slohová složka? Je to informační hodnota, nebo je to obecný přínos, který mi kniha poskytla? Dilema je o to větší, jestliže se místo odborné jedná o literaturu esoterickou. Ale co kurde potom, jestliže nejsem schopen rozlišit ani to, jestli se jedná o knihu esoterickou, nebo odbornou? K informacím obecně přistupuji s rozvahou. V informacích literatury esoterické našlapuji o to obezřetněji. B.L.Weisse jsem si v rámci dnešních možností "proklepl" a musím uznat, že jeho profesní životopis na mě zapůsobil. Říkám si, proč by si doktorand Yaleské univerzity, vedoucí katedry psychofarmakologie, později profesor psychiatrie a ředitel psychiatrického oddělení ve fakult. nemocnici v Miami, kazil vědecké renomé brakovou duchařskou literaturou? A Weiss samozřejmě toto dilema řešil především - naštěstí u něj zvítězil pocit, že pravda by se neměla tutlat. Ono to v důsledku bude mnohem snažší - kniha může mít ohromný význam, ale pouze pro ty, kteří ji uvěří. Ale já už jsem mezi nimi :)... celý text

Spolčení hlupců 1985, John Kennedy Toole

Výčet negativních vlastností intelektuálního tlustoprda Ignácia J. Reillyho by jistě pokryl roli hajzlpapíru a jak už zde někdo napsal, skutečně se jedná o postavu, ze které se vám nejednou během čtení zvedne kufr. Román je vlastně zvláštní v tom, že je velmi skoupý na kladné hrdiny. Jediná postava, ve které jsem během čtení téměř našel zalíbení byl černošský chain-smoker Jones, jež jako jediný hleděl zpoza svých černých brejlí na svět s relativně zdravým životním ajvaj nadhledem a jeho komentáře vnášely trochu světla do jinak na pohled spíše smutného hlupeckého spolčení. Zbytek postav je opravdu výčtem pokřivených charakterů, o jejichž společnost věru moc nestojím a to ani v této beletrické podobě - tak nějak mi zde asi chyběla jakási kladná charakterová kompenzace. Ale satira je výsměch, karikatura a ironie, jejímž motorem je humor. Ten mne bohužel v tomto případě obešel obloukem a v tu chvíli mi jaksi nezbývá pro slizkého Ignácia a okolní lidský propletenec pochopení. Možná kdybych býval prožil dobu 60ých let v New Orleans, vypadal by tento komentář úplně jinak. A nebo taky ne ;)... celý text

Mandolína kapitána Corelliho 2002, Louis De Bernières

Většina knih na nás má nějaký vliv, ale jen některé mají takový přesah, že nás donutí změnit, nebo udělat něco, co bychom možná nikdy v životě neudělali, kdybychom onu knihu nečetli. Já si pořídil mandolínu. A na zbytek jsem sám zvědavý...v každém případě děkuji pane Bernières.... celý text

Žítkovské bohyně 2012, Kateřina Tučková

Život žitý v přírodou nastavovaných kontextech je často obestřen různými mystérii a esoterismus nebo okultistické obřady jsou toho života důsledkem a nedílnou součástí. Dnešní převážně ekonomicky, ateisticky a racionálně smýšlející společnost není často ani ochotna připustit si existenci těchto věcí mezi nebem a zemí a sama se tak ochuzuje a vzdaluje od podstaty, s níž po tisíciletí žili naši předkové a jež je důležitou součástí našich tradic. Navíc mnoho přírodního - pohanského - bylo zadupáno do země křesťanstvím a to málo co zbylo rozprášili komunisté. Jsme odříznutí od kontextu sebe samých. Ale naštěstí jsou zde autoři jako Kateřina Tučková, krásná žena s kultivovaným projevem, která má na svědomí krásnou a kultivovanou knihu, jež pomáhá znovu stavět onen zbouraný most mezi naší minulostí a přítomností, což je činnost více než bohulibá. A ačkoliv se nejedná o literaturu faktu, kde bychom mohli lpět na veškerých skutečnostech v knize popisovaných, ale o beletrický román v němž i fikce hraje svou důležitou roli, většina popisovaných událostí se podle autorky měla skutečně odehrát. Navíc beletrie si jistě najde svou širší čtenářskou základnu a jak řekla stará Baglárka - aspoň tomu lidi budou líp rozumět. A já dodávám - neboť se jich to více dotkne.... celý text