hladko přečtené 354

Smuténka 2010, Jan Skácel

Za stížnost sám sobě, že trpím neznalostí poezie, dostal jsem darem Smuténku. Knihu mám neustále při sobě, má své čestné místo v tašce přes rameno a jezdí se mnou vlakem do práce a zpět. Trpělivě čeká na mé duševní rozpoložení a čas od času na mě zavolá a vezme mě s sebou do krajiny poezie, do země tajemné a mnou dosud neprobádané. Do země, ve které ještě asi dlouho budu cizincem, ale jako cizinec v každé nové zemi budu chodit se smysly nastraženými a připravenými vstřebat příliv nových podnětů. A ty přicházejí ve stále větších dávkách...ale hodnotit ještě nemůžu.... celý text

Lovkyně informací 2012, Taylor Stevens

Knihu jsem četl v zahraničí. Svou jsem dočetl a v naší cestovatelsko-čtenářské skupině na mě tato tak trochu zbyla. A je to škoda. Ženská superinteligentní hyperhrdinka ovládající 22 jazyků a se kterou není záhodno si ani vyměnit pohled, protože by to mohlo znamenat, že se jí "odstíny barev změní v šedou a v hrudi ji začnou bušit válečné bubny" - ne děkuji. Nejde o žánr, jde o to, jakým způsobem je kniha psaná - a v tu chvíli vidím jen povrchnost hned vedle klišé...dle mého názoru brak.... celý text

Letní světlo, a pak přijde noc 2009, Jón Kalman Stefánsson

Knížku jsem začal číst na trajektu po cestě na Island a na Islandu jsem ji i dočetl. Záměr vybrat knihu, která by korespondovala s duší okolní krajiny se vydařil a prožitek obou, krajiny i knihy, se tímto zintenzivnil . Věřím, že jsem si vytvořil cestovatelsko-čtenářský precedens. Myslím si, že Islanďané jsou se svou krajinou provázáni více, než většina ostatních evropských národů a je to dáno různorodostí, drsností, izolovaností, magičností, uhrančivými prostory, ale především krásou tamější krajiny. Vzájemné silné propojení specifické krajiny a člověka se pak odráží v jejich hudbě, filmu i literatuře. Postavy malé islandské vesnice z románu Letní světlo, a pak přijde noc jsou ve své izolovanosti tlačeny klást si existenciální otázky, uvědomují si relativitu plynutí času i tenkou strunu propojení života a smrti. Román malých osudů pak nabývá na hloubce a poetičnosti. Vřele doporučuji knihu i zemi, nejlépe však kombinaci obého.... celý text

Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých 2010, Olga Tokarczuk

Ospalý zimní den je pokradmu přemáhán šerem a stopy Holek se pomalu ztrácí ve špinavém sněhu. Nad koncem světa, na česko-polském pomezí, se vznáší duch Williama Blakea - tak nějak sem patří. Jsi-li zapáleným nimrodem, budeš pravděpodobně mít problém se ztotožněním se s myšlenkovými pochody hlavní postavy tohoto víceúrovňového románu. Budeš pravděpodobně nesouhlasit s označením z anotace "morální thriller" s argumentem, že na zabíjení zvířat není nic nemorálního, ba naopak - jedná se o čin přirozený, zakotvený v historických kontextech. Jsi-li však nimrodem citlivým a vybaveným silnými empatickými sklony (protimluv?), může se v tobě při čtení probudit zásadní ideové schisma. Ale jak jedna ze současných, nejčtenějších polských autorek zmiňuje: "bez rozporu není pokroku".... celý text

Škola Malého stromu 2000, Forrest Carter (p)

Tuhle knížku bych chtěl po kapitolách předčítat svým dětem, možná právě proto, že se jedná více o "pohádku", než o autobiografii autora F.Cartera, který svého času knihu takto prezentoval. Bohužel se zdá, že Carter jeho život žil paradoxně v silném kontrastu s hodnotami vyznávanými v jeho knize (politik a propagátor segregace černochů, zakladatel militantní skupiny odštěpené od Ku Klux Klanu), což u mě notně vzbuzovalo otázku důvěryhodnosti a opravdovosti obsahu knihy, tedy předkládaných základních principů indiánského života a jejich soužití s Mon-o-lá. Nicméně nahlížím-li na knihu trochu jako třeba na Mayovku a pokusím-li se odprostit od názoru na autora (koneckonců jako vím jen málo co o tom, jakým je člověkem kterýkoliv jiný autor, jehož kniha mě zasáhla) je třeba zmínit, že se mě kniha vnitřně dotkla a velmi mě zahřála. Snad s tím má co do činění i to, že si s sebou už asi napořád nesu kousek indiánské duše ze svých dětských let ;)... celý text

Pestré vrstvy 1999, Ivan Landsmann

Chlapi si často, než sfaraju šolem dole do štreky, skočí do kantýny na jedneho bubáka, aby trochu pustili rosu. Dole se posadí se na firungy, počkaji na sebe až se daji do kupy a pak šmarujou do reviru. Berou-li to přes svažnou, je slyšet funění a mamrání na ten skurveny život. Na čelbě ze sebe strhají propocené košile a posedají si na okory. Jako každou šichtu vytahnou fasované balíčky a mamraj, že taku svačinu si mužou strčit do piče, nebo ať se s ni zadusí ředitelova stará. A pak se de robit na čelbu. Ale najede-li se do pestrých vrstev, de enom o to se v te skurvene ďuře nedokaličit.... celý text

Souostroví Gulag - 1. díl 1990, Alexandr Isajevič Solženicyn

Jak hluboko musí člověk klesnout, aby si uvědomil a přijmul základní rovnici života? A je nutné se pro pochopení potopit až na dno? Alexandr Solženicyn tam byl a ví: [...Nehoňte se za přeludy, za majetkem, za tituly: toho dosáhnete po desítkách let, zaplatíte za to nervy a přijdete o to za jedinou noc. Žijte s vyrovnanou převahou nad životem - nebojte se neštěstí, nežeňte se za štěstím, vždyť je to všechno jedno: ani hořké netrvá věčně a sladkého nikdy není vrchovatě. Spokojte se s tím, že nezmrznete a že vám žízeň a hlad nervou svými spáry útroby. Jestliže nemáte přeražený hřbet, můžete na obě nohy, hýbáte oběma rukama, vidíte na obě oči a slyšíte na obě uši - komu byste chtěli co závidět? A proč? Vždyť závist užírá ze všeho nejvíc. Protřete si oči, očistěte srdce - a pak si budete nade vše vážit těch, kteří vás mají rádi a jsou vám nakloněni. Neurážejte je, nenadávejte jim, ani se z nikým z nich nerozcházejte ve zlém: vždyť nevíte, třeba je to váš poslední čin před zatčením a zůstanete tak v jejich paměti!...]... celý text

Cit slečny Smilly pro sníh 2006, Peter Høeg

Obšírné znalosti vody v jakékoliv formě, jen když se její teplota pohybuje pod bodem mrazu, to je cit Petera Høega pro sníh a je obdivuhodný. A Peter Høeg nám zprostředkovává vyprávění pomocí nadprůměrně inteligentní Smilly Jaspersonové, dcery grónské Inuitky a dánského úspěšného lékaře, která se, coby dítko násilně vykořeněné z Grónska, jen špatně adaptuje v moderní dánské společnosti. Smille se totiž nejlépe prožívá svět v kamikách kdesi v ledovo-sněhovém pustém království, které asi nejvíce koresponduje s jejím vnitřním emočním světem, a které je naopak na druhém konci tepelného spektra vnímání průměrného západoevropana. Navíc Smilla nepatří mezi bezproblémové a jednostranně kladné postavy a jeden z jejích největších problémů je ona sama v konfrontaci s dánskou společností, jež je v knize vystavena intenzivní kritice a to za její vztah a přístup ke Gróňanům, jejichž asimilaci doprovázela a doprovází řada problémů. Vše víše zmíněné je zde zasazeno do čtivého hávu detektivního příběhu, který však svou hloubkou, informační hodnotou i onou kritikou aktuálních sociálních problémů přesahuje standardní roviny tohoto žánru.... celý text

Zázračná voda 2009, Masaru Emoto

Panu Emotovi se nedá upřít jedno. Objevení a krásná fotografická dokumentace fascinující vlastnosti vody, tedy proměnlivosti zmrazených vodních krystalů v závislosti na emitované pozitivní, nebo negativní energii. Pan Emoto bohužel svůj objev nekriticky implementuje na všechno, co se mu dostane pod ruce - vždyť jen málo co neobsahuje, nebo není obklopeno nějakou formou vody, že ano. A lidé, ve své podstatě, jsou vlastně suchozemští vodníci, že ano. Obecné vzorce platné pro spokojené prožití života jsou zde neustále podpírány Emotem objevenými vlastnostmi vody, přesněji vibracemi, jejihž největšími vysílači i přijímači jsou samozřejmě lidé. A ona zanícená "navšechno-aplikace" v mých očích degraduje knihu na povrchní brožuru á-la "Jak konečně začít žít svůj život!" Přesto samotná myšlenka "inteligentní" vody je veliká, krásná pro mě i uvěřitelná. Bohužel forma, kterou je nám v této knize myšlenka předávána, a na ní nabalené množství myšlenkového balastu, je formou nešťastnou a to je velká škoda. Naštěstí si však každý z nás může doma vyzkoušet pokus s rýží a vodou a empiricky si tak prokázat docela dech-beroucí spojitost mezi psanou formou negativní energie a vodou. A v tu chvíli možná knihu vytáhneme z koše a řekneme si, sákryš, Emoto, ty dacane, koneckonců... Jenomže tím pro mě vzniká velké dilema. Jak mám, kurdec-palec, knihu ohodnotit?... celý text

Dům Páně 1999, Samuel Shem (p)

Vrchovatá míra cynismu, sarkasmu a vygradované sexuální pudovosti je asi více než potřebná k překlenutí množství beznaděje, kterou je schopna nemocnice, Dům páně, vyprodukovat. Nicméně tenhle drsnější způsob prožívání mi vyhovuje - nebo lépe řečeno - se mi dobře čte. Hlavní hrdina, čerstvý doktor Roy Basch, však do citové pustiny sklouzává jen nerad a tak se, především sám před sebou, snaží tíži své roční stáže vyvážit morálním sebezpytem, protlačovaným nadhledem a právě sarkastickým humorem. A právě proto se kniha neutápí v bezvýchodné "Caveovské" beznaději, ze které už není cesta ven. Vynikající román, který budu doporučovat jen těm, kteří zrovna neřeší své akutní zdravotní potíže se svým, doposud důvěru-budícím, lékařem.... celý text

Program pro přeživší 2008, Chuck Palahniuk

Drsná satira, která se svou sloní vahou opírá do současné konzumní společnosti, církví, sekt a s nimi spojených výplachů hlav a vše prorůstající komercializace. A Palahniukovi, zdá se, nevadí mít ruce zmarasené krví. Možná právě naopak. Během skromného formátu své knihy nemá např. problém vyhladit celou sektu. Kniha na mě působí, jakoby jste amplitudu opisující život lidské společnosti protáhli do rovin ad absurdum. Není proto podivu, že zde není nouze o hutný cynismus, který tvoří zásadní ingredienci knihy a posouvá tak žánr od rovin těžkých, svíravých do těch odlehčených a humorných. Přesto ve mě průběžně bujel pocit znechucení společností jako takovou, která neschopna ukojit své nekonečné požadavky musí v důsledku uvíznout uprostřed bezbřehé znuzenosti. Podobné pocity snad pociťovali i protagonisté Klubu rváčů, jež však znám pouze z filmového zpracování, ze kterého je ale i přes to cítit Palahniukův rukopis (což jako zásluhu jistě nelze upřít i D. Fincherovi).... celý text

Ďáblova dílna 2007, Adolf Burger

Gaza: Poznámky pod čarou dějin 2010, Joe Sacco

Historii píší vítězové. Kdo je však vítězem v letitém Izraelsko-palestinském konfliktu už nelze s jistotou říci. Dopátrat se pravdy s odstupem času, obklopen soukolím křivd, teroru a všudypřítomného strachu - to je obdivuhodná mravenčí práce reportéra, spisovatele a kreslíře Joe Sacca. Jeho komiksová kniha „Gaza: Poznámky pod čarou dějin“ mi pocitově nejvíce připomíná umělecky zpracovaný filmový dokument. Sacco se snaží vydolovat co nejvíce skutečností o palestinských masakrech spáchaných v pásmu Gazy v roce 1956, jež cíleně zamlčovány, stávají se neviditelnou poznámkou pod čarou historického vědomí, ačkoliv se jednalo o nechutný masakr, kdy izraelská armáda zbytečně zabíjela stovky palestinských civilistů. Kniha nám dává možnost lépe se zorientovat ve složitém, přitom mediálně tak často propíraném, konfliktu blízkého východu. Tím nejdůležitějším rysem knihy však je, že je viděna optikou palestinských obyvatel, uprchlíku ve vlastní zemi, tedy pohledem v Česku téměř nepřipomínaným. Ctím Sacca, protože on se snaží ctít pravdu. Minulost se musí opakovaně oprašovat a předkládat veřejnosti, aby současnost mohla být, ve všech kontextech, pochopena správně. O historii Blízkého Východu v době, jež přihrává vzrůstajícímu nacionalismu a nevraživosti vůči všemu "neevropskému", ani nemluvě.... celý text

Setkání s Rámou 1993, Arthur Charles Clarke

Můj první literární výlet do kosmíru vůbec jsem absolvoval právě s kapitánem Nortonem na palubě lodi Endeavour. Nejsem znalcem sci-fi knih a proto nemám s čím srovnávat, nicméně A.C.Clark mě nechal nahlédnout do světa, jež má fantazijní hranice společné s koncem všehomíra. A přestože mi bylo, coby čtenáři, dovoleno nahlédnout do světa jiných civilizací pouze zpoza pootevřených dveří, koulel jsem očami jak malý kluk, který konečně objeví fantasticky ukrytou skrýš sousedovic bráchů na nejvyšším stromě v okolí. Se závratí jsem se bavil v prohazování prostorových významů jako výška a hloubka, rád jsem spolu s kosmonauty vymýšlel vlastní teorie nového světa a rád jsem pozoroval lidské charakterové stereotypy v úplně nových situacích. Je nutno vyzdvihnout komplexnost a uvěřitelnost celého autorova smyšleného světa, která nutně čtenáře svádí k otázce: "co když ...?“ A věřím, že je zdravé začíst se do takovéto knihy, jež by v tomto případě byla narušena ilustracemi, s nimiž bychom nemohli k prasknutí šponovat svou fantazii, jež je s přibývajícím věkem více a více strnulá.... celý text

Tahle země není pro starý 2007, Cormac McCarthy

Cormac McCarthy umí čtenáře vtáhnout do děje natolik, že mu nebude líto strávit celý den v posteli, jen aby "slupl" knihu na jeden zátah. Už formátem jsou McCarthyho knihy jakoby určené pro nepřerušené čtení a tudíž není divu, že se hned několika z nich dostalo více ,či méně povedeného filmového zpracování (Cesta, Tahle země není pro starý, Všichni krásní koně). Navíc Tahle země není pro starý jakoby byla ušita na míru pro režisérskou dvojici bratří Coenů, kteří rozhodně dokázali plnohodnotně rozvinout thrillerovou atmosféru knižní předlohy. Clashova definice "moderní mrazivý western" je podle mě zcela výstižná. Drsní klucí už nebrázdí nevadskou poušť na koních, ale v masivních offroadech, nešpikujou se winchestrovkama, ale uzikama a starý šerif, jehož morální vědomí se už jen těžko prokousává nově nastolenými poměry ještě divočejšího moderního západu, už nehoní zloděje dobytka, ale mexickou drogovou mafii. A tahle země už asi opravdu není pro starý.... celý text

Zpráva o 11. září 2008, Sid Jacobson

HHhH 2010, Laurent Binet

Po Novákově skvělé knize "Zatím dobrý" popisující nerovný boj bratří Mašínů s totalitním systémem je Binetova HHhH dalším zvučným brnknutím na strunu československého vlastenectví. Myslím, že je záhodno si připomínat důležité momenty světové historie, ve kterých svou obdivuhodnou úlohu sehrávají čechoslováci v roli hrdých, nepoddajných tvorů schopných uštědřit tvrdou ránu perverznímu režimu v dobách v české historii nejtemnějších. Z Binetova přístupu není těžké rozeznat lásku, kterou cítí k Československu, obdiv kterým zahaluje postavy Kubiše, Gabčíka a jiných účastníků operace Anthropoid i stud za "svou" Francii, která spolu s ostatními velmocemi obětovala v Mnichově "bezbranné" Československo Hitlerovi. Binetovo lpění na prokazatelných skutečnostech a nevole vymýšlet si nedoložené rozhovory zmiňovaných postav posouvá jeho beletristickou prvotinu spíše k žánru literatury faktu, ale neubírá ji na čtivosti románu. Navíc nám kniha dává možnost nahlédnout do soukromé kuchyně spisovatele, jež se celou svou duší snaží nepřekrucovat historickou pravdu, a jež v něm tímto nutně vzbuzuje pochyby nad možnostmi beletrie striktně se držet doložených pravd. Proto jsou v knize standardní románové "smyšlenky" nahrazovány autorovými soukromými úvahami, zážitky nebo prožívanými emocemi, které se během psaní jednotlivých částí autorovi vyjevovaly. A právě tyto konsekvence činní zážitek z knihy ještě silnějším.... celý text

Basket Flora 1998, Jan Pelc

Nezbytné věci 1993, Stephen King

Klobouk dolů za Kingovu schopnost barvitě a do hloubky popsat charaktery a provázanost několika desítek postav, jež každá má v románu svou významnou, děj-určující roli. Právě pomocí množství detailně zpracovaných charakterů a metodou přeskakování mezi jejich čím dál zapeklitějšími osudy pak autor mohl napětí po celou dobu nepatrně gradovat, což pak v druhé polovině knihy na čtenáře může působit až svíravě, protože zde není mnoho času na odpočinek. Atmosféra v městečku neustále houstne a ve chvíli kdy máme pocit, že už se spolu s postavami románu topíme ve smrdutém proudu kanálové říčky městečka Castle Rock, zběžný pohled na zbývající stránky naznačuje, že závěr knihy bude buďto obsahovat mnoho obrázků, nebo že se toho ještě opravdu mnoho musí stát. Nicméně, chyběl mi takový ten knihu překlenující emoční dozvuk, ve kterém ještě mohu pár hodin, lépe však několik dní po přečtení, plavat. Ale tohle asi ani není záměrem tohoto typu literatury ;)... celý text

Generace nula (Český komiks 2000-2010) 2010, Tomáš Prokůpek

Generací nula lze pojmenovat české komiksové kreslíře, jejihž publikace vyšly po roce 2000. Tato antologie může sloužit i jako zevrubný úvodník do mladého světa českého komiksu. Zvláště neznalým tak může pomoci se v tomto fantastickém kresleném světě zorientovat a najít si svého oblíbeného kreslíře, nebo komiksovou postavu. Mě osobně v knize zaujala Lela Geislerová (kreslí pravidelný strip Zen Žen pro čas. Respekt), Jiří Grus a jeho Voleman, nebo třeba Jan Šiller s jeho Ústřicí času, kterážto je vystavěna pouze na atmosférických černo-bílých obrázcích bez textového doprovodu. Český komiks, jako nedílná součást světa umění, si jistě zaslouží náš zvýšený zájem.... celý text