Honzeecheck přečtené 292

Červená a bílá 2004, Dorota Masłowska

Krutý. Ze začátku mě ten jazyk docela sral a představa, že taková bude celá kniha mě děsila. Nakonec mě to docela chytlo, protože ty polský reálie jsou dost neokoukaný a i když je to o hodně divných lidech, který bych nechtěl ani potkat na ulici (žádný zábavný fetáčci ale agresivní dementi) je to fajn. Některý obraty jsou boží, takže mi vlastně ani moc nevadilo, že to nemá děj a konec jsem asi moc nepochopil, ale to setkání postavy se svojí autorkou je fakt prima nápad. Další knihu určitě rád vyzkoušim, po Oksanenový to vypadá na další talentovanou východní kočku.... celý text

Holomráz 2010, Štěpán Kopřiva

Fantasy považuje popravdě za podžánr a mam k němu averzi... tohle je tak po deseti letech první věc co jsem četl a jsem nadšenej, hlavně proto, že bortí spoustu klišé, na kterých je tenhle žánr postavenej. Dokonalý to není, ale za ty překvapivý zvraty a opravdu originálního hlavního hrdinu palec nahoru. Bonusový povídky mě teda moc nebraly ale doslov je super.... celý text

Tvé překrásné já 2015, Chuck Palahniuk

Tohle je asi největší brak, jakej jsem za posledních pár let četl. Miluju ho :-) Anotace mluví asi za vše, v podstatě je to variace na klasický béčkový příběhy o hlavním hrdinovi, který zachraňuje svět před zlotřilym vynálezcem. Jen místo zbraněma se tentokrát bojuje sexuálníma pomůckama. Některé scény jsou až parodický - á la zombie apokalypsa, výcvik z kung fu filmů, závěrečný souboj s bossem včetně správně debilní pointy. Celý je to napsaný na Palahniuka nezvykle "obyčejným" stylem, což mě v kontrastu s dějem, kde dvousetletý vědmy masturbujou udělátkem z kostí a parůžků a vzduchem lítaj hořící vibrátory několikrát poslalo smíchy do kolen. Ano, celý je to samozřejmě trochu hlubší a jde to dál než obyčejná kritika konzumní společnosti. Zaujala mě myšlenka "post-feminizmu" nebo jak tomu říct, stejně tak, že sex v reklamě nemíří jen na ty nejblbější ale naopak na ty nejchytřejší, protože odhalený kozy prostě smetou jakoukoli intelektuální bariéru. O videohrách a internetovém pornu radši pomlčím :-) Každopádně je to ale královská zábava!... celý text

Gepard 2000, Giuseppe Tomasi Di Lampedusa

Tak jsem se radoval, že jsem našel novýho oblíbenýho autora a ono prd, protože di Lampedusa nic jinýho nenapsal. Ale nevadí, lepší jeden opravdovej klenot, než hromada bižutérie. Hlavním táhlem je u Geparda zřejmě zasazení. Nevím jak ostatní, ale já si o Italské válce za nezávislost, Garibaldim a červených košilích pamatoval z dějepisu úplný kulový. Tyhle události se odehrávají jenom na pozadí příběhu, nicméně jejich dopad na hlavní postavy je zásadní. I když teda příběh... nějaká zásadnější dějová linie tomu chybí, spíš se jedná o fragmenty ze života nejen šlechty té doby. Je to výborně napsaný, občas vtipný, občas hluboký, občas dojemný... když už teda přijememe tu zrůdnou myšlenku, že by se děti měli nutit číst nějaký knihy, tak bych tedy hlasoval pro Geparda, kterej na rozdíl od Jiráska, Němcový a podobných v čase uvízlých nýmandů má co nabídnout i dnes... celý text

O psaní: Memoáry o řemesle 2005, Stephen King

Překvapivě zábavná knížka. Jelikož nemám nějakou ambici psát beletrii tak většina rad jde mimo, ale některý jsou i tak k nezaplacení. Hlavně souhlasím s tím, že když se člověk do toho dostane, tak má psát rovnou, žádný zbytečný vracení se a lepší formulace atd... prostě napsat vše jak mu to příjde a potom teprve editovat. Alespoň já mam menší problém vyškrtávat, než něco vymýšlet. Jinak životopis už jsem jeden četl, ale v podání samotnýho Kinga je to mnohem zábavnější... celý text

Daredevil: Muž beze strachu: Omnibus: Kniha druhá 2011, Brian Michael Bendis

Večeře 2013, Herman Koch

Perfektní krátká a proklatě aktuální kniha. Hlavní postava vlastně jen dotáhla ad absurdum ty názory, jimiž je dneska prolezlá každá veřejná internetová diskuse. Ze začátku mě hrozně sralo to vynechávání podstatných událostí, protože nemam rád finální překvapení za každou cenu ale nakonec to nevadí. Víc než samotná konstrukce děje je důležitý to, co z knihy vyplývá. Fakt super...... celý text

Sněhová královna 2015, Michael Cunningham

Můj první Cunningham, absolutně jsem netušil co čekat. Je to krásná kniha, trefila se mi do nálady, i když po pravdě nevím proč, protože jsem jí přečetl během tří dnů na svatební cestě :-) Těžká melancholie dokonale prokreslenejch hlavních postav, který v podstatě nic moc zajímavýho nedělaj, jenže jejich myšlenkový pochody mi byl\ neskutečně blízký. Psát k tomu podrobnější komentář je nad mý síly, já vlastně neznam nikoho, komu bych tu knih mohl doporučit. Jakoby to napsal přímo pro mě :-)... celý text

Firma 2000, John Grisham

Díkybohu, že tohle nebyl můj první Grisham. Ne, že by se mi to nelíbilo ale ve výsledku je to takový... obyčejný. Začátek je skvělej, zaháčkování Mitche pomocí haldy peněz a veškerého luxusu, to mi přišlo hodně reálný i když jsem se nemohl ubránit věčnýmu srovnávání, že pracovat 100 hodin tejdně by fakt byla moje noční můra. Jakmile ale dojde ke "zvratu" máme tu jen celkem solidní thriller boje Davida s dvěma Goliášema a celý to ztrácí na uvěřitelnosti. Bavil jsem se celou dobu, bylo to napínavý ale emocionální dopad Přiiznání se jaksi nekonal. Film mě nezajímá už vůbec...... celý text

Utažení šroubu 2006, Henry James
odpad!

Jednim slovem strašný. Přiznám se, jsem to vůbec nepochopil a dočetl jen tak z povinnosti. Začátek, tedy příprava na samotné vyprávění se mi líbila a přišla mi dokonce trochu vtipná. Bohužel neúměrně dlouhý souvětí se nedají číst, věty vnořené podpořené několika závorkama už se často nikdy nevynoří a i když jsem je několikrát opakoval, o nic moudřejší jsem z toho nebyl. Po knize jsem sáhnul na základě Linie krásy od Hollinghursta, kde hlavní hrdina Jamese celý život studoval. Všechen respekt, své místo v učebnicích si asi autor zaslouží, ale nějak nevidím jediný důvod proč ho skutečně v dnešní době číst.... celý text

Mike’s Place - Pravdivý příběh o lásce, blues a teroru v Tel Avivu 2015, Jack Baxter

Upřímně řečeno ze začátku docela nuda. Od Sacca a Dellisla mám komixovýho zpracování tohodle konfliktu docela dost, navíc tady se jen topěj v zájemnejch banálních vztazích. Až na Joshe a Dom mě celkem nesympatický postavy. Jenže on celý ten úvod slouží jen pro hlubší prokreslení charakterů, což z následnýho útoku udělá na rozdíl od třeba takovýho Sacca mnohem osobnější výpověď, která na člověka o to víc dopadne. Škoda, že stejně nejsou rozpracovaný i samotný teroristi, jejichž pasáže mi přišly nejzajímavější. Celkově tedy spokojenost, nicméně jestli pojedu do Izraele tenhle teď už řetězec s klidnym srdcem vynechám. Jo a Gal by měl Baxtera zažalovat, podle komixu je to hroznej slizoun, na fotce ale vypadá celkem sympaticky :-)... celý text

Temné léto 2012, Dan Simmons

Simmons se mi v posledních knihách docela vzdaluje zbytečným důrazem na omáčku okolo na úkor vyprávění děje, ale tohle je na muj vkus zas příliš velká "lopaťárna". Čert vem jde o okatou kopírku Kinga, horší jsou příběhový klišé a nelogický jednání postav. Nechci tu moc spoilerovat, ale než vysvětlovat podstatu zla takovejdlema ptákovinama, to už je lepší to nechat ať si čtenář představuje co chce. Dospělý jsou v tomhle příběhu naprosto retardovaný a zcela nevšímavý ke všemu, což ve výsledku vede k tak nechutnýmu happy endu, že jsem se až zastyděl. Čte se to ale pěkně, ideální letní kniha, kterou jsem zchroustal v letadle a při ležení u vody, takže pod tři hvězdičky se jít nedá. V rámci hororu jsou ale ale Hladové hry (ne, nemyslim hunger games), uplně jinde...... celý text

Linie krásy 2006, Alan Hollinghurst

Teprv druhá kniha od Hollinghursta a už v jeho díle spatřuju jasnej vzor. Opět dlouhá kniha s takřka minimem děje, která se spíš soustřeďuje na popisy a myšlenkový procesy hlavního hrdiny. Pro mě nijak zvlášť lákavý prostředí snobské rodiny ve starý dobrý anglii 80. let. Postavy hrajou hodně na efekt, rádi se poslouchaj a řešej věšinou uplně zbytečný píčoviny. Pardoxně ale tahle extrémní vzdálenost od skutečných lidí a skutečných problémů mě na knize hodně bavila. Tahle společenská vrstva byla posedlá sama sebou a především svým vlastním obrazem v očích druhých dávno před vznikem facebooku. Hlavní hrdina tím vším tak nějak proplouvá, hrozně rád by chtěl být součástí ale na druhou stranu si hýčká iluzi, že je ve skutečnosti mnohem lepší a hlubší než všichni okolo. Po dlouhý době jsem měl zase pocit, že čtu "velkou literaturu", Hollinghurst je prostě rozenej spisovatel. Booker Prize zcela zasloužená, když porovnám s Atlasem Mraků (s nímž se ten rok o cenu přetahovali), tohle je jiná liga. Novodobá klasika bych řekl...... celý text

Přiznání 2011, John Grisham

Výborný! Vůbec nevím, kde se u nás doma kniha vzala, ale šáhl jsem po tom s vizí nějaký odlehčenější detektivky. Leda prd, místama jsem se tak dojímal, že jsem radši ve vlaku přestával číst. Skvěle napsanej a až nechutně realistickej román o tom, že když vás posere systém, tak máte prostě smůlu. Kdo si myslí, že se to stát nemůže, ať si projede seznam popravených v Texasu, kdo si myslí, že se to může stát jen v USA ten ať si přečte třeba tohle http://www.ceska-justice.cz/2014/10/v-kauze-pokusu-o-vrazdu-kadernice-z-horic-podano-dovolani-a-podnet-ke-stiznosti-pro-poruseni-zakona/ . Celý mi to přišlo děsivější, než kdejaký horory. Nadávat na policajty a státní správu patří tak nějak ke společenskýmu koloritu, ale stejně člověk uvnitř věří, že když se něco podělá tak někoho někde prostě pravda bude zajímat. Román graduje někde ve druhý třetině, konec už je spíš takovej dojezd ale stejně nemůžu jinak než za plnej počet.... celý text

Hovězí kostky 2014, Emil Hakl (p)

Což o to, napsaný je to výborně a ze začátku mě ty kraťoučký úderný věty ke štěstí stačily samy o sobě, jenže jak se člověk prokousává příběhama bez výraznější pointy dál a dál, dostal by chuť i na nějaký to výraznější sdělení. Cynismus a letargie je taky způsob jak se z dnešního světa úplně neposrat a po pravdě je mi to mnohem bližší než vysoký ambice, zdravej životní styl, osobní rozvoj a podobný píčoviny, kterejma se ohání každej druhej „úspěšnej“ člověk. Ale marná sláva, Hakl není Bukowski či Palahniuk aby dokázal prostým plácáním všednodenních banálností a bizarních historek utáhnout celou knihu. I tak vcelku spokojenost, současnou českou literaturu moc nečtu a pokud někdy narazím na Haklův delší ucelenější příběh (román), tak po něm sáhnu s chutí.... celý text

Zatracení 2014, Chuck Palahniuk

Číst tohle po Čapkově Krakatitu byl vyloženě balzám. Palahniukuv cynickej, černej a úchylnej humor mi prostě sedí, navíc to občas proloží moudrem, který by se mělo tesat do kamene. Problémem bohužel je, že opravdu jen občas a že kniha kromě výše zmíněného toho bohužel moc nenabízí. Příběh slabý, některý části jsou vyloženě debilní a třeba slavná záchodová pasáž je sice hustá tak, že se mi z ní ježili vlasy na zátylku ale v podstatě úplně nesmyslná a slouží spíš jako následný zdroj vtipů o pindících. Z Prokletí jsem si toho popravdě moc nepamatoval a obzvlášť v těch mrtvých kámoších se trochu ztrácel ale vem to čert… Od autora Klubu rváčů prostě člověk čeká mnohem mnohem víc, jenže i když už dávno sundal nohu z plynu a jede dál jen setrvačností, furt se drží v čele závodu a zůstává můj nejoblíbenější žijící spisovatel. Abych tak parafrázoval Madison z úvodu knihy - i špatnej Palahniuk je pořád lepší než žádnej Palahniuk.... celý text

Krakatit 2009, Karel Čapek

Při vší úctě k autorovi, tohle by mělo zůstat jako zmínka pod čarou v čítance, v dnešní době je to už fakt jen pro fajnšmekry. Měl jsem to zahodit během halucinogenního začátku (horší start knihy už jsem dlouho neviděl), samotný gró Krakatitu ale není v protiválečný agitce jak jsem čekal ale v mileneckých eskapádách hlavního hrdiny. Inu proč ne, to by to ale nesmělo bejt napsaný takhle oslizlym a polouchylnym stylem. Postavy přehrávaj jak na divadle, chvíli jako že jo, chvíli jako že ne, u toho dělaj rozmáchlý gesta, kdy chtěj níčit svět, mlátěj hlavou do zdi a pak se zase na sebe vrhaj a "drtí si rty o zuby" (jsem sám komu nepřijde ani trochu přitažlivý?). Prokop skáče na každou, která se kolem něj mihne, pokaždý to bere vskutku osudově, jen aby o dvě strany dál už stejným způsobem prahl po jiný, celkový "poučení" z příběhu je nebetyčně banální i na předválečný období. Ne všechno co nese jméno Čapek by se mělo zvelebovat, oproti takovejm mlokům nebo kapesním povídkám je to brak!... celý text

Transmetropolitan #7 - Všechno nebo nic 2012, Warren Ellis

Daredevil: Muž beze strachu!: Omnibus: Kniha první 2011, Brian Michael Bendis

Četl jsem tedy anglickou verzi na Marvel Unlimited od prvního dílu restartovaný série. Ta chvíle kdy k tomu přijde Bendis je jasně patrná, nicméně bych z toho nedělal takový halo, furt je to "jen" Marvelovskej komix. První příběh mě teda moc nebral, ta snaha bejt za každou cenu jinej mi přišla až trochu kontraproduktivní, mě takovádle kresba k tomuhle stylu komixů prostě nesedne. Ta hlavní část o prozrazení indentity Daredevila je ale vynikající, akčních scén je minimum celý to připomíná nákou gansterku, která se plynule změní v soudní drama. Vyvrcholení případu s White Tigerem mě dostalo. Takže ne, nečekejte nějakou extra hloubku od toho tu jsou jiný komixy, ve světě Marvelu to ale snese srovnání snad jen s Brubakerovým Kapitánem Amerikou.... celý text

Očista 2010, Sofi Oksanen

Třetí kniha, třetí zásah přímo na komoru. Přiznám se, že jsem se nikdy nehrnul do knih od spisovatelek. Ne proto, že jsem sexista, ale pro to, že jsem nikdy nepotkal tu pravou. Až do nedávna... Na Oksanen miluju to jak vše relativizuje a zpochybňuje. Nepíše jednoznačně kladný postavy, nesvádí lidský svinstvo jen na politický režim, neříká že dřív bylo vše špatně a dnes je vše dobře. A tak to mám rád, protože když se řekne A musí se říct i B, jinak je to jen propaganda a dávat rovnítko mezi fašismus a komunismus je nesmysl, každej se na lidech podepsal jiným způsobem... No nic, k věci - čtení Očisty není žádná velká radost, atmosféra strachu, hnusu, nenávisti a lidský ubohosti odkapává z každý stránky, přičemž scény z Německa jsou jednoznačně vrchol. Příběh v podstatě bez hrdiny, kde daným postavám fandíte spíše jen proto, že už si vytrpěly dost, než že by přirostly k srdci. Krátký, časově rozházený kapitoly jen zvyšují napětí, chladnej zápisníkovej konec pak jen umocňuje celkovej dojem. Trochu mi to připomíná Gerthu od Tučkový, ale nevím, ta mi přišla až taková moc ublížená. Jednoznačný doporučení a já běžim pro Holubice. Ještě si teda kopnu do doslovu, který je na poměry téhle edice od Odeonu neuvěřitelně banální a v podstatě jen zopakuje děj knihy. Z tohohle hlediska velký zklamání, protože zajímavější lidé na stejném místě často dokážou nabídnout úplně nový úhel pohledu. No nic...... celý text