Honzeecheck přečtené 295

Všechno nebo nic 2012, Warren Ellis

Daredevil: Muž beze strachu!: Omnibus: Kniha první 2011, Brian Michael Bendis

Četl jsem tedy anglickou verzi na Marvel Unlimited od prvního dílu restartovaný série. Ta chvíle kdy k tomu přijde Bendis je jasně patrná, nicméně bych z toho nedělal takový halo, furt je to "jen" Marvelovskej komix. První příběh mě teda moc nebral, ta snaha bejt za každou cenu jinej mi přišla až trochu kontraproduktivní, mě takovádle kresba k tomuhle stylu komixů prostě nesedne. Ta hlavní část o prozrazení indentity Daredevila je ale vynikající, akčních scén je minimum celý to připomíná nákou gansterku, která se plynule změní v soudní drama. Vyvrcholení případu s White Tigerem mě dostalo. Takže ne, nečekejte nějakou extra hloubku od toho tu jsou jiný komixy, ve světě Marvelu to ale snese srovnání snad jen s Brubakerovým Kapitánem Amerikou.... celý text

Očista 2010, Sofi Oksanen

Třetí kniha, třetí zásah přímo na komoru. Přiznám se, že jsem se nikdy nehrnul do knih od spisovatelek. Ne proto, že jsem sexista, ale pro to, že jsem nikdy nepotkal tu pravou. Až do nedávna... Na Oksanen miluju to jak vše relativizuje a zpochybňuje. Nepíše jednoznačně kladný postavy, nesvádí lidský svinstvo jen na politický režim, neříká že dřív bylo vše špatně a dnes je vše dobře. A tak to mám rád, protože když se řekne A musí se říct i B, jinak je to jen propaganda a dávat rovnítko mezi fašismus a komunismus je nesmysl, každej se na lidech podepsal jiným způsobem... No nic, k věci - čtení Očisty není žádná velká radost, atmosféra strachu, hnusu, nenávisti a lidský ubohosti odkapává z každý stránky, přičemž scény z Německa jsou jednoznačně vrchol. Příběh v podstatě bez hrdiny, kde daným postavám fandíte spíše jen proto, že už si vytrpěly dost, než že by přirostly k srdci. Krátký, časově rozházený kapitoly jen zvyšují napětí, chladnej zápisníkovej konec pak jen umocňuje celkovej dojem. Trochu mi to připomíná Gerthu od Tučkový, ale nevím, ta mi přišla až taková moc ublížená. Jednoznačný doporučení a já běžim pro Holubice. Ještě si teda kopnu do doslovu, který je na poměry téhle edice od Odeonu neuvěřitelně banální a v podstatě jen zopakuje děj knihy. Z tohohle hlediska velký zklamání, protože zajímavější lidé na stejném místě často dokážou nabídnout úplně nový úhel pohledu. No nic...... celý text

Poslední aristokratka 2012, Evžen Boček

Po pár stránkách jsem myslel, že to nedám, tuhle nucenou vtipnost v každý větě fakt nemám rád. Je to jako v hospodě poslouchat otravnýho týpka co ani na vteřinu nezavře hubu a povídá vtipy nastudovaný z internetu. Nebo přečíst na csfd víc jak 2x komentáře od verbala za sebou. Někdy míň je prostě víc. Každopádně na tejden do vlaku při dojíždění asi ideální. Dalšímu dílu se nebráním, ale pátrat po něm určitě nebudu.... celý text

Vraní dívka 2014, Erik Axl Sund

Typickej produkt dnešní doby, aneb když nemáme talent ani nápad, musíme zamakat na marketingu. Reklamě na tenhle bulšit prostě nešlo uniknout, ke mě se kniha dostala zdarma díky nákupu HW na czc... Navzdory očekávání je to nejkontroverznější na celý knize zřejmě její obálka - nahá holčička v kozačkách se k tématu knihy (zneužívání dětí) celkem hodí, nálepka Jen pro silné povahy ale rozhodně ne. Snaha šokovat a pobouřit je natolik samoúčelná a prvoplánová, že je mi za oba autory trapně. Mnohem horší je ale chatrná konstrukce celýho románu. Jedna hrdinka policistka absolutně netuší co má dělat, ze zoufalství stříli na slepo a pak se diví, že jí nadřízení nedovolí někoho obvinit na základě nulových důkazů (viz ten voják). Druhá hrdinka psycholožka si zase nedovede uspořádat vlastní život, svejma klientama pohrdá a u jejich výslechu usíná. Ono to ale nevadí, protože to celý směřuje ke zničujícímu zvratu ve stylu "jsem svůj vlastní bratr". Ještě mě zaujalo na koli kfeministická kniha to je, vzhledem k tomu, že to napsali dva muži. Že jsou hybatelem děje jenom ženy, zatímco muži jsou buď neschopný milý idioti (manžel, kolega), úchylové, nebo aspon lháři a pdovodníci, nad tim bych ještě mávl rukou, přeci jen knih v opačnym gardu asi bude mraky a nijak se and tím nepozastavím. Když si ale hlavní psotavy notují, že za všechny problémy světa můžou jen muží, tak už je to na pováženou. Jo a anvíc kniha nemá konec, protože se jedná o první knihu ze tří, což z obálky taky asi nepoznáte. Zkrátka a dobře nebejt masivní reklamní kampaně a momentální vlny severských detektivek neštěkl by po týhle knize ani pes.... celý text

Čím jdu rychleji, tím jsem menší 2014, Kjersti Annesdatter Skomsvold

Tak tohle jsem asi nepochopil. 30 letá žena píše román o smiřování se smrtí důchodkyně? Hmhm... Napsaný je to dobře a cynickej humor zamřenej převážně na sebe je mi celkem blízkej ale bože, míň sympatickou hlavní postavu jsem snad v životě neviděl. Naprosto zbytečná,nudná a ustrašená troska, která z celej život neudělala vůbec nic. Teď nemluvim o práci ale o čemkoli. Každej blbej feťák, úchyl nebo komouš je mi pochopitelnější než tohle pasivní budižkničemu, který jen čumí z okna. Asi to má být popis nějaký psychický nemoci ale pro lidi, jež si celej život proseděli před TV s háčkováním a nemaj ani špetku sebeúcty nějak nemam slitování.... celý text

Pytel kostí 2000, Stephen King

Klasickej King, hororová část je celkem hloupoučká, hrdina je klaďas bez jediný skvrnky a celý by to mohlo mít klidně poloviční rozsah. Jenže je tu zase stylovej záporák (tentokrát bohužel nedostane příliš prostoru), dokonalá atmosféra a fantastický pasáže (scénka se znásilněním je opravdu pekelná). Ale především - je to King se svym stylem od kterýho se jednoduše nedá odtrhnout, se slovníma obratama u nichž každej, kdo se někdy pokusil napsat něco víc než nákupní seznam, skřípe zubama závistí. Řemeslná rutina co zaujme maximálně u Kinga neobvyklou ich-formou, ale což... per to do mě dál chlape! Jen zvedam obočí nad místy hodně divokym překladem viz Šťastné jídlo od McDonaldse apod... celý text

Lionel Aspo 2014, Martin Amis

Už od první věty ve stylu "je mi 15 a šukam svojí babičku" jsem věděl, že tohle bude především nehorázná zábava. Kurvahošigutntág po anglicku, dá se říct. A i když stejně jako Dědictví celkem srozumitelně tepe do kapitalsitický společnosti, budu si pamatovat především zábavný scénky konfrontace burana s těma "lepšíma lidma". Zásadní rozdíl není v tom, že Lionel je vopravdovej hajzl ale v postavě Desmonda, který je v podstatě jen pozorovatel a snaží se žít podle svého navzdory strýčkovu řádění. Nad vší tou bžundou se celou dobu sbírá tma, která exploduje ve skvělým finále. I když je to v podstatě banální kniha bez nějaký větší myšlenky rozhodně doporučuju.... celý text

Proč obrazy nepotřebují názvy 2014, Ondřej Horák

Skvělá kniha, kdyby byl trošku lepší příběh tak bych neváhal doporučit i dospělým. Anebo naopak příběh vypsutit úplně, to nejdůležitější je stejně v těch poutavých a civilních dialozích. Každopádně povinnost pro všechny, kteří si někdy řikaj: "taková mazanice, to bych zvládl taky"... celý text

Jeruzalém: Rok v rozděleném městě 2013, Guy Delisle

Tak nejdřív, tady je ten obrázek https://lh4.googleusercontent.com/-aH_4Wxn2laY/VLzDFIqsqNI/AAAAAAAAAVg/PChp9l1Oxq0/w426-h237/opice.jpg který marta níže vyhodnotila jako přirovnání opic k židům. Jseš vůbec normální???? A teď k věci - o tomhle konfliktu už bylo napsáno asi vše, z každýho myslitelnýho pohledu a nevyřešilo to absolutně nic. Delisle není a nechce být Sacco (na což několikrát vtipně naráží), nedělá ze sebe novináře a proto není jedinej důvod, proč by se musel snažit bejt objektivní a snažit se dát ke všemu pohled lidem z druhý strany. Stejně jako v předchozích knihách prostě popisuje co viděl během ročního pobytu v cizí zemi. Zatímco Barma a Pchjongjang jsou z vašeho pohledu jednoduchý, protože vás jen utrzovaly v už dávno hotovým názoru, tady jste najendou konfrontovaný s realitou (a snad nebudeme zpochybňovat, že Delisle píše jen o tom co opravdu viděl), která není tak jednoduchá jak by si člověk přál. V dnešní době, kdy každej řádnej českej buran, kterej hranice svýho kraje překročil jen když jel na megakoncert Kabátů, trdí, že Islám představuje zlo a ohrožení tradičních křesťanskejch hodnot se nějak nehodí popisovat jak jsou arabové ve vlastní zemi občany druhý kategorie setrvale šikanovaný z oficiálních míst i od běžných lidí. Jednoduchá pravda v tomhletom konfliktu prostě neexistuje, vždycky je to o lidech. A tady platí princip kolektivní viny a protože se tamhle palestinec odpálí tak to nikomu nedává právo jinýmu palestnci zbourat barák. Kniha ukazuje spoustu naprosto absurdních situací - ulice, kde každý etnikum smí chodit jen po svém chodníku, sítě na odpadky aby si je lidi navzájem neházeli na hlavu, malý komunity usazený v nepřítelskym prostředí, který hlídá víc vojáků než je osadníků samotných, ultraortodoxní fanatiky, který nesmí mluvit s ženama atd. Ano, některý případy vyznívají zcela jednoznačně, viz zabírání domů po palestincích, nebo jejich odstřižení od proudu apod. Není to ale proti židům obecně ale proti konkrétním lidem.... celý text

Baby Jane 2014, Sofi Oksanen

Mám rád takovýdle knihy. Krátký, úderný, trefný. Tedy přesnej opak toho klišovitýho blábolu, kterej někde dole pode mnou napsala uživatelka Nemesis (sorry). Dal jsem to svý přítelkyni prakticky poslepu jako vánoční dárek a když jsem se pak sám dal do čtení, docela jsem se zhrozil. Sofia se s tim moc nepárá a po krátkym romantickym úvodu skočí v čase, kdy je s idylkou utrum a člověk se zpětně dozvídá jak se to celý podělalo. Z lásky je nenávist, kdy si lidi ubližujou, jak si můžou ublížit jen ty, co se strašně milovali, a pak ještě hůř - lhostejnost. Jakožto muž jsem občas vyloženě trpěl, protože podle knihy bych měl dojem, že neni nic směšnějšího a ubožejšího než nadrženej chlap. Hlavní hrdinka má moc, je si jí vědomá a neštítí se jí zcela chaldně a účelově využívat. Kromě toho kniha obsahuje asi nejlepší popis psychický nemoci, jakej jsem kdy četl (no možná mladej Vonnegut, ale to už je dávno). Stejně jako u Stalinovejch krav (který jsou objektivně lepší kniha) se nejedná o žádný literární veledílo, spíš má člověk pocit, že se celou dobu brodí sračkama, ale stojí to za to. Citace z Cure a Joy Division už jsou ale na hraně kýče... EDIT: Tady ty moudra v komentářích jsou fakt epesní: "Jedna hvězdička je pouze za to, že jde o známou autorku. "... celý text

Královna andělů 2007, Greg Bear

Šílená kniha, už jednou jsem to rozečetl a vzdal na straně 100. Jelikož ale nesnášim mít doma nedočtený knihy, vrhl jsem se na to podruhý a nakonec to přemohl. Byl to ale boj, prvních 200 stran je tak zoufale nudnejch a nečtivejch, že se v tom všechny nadějný nápady utopěj. A že jich ale je! Možná až moc, Bear se nezdržuje jakýmkoli vysvětlováním takže jsem spoustu věcí jednoduše nepochopil. Ale k věci: Příběh se odehrává ve čtyřech proudech, který se navzájem po dějový stránce dotýkají jen lehce. Nosná myšlenka knihy je skoro až filosofická - co z toho, co jsme, je ve skutečnosti naše vědomá osobnost a co jsou vrozený/podvědomý procesy, který nemůžeme ovlivnit. Z tohohle hlediska pak řeší význam a formu trestu pro společnost i jednotlivé zločince. Je to bezesporu zajímavý a ve svejch nejlepších částech vskutku hodné zamyšlení, jako celek je to ale ubitý ve slovním balastu a strašném množství nových a nových nápadů. Méně je někdy více... a tak víc než zymšlení nad tím, zda-li je "terapie" věcí správnou, nebo cestou k "stádnosti", nebo nad tím jaké efekty může mít polidštění počítačů, si z knihy budu pamatovat jen jednu strašně dlouhou nudu,... celý text

Bez vodítka 2014, Rupert Fawcett

Sex není zadarmo 2011, Chester Brown

Respekt za takový veřejný obnažení, tohle je opravdu hodně osobní. Nemám problém s tím co Chester dělá a říká, ale já to tak prostě nevidím. Ano emoce opravdu nejsou racionální, ale díky bohu za ně. Jestli někomu nevadí bydlet s expřítelkyní a jejím novým klukem, kvuli kerýmu ho opustila, tak fajn. Názory od takovýdlho robota (jak ho nazývají vlastní kamarádi!) jsou sice zajímavý, ale spíš na teoretický rovině. Souhlasim, že by si lidi mohli dělat cokoli, co nikomu neubližuje, ale to je tak celý. Chození za kurvama řeší spoustu věcí, vnitřně naplňovat to ale může fakt jen promile jedinců. Autorova vize ideálního světa v roce 2080 je pak vyloně magořina.... celý text

Daredevil: Rok jedna 2011, Frank Miller

Stepní vlk 2006, Hermann Hesse

Týhle knihy jsem se vždycky bál, nakonec jsem, stejně jako třeba u Kafky, zjistil, že nejlepší je zahodit za hlavu všecky předsudky a jít do toho s čistou hlavou. Přes svojí komplikovanost se to totiž čte víc než dobře, základní myšlenka je poměrně srozumitelná a že člověk něco tak úplně nepochopí naopak dává možnost interpretovat si to po svém. Ve svých 30 letech jsem asi dokonalej prototyp měšťáka (z vesnice :-), nemam potřebu zkoumat svoje hranice - naopak, mám rád svůj klid... přesto jsem si z knihy vzal dost. Marně vzpomínám, kdy jsem naposled šel tak "do sebe"... tohle je osobní, každej ať se s tim popasuje po svym, nemam potřebu přidávat sem další obecný plky. Rozhodně ale nadčasová kniha, vždyť utápění se v bezobsažný zábavě nebo devalvace reprodukované hudby se zhusta řeší i teď. Samotnej konflikt "zvířecí" osobnosti vs. civilizační vrstvy je taky věčnej ať už tomu zvířeti v sobě řikáte stepní vlk nebo gorila (V518)... celý text

Žabák z Bali 2011, Šárka Schmidtová

Mno... pro vysvětlení, knihu jsem koupil za 39 Kč, pár dnů potom co jsme si koupili letenku na Bali. Věděl jsem, že to bude píčovina, ale tak vzhledem k tomu, že to jsou krátký povídky navíc s erotickym nádechem, jsem doufal, že by to mohlo bejt zábavný. A svym způsobem i je, jenže asi jinak než by autorka chtěla. Jako napsaný je to ještě relativně dobře (zkušenost z ženskejch časopisů se nezapře) ale až tak dobře aby to vynahradilo absentující děj určitě ne. Drtivá většina povídek je vo tom jak hrdinka shání vocas, pak ho sežene, ale ukáže se, že je to uplnej idiot. OK, nejsem cílovka, ale stejně mi nepřijde veselý, když je pointa v tom, že má někdo malý péro nebo zuby po dědovi. Horší je těch pár povídek, který se berou vážně... v těch se něžně nasedá na tvrdý penis, zem se třese a výkřiky extáze se linou pralesem. Podle fotky mi nepřijde že by spisovatelce bylo pod 15, takže je mi za ní trapně. Navíc to, že se kniha odehrává na Bali bych nepoznal, nebejt několika konkrétních Balisjkejch reálií. Asi jsem byl na jinym ostrově, ale svalnatý vysoký mladý borce jsem za 3 tejdny nepotkal. Neprostupnejch džunglí s primitivníma domorodcema tam taky moc nebylo. Tohle nemělo nikdy vyjít pohromadě!... celý text

Mr. Nice - Příběh drogového krále 2009, Howard Marks

Zrovna jsem dočetl a mam takový smíšený pocity. Od začátku je to jízda, Marks se s ničim moc nemaže, historka střídá historku, postav je za chvilku tolik, že se v tom přes veškerou snahu nedá zorientovat. Jenže... sympatickej to on je (alespoň dle vlastních vyjádření :-), inteligentní bezesporu taky, zavírat lidi za kouření marihuany je píčovina a praktiky americkýho úředního aparátu jsou vážně nechututný. Přesto mám problém přijmout tu jeho mučednickou roli z poslední cca pětiny knihy. Vybral si relativně snadnou cestu, která zajištovala obrovský příjmy za hovno práci, a rizik, který za to musí zaplatit, si byl jednoznačně vědomej. Nic neni zadarmo a drtivá většina takhle schopnejch lidí na tohle prostě odmítá přistoupit. Bojoval proti systému a až přehnaně se mu vysmíval a systém ho za to posral, tak to prostě chodíl. Spoustu let si žil jako král a musel za to strávit pár let ve vězení, to je prostě karma. Nezapomínejte na to že částečně financoval teroristy, kamarádil se s vrahama, provozoval bordel atd... Navíc ne každej si pak může dovolit špičkový právníky a neštěkne po nich ani pes. Jeho žena z toho měla jednoznačně taky výhody a když nic jinýho, tak za přihlížení trestnému činu (nebo jak se ten skutek jmenuje) si ten rok ve vězení podle mě taky zasloužila.Že pak taková vazba vypadá tak jak vypadá je věc druhá. Mmch. v roce 2001 se s Judy rozešli a Howard od propuštění žije ze svýho statusu celebrity, píše knihy, dělá přednášky, hraje ve filmech atd. čistě proto že byl pašerák.... celý text

Narkopolis 2013, Džít Tháil

Extrémně lákavý prostředí indickýho podsvětí, nominace na Booker prize... tohle mi mělo podle všeho utrhnout hlavu. Ne že by to nakonec bylo špatný, to ne, ale prostě to nějak nesepnulo. Jedná se spíš o různě propojený smutný a vulgární historky, který se navzájem proplétají, než o opravdovej román. Kromě drsnejch popisů sexuálních aktů všeho druhu mi toho v hlavě moc nezůstane se obávam.... celý text

Dívka, která si hrála s ohněm 2009, Stieg Larsson

Na muj vkus ze začátku poněkud přesexovaný... zdůrazňovat jak hlavní postavy obtahujou vše od teenagerů po téměř důchodkyně, v poutech, ve trojce, v kostýmech atd. a jak jsou v tom všichni kurevsky báječný, mi prostě u detektivky nepřijde až tak důležitý. Obzvlášť když v kontrastu s tím samotný vyšetřování ilegální prostituce a obchodu s ženama je takový nijaký a pouze na teoretický rovině. Taky mě na knize štve spousta náhod a klasický žánrový klišé jako nedodělání omráčenejch postav nebo nesmrtelnsot hrdinů. Co je to ale platný, když je to celý tak dobře napsaný, že se od toho nedá odtrhnout.Dát cokoli jinýho než 5* by bylo ode mě pokrytectví.... celý text