Hwaelos
přečtené 1116
Mera: Královna Atlantidy
2021,
Dan Abnett
Bylo to fajn, ale Abnett umí líp. Tak by se daly dojmy shrnout. Dokázal ze záporáka Orma udělat relativně plastickou osobnost, to cením. Stejně jako fakt, že politická rovina měla mírně navrch nad akcí. Problematické jsou pro mě dialogy. Je tak trochu pravidlem, že jinozemské postavy promlouvají v mainstreamových komiksech pateticky a neživotně, jakoby se s nimi autoři neuměli vypořádat a polidštit je. Pro Abnetta tohle pravidlo neplatí. Jeho postavy třeba ve Strážcích galaxie jsou ne-lidé z masa a kostí. Proto nerozumím tomu, proč musejí právě Atlanťané pořád mluvit způsobem, jakým jsme nechávali svoje postavy promlouvat v Dračím doupěti na základce: nabubřele, honosně... Ještě horší ale je, že omílají pořád dokola to stejné: povinnost vs. spokojený život. Kdyby se tam ten rozpor objevil 2x nebo 3x, asi v pohodě, ale prakticky každý rozhovor mezi Merou a Ormem tohle omílá do zblbnutí. Jako jednohubka fajn, ale z hlavy se Mera vytratí tak do měsíce.... celý text
Chladné dny
2021,
Tom King
Jakkoli se mi variace na Lumetovo drámo zamlouvá, provedení už tak slavné není. Weeksova kresba tomu hodně přidává - atmosféricky i stylově. Čemu se ale těžko věří, jsou Bruceovy monology. Nejdřív zmlátí záporáka a pak sám sebe obviňuje, že užívá nepřiměřené násilí? Bylo by to zkousnutelné, kdyby se chystal seknout se superhrdinskou kariérou, což ale očividně nehodlá (soudě podle navazujících sešitů). Motivace hlavní postavy tady jednoduše nedává smysl. Druhý příběh s KGBeastem je spíš jednoduchá mlátička, byť atmosféricky vykreslená. Paradoxně nejlepší je vložený sešit s Dickem Graysonem, který se snaží rozptýlit svého mentora, který ale zase trochu zabíjí zoufalá Wagnerova kresba.... celý text
Essex County
2019,
Jeff Lemire
Komiksový majstrštyk, přinášející zážitek, podobný dávné četbě Thompsonova Pod dekou. Lemire vypráví nejsilněji v náznacích, v tichu panelů beze slov. Naopak tam, kde se neudrží a je zbytečně doslovný (několik pasáží poslední části, věnované pečovatelce), trochu kazí čtenářskou radost z možnosti interpretovat si události po svém.... celý text
Armáda
2020,
Miroslav Žamboch
Kde jsou ty doby, kdy povídka z koniášovsko-baklyovského cyklu znamenala dobrý příběh sám o sobě. Většina toho, co je v nové knížce otištěno, je prostě jen více či méně dobře popsaná řezničina bez jakýchkoli důsledků. Bakly přijde, Bakly zmasakruje, Bakly jde dál. Jedinou výjimku tvoří Návrat zabijáka, kde můžeme sledovat jednak trochu komplexnější pokus o příběh, jednak jde o stěžejní bod motivace stárnoucího (z čtenářského pohledu "současného") Baklyho, tj. navázání spolupráce s Koniášem. U Holýma rukama a Anděla bez slitování můžeme alespoň doufat, že se Cveng, Wing nebo malý Tomáš objeví v nějaké budoucí roli, jakkoli samostatné povídky (původně kolibří novelky) nestojí za mnoho. Zdaleka největší smutek ale mám z toho, že svazek shrnuje 4 už starší povídky a pouze jednu novou - a paradoxně je právě ta nová nejhorší, protože nepřináší nic nového a nemá vůbec žádnou důsažnost pro budoucí vývoj ságy.... celý text
Sem cejtila les
2016,
Kateřina Kováčová
To, jakým způsobem Kováčová zachází s jazykem, je unikátní. Její univerzum je si v lecčems podobné s ranými sbírkami Ivana Wernische, ale je mnohem neprostupnější. Čtenář nemá mnoho vodítek, jak text uchopovat, pokud se nechce jenom nechat nést obrazotvorností. Skutečně je to trochu jako bloudit lesem. Hlavním problémem je způsob odkazování: ve sbírce se často střídá ich forma a ženská er forma, aniž by bylo patrné, jestli odkazují ke stejnému lyrickému subjektu. Viz např. "Všude v ní kameny / a zmije. / Plná křížů je. / Nemohla pojmout tolik smrti. // Lže. // Soumračné třepotání rozsvícených mušinek / rozháním vlažnými pohyby zápěstí." Obrazy "starého světa" jsou však v některých pasážích mimořádně silné a už kvůli nim stojí za to se sbírkou prokousat. "Nos zvednutý jako při větření. Na houpačce vedle ní Bůh uvolňuje místo pro něco ještě většího." "Ten starej chlap řekl, že smutek je něco vrozenýho, řekl: 'Daň za to, že jsme hlubší'. Asi to myslel dobře." "Byla jsem zasutá do té prsti, horkou noc jsem chtěla odkopat, ale ona na mě padala, jako mrzáček škobrtala o moje tělo..." "Kdyby věděl, kde má začít, řekl by jí to všechno, ale nevěděl, a tak neřekl nic, jen otevřel ústa, kdyby se to náhodou chtělo vyslovit samo."... celý text
