Hwaelos
přečtené 1116
Jak postupovat, chce-li člověk požádat šéfa oddělení o zvýšení platu
2010,
Georges Perec
Podle názvu se to může jevit jako praktická příručka, který učí pracovníky být asertivní ve vyjednávání, ale jde spíše o sžíravý satirický pohled na práci v korporátech. Něco, co by napsal Kafka, kdyby měl smysl pro humor. :) Pérec zvolil literární postup, který se snaží vyčerpat všechny možnosti, které můžou při plnění relativně banálního úkolu nastat. Oceňuju, že knížka má na předsádce i přehledný vývojový diagram, který tomu dodává další level ironického nadhledu. Vřele doporučuju!... celý text
Sabrina
2019,
Nick Drnaso
Vynikající záležitost, v níž se povedlo skloubit dohromady niterné vyprávění o ztrátě s aktuální společenskou problematikou. Drnasovi se podařilo velice věrohodně vykreslit alternativní svět konspirací, akcelerovaný sociálními sítěmi, v němž žije stále víc lidí. Pro lidi, kteří sdílejí představu o tzv. "velké lži" (pojem pocházející původně z Mein Kamfu, nedávno trefně aktualizovaný Timothy Snyderem), se stává cokoli potvrzením jejich názoru: může jít o drobnou nesrovnalost v nějaké kauze, ale i o pokus o racionální nabourání jejich paradigmatu fakty. Právě v tomhle světě se ocitá přítel zemřelé, když se pokouší pochopit něco, co se rozumově pojmout nedá. Neméně fascinující je, že ačkoli je titulem knihy jméno postavy, samotná Sabrina je ve vyprávění pouze lakunou, tj. mezerou v příběhu, která zůstane nezaplněná. V knize se prakticky neobjeví a ačkoli se děj točí kolem její smrti, čtenář se o ní dozvídá překvapivě málo a v zásadě o její příběh nejde. Ocenit se musí i špičková vizuální stránka. Drnasův minimalistický styl je fascinující zejm. v tom, jak pracuje s pravidelnou mřížkou a prázdným prostorem, který se stává echem prázdnoty uvnitř postav.... celý text
Aargh! #17
2017,
Tomáš Prokůpek
Slabší kousek, který drží nad vodou hlavně (tradičně) skvělá publicistika. Komiksy, které stojí za zmínku: Berger, Šlajch, Černý, Kučerovský.
Normální lidi
2020,
Sally Rooney
Je to zajímavé - dočetl jsem jen v několikadenním odstupu za sebou Rudišův Konec punku v Helsinkách a Sally Rooney. Obě knížky mají společnou jistou civilnost i to, že pojednávají o nějakým způsobem poškozených lidech. Obě jsou to taky konverzačky, kde jsou nekonečné dialogy hlavním zprostředkovatelem děje. Zatímco však věty Rudišových hrdinů míří k čemukoli jinému, než je nitro postav, u Ronneyové je sebepitvání v zásadě klíčovou strategií vyprávění. Sedly mi oba přístupy. Rudiš je sympatický tím, jak umí do plkání o všednodenních banalitách ukrýt komplexitu lidského prožívání. Normální lidi dokáží na druhé straně vystihnout věčné míjení se v tom, co jeden člověk svým jednáním sleduje a co ten druhý slyší. Jakkoli není formát, kdy každou kapitolu nazíráme prizmatem jednoho z hrdinů, dnes už příliš originální, Rooneyová ho vytěžuje skvěle. Ono míjení se - a tedy i oprávněný dojem, že každý člověk je uvnitř světem sám pro sebe - ostatně neplatí jen pro vztah postava-postava, ale i pro vztah externalizovaný, mezi postavou a čtenářem. Ani na konci si tak čtenář nemůže být zcela jistý, jestli podstatě vnitřních problémů postav rozumí, stejně jako zůstává lehkým mystériem i povaha jejich vztahu.... celý text
Prstýnek z kopřivy
2021,
Pavel Čech
Pavel Čech není kdovíjaký básník. Alespoň pokud jde o formální rovinu, pohybují se básně Prstýnku z kopřivy na úrovni zkušenějšího přispěvatele na Písmákovi. Řekl bych, že by se sám takovém hodnocení nezvpěčoval. Přesto po citu dokáže v některých básních vyhmátnout onu obtížně uchopitelnou esenci poezie, která tkví v schopnosti vyslovit nějaký životní pocit neočekávaným způsobem. A když k tomu přidá ještě neoddiskutovalně originální monotypy, které jsou mnohem víc než jen výtvarným doprovodem, snadno mu čtenář odpustí, že nešplhá na piedestal takového Skácela nebo Radka Malého.... celý text
Když jedné zimní noci cestující
2017,
Italo Calvino
Nekompromisní postmoderna, která neustále záměrně odepírá čtenáři hlavní příběhový fetiš: finále. Ale za to mu poskytuje lahůdku v podobě neustále do sebe vnořovaných příběhů, kde v každé vrstvě znovu a znovu ustavuje instanci vypravěče, autora, čtenáře a postavy. Přidejte k tomu porci výživného, sofistikovaného humoru a okořeňte si mixem kulturních aluzí. Calvino buduje kompozici svého románu jako matematický model ve stylu Oulipa, ale zároveň jde o milostný dopis možnostem literatury - nebo možná by bylo lépe říct: možnostem čtení. Jen samotná kapitola "Z deníku Silase Flaneryho" je tak fantastickým esejem o autorství a čtenářství, že by si zasloužila pět hvězd - a podobně i borgesovská kapitola o zrcadlech "Tam, kde se linie protínají".... celý text
Operace Zásnuby
2020,
Tom King
Na Kingovi je zajímavé, že v čem je nejsilnější často plní úlohu toho, kde je trochu směšný a over the top. Jeho dialogy se dají považovat spíš za obdobu myšlenkových bublin - to, o čem hrdinové obvykle niterně uvažují, se v jeho batmanovské řadě obvykle objevuje v podobě dialogu. Je to trochu nezvyklý přístup, ale samo o sobě to nevadí. Směšné to je hlavně proto, že se o tom hrdinové obvykle nebaví u šálku kafe, ale při rvačce (viz rozhovor Cat a Talii, nebo Batmana a Supermana s jejich partnerkami). Stejně tak se to dá ilustrovat na tom, jak mluví Batman o Supermanových kvalitách a naopak Superman o jeho. Když se to v příběhu objeví poprvé, je to boží - když to srovnávání se čtu už po druhé (na společném čtyřrande), už je to zase spíš přestřelené. Je to zkrátka otázka míry, kterou King nemá, protože se podobně jako čtenář opájí vlastním umem. Pořád je to ale v mainstreamu zatraceně originální čtivo, byť mám pochopení pro skalní fandy Báti, kteří musejí mít pocit, že jim někdo ukradl jejich hrdinu pro úplně jiný žánr.... celý text
