Hwaelos
přečtené 1116
Wolverine: Zrození
2020,
Paul Jenkins
Průměrná, hezky nakreslená pohádka, která kdyby nevznikla, nic by se nestalo.
Muž, který stvořil sám sebe
2020,
Dan Slott
Je super, že Slott aktualizoval Iron Mana pro dnešní dobu tím, že vyšel z toho, čím se od ostatních supráků odlišuje. Velký Íčko ve svém světě řeší to, co budeme brzy řešit v našem: práva UI a zneužitelnost inteligentních systémů. Je to zajímavý a místy i vtipný. Co tomu chybí, je prostor. Jen v prvních pěti sešitech máme až tři potenciální záporáky, všechno se řeší obříma zkratkama a na dvou stranách se toho odehraje tolik, co by vystačilo aspoň na sešit. Čímž samozřejmě trpí jakejkoli vývoj postavy. Ale popkorn je to zatím zábavnej, uvidíme, co bude dál...... celý text
Pavučina
2020,
Brian Azzarello
Tohle mě hodně bavilo, ačkoli nejde o součást kánonu (možná právě proto). Zvláštní je, že Ennisův příspěvek, který zabírá polovinu svazku, je vlastně nejslabší částí. Povídka Tisíc je prostě průměrná vyprávěnka s hororovým twisty, kterou pohřbívá amatérsky působící McCreova kresba s bizarním koloringem. Ty čtyři hvězdy jsou hlavně za "The Last Shoot" od Azzarella (přirovnání ke zpomaleně sledované autonehodě je tu na místě - a povídka laděním hodně připomíná atmosféru filmu Wrestler) a především za "Double Shots" od Zimmermana a Seana Phillipse. Ron Zimmerman buduje atmosféru fakt chytře. Strašně by mě bavilo číst víc takto civilně pojatých příběhů, kde se padouši baví o svých prohrách a u toho komentují, která superhrdinka má hezčí zadek. Ostatně už kdysi jsem k jedné knížce o Spider-Manovi psal, že by mě víc bavilo číst o Peteru Parkerovi než o Spider-Manovi. Jenže autor nekončí jen u toho - a na konci příběhu odpálí bombu s rozuzlením, kdože je ten tajemný chlápek, který se ukrýval ve stínu krempy klobouku. Víc takových svazků!... celý text
Pokud máte dvanáctiletou dceru, klidně jí to pořiďte. Myslím, že ji to bude bavit - a odpustí tomu i hroznou kresbu. Mně bohužel dvanáct není.
Válka vtipů a hádanek
2019,
Tom King
Pokud se z tohohle čísla nestane nadčasová klasika, tak už nevím, z čeho by měla. Přiznám se, že když jsem přečetl první díl Kingovy řady, byl jsem tak zklamanej, že jsem už neměl vůbec chuť pokračovat. Dokonce i oproti slabším dílům Snyderova New52 runu to bylo podprůměrný čtivo. Ale kamarád mě přesvědčil, abych dal Kingovi ještě jednu šanci, že se to zvedne. A měl zatracenou pravdu! Tom King v tomhle díle ukázal, že nejen umí skvěle psát, ale nebojí se narušit věčné Batmanovo status quo. Co to znamená? Autor záměrně ničí auru drsňáckého temného mstitele, který v sobě potlačuje lidskou, zranitelnou stránku. Typický Batman si ženy drží zásadně od těla a neprojevuje k nim téměř žádné emoce. A hlavně dokáže vždycky všechno vyřešit - prostě rozplete záhadu a zbuší padoucha. A tady máme najednou lidského Báťu, který chodí s klukama na oběd (sic pracovní, ale chová se tam jako člověk - viz minulý díl), který má o sobě pochybnosti, který se dokáže bezhlavě zamilovat a chce se ženit. A zároveň taky Batmana, kterému přerostla situace v ulicích úplně přes hlavu a jako superhrdina ji prostě neumí vyřešit. Smrt malého kluka, kterého nedokázal zachránit, ho viditelně deptá. A nakonec potřebuje pomoc od jiných, úplně obyčejných lidí (Kite Man). Způsob vyprávění je žrádlo samo o sobě - nejenže je příběh sám o sobě retrospektivou, ale i ta retrospektiva není uspořádaná chronologicky - a vypravěč nám toho navíc spoustu zatajuje a mění nám i perspekivy. A sladká tečka nakonec - King dokázal z Riddlera udělat opravdu áčkového padoucha, který si i Jokera (v úplně novém, skvělém pojetí) vodí na provázku jak nic. Fakt se těším na další díly!... celý text
Já jsem zhouba
2019,
Tom King
Poměrně přímočará záležitost, kde se většinu doby Bane proboxovává Arkhamem, aby se dostal k Batmanovi a Psycho Piratetovi. Některé části příběhu jsou brané tak z rychlíku (jak Bane pochytal batman family? co se vlastně dělo v mezičase s Gotham Girl a Piratem), že to ve mně vzbuzuje podezření, že se musely odehrát v jiných sériích (pokud ne, tak je to docela úlet). Psychologizující rovina, kde se paralelně odehrávají osudy dospívajícího Batmana a Banea je docela fajn. Nijak zářně napsaná, ale líbí se mi ta odvaha touhle cestou vykročit. Vůbec nejlepší na tomhle svazku je speciální číslo se Swamp Thingem připojené na konec. Sice s řadou nijak nesouvisí, ale je bravurně napsané a vypráví provokativně jen v náznacích, takže si toho čtenář musí spoustu domýšlet. Tohle v mainstreamu člověk nepotká moc často.... celý text
A la these
2013,
Roman Rops-Tůma
Tohle se těžko hodnotí. Jak vyčítat sbírce, že je v ní příliš mnoho slovního balastu, pokud je samotná její existence postavená na tematizaci slovního balastu, reklamních frází, politických floskulí...? Jisté je jedno: Rops nevěří, že "ano, bude líp". Jeho básnický subjekt má nihilistickou povahu. Ví, že materiálně už líp je, ale že sociálně a hodnotově je to průser, kterej se bude v době, kdy mají všichni s klávesnicí svoji pravdu, jenom zvětšovat. Tohle není poezie, tohle je verbální útok na pozdní kapitalismus. Ale dost možná je právě tohle poezie pro současnost. Žádné krásno, žádné estetično. Jen zvratky jazyka internetových diskuzí a marketingových hesel. A za nimi prázdnota jako černota na přebalu, z něhož se příznačně šklebí smrtka s klaunským nosem. Protože ani smrt už nemá žádnou vážnost a žádnou hloubku: "sledujte jak se tváří lidi / když sedí před televizí / když tůrují motory čekají / na zelenou když řídí když konečně! / o něčem rozhodují // volant a důstojný škleb / zaživa pohřbených // vynásobte zrcadla kamerovými systémy / a sledujte lidi." Ropsova sbírka má občas až příliš volná stavidla svého flow, ale ve svých silných momentech dovede vystihnout podstatu současnosti líp než jakýkoli vyumělkovaný verš.... celý text
O Červenáčkovi
2019,
Pavel Čech
Pokud jste měli v dětství vztah k foglarovkám, tohle spolknete i s navijákem. Děj se odehrává v době po všech těch turbuletních příhodách ve Stínadlech a po známých epizodách komiksových Rychlých šípů. Červenáček to pořád tmelí, kreslí do Tam-Tamu a dochází poctivě na schůzky. Jenže kluci to začínají flákat. Rychlonožka jede místo výpravy přivydělat si na stavbu, Mirek si pořídí elegantnější oblečení a zvažuje, že začne hrát s kapelou a Jarka chodí s holkou do kina. Červenáčka to štve, ale to je taky tak všechno, co s tím může dělat. A tak začne vzpomínat na dívku, kterou potkal, když se kdysi vypravil sám do Stínadel (načež ho kluci krátce vyhodili z klubu). Tohle je kapitola, kterou Foglar nikdy nemohl napsat: o konci dětství a bolestném přechodu k dospělosti... A Pavel Čech o tom vypráví umně v náznacích, vizuálních zkratkách a symbolech (předání jablka v zahradě). Tohle je rozhodně jeho nejlepší knížka od dob Pepíka Střechy.... celý text
