Hwaelos
přečtené 1116
Padlé město
2020,
Kaare Andrews
Myšlenka i zápletka dobrá. Řemeslo hrozné. Dialogy jsou repetetivní a patetické a ani jedné z postav vůbec nevěřím, co říká (nebo jí v obrovské náloži bublin s vnitřními monology běží hlavou). Ani zvláštně karikaturní kresba mi k tomu nesedí, byť noirové laděná paleta barev se do téhle dystopie hodí. Schizofrenní kousek.... celý text
Thunderbolts
2019,
Peter David
Busiek umí přicházet s nečekanými nápady a přetvářet marvelovský svět do naprosto nečekaných poloh. Jednu věc ale neumí: psát. Jeho dialogy zní, jako by je napsal robot. Ukázal to už v Avengers: Na věky věků a ukazuje to i tady.... celý text
Supertým
2020,
Bill Willingham
Dojem, že po porážce Gepetta série přinejmenším stagnuje a nemá se kam vyvíjet, tenhle díl jenom umocnil. Ústřední problém se vyřešil zásahem "deus ex machina" a kdyby nebylo buffkinovské linky, jen těžko by se na Supertýmu hledalo vůbec něco pozitivního.... celý text
Spider-Man 2099
2019,
Peter David
Nejzvláštnější na tomhle svazku je, že ten starý (příšerně kolorovaný) béčkový příběh ze začátku 90. se vlastně vyrovná tomu novému. Samozřejmě - ani jedno není nic, o čem byste psali domů, ale obojí vcelku příjemně odsýpá a dovedu si představit, že na delší ploše by oba runy mohly být vlastně docela fajn.... celý text
Miles Morales: Ultimatní Spider-Man
2019,
Brian Michael Bendis
Bizarní je na tomhle NHM, že vlastně není o Milesovi, ale primárně o Peteru Parkerovi, ale jinak je to hodně příjemná záležitost. Superhrdinování tu moc není (Mysterio většinu času absentuje), ale je to fajn konverzačka s dobrou atmosférou, což v pohodě stačí.... celý text
Císař Quill
2019,
Brian Michael Bendis
Bendisův run byl po Abnettovi a Lanningovi pořádnej sešup dolů, ale coby svižná jednohubka třetí volumko ještě pořád tak nějak fungovalo. Ačkoli k zapamatování na něm bohužel nic není. Čtvrtá řada nových Strážců jde ale prvním dílem po hlavě do zadele. Pomiňme, že o zformování tohohle týmu se toho moc nedozvíme, protože klíčové střípky jsou rozeseté jen v anglických vydáních (mezi série spadají Secret Wars). Horší je, že Bendis během let zapomněl, že příběhy jsou hlavně o postavách a jejich vývoji (a ne, změna týmu není vývoj charakteru) a o smysluplném příběhu. (Následují nějaké spoilery.) Rozeberme si, jak to vypadá tady: objeví se Kreeská kočena, která se chce mstít za zničení Haly, vyklepe Strážce, ti na pár hodin utečou a nechají za sebou Gamoru, vrátí se, zmlátí kočenu a ta zmizí. Místo ní se objeví náhodnej týpek, jehož existenci musí vysvětlit Kitty retrospektivou (která je úplně zbytečná - i po ní je to náhodnej týpek) a toho Strážci vyklepou. Konec. Co jsme se dozvěděli o postavách, milé děti? Mýval si zahláškuje, Star Lord je bezradnej (od začátku do konce), Ben si dá svoji hlášku o "držkové", Gamora je většinu času polomrtvá, Drax nechápe vtipy, Kitty tam nějak je, Venom tam spíš není a z Groota se stane malá rostlinka (protože film), aniž by to dostalo vlastní panel. Nikdo se nikam neposunul. Příběh tu nebyl, když pomineme, že Star Lord najednou není králem Spartaxu (a že mu to vydrželo dlouho). Jen spousta bezúčelné akce. Měl jsem se raději střelit do gruntonu, byla by to lepší výplň času.... celý text
Bullseye
2019,
Jason Aaron
Po neslané nemastné první knize je tohle opravdu trefa do černýho. Aaronův Punisher je hodně komorní, soustředí se téměř výhradně na spor dvou hlavních postav a jde na dřeň (často doslova). Naopak, Dillon je zoufalá volba. Jednak se k tomuhle pojetí Punishera jeho cartoon styl vůbec nehodí, jednak mám pocit, že svou práci dost odflákl (oproti promakanému Preacherovi to vypadá, jako kdyby to kreslil jednou rukou a druhou žehlil při sledování Stepfordských paniček). Podobným dojmem rychlokvašky působí i Hollyngsworthův coloring. Ale navnadilo to k dalšímu čtení.... celý text
Rok parchanta
2010,
Warren Ellis
Je to lepší než první a druhej díl, ale pořád to není žádná sláva. Série Transmetropolitan láká na dvě věci: satiru a humor. A ani v jednom moc neexceluje. Humor je postavenej na rádoby drsnejch macho, absurdních a sprostejch hláškách. V podstatě je ze stejnýho vrhu jako Ennisův Hitman. Jenže Ellis není Ennis - a hlášky, ani absurdně překombinované nadávky, mu nejdou zdaleka tak dobře. A pak tu máme tu satirickou rovinu. TM je totiž bytostně politickej komiks. Setting je záměrně posunutej do blíže nespecifikované zdegenerované budoucnosti, ale je to jen kvůli tomu, aby mohl autor komentovat svoji současnost. Jenže satira je náročnej žánr a vyžaduje určitou rafinovanost, aby ty paralely fungovaly (tj. nutily čtenáře přemýšlet a bavily ho tím, že je dokáže odhalit). Jenže v tomhle směru jede Ellis na první dobrou. Společenskej komentář to je, ale žádnou hloubku nemá. Jeden příklad za všechny: Když Spider Jerusalem ukazuje reportérovi ghetto těch nejchudších, kteří politky nezajímají, protože nejsou voličská skupina, jde o pojmenování reálnýho stavu, ale pojmenování přímočarý, bez jakékoli přidané hodnoty. TM ve výsledku působí jako typickej produkt devadesátek: přepjatej, přestřelenej, křečovitej, rádoby cool a povrchní. Určité zábavné momenty to má, ale jinak je to midcult. A přitom Warren Ellis není špatnej vypravěč, což dokazuje ve Fell, Moon Knightovi nebo Thunderbolts. Všechny jmenované příklady mají ostatně společné to, že naopak hrají na mnohem realističtější strunu, než bývá v žánru obvyklé (ať jde o noir nebo superhrdiny). V tom je možná jeho silná stránka.... celý text