Hwaelos
přečtené 1116
Deus Ex Machina
2019,
James Tynion IV
Tynionova řada si v rámci Znovuzrození drží stále solidní zábavnost. Určitou náplastí na obří množství side-kicků je celková koncepce, kdy je vždy jeden z dílů zaměřený na právě jednu z vedlejších postav batmanovského univerza. Pravdou je, že s klasickým temným rytířem už to nemá moc co dělat (a upřímně řečeno, zajímalo by mě, jestli si někdo v DC láme hlavu s propojeností řad v rámci fikčního světa - protože Kingova verze Batmana rozhodně nevypadá, že by s těmito side-kicky nějak kalkulovala). Gotham je víc kosmopolitní metropole mrakodrapů než ponurá novogotická čtvrť a samotný charakter hrdiny je úplně z jiného těsta, než na co jsou dlouhodobí batmanovští fandové zvyklí, ale potud, pokud je autor schopný vybudovat relativně zajímavý a dobře napsaný příběh, mě osobně to zase tolik netrápí.... celý text
Noir
2020,
David Hine
Solidní 3,5 hvězdy. Hine přináší zajímavý take na galérku Spideyho parťáků i protivníků (zdaleka největší pobavení jsem cítil u detektiva DeWolfa). Příběhy jsou mnohem drsnější a zemitější, než jsem vůbec u Marvelu očekával. Se zabíjením se tady rozhodně moc cavyků nedělá. Atmosféra je i díky Sapolského kresbě velmi slušná a vypravěč používá i některé standardní prvky z noirových filmů, jako jsou žánrově laděné vnitřní monology. I přes to všechno mám ale pocit, že ani jeden z příběhů není natolik silný, že by mi utkvěl v hlavě víc než na týden.... celý text
Bizarní povídky
2020,
Olga Tokarczuk
První setkání s Tokarczukovou bylo... inu bizarní. Její spisovatelský talent je nesporný. To, jak dokáže vysoustružit z jazyka dokonale přesnou a neokoukanou větu, je naprosto unikátní. Přesto zůstávám jako čtenář jaksi nespokojený. Jednotlivé příběhy toho nechávají nakousnutého a nezodpovězeného až moc. Zejména delší povídky jsou často vystavěné jako krátké detektivní příběhy (pátrání po původu transplantovaného srdce nebo zjisťování smyslu experimentování na dětech v Hoře všech svatých, ale jde i o průzkum fungování světa - jako v Návštěvě a Kalendáři lidských svátků), ovšem bez toho, aby měl čtenář šanci nakouknout za oponu a dostat alespoň nějakou odpověď. I proto mi nejvíce sedly krátší, spíše existenciálně laděné kusy: Pravdivý příběh, Švy, Zavařeniny.... celý text
Osip míří na jih
2015,
Marie Iljašenko
Opravdu neobyčejná prvotina, která snad trpí jen jednou slabinou: skládá se z částí, které spolu jen minimálně komunikují. Ale všechny jsou samy o sobě výborné. Svorníkem jsou jim jihovýchodní země - Balkán, Kavkaz a v první půli vlastně i Polsko. Bílá místa a Danziger Zeitung spíše jen naznačí směr a styl, ale v jednotlivých básních se skrývá neobyčejná síla. Po hruškovsku umí zastavit probíhající moment, všimnout si detailu a ornamentu a nakonec báseň uzemnit silnou pointou ("Jen polský řidič, který tě veze k hranicím / se ještě rétoricky ptá: ach, proč je v našem sexu / takový přebytek duchovnosti?"). Metaforika a milostné ladění oddílu Bohové těch míst zase upomenou na neuchopitelná univerza raných Wernischových sbírek. Čtenář tu cítí, že mu zůstává leccos zatajeno, a jde tak o nejprivátnější část sbírky. A absolutním vrcholem je pak finální oddíl Osip míří na jih, který čtenáře nasaje, už v půli ho přiměje podvolit se proudu řeči a obrazů propojujících pražská nábřeží s dalekou Arménií, vzdát se snahy dešifrovat a na konci ho vyplivne s chutí přečíst si básně znovu. Iljašenko tady postupuje podobným způsobem jako ve svých stochastických sbírkách 70. let Emil Juliš. Rozdíl tkví ovšem v tom, že básnířka nepostupuje mechanicky, ale podobně jako Juliš stříhá jednotlivé obrazy, které znovu na švech spojuje, aby jim přikládala nové významy.... celý text
Essex County
2019,
Jeff Lemire
Komiksový majstrštyk, přinášející zážitek, podobný dávné četbě Thompsonova Pod dekou. Lemire vypráví nejsilněji v náznacích, v tichu panelů beze slov. Naopak tam, kde se neudrží a je zbytečně doslovný (několik pasáží poslední části, věnované pečovatelce), trochu kazí čtenářskou radost z možnosti interpretovat si události po svém.... celý text
Hovězí srdce
1998,
Michal Šanda
Klasická šandovina, v níž do sebe co dvojstránku naráží milostná báseň o hovězím a neosobní, mnohamluvný popis jatek, převzatý ze starého Ottova slovníku. Ve světě konceptualismu poměrně klasický přístup, ale okořenený peprnou dávkou humoru.... celý text
Pohyblivý svátek
1966,
Ernest Hemingway
Jak píše v doslovu Škvorecký, vlastně o memoáry nejde. Jsou to črty. Sice se v knížce mihne vícero známých lidí, ale pokud doufáte, že se dočtete něco zajímavého ze života Steinové nebo Fitzgeralda, jste na špatné adrese. Hemingwayův ležérní styl psaní mi seděl a u mnoha pasáží jsem se pobaveně usmíval, ale být jeho kámoš, asi bych tu publikaci vnímal jako kudlu do zad. Je to příjemná záležitost od (pravděpodobně) trochu nepříjemného chlapíka, ale nic víc. Pokud jde o Pohyblivý svátek, tak ten z Hemingwaye velkého spisovatele nedělá.... celý text
Batman: Bílý rytíř
2020,
Sean Murphy (p)
Tohle je nad očekávání výborná věc. Pozoruhodná vlastnost příběhů z Elseworldu, kterou jsem si teprve při čtení téhle knížky uvědomil, je, že velká část kouzla tkví v porovnávání s fikční encyklopedií kontinua. To není ani náhodou výtka. Bílý rytíř je výborně napsaný a svou zdánlivou "realističností" nastoluje zajímavé otázky (z nichž nejzajímavější je: "Jakto, že to Batmanovi v DC kontinuu prochází?" - Ani policajti nemůžou při zatýkání vymlátit z viníka duši. Kdo ručí u superhrdinů za presumpci neviny?). Ale faktem je, že pokud bychom neměli odlišnosti knížek z Elseworldů s čím srovnávat a nemohli zažívat čtenářskou radost z hledání odlišností oproti kanonické verzi, zbyl by tak nějak ok příběh. A právě odlišnosti jsou u Bílého rytíře mimořádně zajímavé a skvěle vykreslené.... celý text