hystericwidow
přečtené 301
Vivienne Westwoodová
2015,
Vivienne Westwood
Velice zajímavá biografie doplněná řadou pěkných fotografií, ALE! Dokonale ji bohužel zmršil český překlad, který trpí na častou doslovnost či chyby. Angličtina je živější jazyk, a tak si dokážu představit, že volnější styl, uplatňovaný především u výroků Westwood, tu mohl fungovat. Překládání takřka každého povzdechnutí působí v češtině ale rušivě a neprofesionálně. Když poté překládám odbornější text, asi by to i chtělo, abych si k dané problematice něco zjistila. V době Google a Wikipedie nemůže být nic jednoduššího. Když je tedy řeč o "coveru No Fun", není to žádný "obal No Fun", ale jednoduše "cover(verze) No Fun". A Sex Pistols taky nevydali žádné "Jubilee", ale prostě hráli na "jubileum" královny. To jsou jenom takové příklady namátkou, co mi zůstaly v paměti, ale bylo jich tam víc. A našla jsem je pouze jako starý fanda Pistolí. Ani nechci vědět, jaké další faktické chyby v celé knize byly, ale já je už jako neznalá nepostřehla. Je to opravdu škoda. Publikace je to jinak opravdu poutavá a zaujmout dokáže i člověka, kterému svět módy nic neříká.... celý text
Hodná holka
2015,
Mary Kubica
ASI SPOILER: Hm... Jako asi jsem měla být na konci šokovaná, jaká svině to Mia vlastně byla, ale požadovaný efekt se nějak nekonal. Popravdě jsem si během děje nedokázala k postavám vybudovat jakýkoliv vztah, takže mi vlastně bylo jedno, že na to Colin doplatil. Odsýpalo to sice pěkně, ale co víc? Nic. KONEC ASI SPOILERU... celý text
Cesta pokojného bojovníka
1995,
Dan Millman
Dan Millman je můj duchovní guru číslo jedna, filmový Pokojný bojovník patří mezi moje nejoblíbenější snímky vůbec. Přesto mě Cesta pokojného bojovníka zklamala. Jde poznat, že se jedná o jednu z prvních autorových knih. Millman zde pak dokazuje, že je především duchovní učitel než mistr vyprávěč. Jeho narativní styl se mi nelíbil, mnohdy jsem narážela na různé nelogičnosti. Plný rozporů byl především hlavní hrdina. Po většinu děje jsem nechápala motivy jeho činů. Viz hned první den na pumpě: Dan si jde koupit něco na pití, kvůli divnému pocitu z neznámého starého muže na to ale úplně zapomene a bez dovolení jde raději do jeho kanceláře...? Nesedělo mi ani moc časové rozložení příběhu. V závěru se mluví jenom o několika měsících, přitom od většiny jejich setkání vždy ubíhá "spousta dlouhých týdnů". Přijde mi, že čas, kdy se spolu scházeli, by zahrnul spíše celé vysokoškolské studium. O osmiletém životním období pak zase hrdina vypráví Sokratovi celé tři dny - to mu jako i říkal, kolikrát za tu dobu byl na záchodě a co všechno jedl, nebo proč mu to tak dlouho trvalo? A takových nesmyslů bych nacházela víc. Hodně mi vadily i různé magické prvky, viz výlety myslí, Sokratovo skákání na střechu nebo jeho vyhazování Dana do výšky. Vím, že se jedná o fiktivní příběh (inspirovaný skutečnou událostí), vím, že takovými prostředky chtěl autor jenom poukázat na určité jevy, ale místy mi stejně přišly zbytečné a kazící vážnost příběhu. Abych se ale už dostala k tomu nejdůležitějšímu - na této knížce jsou důležité především její myšlenky a na jejich síle neubírá ani nezvládnutá technická stránka. To je opět Millman v plné síle. PS: Pro zájemce o jeho učení bych doporučila spíše pozdější příručky. Snímek Pokojný bojovník je poté jednoznačné must see! Kde knížka může znít komicky, nesmyslně či neohrabaně, film si bere jenom to nejpodstatnější a divákovi to předkládá opravdu působivým stylem.... celý text
Dívka ve vlaku
2015,
Paula Hawkins
Nepamatuji si, kdy naposled mě knížka tak moc připoutala k ději. Bez legrace - takový ten pocit, když se nemůžete od příběhu odtrhnout a musíte číst dál a dál, třeba i do brzkých ranních hodin, jsem naposledy zažila... na základní škole? Uff. (Poznámka na okraj: Už dávno jsem pryč ze základní školy.) Hawkins umí zkrátka dokonale dávkovat napětí a je mistryní v rozkrývání příběhu. Zamilovala jsem si taky všechny její postavy, ať už byly sebevíc duševně odpornější. S každou další stránkou jenom sílí vaše zvědavost a touha vědět, kdo je vrah. Přiznám se, že až do poslední čtvrtiny knihy jsem to opravdu nevěděla a když už začínalo svítat, kdo je pachatel, celkem mě to překvapilo. Mimochodem ta srovnávání se Zmizelou; srovnávat opravdu nelze. Dívka ve vlaku dílo Flynnové o několik hlav převyšuje. :) A hlavně nemá tak doje*aný konec, že jo. Už se těším na film!... celý text
