hystericwidow
přečtené 301
Klid je síla, řek tatínek
1996,
Zdenka Fantlová
Jedna z nejsilnějších výpovědí o holokaustu. Neskutečné, čím vším si autorka musela projít. Vždy, když si už čtenář myslí, že nic horšího ji nemůže na cestě koncentračními tábory potkat, další kapitola mu zase vezme dech. Povinné čtivo pro všechny psychické narušené jedince, kteří popírají holokaust (opravdu taková stvoření mezi námi existují?) A slova Fantlové pak budiž dostatečně zdviženým prstem pro nás všechny: "Holocaust má sloužit ne jako historický dokument, ale varování. Varování pro budoucnost, protože není důvod si myslet, že když se to stalo jednou, nemůže se to opakovat. Může. Za jiných okolností, jinde, jinak. Proč? Protože to nebyla živelná katastrofa, to si vymysleli lidi. A lidi se nemění." Jak příhodné pro dnešní dobu, že?... celý text
Alenka v kraji divů… a za zrcadlem
2007,
Lewis Carroll (p)
Tak mám za sebou konečně přečtení této klasiky. A musím bohužel říct, že se jedná o další klasický případ přehypovaného díla, které nás roky minulé naučily bezmyšlenkovitě adorovat, třebaže skutečná umělecká hodnota je podle mě už celkem diskutabilní. Obzvláště druhá část ve mně probouzela násilnické sklony a během čtení jsem měla chuť do děje taky nějakými kouzelnými dveřmi prolézt a spoustu postav v čele se spratkem Alenkou povraždit. Když budu chtít příště podstoupit podobnou fantasmagorii, asi si dám rovnou drogy.... celý text
F. L. Věk V.
1972,
Alois Jirásek
Tři roky s přestávkami jsem strávila s Františkem Ladislavem Věkem a jeho synem Václavem a byly to krásné tři roky. Je mi líto, že Aloise Jiráska natolik démonizovalo socialistické školství a dnes je jenom synonymem pro tu největší čtenářskou torturu. Pentalogie F. L. Věk mi opět ukázala, jak mistrným byl Jirásek vypravěčem a jaký poklad - žel dnes těžce nedoceňovaný - v něm český národ má. Pětice knížek nejenom skvěle dokumentuje osudy utiskovaných Čechů na pozadí velkých evropských změn, ale přináší i mnoho soukromých historií, jak dělníků ve službách českého jazyka, tak obyčejných lidí. F. L. Věk snad ani nemá malých postav a se všemi jsem se v závěru těžce loučila, ať už to byl nadšený obrozenec s temnou duší Věk mladší, rodinou se dusící a nepochopený, ale múze a češtině oddaný Patrčka, optimista Hýbl, ďábelský satirik dr. Srnka, obětavý, ale osobním životem zahořklý Held nebo dobrácký a vždy veselý Ziegler. Za postavu, která mi nejvíce přirostla k srdci a která měla zároveň i nejtragičtější dějovou linku celého příběhu, poté považuji Václava Tháma. F. L. Věk je zkrátka velkým románovým světem, který jenom čeká na vaše objevení, budete-li mít tedy tu odvahu.... celý text
Poison Heart. Přežil jsem Ramones
2011,
Dee Dee Ramone
Co si budeme povídat - on byl Dee Dee především muzikant, nikoliv spisovatel :)
Divočina
2015,
Cheryl Strayed
Z knížky jsem měla docela obavy. Filmová adaptace totiž trochu zklamala má očekávání a hlavně jsem se moc nedokázala vcítit do hlavní hrdinky, feťačky, která své problémy řešila - řekněme - poněkud svéráznými způsoby. Všechny předsudky však byly zažehnány po přečtení několika stránek. Kniha je sice naprostá kopírka filmu (a to fakt skoro ve všem, včetně vypravěčské kompozice), ale papírová Cheryl mě paradoxně naprosto chytla za srdce. Namísto labilní maniačky závislé na sexu jsem se setkala jednoduše se ztracenou ženou, kterou se rozhodla znovu najít v divočině. Kolikrát jsem se během čtení přistihla, že celé to strastiplné putování prožívám s ní, všechnu tu žízeň, horko, hlad, strach... Tak mě dokázala vtáhnout do příběhu!... celý text
Klíč zvaný synchronicita
2014,
David Wilcock
Knížka je to vskutku kontroverzní a po jejím přečtení mám i já smíšené pocity. Jako první bych jí vytkla nepříliš šťastné členění kapitol, na můj vkus až moc neutříděné. Text také srážela skutečnost, že některé věci autor opakoval pořád dokola, přitom je stačilo napsat klidně jenom jednou. K obsahové stránce - Klíč zvaný synchronicita má své světlé i tmavé chvilky. Vedle velice poutavých a čtivých pasáží, kde autor odhaluje opravdu pozoruhodné skutečnosti, jsou to ty méně zajímavé, kterými se čtenář musí velice těžko prokousávat. Jeden příklad za všechny: Povídání o cyklech v úplném závěru, kde vás Wilcock jenom zasapává hromadou matematických rovnic. Úplně sympatický mi nebyl ani autor sám; chvílemi na mě působil až moc povýšeně a dogmaticky. Viz neustále odvolávání se na Zákon jednoty, jak je vytýkáno v komentáři dole. Takže asi takhle: Wilcock napsal jistě zajímavou knihu a věřím, že spousta věcí, které v ní čtenáři odhaluje jsou pravdivé. Zároveň ale nesouhlasím zcela se vším a nelíbil se mi příliš způsob jeho vyjadřování. PS: Pokud se ovšem ptáte, jestli se do ní máte pustit, tak má odpověď je jednoznačně ano. Slabiny knihy totiž jednoznačně vyvažují její silné stránky.... celý text
Pláň Tortilla / Na plechárně
1979,
John Steinbeck
Plán Tortilla je vyloženě taková opilecká pohádka :) Na plechárně se sice tváří jako její rovnocenný partner, ale je to už poněkud odlišnější vyprávění, které překypuje především množstvím pozoruhodných postaviček. Ten hořkosladký pocit, který na konci příběhu ve čtenáři zůstane...... celý text
