ichbinLJ
přečtené 25
Věda, politika a gnóze
2018,
Eric Voegelin
Jedná se vpdst. o explikaci ideového paradigmatu, který umožnil vznik i působnost nejenom totalitních ideologií 20 stol. ale např. i liberálního pozitivismu. Stručné a výstižné.... celý text
Přijde Mordor a sežere nás aneb Tajná historie Slovanů
2018,
Ziemowit Szczerek
Vtipné - čtivé - ironické. Jedná se vlastně o sbírku esejů z cest páně autora po západní i dálnovýchodní Ukrajině. Prostor kam Poláci, většinou studenti nějakého "slávooboru", přicházejí hledat různé pseudoromantické sny o "ukrajinskosti" a kde zároveň Ukrajinci samotní neustále teoretizují zda patří na západ či na východ, nebo zda většina evropského prostoru nepatří do nějaké velkoukrajinské říše, zkrátka prostor překrytý všemožnými konstrukcemi zatímco realita sama se buďto rozpadá nebo se skládá do všemožných surrealistických splácanců. Každopádně - dobře se to čte))... celý text
Šatuni
1998,
Jurij Mamlejev
Mamlejevovi "Šatuni" zobrazují paletu postav uvíznuvších ve světě, jehož zavedené vnímání a vysvětlování je na hony vzdáleno skutečným otázkám po smyslu bytí. Veškeré postavy tohoto dílka tak vlastně představují jakýsi zvláštní typ lidí, jejichž jediným hnacím motůrkem je zuřivá touha po tomto skutečném smyslu "mortálního" života. A vzhledem k tomu, že od svého okolí nemůžou dostat žádné odpovědi, nabývají jejich aktivity čím dál tím víc úchylnějších podob. Bezdůvodné vraždění všeho, metastázování ega (pojídání sama sebe), sexuální třeštění atp.. "Šatuni" je vpdst. černá metafyzická groteska s ne až tak nedohledatelným filosofickým základem. Na to, že Mamlejev byl (mmch.nedávno zemřel) hodně plodný autor, je překlad pouze jedné knížky docela zajímavým mínusem. Některé z jeho pozdějších věcí se dají sehnat v ruštině. Na ytb je také k vidění velké množství jeho přednášek.... celý text
Kulhavý osud
1989,
Arkadij Strugackij
Nepatřím mezi znalce bří Strugackých ani scifology. K četbě této knihy mě navedlo shlédnutí filmu Гадкие лебеди a následně to,že v nejmenovaném antikvariátu, kolem nějž jsem náhodně procházel, zrovna tuto knihu měli. Pravověrným scifistům toto dílko asi po chuti úplně nebude. Jedná se spíše o šikovně skryté, autobiografické bilancování. Děj se odehrává ve dvou paralelních rovinách. V první sledujeme stárnoucího, zřejmě úspěšného spisovatele, reflektujícího svou cestu a soukromé boje, coby součást jakési státní byrokratické mašinérie na literaturu, hrozící postupně nahradit autora samocenzurním robotem. Druhá linie nás "skokem" uvádí do paralelního světa, který je vpdst. obashem tzv. "rukopisu v modrých deskách" což je utajené dílo zmíněného pana spisovatele. Zde se ocitáme v jakési uzavřené "zóně" ve které díky meteorologické anomálii (neustále prší) přežívají jistí mutanti nazývaní "Mokroši". Ti jsou samozřejmě subjektem vhodným nejen pro prominentní vědce ale i pro státní politikaření a sem tam i pro přízemnější projevy nenávisti jelikož...si s nimi vpdst. nikdo moc neví rady. Problémem totiž je, že ve srovnání s nezmutovanýmí jedinci, nepředstavují "mokroši" nutně degenerovanější formu života, ba naopak, a navíc, nenásilně na svojí stranu obrací pozornost dětí. Sledujeme tedy skupinku prominentů, kteří se, každý s jiným posláním, setkali v blízkosti přísně střeženého epicentra "mokrochů". Stáváme se postupně svědky jejich názorových rozporů lítajícími nad tématem "mokroši", sem tam se přihodí i nějaké to dobrodružství obsahující především trojúhelník "mokroši" - policie a tajní. Nechybí ani nahlédnutí do soukromých porůznu zničených osudů přítomných "koumáků", kteří se sice rádi sem tam svezou po nezachytitelném tématu "mokroch" ale sami nemají před svým i pod svým prahem zameteno. Sečteno a podtrženo. Evidentním těžištěm tohoto díla je především vcelku silně pesimistická reflexe nejenom osobního osudu, nejenom člověka drceného anebo formovaného státní mašinérií, ale i úlohy člověka v nejobecnějším smyslu. To vykrystalizuje především v konfrontaci s "mokrochy", kteří sice představují odlišnost, ale nikoliv jasně zlo. V těchto pesimistických monologových eskapádách se nachází, alespoň podle mého názoru, vrcholy tohoto textu, což samozřejmě na mě udělalo jistý schizofrenní dojem, jelikož děj zde hraje pouze jakousi podružnou a nutno říct, že trošku těžkopádnou roli, zatímco do kruhu a v jistých periodách se objevují stále stejně a postupně prohlubující se meditace. Je jasné, že text se dá brát také jako ne zcela otevřená kritika doby konce jistého impéria. Osobně by mi to ovšem přišlo jako zbytečný odvod od nadčasových přesahů. Pro "scifisty" bych asi za "Kulhavý osud" ruku do ohně nedal. Pro "hloubkaře" nad lidským údělem se sklony k pesimističtějším úvahám...doporučuji.... celý text
